1. Domů
2. Autoři
3. Markéta Pilátová
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 32
• Bazar 3
• Životopis
• Citáty 7
• Diskuze 9

Nová kniha Markéty Pilátové

Po stopách divokého Boha

Hovory o lásce, Bohu i pivu. Když se farářka stará o úly, vaří pivo, píše kázání v knihovně a občas si musí vzít děti do krematoria, protože nemá hlídání – vzn... detail knihy

Populární knihy

/ všech 32 knih

Nové komentáře u knih Markéty Pilátové

Po stopách divokého Boha

„Sandra Silná mluví velice otevřeně o svém životě soukromém i o životě farářky, dostane se i na její koníčky, ke kterým patří i vaření piva. Markéta Pilátová klade otázky přirozeně a vzájemná chemie jim myslím fungovala velice dobře. Otázky a odpovědi uspořádaly podle měsíců v roce, čímž zdůraznily cykličnost v čase běžného roku, v životě ženy i v liturgickém roce. Sandru Silnou jsem blíže neznala a těšila jsem se na setkání s ní aspoň prostřednictvím knižního rozhovoru. Setkala jsem se s inspirativní ženou, která poctivě žije své poslání matky a farářky. Děkuji jí za upřímnost, s kterou nás nechala nahlédnout do jejího světa. "Občas za mnou chodí lidé, kteří potřebují posílit v rozhodnutí, kam směřovat svůj další život. Zda vsadit na jistotu, nebo se pustit za voláním duše, nitra. Zda být odvážný, nebo plout s proudem. Chtěla bych předeslat, že tady nejsem od toho, abych někomu radila, co má dělat. Tuhle zodpovědnost si nedokážu nárokovat, ani nechci. Kdykoliv se církev chopila moci nad lidmi a zapomněla, že je skrze jednotlivé lidi služebnicí, bylo z toho zle – zmařené životy, zmatení lidé, pachuť. Duchovní službu chápu tak, že máme naslouchat, doprovázet, pomáhat, nést jho druhých, jako pastýři a pastýřky jdeme vždy poslední, na konci smečky. Hledáme tu poslední ovečku, hlídáme, aby nikdo nezůstal zapomenut. Doprovázím lidi na různých křižovatkách – zůstat v korporátu u dobře ohodnocené, ale ubíjející práce, nebo jít pracovat tam, kde vnímám, že jsem srdcem a cele? Zůstat ve vztahu, protože jak by se na to dívali druzí, kdybych odešel / la, jak by to vnímal Bůh, církev, společenství, do kterého patřím? Rodina, děti? Mít, či nemít? Odejít ze vztahu, kde klesám ke dnu, abych se zase mohl / a nadechnout, žít lásku v plnosti? Je to, k čemu mě volá moje srdce, nitro, duše, opravdu to, co mám dělat, nebo je to hlas ega, ďábla, pokušení? I s tímhle za mnou lidé chodí… Nemohu vědět, co je čím údělem, a tak naslouchám, modlíme se, poskytuju bezpečné zázemí bez posuzování a odsuzování. A věřím, že v každém z nás je síla a kompas, aby se na tu správnou cestu nakonec dostal. Někdy pomůže, když můžeš všechno, co máš v nitru, říct nahlas před někým, kdo tě nesoudí, a třeba se díky tomu ukáže další krok, směr, cesta… Naslouchání je léčivé, mluvit s někým, kdo tě opravdu slyší, potřebné."“... celý text
— Matematicka

---

Hnízda

„Ještě se mi nestalo, že bych u nějaké knihy zažil tak prudký sešup zájmu. Na začátku jsem byl nadšený a moc mě to bavilo, ale jak Hans odchází z pralesa, čímž se v podstatě vytrácí dokumentární hodnota popisu života česko-německých emigrantů v Brazílii a navrch získává už jen magický realismus, víc a víc mě to přestávalo bavit. Nakonec jsem těsně před koncem, asi ve čtyřech pětinách knihy, uvízl na takové mělčině zájmu, že už nejsem schopen číst dál. Napsané a vyprávěné je to hezky (hlavně první polovina) a má to i nápad, ale zdá se mi, že hlavní hrdina – možná právě proto, že je sám jak přesazovaná květina, který se živí sny umírajících, ale jinak bez jakéhokoli životního směřování – to sám prostě neutáhne. A všechny ty další postavy kolem něj umírají spíš proto, že to autorka potřebuje, než že by to přirozeně vyplývalo z děje, takže i věrohodnost trpí. Bohužel, nedočteno.“... celý text
— witiko

---

Holčička ze známky

„Shodou okolností se mi ve stejný den dostala do ruky ona známá fotografie prezidenta Masaryka s holčičkou v kroji a pak jsem na polici v knihovně uviděla tento titul. Kniha je to krásná, formou i obsahem a já jsem moc ráda, že jsem měla možnost přečíst si o nesmírně zajímavých osudech Evy Neugebauerové/Haňkové, které by sice vydaly na mnohem obsáhlejší román, nicméně i v této podobě "pro mládež" stojí za přečtení, tím spíš, že ji doplňují nádherné ilustrace mojí oblíbené Renáty Fučíkové. Na rozdíl od uživatele Metcheque pode mnou se mi kapitola "Svobodné české hřbitovy" líbila, sama jsem asi tak trochu tafofil... :-) Knihu doporučuji...“... celý text
— Hanina61

---

---

S Baťou v džungli

„Chtělo to dávku sebezapření, ale nakonec jsem ráda, že jsem knihu dočetla. Příběh se mi moc líbil, bohužel se ale ztotožňuji s komentáři ohledně stylu psaní, který mi též nesedl. Rozhodně to ale nic nemění na tom, že kniha má co předat už jenom proto, jak moc byly dějiny k J. A. Baťovi nespravedlivé.“... celý text
— eva5485

---

Hnízda

„Autorce se podařilo v tomto netradičním románu popsat velmi sugestivně osudy českých přistěhovalců, kteří se na konci devatenáctého století odvážně vypravili ze severních Čech do Brazílie. Získali tady levně půdu v pralese, kde bylo těžké přežít, a tak si museli stavět hnízda na stromech, aby byli chráněni před divokou zvěří i potulnými zabijáky. Tento fascinující příběh mě zaujal od první stránky a určitě doporučuji těm čtenářům, které zajímají osudy mnoha českých Němců, kteří pocházejí z Liberecka, říkají si bohemios a dodnes žijí na jihu Brazílie.“... celý text
— Marcela52