Čokoládová krev
Radka Denemarková
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/525943/bmid_cokoladova-krev-654ca7493549f.jpg
4
77
25
Vlak projíždí devatenáctým stoletím a míří k nám. Kdysi nejbohatší člověk na světě John D. Rockefeller objevil sílu ropy a také fakt, že mít moc znamená i právo chtít cokoliv. George Sandová zjistila, že může být nejsvobodnější ženou na světě, kouřit dýmku, milovat a zrazovat muže i ženy. A tvořit. A Božena Němcová? Má jakéhosi manžela, čtyři děti, vlčí hlad a obrovský talent. A kolem národ, který nepomáhá ani neodpouští. A zoufalou potřebu svobody a psaní všemu tomu navzdory. Zásadní a mnohovrstevnatý román Radky Denemarkové konfrontuje v krátkých epizodách životy těchto tří lidí, ne kvůli nim a historii, ale kvůli tématům, která se od té doby v různých podobách stále opakují svoboda žen, bezohledná moc peněz a neviditelnost chudoby, velikost světa a malost jednoho národa a neporazitelná síla umění!... celý text
Přidat komentář
Denemarková je ve svých úvahách ostřejší než břitva.
Toto otevřeně feministické beletristické dílo nás zavede do 19. století, kde po ose tří historických osobností sledujeme úděl žen ve společnosti a rozvoj kapitalismu, přístupu k penězům a moci.
Styl románu je velice osobitý, prolíná se zde žánr beletrie s esejem, reportáží,komentářem.
Děj knihy není pouze zanořen do dané doby, ale je brán z nadhledu 21. století
a tedy z odstupu hodnotí, popisuje a komentuje 19. století a potažmo i 21. století, které zdá se jede stále ve stejných kolejích.
Po přečtení románu mám velkou chuť se znovu zanořit do textů Boženy Němcové, pročíst si knihy George Sandové a dalších autorek, kterými je text bohatě protkán.
Ano, děj knihy se odehrává v 19. století, přesto jsou témata v ní obsažená více než aktuální právě dnes.
„Na soklech stojí kostra bez masa. Národní obrození jí zničilo zdraví, talent, uvláčelo jí, umučilo, vyhladovělo, zabilo. A ona po staletí stojí na podstavci jako jeho symbol. Paradoxy malých národů a wlast jako synonymum pro kýč.“
Zážitek z četby Denemarkové u mě funguje jako „ozvěna“, protože k jejím slovům tématům a myšlenkám se i po dočtení vracím a přemýšlím nad nimi. A tak se tentokrát vracím k napsání komentáře, i když to už jsou dva týdny po dočtení. Čokoládovou krev jsem četla nedlouho po Hodinách z olova a tak se nedokážu ubránit srovnání. Čokoládová krev mi dávala méně prostoru pro domýšlení si a byla pro mě mnohem víc čtenářky frustrující. Občas jsem měla pocit, jako by mi autorka v pravidelném rytmu bouchala hlavou o pražce. Naopak Hodiny z olova byly pro mě frustrující lidsky a mnohem víc ve mě rezonovaly. Autorka opět ale dokázala urputně trvat na lidskosti a nenásilně propojit jednotlivé postavy, minulost i současnost. A zase mi přinesla něco nového, nové otázky k zamýšlení.
„…literatura je boj o jazyk. A umělecký jazyk. Skutečný spisovatelé totiž moc dobře vědí, že je úplně jedno, o jakém tématu se píše, důležité je jenom jak. Opravdové umění nás znervózňuje.“
„Dětská zkušenost ovlivní budoucí život. Doba, v níž dítě vyrůstá a zraje, ovlivní jeho myšlení. Jde o to, jakým způsobem se člověk nechá ovlivnit. Dobrým, nebo špatným. Život je čekárna na moment, kdy se sny uskuteční.“
Bohužel se nemůžu ztotožnit s komentáři od čtenářů, kteří hlásají, že knihu nedočetli, odložili, nepochopili.
Myslím, že se jedná o velmi výrazné dílo současné literární scény! Knihu jsem četl delší dobu (jsem zvyklý číst více knih najednou), a tak jsem si mohl vychutnat každý detail příběhů této knihy.
Zajímavý byl rámec příběhu, tj. vlak jedoucí 19. stoletím. Asi chápu, jak to autorka zamýšlela, přesto občas onomatopoické "vlak jede, jede vlak" působil v textu rušivě a nadbytečně.
Musím však vyzdvihnout promyšlenou kompozici prolínání příběhů B. Němcové, Rockefellera, G. Sandové a dalších. Autorka hledala nit, jak příběhy těchto velkých individuí propojit; tuto pomyslnou nit nalezla. Myslím, že jí byla touha, cíl: k penězům, úctě, lásce, pochopení.
Zvláště bolavě působily pasáže o B. Němcové, kdy autorka (nevím, do jaké míry je vše pravdivé, přece se jen pohybujeme na rovině románové) líčila složitý vztah k manželovi, vyrovnávání se s vlastním nadáním, nenávistí i láskou vlastenců. Tento příběh zvláštně kontrastovat k příběhem Rockefellerovým. Dohromady oba příběhy tvořily pár, který knize dával "pohon vpřed".
Jednu hvězdu ubírám, a to za dvě věci. Úplně jsem se neztotožnil s autorčiným feministickým pohled na věc, a bytostně mi vadily neustálé jednostranné narážky na politika(y). Myslím, že zde autorka spojovala nespojitelné, mohla potlačit své ego (ano, vím, že zde hovořil vypravěč!) a své názory vyjádřit jinak.
Doporučuji!
Zatím nehodnotím hvězdami, protože jsem se vůbec, ale vůbec nemohla začíst, přišlo mi to nesouvislé a celkem mi vadila ta feministická úderka či jak to nazvat. Skončila jsem někde kolem strany 130, když mi přišlo upozornění, že na knihu je v knihovně rezervace, takže jsem ji vrátila a uvidím, třeba si ke mně ještě najde cestu :)
Nemohla jsem se začíst, bylo tam až moc balastu, do příběhu byly naroubované situace, které se do něj příliš nehodily. A ani to "tak tak tak jede vlak" mému oku a čtenářské duši příliš nelahodilo. Zkrátka bylo vše moc na sílu, téma, postavy, témata těch postav. Čekala jsem větší jízdu.
Přečteno přibližně 300 stran a (zřejmě prozatím,nikoliv na trvalo) odloženo, poněvadž si jednoduše potřebuju trochu oddechnout a sáhnout po něčem optimistickém,lehkém, ne tak bodavě přímočarém a beznadějném... Jazyk jedna báseň, spousta zajímavých myšlenek i nečekaných souvislostí a přesahů,ale... Devatenácté století miluju, Němcovou,především coby osobnost a pisatelku velmi zajímavých dopisů,taky, ale stejně... Vždycky, když jsem už byla rozhodnutá knihu zaklapnout a odložit,objevilo se slovo, věta, odstavec, náznak příběhu a nutilo mě číst dál, ale nastal čas z toho vlaku (snad jenom na chvíli)vystoupit...
"Moje naděje je, když člověk otevře ty problémy až na dřeň, tak čtenáře, čtenářku tím spíše napadne, co je na životě cenné."
Říká Radka Denemarková v rozhlasovém rozhovoru s Lucií Výbornou. A já si to pouštěla opakovaně, aby mě palčivost její knihy nezahltila...
"Problém světa je lidská nátura."
"Každé vlastenectví je podivný a nebezpečný druh nadřazenosti, který vede k nacionalismu a šovinismu."
Radka Denemarková přináší jeden z osobních metrů, kterým je měřena společnost devatenáctého století i současnosti z jejího úhlu pravdy.
S větší částí souzním.
Do určité míry je radost knihu číst.
Zejména kultivovaný jazyk je nádhera a velké potěšení.
Vzdělanost autorky je další radostí, co četbu doprovází.
K tomu jako třešnička na dortu extrémně luxusní vzhled knihy.
"Barvy habsburské monarchie leží na malířově paletě v sektoru odstínů podzimních honů a císařského lovu; barvy peří bažanta a jeho družky, kteří mi každé ráno ... s železnou pravidelností nakráčejí k prosklenému domu ostrova Amrum a trpělivě počkají na pravidelnou hrst zrní než dopíšu větu."
Nacionalismus, konzumismus a liberalismus reprezentuje česká spisovatelka, americký průmyslník a francouzská baronka (stejně volných mravů jako česká spisovatelka).
Baronka je ze země, kde "volnost, rovnost a bratství" poznamenalo národní charakter v dobrém i zlém.
Zároveň skrze obě ženy potkáváme feminismus (na francouzské straně trochu víc) a literaturu. Ale i obchod se sexem. Přeneseno do současnosti - gender jako výrazné politikum.
Bohužel.
Stejně tak Rockefeller kromě byznysu reprezentuje baptismus, tj. radikální křídlo protestantismu vzešlé z puritanismu, jakožto důsledku anglikánské reformace.
________________________
Tudíž většina toho, co se ohledně křesťanské víry v příběhu dočtete souvisí s pokrouceným výkladem poslušnosti , který mohl být třeba na venkově poměrně častým nejen u baptistů, ale i u katolíků a protestantů, nikoli ovšem zralým a správným výkladem z hlediska zdravé křesťanské tradice.
"I služba bohu zbavuje člověka hrůzy ze zla a tím zlo očišťuje."
Lež jako věž!
Snad s věkem i Radku Denemarkovou potká hlubší a křehčí vztah ke zdravým křesťanským kořenům.
Tuhle cestu přece musíme cizelovat a promýšlet ve vlastním zájmu všichni - čtenáři i spisovatelé. Máme na to totiž vymezený často jen krátký čas!
To je myslím nutno zmínit v poznámce pod čarou :o)
Upřímně?
Kniha mi dala trochu zabrat. Od poloviny bylo docela dřina, přinutit se brodit palčivostí polopravd. Všechno je tam burcující a jen párkrát špetka laskavosti . . .
Za přečtení však bezesporu stojí.
3/4
K takové knize se vůbec nedá psát komentář. Jsem strasně ráda že je to výsledek české autorky, to je úplná krása. Zvláštní poděkování právě jí. Nenechte si tento vlak minout. Něco vás může míjet ale do něčeho je nutno vstoupit.
Co vše se může za takovou čokoládovou krví skrývat... ropa, inkoust, káva... Ohromná kniha!
Je to zvláštní kniha, která určitě není pro každého. I tak mě ale nutila číst až do konce.
Předpokládala jsem, že ta kniha bude dobrá, ale předčila má očekávání a je to určitě jedna z těch knih, které si budu pamatovat.
Toto bola iná jazda! Ani neviem, čo k tomu mám napísať ako komentár. Mnohovýznamové, zďaleka nie (len) o živote troch hlavných hrdinov. Beztak sa len sčasti opiera o ich životografické údaje, ale skrze ich životy prepája vzťahy, súvislosti, spojenia, ktoré by ma samotnú nenapadli snáď nikdy. Nedá sa to čítať ani ako životopisný ani ako klasický román. Je to popretkávané myšlienkami, úvahami, esejami o feminizme, údeli žien, vyústení spoločnosti, prepojení minulosti s prítomnosťou, o kapitalizme a vykorisťovaní. Do toho nevšedný bohatý, poetický, rytmický jazyk. S češtinou sa tu zároveň diali také divy, že si osobne myslím, že audiokniha na seba nenechá dlho čakať, pretože ten spád a hudba slov bola potešením pre moje uši. Bravó! Magnesiu litera!
Deset let psaný románový esej, sebezpytování přes kořeny v devatenáctém století, převádění příčin a důvodů skutečností silně prociťované přítomnosti. V kontextu Denemarkové návrat k věcnosti knihy o Léblovi, k tomu zvýšení čtivosti minimálně o padesát procent. Nejde ani tak o informace o Boženě Němcové, George Sandové a Johnu D. Rockefellerovi plus dalších (i když se jich dozvíme požehnaně), ale o jejich srovnávání, dávání do souvislostí, porovnávání, jak souvisejí s dneškem. Skvělý jazyk a vzorová práce s rytmem a refrény. Polykala jsem jako nezbytnou krmi, vychutnávání příště. Díky.
Proudí ve mně (čokoládová) krev nakažená enormní dávkou názorů. Plesám a tetelím se čistou radostí a snad si i připadám, jako bych se vloudila do části Denermačina mozku a nechala se unášet přívalovými vlnami myšlenek s neustálou zvědavostí, kam mě vlastně všechna ta písmenková smršť zavede. Připadala jsem si jako účastnice plodného symposia na celospolečenské téma; a pak jsem se musela probrat, vždyť to vše mi nutně potřebuje sdělit jedna jediná neuvěřitelně vnímavá persona! Duše je nádherně nasycená a příjemně unavená z neustálé a nekončící práce na sobě samé a z nejprve plaše a postupně úderně znějícího vnitřního dialogu. Netřeba se vším kývavě souznít, daleko lépe využít předkládané konfrontace a zamýšlet se nad stěžejními otázkami současného lidského bytí z odlišných úhlů pohledu. Poučit se konečně z chyb, jež naše předky stály osud, intelekt a mnohdy sám život. Pochopit určité konotace a nesmířit se s podmínkami, jež nám ukládá malost lidí, národů, můžu i žen. Hluboce děkuji za román v přesně takovéto, cituji, "drzé" podobě, kdy na každém jednom pražci narážela slova velikých idejí a budou ve mně rezonovat ještě dál a dál a dál... Tak. Vlak ještě stále jede, jede vlak.
Krásné dílo. Paní Denemarková je skvělý umělec. V knížce zachycuje nejen dobu 19.století, ale vlastně i současnost a stále se opakující chyby všech dob. Její myšlenky jen utvářejí celek osob, které jsou součástí děje - našich životů. Celá kniha je skvělé dílo nejen obsahem, ale i kniha sama o sobě.
Co spojuje českou spisovatelku Boženu Němcovou (1820 ? - 1862), francouzskou spisovatelku George Sandovou (1804 - 1876) a amerického podnikatelského magnáta a nejbohatšího člověka své doby Johna D. Rockefellera (1839 - 1937)? Nebo spíš, co je rozděluje? Co nám přineslo 19. století? Jaké bylo a je postavení žen, a to nejen umělkyň? A co je to „čokoládová krev“? To je jenom malá hrstička otázek, nad nimiž se ve svém novém románu Čokoládová krev zamýšlí Radka Denemarková (*1968), čtyřnásobná vítězka Magnesie Litery (mj. za romány Peníze od Hitlera a Hodiny z olova), jedna z našich nejúspěšnějších a nejpřekládanějších autorek (její knihy vycházejí ve více než dvaceti jazycích).
Tři slavná jména, tři hlavní postavy rozsáhlého románu, který vznikal deset let a který má místy blíže k esejistickému traktátu. Je v něm tolik otázek, tolik témat, až je jimi román trochu zahlcen na úkor děje, ale přesto může být pro trpělivé čtenáře strhujícím zážitkem. Třeba tím, jak autorka rychle střídá jednotlivé obrazy, jak z nich skládá celkovou mozaiku, jak je urputná v kladení otázek a jaký to vše má nebývalý rytmus. Ten je daný nejen jazykem, ale také formou, jakou román má. Deset částí, třiapadesát kapitol. Každá kapitola je jednou zastávkou, protože čtenář sedí v pomyslném vlaku, z něhož sleduje události ze života hlavních postav a k nim se vážící autorčiny úvahy a výklady o jejich i naší době. „Vlak projíždí devatenáctým stoletím tam a zpět. Jede, zpřesňuje viděné za oknem. Cestující ve vlaku se dívají na film. Je to sled pohyblivých obrázků. Vlak se vrací do stejných zastávek. Za oknem se střídají a neustále zostřují krátké výjevy. Obrazy jsou ucelené. Padesát tři mrknutí oka.“
Náročné dílo nedá čtenáři vydechnout. Autorka skáče nejen v čase, ale i v tématech a motivech, k nimž se rytmicky vrací, což je podtrženo opakující se větou: „Tak. Vlak jede, jede vlak.“ - přičemž výskyt slova „tak“ narůstá od jednoho do deseti podle toho, v které z deseti částí románu jsme. Ale důležitější než tyhle „technické“ pomůcky jsou samozřejmě témata, jimiž se Denemarková zabývá. Čokoládová krev je nejen ropa, na které zbohatnul Rockefeller, prototyp bezcitných a nemorálních miliardářů a oligarchů, ale také inkoust, pracovní nástroj Němcové a Sandové, které nemohly být odlišnější jak původem, tak zázemím, v němž tvořily, a odvahou, jak se chovaly na veřejnosti nebo k mužům, i když mnohé je také spojuje.
Prostor dostávají četné citáty z dopisů Němcové, nejméně sympatický je Rockefeller. Kolem Sandové se motají slavní muži, Musset, Chopin, Gautier, autorka se obrací i k George Eliotové, zmíní sestry Brontëovy, Emily Dickinsonovou a další, nebo novinářku Idu Tarbellovou, která se nezalekla ani Rockefellera. Věnuje se otázce domácího násilí nebo samoživitelek a Josef Němec je tu hodně nesympatickým manželem Boženy Němcové, své tu dostává i její bývalá přítelkyně Karolina Světlá a její sestra Sofie Podlipská. A tak dále Výjimečný román bude jistě předmětem mnoha diskusí a vskutku se vymyká, což je dobře.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2006 |  Peníze od Hitlera |
| 2018 |  Hodiny z olova |
| 2011 | Kobold |
| 2005 | A já pořád kdo to tluče |
| 2014 | Příspěvek k dějinám radosti |
Kniha Čokoládová krev je v
| Právě čtených | 29x |
| Přečtených | 87x |
| Čtenářské výzvě | 18x |
| Doporučených | 13x |
| Knihotéce | 87x |
| Chystám se číst | 271x |
| Chci si koupit | 66x |
| dalších seznamech | 4x |
Jedna z nejlepších knih (pro mě) poslední doby. Dotýká se mě na mnoha úrovních. Tematicky, stylisticky, metaforicky. Osobitostí a nebojácností. Pachutí na patře. Obsahově zajímavé, ale ještě skvostnější způsobem podání, který je opravdu netypický. Linky se dokonale prolínají, dávají smysl a synergizují. Je to kniha pro mě teď a byla by to kniha pro mě v jakémkoli věku, jelikož tématem ženství žiju ze všech stran a ve všech nuancích. Člověk má obecně tendenci říci, že se historicky naštěstí hodně změnilo, ale ve výsledku zjistí, že se vlastně nezměnilo nic. Změnila se forma. Možná to nyní není tak surové a syrové, zato je to zákeřnější. A stále má smysl toto téma otevírat, třebas až necudně a vyzývavě.