A já pořád kdo to tluče

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Jurodivý, groteskně napínavý příběh jedné vraždy a osudového propojení muže a ženy, utopených v pochybnostech samoty, se mohl odehrát kdekoliv. Prostředí divadla však otevírá jedinečný prostor pro hlubší vášně i hysterie, v němž navíc jednoho dne spadne opona definitivně. Energickým účinkujícím, pasivním čumilům i zákulisním manipulátorům. Alternace za naše životy neexistují. Nehrajeme v divadle jednoho herce. Minulost a úzkosti nesvlečeme jako kostým. I ta sebemenší životní "role" má být odehrána svědomitě. Hostující režisér Buch to tuší, spisovatelka a dramatička Birgit to ví. A kdo ví, bývá umlčen. Zralá prvotina v sobě skrývá košaté podobenství: potemnělý obraz lidského rodu, kde ďábelský kruh nelze přetnout. Knihu provázejí fotografie Evy Fuky a doslov k ní napsal Michal Jareš....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/13_/13958/a-ja-porad-kdo-to-tl-13958.gif 3.855
Žánr:
Literatura česká
Vydáno:, Petrov
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (14)

Kniha A já pořád kdo to tluče

Přidat komentář
KlariN
22.12.2018

Stylisticky nabubřelé, velmi povrchní. Popis divadelního prostředí intenzivně neautentický. Postavy nesnesitelně exhaltované. Parafráze říkanek jako definice autorského přístupu "na první dobrou". Kýč jak bitch.

Rihatama
25.10.2018

Kniha, která mne dokáže doslova uhranout, je pro mne Knihou s velkým "K", stejně jako její Autorka. Dočetla jsem poslední řádek a okamžitě jsem obrátila zpět na první stránku a začala znovu. Do nejmenšího detailu promyšlené charaktery postav, jejich provázanost, která se postupně čtenáři odhaluje, jazyk, který mnou prostupuje a neodbytně uchvacuje mé myšlenky, mé pocity. Minulost je přítomností i budoucností. Je tíživá, je deprimující, je v nás. Nelze ji obelstít ani chorobou duše. A ani její bagatelizací snížit hrůzy a viny hlavních protagonistů doby minulé. Což je to, co se přesně děje. A nač kdekdo rád přistoupí. Minulost je přece hrůzná sama o sobě, tak proč si ji nezpříjemnit nostalgickými připomínkami snesitelného a moci tak zapomenout na nesnesitelné? A jak rafinovaně si Denemarková pohrála se jmény. Režisér Buch (kniha německy či bůh česky foneticky) či kritička Pranýřová. A samotná Birgit? Nezpůsobilá k praktickému životu, dosti příšerná ke svým blízkým. A přece, či právě proto, zcela svobodná. Pro mne fascinující četba.

"Za oponou, před oponou
nikdo nesmí lhát -
nebo nebudu hrát."

"Ať je to ten nebo ten -
všichni mě praští koštětem."

Alma-Nacida
14.07.2018

Tolik temnoty na naštěstí celkem malém rozsahu! Kromě Johanky a paní Klamové samí sebestřední, vyšinutí umělci; pevně doufám, že se děj neopírá o skutečná pražská divadla, kritiky, herce a autory.
Fotky Evy Fuky jsou naopak velmi křehké a díky za ně, bez nich by to bylo ještě depresivnější čtení.
"Birgit, která rafinovaně týrala děti a myslela si, že je miluje, ... Jediná láska, kterou Birgit ve skutečném životě prožívala, byla láska k sobě samé. Byla to láska vášnivá. Kvůli ní byla schopná všeho."
"Snažit se být v lidské společnosti dobrým člověkem znamená denně vynakládat smrtelnou námahu."

lencin
08.03.2017

Líbilo. Brigitta i Petr jsou velmi temní a vlastně zaporní hrdinové, ale jejich příběhy jsou neuvěřitelně silné.

Skřítek77
27.02.2017

Kniha mi vůbec nesedla. Opravdu musí být umělec nesnesitelný sobec na hranici šílenství (i když v případě obou hlavích hrdinů už spíše za hranicí), aby stvořil úžasné umělecké dílo?!

Sparkling
07.02.2017

Šíleně otravná kniha.
Hlavní postava Birgit, vykreslená jako chudinka v dětství a mládí ponižovaná matkou, se v této křivdě z minulosti vyžívá a stylizuje se do bláznivé umělkyně, rádoby šílenstvím rvané spisovatelky, která svou nespolehlivostí mučí všechny ve svém okolí, a to nejen kolegy z práce, ale i svoji ubohou sestru, která mě ale otravovala úplně stejně, protože se dobrovolně a ochotně vžila do role "anděla", trpitelky, která na sebe bere úkol pomáhat všem kolem sebe na úkor vlastní pohody. Nechává si tedy ničit život neustálými výlevy své starší sestry, která ji přepadává v kteroukoliv denní i noční dobu, aby jí předvedla své vybroušené monology na téma "proč musím tak trpět já jediná na světě?!". Ach bože. Režisér Buch snad ani nemá cenu komentovat, oproti záměru autorky pro mě nepředstavoval nijak výraznou postavu (zato ale postavu stejně idiotskou, jako všechny ostatní, které se v knize vyskytují).
Co mě dál provokovalo, byly vsuvky v podobě českých dětských říkadel upravených do depresivních a morbidních podob, které se v textu objevovaly příliš často (což by bylo bohužel i v případě, že by tam autorka vecpala i jednu jedinou).
V situaci, kterou považuji za jedno z míněných vyvrcholení knihy, pak autorka opravdu "mistrně" vsunula do monologu jedné postavy větu, která se line celým románem a je formulovaná spisovně, mezi řadu vulgarismů a velice peprných vět, výsledkem je tedy něco, co vypadá na první pohled absolutně uměle a šroubovaně.
Zřejmě jsem jedna z mála, komu se kniha tak moc nelíbila, ale nemůžu si pomoct. Přitom očekávání byla velká.

medvedice3
04.01.2017

Vytříbený jazyk, temný sloh, čtení na jedno nadechnutí

anansie
27.10.2016

Tahle kniha mi sedla. A jak již tady zaznělo v některém z komentářů, nechápu, co na této knize je groteskního a napínavého, jak se píše na její obálce. Spíše mi to vyznělo jako realistický až skeptický náhled na život se všemi hnusy, které si někteří nedokáží přiznat. Ale tato kniha to udělala. Určitě si přečtu i další tvorbu od této spisovatelky.

Aleh
16.10.2016

Radka Denemarková je zvláštní a osobitá a taková bude i její tvorba. Soudím podle tohoto díla. Má krásný a kultivovaný slovní projev a opravdu skvělé vyjadřovací schopnosti. Popis postav a jejich citového rozpoložení je podrobný a opravdový.
Určitě ne náhodou si vybrala prostředí divadla pro tento román. V popředí spisovatelčina zájmu je stárnoucí divná a vrtošivá spisovatelka a dramatička Birgit Stadtherrová a režisér Petr Buch, který uvádí na divadelní prkna její hru. A proč právě divadlo? Vždyť divadlo odráží život, který žijeme a život sám je vlastně divadelním představením. Sám J.A. Komenský ve svých počátečních filozofických úvahách vidí svět jako divadelní představení, které sledujeme….
A tak se asi stalo, že Birgit celý život žila osudy svých hrdinů a na ten svůj život rezignovala.
Myslím si, že ne vše bylo řečeno a tak čtenář má možnost uplatnit také svou fantazii. Tato kniha svádí a nutí k zamyšlení. Určitě sáhnu i po dalších titulech Radky Denemarkové.

shmaic
22.09.2016

přečteno 2x, napodruhé to v podstatě bylo sebetrýznění. začínám nesnášet filmy o filmech a hercích, hudbu o hudbě a muzikantech a knihy o knihách a spisovatelích. často mi tyto příběhy připadají stejně odtržené od reality, jako např politikové, kteří od mládí sedí v parlamentu.
stručněji k charakteru knihy... kniha má čtenáři zkazit náladu. k jinému závěru jsem nedošel, nevidím v tom žádné poselství a že napíšu tenhle hnusný komentář, mě napadlo již v prvním čtení. absenci děje, potažmo pointy nespraví nadměrné množství přirovnání využívající nadmíru přídavných jmen, ať jsou sebevíc cool.
proč jsem tedy knihu četl? doporučil mi to pan Gauck, když paní Denemarkovou postavil vedle paní Tučkové. on ovšem asi neměl na mysli právě tuto knížku. tak snad Peníze od Hitlera budou lepší.

Thessaloniki
13.09.2015

Silné, velmi silné.
Podmanivý styl psaní, jazyková virtuozita.
Temná, černočerně groteskní, působivá, pravdivá kniha.
Po jejím dočtení mou mysl načas obestřely chmury.

Mánička178
22.03.2015

Prvotina Radky Denemarkové, která je naprosto úžasná! Jako první jsem četla knížku Peníze od Hitlera, která na mě hodně silně zapůsobila (zejména tématem žena x odsun x 2. sv. válka), proto jsem se rozhodla přečíst celou spisovatelčinu tvorbu posloupně tak, jak vycházela a sledovat jak se mění, jaká je...
Její jazyk je pro mě nepopsatelné unikum a hltat očima a vědomím její vyjadřovací prostředky, to je obdivuhodné, prostě zážitek. Ačkoli obsah, potažmo slova, kolikrát opravdu vyloženě bolí, někdy se až štítivě hnusí... Přesto zanechávají v člověku vypálenou stopu a takovou literaturu miluju... po které nezůstane prázdné místo a člověk si nevzpomene akorát na to, jak vypadal přebal.
Jen by mě zajímalo, jak moc asi musí bolet autorku tvořit takové knihy... Když bolí samotné čtení, tak tvorba musí být pěkně výživný porod...

dearkiki
09.02.2015

Tak tahle knížka byla naprostá lahůdka. Celkem krátký příběh, který spojuje osudy dvou vyjímečných lidí, kteří v sobě ukrývají cosi temného. Některé hříchy minulosti se zapomenout nedají, odrážejí se do životů každé z postav a dohání je až do extrémů.
K autorce jsem se dostala přes její překladatelské dílo a vůbec nelituji, že jsem otevřela i něco z její vlastní tvorby. Už se těším na další...

sataras
30.05.2012

No, že by mi kniha připadala jako groteskně napínavý příběh, to fakt ne.....

Autor a jeho další knihy

Radka Denemarková

Radka Denemarková
česká, 1968

všechny knihy autora

Kniha A já pořád kdo to tluče je:

v Přečtených71x
v Čtenářské výzvě3x
v Doporučených5x
v Knihotéce10x
v Chystám se číst36x
v Chci si koupit1x