Lovci mamutů

Tento příběh vypráví o kmeni pravěkých lidí ,,Lovců mamutů“. Udál se asi před dvaceti až třiceti tisíci lety. Tehdy žila na Bílé skále tlupa pravěkých lidí. Ovládali jednoduchou řeč a doplňovali ji posunky a mimikou v obličeji. Věděli, že je oheň nejen zahřeje, ale dokáže upéct maso a chránit před divokou zvěří. Oheň hořel před vchodem do jeskyně, aby dovnitř nemohly šelmy. Tehdy ho ještě neuměli rozdělat, tak spoléhali na přírodu a oheň donášeli. Příběh nám bude vyprávět o tom, jak lovili zvěř a jak z ní vše dokázali zužitkovat. Vnitřnosti zvěře jedli syrové, protože byly ještě teplé. Stažené kůže hned zpracovávaly ženy a děti. Lovili například zubry, lišky, ryby, ale také vlky a mamuty. Věřte, chytit takového mamuta je věc těžká, na kterou se museli dlouho připravovat. Museli nejdřív vykopat obrovskou jámu, do které toho mamuta museli vehnat. Učili se také vyrábět si nástroje, jako je například kámen opracovaný do tvaru slzy (pazourek). Díky pazourku, který poté použili na rozbíjení kamenů, dokázali vykřesat oheň. Ale to chtělo zručnost a trpělivost. Později se jim podařilo dokonce rozdělat oheň za pomoci kousku dřeva. Oheň byl totiž v pravěku největší vynález pravěkých lidí a měl pro ně opravdu obrovský význam. Dovídáme se tu také o cizích tlupách, například jak mezi sebou bojovali o území, o kořist atd. Při lovu nebo boji o území zahynula velká spousta pravěkých lidí. Byl to pro ně boj na život a na smrt....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/90_/903/lovci-mamutu-903.jpg 41174
Žánr:
Dobrodružné, Literatura česká
Vydáno:, Albatros
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (131)

Přidat komentář
RyonMathrin
předevčírem

Jak poznáte kvalitní knihu? Těžko říct, ale myslím, že jedním z kriterií je to, kolikrát si ji chcete přečíst znovu. Lovce mamutů jsem jako malý kluk četl nesčetněkrát.
Pět zasloužených hvězd.

Orange8knihomol
13. února

Knihu jsme četli opět ve 4. nebo 5. třídě a vím, že mě moc nezaujala. No, stejně nebyla zase až tak hrozná:)

Damato
16. ledna

Tak jsem tak hledala, co bych s vnoučaty začala číst a vyhrabala jsem tuhle stokrát v mládí přečtenou knihu. Na holky ještě brzo, ale já se s knihou večer zavrtala do peřina to bylo panečku usínáníčko, po letech jsem se vrátila do dětství, kdy jsem na tuhle knihu narazila a s pusou dokořán přečetla první stránky. A pak ještě stokrát a stokrát. Prostě pan Štorch a panem Burianem udělali pro děti touhle knihou mnohem a mnohem víc, než současní ministři školství, kteří o dětské dušičce nemají leckdy ani potuchy.

amanek
13. ledna

Jako dítě jsem jí četla několikrát. Ted jsem četla svým dětem a též se jim líbila.

monthy70
09. ledna

jako kluk jsem jí přečetl několikrát. nedávno jsem si v ní po letech listoval a divím se sám sobě, jak jsem jí mohl přelouskat. ono to není zrovna snadné čtení pro děti

ddkk
06. ledna

Kniha mého dětství, stejně tak, jako většina Štorchových knih...

bruntal
05. ledna

Jako dítě jsem měl tuto knihu velmi rád.

Govrid
20.12.2017

Ze začátku se mi to četlo špatně, ale později jsem se do toho dostal a nelituji toho. Ať žije oheň!

mulderka
22.11.2017

Četla jsem mnoho, mnohokrát - tedy určitě víc než třikrát až pětkrát ;-), a pořád se mi na poslední stránce, kdy "největší vynález v dějinách lidstva byl učiněn!", valí slzy do očí. Slzy dojetí a radosti nad tím, že Mamutíkova a Kopčemova tlupa už nebude mrznout a hladovět. Tak moc jsem jim to přála!!

Kdo náhodou ještě nečetl, vřele doporučuju, ať tak učiní. Sám pozná, proč.

brodequin
07.11.2017

Hrozně mě mrzí, že jsem Lovce mamutů nečetl tak 15 let zpátky. Ale i tak jsem si je dokázal užít a poprvé po dlouhé době mě mrzelo, že jsem nějakou knihu dočetl. Obsah sice postrádá nějaký extra příběh a jde "pouze" o popis putování tlupy, ale s tím jsem se nakonec smířil. Přenesl jsem se do jejich doby a představil jsem si zemi, kdy ještě krajinu nehyzdily věžáky a paneláky. Skrze knihu jsem seděl s tlupou u ohně a vnímal zvuky nočních šelem. Uvědomil jsem si tu důležitost ohně, masa a kožešin. Ze začátku jsem měl problém se stylem psaní. Spousta podivných přechodníků a styl mluvy, s kterou se dnes již nesetkáme. Ale pak jsem v tom našel kouzlo a zjistil jsem, jak je Eduard Štorch výborný spisovatel a dokáže větu postavit tak, že si jí s radostí přečtu třeba dvakrát :-). A k tomu nádherné ilustrace pana Buriana....co dodat.

fristo
30.10.2017

Keď hodnotím knihu ako dospelý tak tam bolo veľa vecí, ktoré pri súčasnej miere informovanosti nesedia. Ale ako dieťa, ktoré vo mne asi stále niekde som knihu nedokázal dať z ruky a zhltol som ju za dva dni. Ako kedysi Tarzana. Kniha je ale aj skvelým uvedomením si ako sme čoby druh pokročili. Otázne či správnym smerom. Ak by sa dnešnému človeku stalo to čo sa denne stávalo hrdinom knihy asi by sme to po pár dňoch psychicky nevydržali. A to nehovorím o fyzickom, rebríčku hodnôt a podobne.

Jana283
11.10.2017

Kniha mého dětství. Stokrát čtená. Pan Eduard Štorch (spolu se Zdenkem Burianem) ovlivnili celé generace. Je úžasné, že si všichni představujeme Kopčema, Veverčáka i Mamamutíka, jejich jeskyně, zbraně, život... tak nějak stejně.

krubi001
08.10.2017

Jedna z prvních knížek co jsem četl a občas se k ní vracím i dnes.

Kerberos
19.09.2017

četba mého dětství,velmi mě ovlivnila

frantisek8863
08.09.2017

Mnohokrát přečtená kniha o tlupě lovců z pravěké Moravy a jejich nesnadném životě.

BeyondHorizon
03.09.2017

Super kniha, ke které se ráda vrátím. Mám z ní stejné pocity jako z R. Crusoa. Nevím, něco na těch realistických fikcích je, co mě opravdu baví.

alipz
16.08.2017

Knihu jsem s odstupem času četl mnohokrát a vždy mě uchvátila. Autor na základě skutečných vykopávek stvořil příběh tlupy lovců mamutů, který i s odstupem času stále má co říci jeho čtenářům. Kniha vhodná pro všechny děti s bohatou fantaziií, které nejsou otupělé ze sledování svých mobilů a počítačů. Za mě jasných 5 hvězdiček.

Scarllet
13.08.2017

Oblíbená kniha mého dětství

los
01.08.2017

má nejzamilovanější dětská četba (četl jsem ji 26krát)
ilustrace od Buriana

magnolia
12.07.2017

Jedna z nejmilejších z doby dětství, mnou vlastněná a čtená několikrát (ostatní vypůjčené štorchovky mě tak nechytly). Cítila jsem se být Kopčemem :) A mladší sestru jsem, na její žádost, opakovaně zhurta houpala na kolenou a zpívala jí Aiá-á-a - Uá-á-a ... to byly časy :)

Rudla333
06.07.2017

Kniha je pro mě absolutní srdcovka. Jako malému mi ji četl táta a když jsem začal projevovat nějaký zájem o čtení, byla to hned první kniha, po které jsem sáhl.
Popravdě mě dost překvapilo, že tu kniha nemá příliš vysoké hodnocení.

Kniha je hodně čtivá. Najdete napětí, dojemné scény, ale i prvky komedie (počítaní žab atd.). Postavy jsou sympatické, jejich jména si určitě budu pamatovat do konce života.

Rozhodně můžu doporučit. A to všem!

ajka91
03.07.2017

Jako povinná četba dobré, ale není to můj šálek kávy. Asi bych si ji normálně nepřečetla, nebýt hodin literatury na základní škole.

mira.l
02.06.2017

Lovci mamutů... četl jsem jako malý kluk, snad v rámci povinné školní četby, snad i mimo ni, to už si nepamatuju, a byl jsem docela zvědavý, jak to bude pro mě stravitelné dneska. A musím konstatovat, že pro mě zůstávají velice zajímavou knihou i po téměř 30 letech. Dokonce bych řekl, že pro ty menší školáky (četli jsme to snad ještě na I. stupni ZŠ) to asi nemusí být úplně záživné.
Co na tom, že úroveň poznání o naší minulosti za dobu, která uplynula od napsání knihy, poněkud pokročila, Eduard Štorch svým umem a schopností zapracovat do děje vědecky doložené poznatky stvořil na pozadí skutečných archeologických objevů na území jižní Moravy (Dolní Věstonice, Brno, světově proslulé odkryté hroby, Věstonická venuše), ale nejen tam, vlastně na území celé republiky, velice zajímavý příběh tlupy pravěkých lovců, která postupně putuje za obživou napříč územím dnešní ČR, od Pavlovských vrchů k Brnu, územím Moravského krasu do Polabí a Posázaví, aby v knize skončila na území dnešní Prahy. Myslím si, že příběh je na menší školní děti místy skoro až docela drsný. A především si mnohé historické a zeměpisné souvislosti asi tak úplně neuvědomí. Život v tehdejší době byl především jeden velký každodenní boj o přežití, jednalo se ale také o období, kdy člověk, ač neměl zrovna vybrané způsoby (pojídání syrových jater čerstvě zabitého zvířete bych snad ještě pobral, ovšem vymačkávání a pojídání obsahu střev právě získané kořisti se trochu eklovalo i mně...) se dostal ve vývoji někam mezi zvíře a dnešního člověka a začaly se v něm utvářet jisté sociální city nad úrovní "zvířecího" boje o přežití. Toto vše je v knize podáno velmi čtivou formou. Autentičnosti přidávají velmi stručné věty nejen v přímé řeči, ale někdy i v ostatním textu.
Celé knize dávají osobité kouzlo a nádech jisté "pravěké drsnosti" nezapomenutelné ilustrace Zdeňka Buriana, jak ty barevné, tak i černobílé, které mi trochu připomínaly taktéž nezapomenutelné rytiny Bennetovy či Riuovy v knihách J. Verna.
Stejně tak mě zaujalo, že jsem při čtení narazil v knize na nejednu větu, kterou jsem si i po těch letech naprosto jasně vybavil, jako bych tu knihu četl ne před asi 30 lety, ale tak před měsícem.
Lovci mamutů jsou pro mě po letech znovuobjevený poklad naší literatury.

Nikq04
12.05.2017

Moc se mi tato kniha líbila, tomu, koho zajímá a baví dějepis doporučuji :)

Kniga47
07.05.2017

Milovala jsem ji od první chvíle, četla jsem ji asi o dva roky dříve než na ni došla řada ve škole (četli jsme ji ve čtvrté třídě). Ze všech štorchovek je dle mne nejlepší. Vždycky mi vadilo, že nevím jak o s těma klukama jeskyníma dopadlo dále.

EvikU.
08.04.2017

Četla jsem ji jako dítě. Líbila se mi.

PaluškaB
25.01.2017

Tuhle knihu jsme meli jako povinnou četbu v hodinách literatury a musím říct, že nebýt toho, tak bych si ji asi nikdy nepřečetla. Jsou to jiné příběhy, než na jaké jsme zvyklí. Díky těmto příběhům poznáváme i naši historii z doby kamenné.

gvaldin
15.01.2017

Je to jedna z mála knih, která mě z povinné četby na základní škole nějak více zaujala. V některých pasážích jsem se do role přímo vžíval a ztrácel přehled o dění kolem mě.

martas006
09.01.2017

Četla jsem povinně na základní škole, ale že by mě nadchla, se bohužel říct nedá. Ale je to tím, že mě pravěk celkově příliš nebavil, číst a učit se o něm. Ale přiznám se, že tam byli pasáže, které mě docela i bavily.

Zlá-Ňufie
09.01.2017

Knihu jsem četla k celotáborové hře. Kniha mě asi nijak zvlášť nezaujala, někdy to bylo lepší, ale když poněkolikáté ztratili oheň, těšila jsem se na konec.