Lovci mamutů

kniha od:


Koupit

Tento příběh vypráví o kmeni pravěkých lidí „Lovců mamutů“. Udál se asi před dvaceti až třiceti tisíci lety. Tehdy žila na Bílé skále tlupa pravěkých lidí. Ovládali jednoduchou řeč a doplňovali ji posunky a mimikou v obličeji. Věděli, že je oheň nejen zahřeje, ale dokáže upéct maso a chránit před divokou zvěří. Oheň hořel před vchodem do jeskyně, aby dovnitř nemohly šelmy. Tehdy ho ještě neuměli rozdělat, tak spoléhali na přírodu a oheň donášeli. Příběh nám bude vyprávět o tom, jak lovili zvěř a jak z ní vše dokázali zužitkovat. Vnitřnosti zvěře jedli syrové, protože byly ještě teplé. Stažené kůže hned zpracovávaly ženy a děti. Lovili například zubry, lišky, ryby, ale také vlky a mamuty. Věřte, chytit takového mamuta je věc těžká, na kterou se museli dlouho připravovat. Museli nejdřív vykopat obrovskou jámu, do které toho mamuta museli vehnat. Učili se také vyrábět si nástroje, jako je například kámen opracovaný do tvaru slzy (pazourek). Díky pazourku, který poté použili na rozbíjení kamenů, dokázali vykřesat oheň. Ale to chtělo zručnost a trpělivost. Později se jim podařilo dokonce rozdělat oheň za pomoci kousku dřeva. Oheň byl totiž v pravěku největší vynález pravěkých lidí a měl pro ně opravdu obrovský význam. Dovídáme se tu také o cizích tlupách, například jak mezi sebou bojovali o území, o kořist atd. Při lovu nebo boji o území zahynula velká spousta pravěkých lidí. Byl to pro ně boj na život a na smrt....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/90_/903/lovci-mamutu-903.jpg 4.11791
Nahrávám...

Komentáře (243)

Kniha Lovci mamutů

SUC185
17. listopadu

Vzpomínka na krásné dětství.

Nofar197
14. listopadu

Povinná četba ve čtvrté třídě, ale četla se dobře, později jsem se k ní i vrátila. Narozdíl od Robinsonky nebo Filozofske historie, což bylo čtenářské peklo.


mala.princezna
27. října

Ač kniha pro děti, naprosto mě vtáhla do světa pravěku. Na pár archeologických nálezech je postaven celý příběh. A já věřím, že to tak bylo :)

Martina291086
21. července

Přiznám se, že jsem tuhle knihu musela povinně přečíst ve škole a proto pro mě byla dlouho symbolem utrpení čtenáře. Měli jsme ji totiž ve strašně škaredé vazbě. Před pár lety jsem ji koupila jako dárek pro syna v krásné nové vazbě a čtením se rázem vrátila do dětství. Ani teď nejsem milovník Štorchovy literatury, nicméně tato kniha je krásná a dobrodružným a zvídavým povahám (dětským i dospělým) nenásilnou formou popíše, jak to tehdy asi vypadalo...

soupik2012
07. července

Další milá vzpomínka na mé mladí a připomínka příběhů, které v dnešní době již nikdo podobným způsobem napsat neumí. Dobrodružné příběhy o tom jak to asi probíhalo v dávných dobách, kdy člověk teprve začínal mít rozumovou převahu nad zvířaty, ale válčit uměl hned. K tomu žádný jazyk není potřeba. Díky těmto knihám, které mi umožňují zavzpomínat na mládí, se pro mne stává vydavatelství Tympanum tím nejoblíbenějším vydavatelem co se audioknih týká. Tuto velmi zdařile načetl pan Tomáš Juřička a mohu jí všem, nejenom dětem vřele doporučit.

Dámaskloboukem
19. června

Dnes u nedělního oběda jsem si vzpomněla na tuto knihu. Za nás to byla povinna četba někdy na prvním stupni ZŠ.
A je to jediná kniha, kterou má sestra z donucení přečetla. (Pak pochopila, ze i povinna četba se dá podvadet)
Z knihy si odnesla celoživotní moudrost.
Tenkrat se jedli mamuti v ne úplně dokonalé kuchyňské úpravě a tudíž maso bylo dost tuhé a tvrdé. Nejcennější částí byl kostní morek, protože ten jediný byl měkký, dobře poživatelný a navíc ho bylo málo. Proto se nechával, jak píše pan Štorch, stařešinovi rodu, který byl nejváženější ze všech členů. Taky chtěli, aby tlupě dlouho vydržel.
Od te doby moje sestra vysává ze všech kostí náruživě morek. Asi chce taky dlouho vydržet.
Není pěkné, když povinna školní četba ovlivní pozitivně náš život?

vernem1850
16. června

NEJLEPŠÍ PRAVĚKÁ KNIHA OD Štorcha.

Kabuky
11. června

Klasika školní četba.

1 ...