Rozari komentáře u knih

Moje sestra je vdaná 16 let, děti nemají. Ona nechtěla/nechce. Švagr (už) taky ne. Přitom s dětmi jsou oba skvělí. Sama mám tři.
Se sestrou jsme o tom párkrát mluvily, dříve jsem to nechápala, teď, co se mnou sdílela jednu svou životní zkušenost, už chápu víc (ale stále ve mně občas hlodá, aby toho jednou nelitovala).
Kdysi dávno jsem někde naproti tomu četla, že za první republiky umírala každá pátá žena bezdětná (protože jeptišky, učitelky…). Zdroj už nevím.

Asi proto mě téma knihy zaujalo.
Rozhovory s ženami, které nemají děti a co je k tomu vedlo.
V jednom rozhovoru jsem viděla sestru, v jiném sebe a ještě v dalším naši mamku. Život prostě není přímočarý.

Mám dvě výtky, jednu ke korektuře, ta buď neproběhla nebo ji někdo významně odbyl (chybějící čárky v souvětí, “vztyčný bod apod.) a druhou bohužel směrem k autorce - celou knihu jsem měla dojem, že se neumí moc ptát a že to je takové obecné povídání o životě. Čekala jsem víc.

Jinak téma zajímavé, doporučuji

1 25.04.2024

Tuhle knihu bych potřebovala ideálně mít doma a v pravidelných intervalech si připomínat některé věci (většinou si na ni vzpomenu poté, kdy mi rupnou nervy a (občas) křičím :-)
Líbila se mi hodně i ta část o vymezení se vůči rodičům, tedy hlavně matkám.
Ta cvičení, ke kterým autorky nabádají, mě poněkud míjela, ale pokud to někomu pomůže, proč ne.
Osobně doporučuji; pokud chcete ve svém životě a v životě svých dětí něco změnit, je to fakt práce a takováhle kniha může pomoci nahlížet věci jinak.

1 10.04.2024

Syn 8 let si knihu půjčil sám v knihovně, až na poslední dvě kapitoly ji přečetl úplně sám a moc se mu líbila. Zkoukla jsem ji v rychlosti a
doporučujeme oba :-) Moc milé.

2 10.04.2024

Zatím nehodnotím hvězdami, protože jsem se vůbec, ale vůbec nemohla začíst, přišlo mi to nesouvislé a celkem mi vadila ta feministická úderka či jak to nazvat. Skončila jsem někde kolem strany 130, když mi přišlo upozornění, že na knihu je v knihovně rezervace, takže jsem ji vrátila a uvidím, třeba si ke mně ještě najde cestu :)

To bylo tak krásné! Včera jsem dočítala dlouho do noci, nemohla jsem ji odložit a ještě dlouho ve mně doznívala, než jsem usnula. Nevycházím z údivu, jak je možné, že mě tato kniha dosud míjela. Asi zakoupím i domů (než ji zakážou). Ještě chci podotknout, že jsem dopředu nevěděla, o čem úplně příběh je.
Velmi doporučuji.

12 11.03.2024

Syn četl v rámci povinné četby 4. třídy Volání rodu. Byl nadšený.
Půjčila jsem současně domu i Lovce mamutů, ti u nás leželi docela dlouho, minulý týden se mu dostali do rukou a dneska ráno přišel: Napsal ještě něco Eduard Štorch? Mě to děsně baví! :D

Co dodat. Mě to bavilo taky.

12 05.03.2024

V naší městské knihovně jediná kniha tohoto autora, tak jsme vzali, co bylo :) Každopádně jsme ji se syny půjčili na doporučení našeho dědy, který říkal, že Flos kluky zcela určitě bude bavit, že on to jako dítě “žral. Začali jsme číst a moc je ten začátek nezaujal, asi že jsme měli rozečtené i jiné příběhy, takže to odložili.

Tak jsem se začetla sama a mě to teda překvapivě docela chytlo :D Příběh je tedy slabší, co si budeme povídat, ale bavily mě popisy Tichomoří, jaké ostrovy navštívili, jak dlouho jim trvalo přeletět z kterého ostrova na další, až jsem si musela vytáhnout svůj starý atlas světa ze školy a na mapě jsem zkoumala, kde zrovna jsou a kudy letěli.
Přišlo mi to takové roztomile naivní. Aspoň jsem si trochu zopakovala zeměpis :D
Proč ne :-)

03.03.2024

Opět posloucháno jako audiokniha, přednes Jana Maxiána je vážně super :) Párkrát se mu sice pomíchaly postavy Tulicha a Kaliburna, čehož si synové (8 a 10let) vždy hned všimli, protože v audioknize Kaliburn překrásně ráčkuje a Tulich mluví pomalu a jakoby zadrhává.
Klukům i nám rodičům se příběh opět líbil. Další díly už máme půjčené jako “normální” knihy, audio ještě není.
Za nás doporučujeme :)

1 29.02.2024

Název knihy znám léta. Ale ve vlastní pubertě jsem ji nečetla, vůbec jsem neměla potřebu o tématu něco takového číst, drogy jsem k životu nikdy nepotřebovala a nikdy jsem ani nepotkala nikoho, kdo by mi je nabídl (ne že by mi to vadilo).
Nějak jsem si na knihu nedávno vzpomněla, zarezervovala v knihovně a během 2 dnů přečetla. Síla. Nějakou dobu jsem však nedokázala vnímat, že to má být odrazující čtení, přišlo mi, že některé věci byly spíš ve smyslu “hej, je to vlastně super, zkuste to taky.
Ale pak jsem se dostala k obrazové/foto části a tam to přišlo. Pokud nic jiného, tak tohle musí potenciální zájemce odradit. Takhle dopadnout snad nechce nikdo. Doufám. Syn má zatím na knihu čas, je mu 10 a ještě věří na Ježíška.

10 16.02.2024

Dneska jsme s 3 letým synem přečetli u tchyně, moc se nám líbily básnicky a říkanky k jednotlivým zvířatům, neotřelé a vtipné verše, máme básničky rádi.
Leporelo je bohužel poničené a nemá titulní stranu, ale vzadu je uvedeno vydání z roku 1976, Nakladatelství Orbis.

29.01.2024

Mě to bavilo. S Plzákem mám v dost věcech stejný názor a ty, se kterými třeba moc nesouhlasím, jsou minimálně k zamyšlení. Klidně bych uvítala i část věnující se manželské lásce, aby bylo rovnou srovnání (ale věřím, že na tu má zas jinou knihu).
Za sebe doporučuji.

27.01.2024

Syn 10 let, 4. třída, má tuhle knihu mezi povinnou četbou. Přečetl ji za dva večery a dnes s námi nadšeně sdílel své zážitky a pocity ze čtení. Vyprávěl mi, o čem byla, jak těžký život tehdy lidé měli, ani jsem nečekala, že se mu bude tolik líbit. Tak jsem si ji dnes večer přečetla taky :-) a také jsem nadšena. Celou dobu mi byla zima, jako bych se sněhem vlekla s nimi, velmi sugestivní popisy snad všeho. Doporučuji.

3 14.01.2024

První díl jsme poslouchali se syny 8 a 10 let jako audioknihu a za nás super! Dobrodružné, vzhledem k hlavním hrdinům pro kluky i pro holky. A perfektní přednes Jana Maxiána. Hned jsme si půjčili druhy díl. Doporučuji.

1 12.01.2024

Strhávám 2 hvězdy za gramatické chyby a nesprávnou interpunkci. To v knihách zvlášť pro děti nemá co dělat!

04.01.2024

Snažím se číst knihy, které si skoro 10letý syn půjčuje sám v knihovně, tohle mi přišlo takový průměr, závěr pozitivní a některé vtipy vtipné :)
Spíš pro rodiče :-D

04.12.2023

(SPOILER) Syn (necelých 10let) si knihu půjčil sám v knihovně, v takových případech raději sonduju, co že to chce číst.
Přečetla jsem prvních pár kapitol a nechtělo se mi věřit, že to autor myslí vážně. Jakože když je dítě obětí šikany, tak má začít pracovat na tom, aby se jí stal někdo jiný? Ale ono to nebylo tak úplně černobílé.

Kniha je rozdělena na deníkové záznamy šesťáka Erika a mezi nimi se objevuje text později zmiňované Knihy šikany - to si myslím není zprvu zřejmé. Na konci se vyjeví, že původní knihu šikany doplnil Erik svými zápisky, aby odradil všechny další šikanátory od šikanování. To určitě.

Mám výhrady k překladu - jednou mají hodinu angličtiny, podruhé češtiny, přičemž všechna ta jména jsou původní, tedy anglická, to bije do očí, že se asi těžko učí češtinu; “dej mi čtyři ~ give me (high) five v “kdybychom neměli palce, na basketbalu bychom museli skandovat dej mi čtyři; byly tam nějaké neopravené překlepy.
Pár podivností typu účet na Facebooku od 9 let (je jim 11 a založili si ho před 2 lety), o půlnoci šel na návštěvu ke kámošovi, rodiče obou jsou s tím v pohodě, no dobrá.



Závěr, že si za to může oběť vlastně sama, když tuto roli přijme, můj původní rozhořčený dojem moc nevylepšil, knihu synovi přečíst nedám. Dle mého názoru není pro děti. Šikanátor si ji nepřečte, pošukovi nepomůže, těm ostatním nic nedá.

Přinesla jsem knihu synovi (9,5 let) z knihovny, protože čte rád komiksy. Přečetl za chvíli, příběh je krátký a řekl: “Divný a skončilo to tak naráz uprostřed.
Tak jsem si jej taky přečetla a bohužel mu musím dat trochu za pravdu. Pomalý rozjezd, konec zničehonic. Graficky je to lahůdka. Myslím, že příběh měl větší potenciál, ten za kresbami pokulhává, slušel by mu větší, delší prostor, aby se mohl více rozvinout.

23.11.2023

Bomba! Zařazuji se do skupiny nadšených čtenářů, úplně mě to nadchlo! Ilustrace jsem důkladně studovala, taky pecka :-)
Původně půjčeno v knihovně pro skoro 10letého syna, ale už jsem nám knihu objednala domů a rovnou i s Písečníky pro mladšího syna (o těch zatím jen čtu pochvalné komentáře).

Ze začátku mi to tedy přišlo hodně temné, jakoby příběh nebyl vůbec pro děti, i s ohledem na celkem drsné popisy. Po přečtení to asi synovi s klidným srdcem dám přečíst, myslím, že poselství příběhu je jinak silné v tom pozitivní smyslu, že ty násilné popisy to překryje ;)
Líbilo se mi, že se autor neuchýlil k hovorové či nespisovné řeči a dokázal, že se i takový příběh s mladými hrdiny dá napsat krásnou češtinou :-)

3 12.11.2023

Půjčila jsem naslepo v knihovně pro mého 9letého syna, jenž se hned začetl natolik, že si knihu vzal ráno do školy a odpoledne měl přečteno :-) Moc se mu dobrodružný příběh líbil.
Večer jsem si ji pak taky přečetla a dávám mu za pravdu, doporučuji.

Jednoduchý příběh o nenadálém přesunu chlapce Henryho v čase ze současného Surrey do starověkého Egypta, v němž se děti celkem hezky, i když s žádnými velkými podrobnostmi seznámí s tím, jak se tam žilo, jak fungovala společnost (He-ne-ri měl štěstí, že se dostal do paláce a ne mezi otroky), jaké bohy a zvířata uctívali, co si mysleli, že přijde po smrti a také např. jak se orientovali podle hvězd.
Občas je pro zdůraznění použit jiný font písma, ale je to tak nějak v umírněném objemu (v některých dětských knihách už je toho tolik, až mi to vadí). Tu mumii v názvu ani v příběhu jsem tedy moc nepochopila, ale jinak celkově fajn čtení :-)

03.11.2023

(SPOILER) “Starej se o to, co máš rád, jinak si nezasloužíš mít rád nic.

Četla jsem synům (8 a 9,5 let) po večerech, moc se jim to líbilo (a mně víceméně taky). Návrat dětí do civilizace jsem oplakala dojetím, ale jinak mi ten konec připadal takový zkratkovitý (těšila jsem se na popis letu, přistání, co se dělo potom) a pak už byl jen epilog.
Ale kluci to “žrali. Krásné ilustrace. Doporučuji!

25.10.2023