Má nejmilejší kniha

kniha od:


Koupit

Markéta Pilátová ve svém druhém románu Má nejmilejší kniha čerpá i tentokrát z jihoamerické zkušenosti a v mimořádně napínavém příběhu téměř magického ražení nás ve směsi bájných motivů s až nepříjemně realistickým popisem jihoamerického prostředí – s jeho narkomafiemi a těžkou a nebezpečnou bídou bezbranných a přitom ozbrojených slumů – provede příběhem Hadího institutu a zejména jeho šéfa. Ten v ambiciózní vědecké pýše a posedlosti, která odmítá vnímat morální hranice, tvrdě a bezohledně kráčí za svými objevy, jež se mohou jiným jevit jako slepé uličky dějin, a přesto bezohledně zasahují do cizích životů. Autorka nás provede mnoha vrstvami vzdáleného světa na druhé polokouli – příběhem se vine nit nevzdělané indiánky obdařené instinkty, které se vymykají ze zkušenosti vzdělanců, i okolní realitou otloukaných obyvatel slumů. Ukáže nám také, jak překvapivě a bolestivě se mohou drápy odporné části evropské historie zatínat do nepřipravených duší. Příběhem nás provádí tatér, který v šeherezádovském motivu při tetování opájí zákazníky vyprávěním a před světem schovaný ve svém skromném příbytku účtuje se svým svědomím. Nitky osudů se rafinovaně proplétají, až nakonec složí pestrý, magický a mimořádně poutavý koberec snů a skutečnosti. ...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/27_/27427/ma-nejmilejsi-kniha-27427.jpg 4.337
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Torst
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (7)

Kniha Má nejmilejší kniha

Přidat komentář
vlkcz
20. února

Zdá se, že jihoamerické prostředí magickému realismu sedí. A v podání Markéty Pilátové je pro mě mnohem srozumitelnější než třeba u Marquéze.

Anie.M
21. ledna

Velmi zvláštní charismatická kniha, po prvních kapitolách mi blesklo hlavou, že tohle nebude můj šálek kávy, že jsem očekávala něco zcela jiného. nevím čím to bylo, ale nemohla jsem se odtrhnout (nejspíš zapůsobily lehce magické prvky).
je zde více linií různých příběhům a každá postava je svým způsobem hlavní hrdina. jedním z nich je had Haré, který žije v hadím "vězení" a spřádá plány, jak osvobodit sebe a ostatní tím, že se plíží do snů.
na knize se musí vyzdvihnout, že se dotýká spostu témat, o kterých je důležité mluvit, ale zároveň to čtenáři nevnucuje, necítila jsem žádný nátlak.
Myslím, že díky knize přehodnotím svůj strach a trochu i odpor k hadům.

babystar
14. ledna

Pro mne velice zvláštní kniha, po níž jsem sáhla jen díky "Čtenářské výzvě". Obvykle se těším na to, až si budu číst, ale u této knihy se mi nějak podvědomě číst nechtělo, ovšem odložit jsem ji nemohla. Stále jsem byla zvědavá, jak to s jednotlivými hrdiny dopadne, i když jsem tušila, že ne se všemi dobře. Je to zkrátka kniha o zlých lidech, ať už to byli narcos ve slumu Velkého města, obyvatelé polské vesnice, kde byl za války pogrom na místní židy, nebo doktor Vidal, který mučil hady a zneužíval lidi kolem sebe. Nějaké světlé chvilky snad v knize byly, ale vcelku na mne působila značně depresivně.

mirektrubak
27.04.2018

Na začátku jsem narazil na mluvícího hada. Taky na člověka, který se vrátil ze záhrobí ... a po chvilce rozpačitého drbání se na bradě jsem si řekl, že dobrá, že si můžu pro jednou dovolit přečíst knížku, která bude asi trochu ulítlá a taky mi asi nepředá žádné závažné poselství a myšlenky, ale třeba se u ní pobavím a odreaguji.
A dobře jsem udělal.
Markéta Pilátová je skvělá vypravěčka, už jsem toho od ní četl víc, ale zde se mi zdála zatím nejpůsobivější. A žasl jsem, jak jí všechno fungovalo, jak různé prvky, které zdánlivé nejsou kompatibilní, vytváří perfektní, přirozenou souhru. Třeba slumy v jihoamerickém velkoměstě a tragédií poznamenané polské Jedwabne. Nebo kombinace slovanských pohádek a imaginace magického realismu (zde by se mně chtělo parafrázovat jedno hip-hopové dvojverší a napsat: „Kdyby pan Márquez ještě žil / nadšenej by z toho byl“). Magické prvky dodávají atraktivitu a nádech tajemna, ale vtipně a ironicky popsané postavy tu šamanskou linku neustále sympaticky shazují – takže jsem se nemusel potýkat s nějakou castanědovskou spiritualitou.
Zkrátka: Potěšení. Nenápadná kniha, která mi přinesla velký požitek.

A nakonec Má nejoblíbenější kniha přinesla i řadu myšlenek a podnětů, kterými jsem se mohl zabývat i delší dobu po dočtení :-)

Kopretina
18.02.2016

Jsou knihy, které člověka dokáží pohltit, pootočit jeho úhel pohledu na život a vyjít ze sebe. A tato kniha beze sporu taková je. Na mě možná až dost silná. Musím si na ni dávat pozor :) !

hanoule
26.09.2013

výborna kniha, obzvlášť spojení lehce magického realismu se skvělým vypravěčským stylem

s-reader
06.06.2011

Na novou knihu Markéty Pilátové jsem sel hrozně těšil. Autorku jsem zaznamenal v okamžiku, kdy mi byla doporučena její kniha Žluté oči vedou domů. Byl jsem trochu v rozpacích, na jedné straně se mi Žluté oči intuitivně líbily, na straně druhé jsem k nim měl několik výhrad a pokud existuje třetí strana, pak na třetí straně jsem to bral jako prvotinu, jako něco, co si člověk v sobě kus života střádá a pak to vypíše na papír. O kvalitě spisovatele to vypovídá pouze nepřímo. Teprve druhá kniha… ta ukáže.
A ukázala. Markéta Pilátová JE kvalitní spisovatelka, které nemá zapotřebí variovat jedno téma ležící v člověku celý život. V knize Mé nejmilejší kniha je cítit obrovský posun. Hlavní děj se tu a tam otře o vážná, velmi vážná témata (věznění, drogy, pokusy na zvířatech, pogromy), aniž by tato témata byla vnucována, jsou jen připomenuta a zbytek musí dopracovat fantazie čtenářova. Místo děje – Jižní Amerika – je místo, které důvěrně zná a to se odráží na uvěřitelnosti postav a barevnosti prostředí.
Dopustil bych se pouze jednoho čtenářského rýpnutí – kniha má konec. Jasně definovaný a vyjádřený konec, takový, jaký bych si odpustil. Prostě bych těch posledních několik stránek z knihy vytrhnul a nechal bych to tak. Z hlediska autora bych se pak vyhnul váhání zda sežrat nebo nesežrat (citace Mrazíka je jen náhodná). Ale uznávám, je to věc osobního názoru.