Rozari komentáře u knih

Četla jsem cca před 20 lety a teď znovu, takže jsem věděla, co mám čekat :-) Žádná velká literatura, ale musím se smát - mě to vždycky navnadilo a můj muž si oddechl, když jsem knihu dočetla :-D

6 06.07.2021

Jako dobrý, ale první dva díly byly lepší. Místy jsem tápala, když se v ději odkazovalo na předchozí knihy (a to jsem je četla teprve loni).
Celkově se mi kniha líbila, ale čekala jsem, že tam bude vysvětleno a objasněno víc - defacto jsme se toho moc nedozvěděli a naopak dostali další nálož tajemství a otázek.
Až bude vydáno pokračování, budu si muset přečíst znovu všechno najednou, abych měla návaznost.
Jo a toho nadávání bych u hlavní hrdinky trochu ubrala :-)

5 14.06.2021

Moje třetí kniha od Hartla a tak nějak nevím, jak to zhodnotit.
Při čtení se celkem i bavím, situace jsou ze života, člověk se v nich často najde, ale pár dní po přečtení jeho knih už nedokážu říct, o čem vlastně byly. Je to takové konzumní čtení. Přečíst a zapomenout. Žádný přesah.
Hovorová mluva mi v knihách nevadí, ale vulgární výrazy ano (a že jich tam bylo) - myslím, že by se to dalo napsat i bez nich. Dávám 2,5*.

4 26.05.2021

Pomalu se blížím ke konci a zajímalo by mě, jestli překlad od svého prvního vydání v češtině došel nějaké úpravy nebo ne. Mám půjčeno vydání z 1962 (přeložila Heda Kovályová) a tak nějak moc nechápu, o čem to celé je! Je tam často použit zvláštní slang, překlad zřejmě kopíruje originál, ale tedy některá slova prostě ani neznám, některé věty mi vůbec nedávají smysl.
Už chvíli se musím nutit dočíst to do konce, ale nerada odkládám nedočtené knihy...

1 16.04.2021

Zrovna jsem dočetla a asi hned začnu zase nanovo :-)
Příběhy ze života pohledem jednotlivých postav, které se různě prolínají a průběžně do sebe zapadají. Stejné situace jsou nahlíženy jinýma očima.
Jako by to bylo o Vás. O Vaší matce nebo tchánovi. Nebo o někom, koho jste znali.
Spousta zajímavých myšlenek a mouder o životě a do života.

6 06.04.2021

“Počasí bylo přísné, hanebné a ohavné - všechny přívlastky, které si zaslouží skotské počasí, když je pod psa.”

Příjemné čtení. Někdy případy dopadnou dobře, jindy bohužel ne, ale takový je prostě život.

2 29.03.2021

No to byla oddechová romanťárna! Navzdory tomu, že to není nijak kvalitní dílo a navíc jsem si celou dobu myslela, že jde o ne úplně dobrý překlad z angličtiny (některé větné konstrukce odpovídaly anglické stavbě věty či anglickým výrazům) jsem si čtení docela užila :-)

3 28.03.2021

Po Šikmém kostelu od Karin Lednické bylo velmi, velmi zajímavé číst vlastně podobný příběh, ale z “druhé” strany a na druhé straně Moravy.
Jak probíhala válka a poválečné události pohledem německo-české dívky, která se narodila a žila v Brně, ale Němkou se necítila, a po válce se stala nechtěnou cizinkou v rodné zemi (v Rakousku či Německu by byla cizinkou jakbysmet, ale doma je to tak nějak divnější, že); násilný odsun brněnských Němců, kteří měli s válkou či politikou málo co společného, šli všichni, padni komu padni, Homo homini lupus; co se dělo ve vesnicích u hranic s Rakouskem po válce...
Válka byla strašná, ale to, co nastalo po ní, bylo srovnatelně šílené. Pak už to byla čistá msta. Lidi vyháněli své sousedy, zabírali jejich majetky, přicházeli neznámí lidé bůhví odkud a brali si po Němcích, co se namanulo. A jako by to nebylo málo, násilná kolektivizace sedláků v 50. letech a když se odmítli podřídit, našlo se i pak dost vlastních hajzlů, kteří je (a nejen je) dostali do Jáchymova či podobných míst.
Proto to naše pohraničí dneska vypadá, jak vypadá.
K tomu měnová reforma a noviny slavnostně a vážně hlásaly, že se lidem žije lépe a lépe.

“Domov je tam, kde Tě lidé vítají, když vstoupíš.”

“Jak vyhlásil prezident tu amnestii pro ty, kteří za války až do konce pětačtyřicátého měli nějaký vroubek na Němcích...”

“Jsou to svině, ti nahoře, ale odnesou to obyčejní lidi.... Všude je možné, aby se ke korytu dostali grázlové.... A vždycky šlo o majetek. Ať německý nebo český. A bral se, jen podle jiných pravidel.”

Velmi doporučuji. Chybí mi hvězdy navíc.

14 23.03.2021

Tahle kniha na mě čekala dlouho. Nepřečetla jsem ji ani v rámci studií, kdy byla snad i povinnou četbou, ale nenašla jsem k ní cestu. Až teď po 20 letech. A prostě mi přijde husté, jak se naše dnešní realita podobá tomu sci-fi příběhu napsanému před 70 lety. Máme se začít bát?

Slupla jsem to jako malinu. Líbilo moc.

15 16.03.2021

Moje spotřeba knih nějak roste. Včera jsem rozečetla a dnes dočetla. Co budu dělat zítra?

Musím přiznat, že mě to bavilo víc, než jsem čekala (protože jsem čekala asi něco jiného). Taková rodinno-sousedská sága, snad skoro ta telenovela, o níž byla zmínka v závěru, člověk se chtě-nechtě musí vrátit do vlastní minulosti, do historie své rodiny, podívat se nutně i na současnost.
Z knihy si odnáším jednu informaci: když budu dobře vařit (aspoň jako dosud), naši tři synové se k nám budou rádi vracet, neboť láska prochází žaludkem :-)
Fajn čtení, dávám 4 hvězdy (stále platí, že nemám v knihách ráda vulgární výrazy) a jdu spát.

5 14.03.2021

Po knize Zmizet od Petry Soukupové jsem potřebovala něco lehčího. Včera večer mi tuhle knihu doporučil kamarád a teď večer jsem ji dočetla - nemohla jsem se od toho odpoutat a dost jsem se nasmála, některé situace byly fakt komické a přitom ze života. Účel splněn.
Jediné, co mi v knihách obecně vadí, je používání vulgárních výrazů.
Dávám 4* a doporučuji na odreagování v deštivém odpoledni.

5 13.03.2021

Nedávno jsem si na knihu vzpomněla, četla jsem ji už dříve. Zaujala mě proto, že se mi cca před 14 lety stalo něco podobného :-) Omylem mi přišel e-mail, který psal někdo svému bratrovi, pak po nějaké době znovu, tak jsem pisatele upozornila a začali jsme si dopisovat. Ale nedošlo to tak daleko jako v knize, potkala jsem svého budoucího manžela a e-maily s neznámým pro mě pak už nebyly tolik zajímavé :-)
Kniha je zábavná, vtipná, pro mě ze života, oddechovka.

1 08.03.2021

(SPOILER) Asi jsem knihu četla v nějakém špatném rozpoložení, ale oproti “Haně”, která mě velmi zasáhla, mi nijak výjimečná nepřišla.
Vzhledem k tomu, že vypravěčkou je Anežka, jsem vyprávění o životě její babičky a matky stále považovala za předehru k hlavnímu příběhu, co teprve přijde, nicméně její příběh mi pak nakonec přišel nejslabší.

Uznávám, že je to poctivě napsané, životní osudy žen (a mužů) tří generací procházející celým 20. stoletím jsou zajímavé, nechybí události, které hýbaly historií i maličkosti, které významně změnily vývoj dalších událostí, ale tak nějak jsem z knihy neměla pocit, že by šla do hloubky. Spíš jakoby klouzala po povrchu.
Na okamžik se to změnilo, když se Anežka rozhodla udat svého muže, plus co následovalo.
Příběh pro mě začal být zajímavý v okamžiku, kdy Anežku kontaktovala STB za účelem donášení a pak když měla donášet na vlastního manžela. Čekala jsem proto nějaké velké finále, jenže z toho vlastně nic moc nebylo.
A pak byl najednou rok 1989, pár stránek do konce a rychle honem, ať už to máme za sebou.
Dávám 3,5*.

10 07.03.2021

Už dlouho se mi nestalo, že bych knihu nemohla odložit a odpoutat se od ní. Dnes dočteno, přečetla jsem oba díly jedním dechem.
Tleskám a smekám pomyslný klobouk před paní Lednickou. Výborně zpracováno, velmi poutavě napsáno, příběh je silný, skvěle se to čte.
Jediné, co mi nedělá (dlouhodobě) moc dobře, jsou popisy hrůz v koncentračních a pracovních táborech, pořád nedokážu pochopit, jak se lidé mohli chovat k jiným lidským bytostem tak, jak se chovali a co jim dělali.

Nedočkavě vyhlížím třetí díl.

14 04.03.2021

Hodně, hodně dobré, čtivé. Osudy lidí z hornické oblasti na přelomu 19. a 20. století, velké plus za historická fakta o válce o Těšínsko po 1. světové válce. Navíc příběh z oblasti, která je mému srdci blízká. Ale často jsem u toho brečela, jak těžký a smutný osud dříve lidi měli.
Už louskám druhý díl.

14 02.03.2021

Tohle si budu muset přečíst znovu. Postavy se objevují a zase mizí, příběhy se prolínají, přibližují a vzdalují, do toho dost často slyšíte hadí syčení (během čtení se mi pak v noci zdálo o hadech, což se u mě rovná noční můře). K tomu navíc nevšední prostředí jihoamerického (velko)města, hor, pouště (s malou odbočkou do Polska). Občas mi vadila vulgární slova, v psané formě v knihách je většinou moc nemusím.
Doporučuji.

3 24.02.2021

Nostalgicky jsem zavzpomínala na vlastní dětství, jsem ročník 1981, na prázdniny jsme jezdili k babičce a dědovi na Moravu, otec coby voják z povolání byl věčně pryč a matka jako účetní byla v půl 4 odpoledne doma (dělala od 7h, ale nemusela nikam dojíždět). Nad vchodem do podniku, kde pracovala, visela rudá hvězda, já jsem ve školce vykládala, že maminka pracuje v rádiu Hvězda, ta tam měla panečku respekt - než si to s učitelkami vysvětlily :-)
Lítali jsme po venku, hráli na schovku, vybiku a stopovačku, mít zaracha bylo velký trest; na druhou stranu se doma muselo pomáhat. V televizi byl pro děti jen Večerníček, Studio Kamarád, Vega a Magion, ale stačilo nám to. Jako dítě jsem vůbec neřešila nějakou politiku, ale to, aby už byly prázdniny a v létě aby bylo hezky a v zimě aby sněžilo.
Nikdy se nevrátí pohádka mládí... :-)

5 15.02.2021

Ze začátku mi trvalo se začíst, navíc se mi pletly postavy (nějak jsem se na to nesoustředila a až později mi došlo, že mám zmatení :-))
Moc se mi líbilo propojení osudů, mladých se staršími, Čechů s Brazilci a Brazílií, osvětlení některých osudů z války a poválečných let.
Doporučuji.

1 23.01.2021

A mně se to líbilo, i když výhrady bych taky měla. Čekám na vydání třetího dílu!

5 09.01.2021