Lovci mamutů

kniha od:


Koupit

Tento příběh vypráví o kmeni pravěkých lidí „Lovců mamutů“. Udál se asi před dvaceti až třiceti tisíci lety. Tehdy žila na Bílé skále tlupa pravěkých lidí. Ovládali jednoduchou řeč a doplňovali ji posunky a mimikou v obličeji. Věděli, že je oheň nejen zahřeje, ale dokáže upéct maso a chránit před divokou zvěří. Oheň hořel před vchodem do jeskyně, aby dovnitř nemohly šelmy. Tehdy ho ještě neuměli rozdělat, tak spoléhali na přírodu a oheň donášeli. Příběh nám bude vyprávět o tom, jak lovili zvěř a jak z ní vše dokázali zužitkovat. Vnitřnosti zvěře jedli syrové, protože byly ještě teplé. Stažené kůže hned zpracovávaly ženy a děti. Lovili například zubry, lišky, ryby, ale také vlky a mamuty. Věřte, chytit takového mamuta je věc těžká, na kterou se museli dlouho připravovat. Museli nejdřív vykopat obrovskou jámu, do které toho mamuta museli vehnat. Učili se také vyrábět si nástroje, jako je například kámen opracovaný do tvaru slzy (pazourek). Díky pazourku, který poté použili na rozbíjení kamenů, dokázali vykřesat oheň. Ale to chtělo zručnost a trpělivost. Později se jim podařilo dokonce rozdělat oheň za pomoci kousku dřeva. Oheň byl totiž v pravěku největší vynález pravěkých lidí a měl pro ně opravdu obrovský význam. Dovídáme se tu také o cizích tlupách, například jak mezi sebou bojovali o území, o kořist atd. Při lovu nebo boji o území zahynula velká spousta pravěkých lidí. Byl to pro ně boj na život a na smrt....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/90_/903/lovci-mamutu-903.jpg 41484
Žánr
Literatura česká, Pro děti a mládež, Historické romány
Vydáno, Albatros (ČR)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (188)

Kniha Lovci mamutů

Přidat komentář
carbici
12. října

Kdysi jsem začala a vzdala to, vrátila jsem se k ní po cca dvaceti letech a najednou mi ten příběh přišel zajímavý a čtivý. Je tam sice trochu té naivity a vše dopadne dobře, aby se nebál ani dětsky čtenář, ale je to takový odrazový můstek pri další pátrání v této oblasti knihovny.

AyaEssa
12. října

Navzdory historickym nepresnostem jde o peknou knihu o dobach, kdy melo lidstvo k prirode jeste velmi blizko. Samozrejme, vznikla pro mlade ctenare a nelze v ni tedy hledat nic zvlaste komplikovaneho, presto vsak se k ni clovek i v dospelosti moc rad vrati.


maryska09
08. října

Knížka dětství, ke které jsem se teď pro radost vrátila a opět mě nezklamala. Čte se jedním dechem, je skvěle napsaná a doporučuji jí všem věkovým kategoriím.

Dejvid
19. července

Člověk si při čtení představuje, že takhle nějak to opravdu bylo. Střídání období hojnosti a období hladu. Je fajn, že se příběh prolíná se skutečnými nálezy, které byly učiněny především v okolí Dolních Věstonic a Pavlova. V této souvislosti doporučuji navštívit Archeopark Pavlov, pokud máte knihu v živé paměti, dodáte Vaší představivosti další impuls, se kterým pracovat.

draka
13. července

Knihu jako kluk jsem četl několikrát, stále dokola, zvláště některé pasáže. Neskutečně krásná kniha. Objednal jsem si ji ve škole v KMČ. Dnes jsem ji měl rukách, prolistoval a znovu připomněl, jak jsem si knihu nesl ze školy domů a začetl se do ní. Ale jak?
Toho podzimního odpoledne šla máma na rodičovské sdružení, zkontrolovat moje školní výsledky s tím, že se staví na nákup a přijde o něco později. Nakázala, abych byl doma a udržoval oheň v kuchyňském sporáku.
Sám doma, v kuchyni. Kolikrát se to ještě opakovalo, kolik knih jsem zde přečetl. Bylo a je to moje oblíbené místo ke čtení dodnes. Vzal jsem novotou vonící knihu a začetl se. Od stránek mě odtrhla až tma, přestával jsem vidět písmena. Kouknu z okna, tma. Podívám se do kamen, tam také tma tmoucí. Vyhasly, zapomněl jsem přikládat. Propadl jsem panice.
Máma už tu vlastně měla být, ve škole se určitě dozví něco, co ji nepotěší a k tomu navíc ještě vyhaslý sporák. To bude mazec. To bude výčitek, kárání, zákazů, … . Maminka byla moc hodná, nikdy mě neuhodila, ale dovedla neskutečně vyjmenovat a pojmenovat všechny moje nectnosti a s patřičným důrazem připomenout staré prohřešky. Vždycky jsem ji prosil, aby mě radši seřezala, třeba vařečkou, ale nehubovala. A co když mně sebere knížku!
Napadla mě spásná myšlenka. V komoře máme denaturák, líh do starého vařiče! Přiložil jsem do kamen polínka a horním víkem nalil do sporáku líh z lahve. To byl nápad! Líh okamžitě vzplanul a já lahev leknutím upustil nebo spíš odhodil. Přitom se líh vylil na čalouněnou židli, na které jsem při čtení seděl a také koberec na podlaze. V mžiku byla kuchyň v plamenech. Vletěl jsem do obýváku, tam strhl přehoz z gauče a přikryl plameny. Uhašeno! Nic neshořelo ani neohořelo, ale ten smrad!! Chtěl jsem otevřít okno a vyvětrat. V tom se však otevřely dveře a maminka vešla do kuchyně. Nenadávala, přivinula mě k sobě. Byla šťastná, že se mi nic nestalo a nevyhořeli jsme. Větralo se však několik dní. No, řekněte, dá se zapomenout, jak se rozdělává oheň?

Liteket
02. července

Musím uznat, že ačkoliv jsem ke čtení této knihy byla přinucena na střední škole, rozhodně nelituji. Je poutavě psaná a je až s podivem, jak příběh z pravěku může být silný.

ivana1924
28. června

Už jako povinnou četbu jsem ji nedala, no dnes po x. letech se mi dostala opět do ruky, a.... přečetla jsem, ....ale můj šálek kávy to není.

n.ezn.amy
15. června

Dnes již klasická kniha o pravěké tlupě lidí, která stále zápasí o holý život ať už je to se sháněním jídla, ohně či obranou proti jiným tlupám. Hlavní hrdina Kopčem se snaží vybojovat vyšší post v hierarchii skupiny tím, že je odvážný a dělá vše proto, aby tlupa byla zajištěná. Zajímavě popsaný život pravěkých lidí, který se pravděpodobně blíží tehdejší realitě. Eduard Štorch vytvořil hodně poutavý příběh

1 ...