Rozari
komentáře u knih
Nikdo není sám
Petra Soukupová
Já mám tedy děti ještě relativně malé, nejstaršímu je 10, ale pomalu už taky spěju ke starání se o rodiče, téma mi bylo docela blízké. Plus ten vhled do života a myšlení puberťáků mi přišel fakt dobrý. Ocenila bych pohled manžela na celou tu situaci.
V postavě šikanovaného spolužáka Járy jsem bohužel trochu viděla svého syna, on je taky takový mimoň, tak budu doufat, že tohle se mu vyhne.
Nelíbilo se mi, jak skoro všechny dospělé postavy mluvily/myslely sprostě. Dobrý, tak puberťáky ještě beru. A vím, že celá společnost zhrubla, že takhle mluví hodně lidí. Ale je vážně nutné to číst v knize? Byla by ta kniha horší, kdyby dospělí mluvili slušněji? Za to dávám o hvězdu méně. Jinak doporučuji.
Osud jednoho Čecha
Ilona Borská
Tak další kniha v řadě, měla jsem na ni zálusk už od přečtení Doktorky z domu Trubačů. S osudem jednoho (ne)obyčejného člověka dostanete jako na dlani i historii naší země první poloviny 20. století.
Úplně mě pohltil až reportážní popis, hlavně v druhé polovině, jak se to pak ještě zkrátilo rychlými sledy událostí před válkou a během ní. Nedalo se to odložit.
Po přečtení Cejchu od Zdeňka Šmída jsem si nebyla jistá, jak nahlížet na odsun Němců, zde mě pro změnu zaujalo, že (pravděpodobně? údajně? asi?) mnoho Němců již krátce po obsazení Sudet a příchodu “ochranitelů z říše litovalo své volby:
“…kdyby dneska byly volby, dopadnou docela jinak. Lidi se bojej mluvit, ale vidíte to na nich, jak by utíkali zpátky do Československa.
Popis toho, proč sešlo z připravovaného vyhlazení Bernartic, by byl skoro vtipný, kdyby nebyl tak hrozný: “Deluege je pro volnější a méně nápadný způsob. Žádné hr hr. Jsme přece protektoři: ochránci, příznivci. Budeme je pěkně hladit, hladit, až je vyhladíme.
Z popisů života za války mě úplně mrazilo. Velmi sugestivní.
Super byly ty faktické vsuvky, co se s kterými postavami skutečně stalo.
Jak kniha spěla ke svému závěru, četla se mi hůř a hůř s vědomím toho konce, který znám z Doktorky z domu Trubačů. Posledních šest stran jsem oplakala.
Nedoceněná kniha. Velmi doporučuji.
Cejch
Zdeněk Šmíd
To bylo skvělé! Taky smutné, drásající, ale skvělé!
U někoho jsem tuhle knihu zahlédla, půjčila v knihovně, začetla se. Dva dny skoro v kuse. Nemohla jsem se odtrhnout.
Teď se tady dívám na autora, jo to je tenhle Zdeněk Šmíd! Vždyť jsem četla všechny jeho vodácké knížky, netušila jsem, že napsal i něco takového!
Ten příběh je strhující, život tam plynul víceméně poklidně po generace a podělalo se to s vyhlášením Československa, stačil pak jeden pán s knírkem.
Po válce zas jiní se přičinili; lidé s tím krajem, půdou spjatí byli vyhnáni.
Jak na tom asi byli potomci Čechů a Němek, Němců a Češek, jít, zůstat? Jsem víc Čech, nebo víc Němec?
Na opuštěná místa pak přišly podivné existence bůhví odkud, neměli pouto k domům ani krajině, vybydleli, co mohli, a táhli dál, domy pustly a za 15 let, ano, tak málo stačí, už v kraji po minulém životě nebylo ani památky. A komunisti už to pak jen dorazili, znárodnění, paneláky, JZD…
Jak jinak by vypadalo naše pohraničí, kdyby zůstali? Sama nevím, jak na tuhle část našich dějin nahlížet.
“…bolševik je horší než Němec, Němec zabil, ale pole nevzal…
“Krucifix, tak kdo tu válku vlastně vyhrál?
Velmi vřele doporučuji.
Ztracený v povětří
Stanislav Beran
Půjčila jsem knihu v knihovně pro syna, a protože on ještě dočítal jinou, přečetla jsem si ji nejdřív sama.
A musím moc pochválit, ten příběh se mi fakt líbil, pomalu letně líně plyne, přitom se ale člověk nenudí, byla jsem moc zvědavá, kam to celé vyústí.
Každý den jsem se těšila, až se večer začtu. Z mého pohledu velmi povedené.
Při čtení jsem se chtě nechtě vracela k vlastním prázdninám u babičky a dědy na moravské vesnici, kam jsme se sestrou jezdily na celé prázdniny. Taky nás místní děti moc nebraly, byly jsme pro ně holky čecháčkovský.
U příběhu jsem jen celou dobu přemýšlela, kolik let je Mikulášovi. Deset? Víc?
Moc doporučuji.
Balada o slaném moři
Hugo Pratt
Někomu v Nakladatelství Egmont se kniha asi nelíbila, že jí nechal tak “ublížit, obálka je mimořádně ohyzdná a nepřitažlivá, ale příběh a kresba si zaslouží plný počet hvězd.
Pirátský příběh z trochu jiné doby, než jsme zvyklí. Za sebe doporučuji.
Žiju bez dětí
Martina Hynková Vrbová
Moje sestra je vdaná 16 let, děti nemají. Ona nechtěla/nechce. Švagr (už) taky ne. Přitom s dětmi jsou oba skvělí. Sama mám tři.
Se sestrou jsme o tom párkrát mluvily, dříve jsem to nechápala, teď, co se mnou sdílela jednu svou životní zkušenost, už chápu víc (ale stále ve mně občas hlodá, aby toho jednou nelitovala).
Kdysi dávno jsem někde naproti tomu četla, že za první republiky umírala každá pátá žena bezdětná (protože jeptišky, učitelky…). Zdroj už nevím.
Asi proto mě téma knihy zaujalo.
Rozhovory s ženami, které nemají děti a co je k tomu vedlo.
V jednom rozhovoru jsem viděla sestru, v jiném sebe a ještě v dalším naši mamku. Život prostě není přímočarý.
Mám dvě výtky, jednu ke korektuře, ta buď neproběhla nebo ji někdo významně odbyl (chybějící čárky v souvětí, “vztyčný bod apod.) a druhou bohužel směrem k autorce - celou knihu jsem měla dojem, že se neumí moc ptát a že to je takové obecné povídání o životě. Čekala jsem víc.
Jinak téma zajímavé, doporučuji
Maminko, nekřič!
Jeannina Mik
Tuhle knihu bych potřebovala ideálně mít doma a v pravidelných intervalech si připomínat některé věci (většinou si na ni vzpomenu poté, kdy mi rupnou nervy a (občas) křičím :-)
Líbila se mi hodně i ta část o vymezení se vůči rodičům, tedy hlavně matkám.
Ta cvičení, ke kterým autorky nabádají, mě poněkud míjela, ale pokud to někomu pomůže, proč ne.
Osobně doporučuji; pokud chcete ve svém životě a v životě svých dětí něco změnit, je to fakt práce a takováhle kniha může pomoci nahlížet věci jinak.
Můj kamarád dinosaurus
Petra Martišková
Syn 8 let si knihu půjčil sám v knihovně, až na poslední dvě kapitoly ji přečetl úplně sám a moc se mu líbila. Zkoukla jsem ji v rychlosti a
doporučujeme oba :-) Moc milé.
Čokoládová krev
Radka Denemarková
Zatím nehodnotím hvězdami, protože jsem se vůbec, ale vůbec nemohla začíst, přišlo mi to nesouvislé a celkem mi vadila ta feministická úderka či jak to nazvat. Skončila jsem někde kolem strany 130, když mi přišlo upozornění, že na knihu je v knihovně rezervace, takže jsem ji vrátila a uvidím, třeba si ke mně ještě najde cestu :)
Jako zabít ptáčka
Harper Lee
To bylo tak krásné! Včera jsem dočítala dlouho do noci, nemohla jsem ji odložit a ještě dlouho ve mně doznívala, než jsem usnula. Nevycházím z údivu, jak je možné, že mě tato kniha dosud míjela. Asi zakoupím i domů (než ji zakážou). Ještě chci podotknout, že jsem dopředu nevěděla, o čem úplně příběh je.
Velmi doporučuji.
Lovci mamutů
Eduard Štorch
Syn četl v rámci povinné četby 4. třídy Volání rodu. Byl nadšený.
Půjčila jsem současně domu i Lovce mamutů, ti u nás leželi docela dlouho, minulý týden se mu dostali do rukou a dneska ráno přišel: Napsal ještě něco Eduard Štorch? Mě to děsně baví! :D
Co dodat. Mě to bavilo taky.
Nad Tichým oceánem
František Flos
V naší městské knihovně jediná kniha tohoto autora, tak jsme vzali, co bylo :) Každopádně jsme ji se syny půjčili na doporučení našeho dědy, který říkal, že Flos kluky zcela určitě bude bavit, že on to jako dítě “žral. Začali jsme číst a moc je ten začátek nezaujal, asi že jsme měli rozečtené i jiné příběhy, takže to odložili.
Tak jsem se začetla sama a mě to teda překvapivě docela chytlo :D Příběh je tedy slabší, co si budeme povídat, ale bavily mě popisy Tichomoří, jaké ostrovy navštívili, jak dlouho jim trvalo přeletět z kterého ostrova na další, až jsem si musela vytáhnout svůj starý atlas světa ze školy a na mapě jsem zkoumala, kde zrovna jsou a kudy letěli.
Přišlo mi to takové roztomile naivní. Aspoň jsem si trochu zopakovala zeměpis :D
Proč ne :-)
Kouzlo druhé šance
Cressida Cowell
Opět posloucháno jako audiokniha, přednes Jana Maxiána je vážně super :) Párkrát se mu sice pomíchaly postavy Tulicha a Kaliburna, čehož si synové (8 a 10let) vždy hned všimli, protože v audioknize Kaliburn překrásně ráčkuje a Tulich mluví pomalu a jakoby zadrhává.
Klukům i nám rodičům se příběh opět líbil. Další díly už máme půjčené jako “normální” knihy, audio ještě není.
Za nás doporučujeme :)
My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow
Název knihy znám léta. Ale ve vlastní pubertě jsem ji nečetla, vůbec jsem neměla potřebu o tématu něco takového číst, drogy jsem k životu nikdy nepotřebovala a nikdy jsem ani nepotkala nikoho, kdo by mi je nabídl (ne že by mi to vadilo).
Nějak jsem si na knihu nedávno vzpomněla, zarezervovala v knihovně a během 2 dnů přečetla. Síla. Nějakou dobu jsem však nedokázala vnímat, že to má být odrazující čtení, přišlo mi, že některé věci byly spíš ve smyslu “hej, je to vlastně super, zkuste to taky.
Ale pak jsem se dostala k obrazové/foto části a tam to přišlo. Pokud nic jiného, tak tohle musí potenciální zájemce odradit. Takhle dopadnout snad nechce nikdo. Doufám. Syn má zatím na knihu čas, je mu 10 a ještě věří na Ježíška.
Potkáte je v lese
Pavel Šrut
Dneska jsme s 3 letým synem přečetli u tchyně, moc se nám líbily básnicky a říkanky k jednotlivým zvířatům, neotřelé a vtipné verše, máme básničky rádi.
Leporelo je bohužel poničené a nemá titulní stranu, ale vzadu je uvedeno vydání z roku 1976, Nakladatelství Orbis.
Srdce zmámené láskou
Miroslav Plzák
Mě to bavilo. S Plzákem mám v dost věcech stejný názor a ty, se kterými třeba moc nesouhlasím, jsou minimálně k zamyšlení. Klidně bych uvítala i část věnující se manželské lásce, aby bylo rovnou srovnání (ale věřím, že na tu má zas jinou knihu).
Za sebe doporučuji.
Volání rodu
Eduard Štorch
Syn 10 let, 4. třída, má tuhle knihu mezi povinnou četbou. Přečetl ji za dva večery a dnes s námi nadšeně sdílel své zážitky a pocity ze čtení. Vyprávěl mi, o čem byla, jak těžký život tehdy lidé měli, ani jsem nečekala, že se mu bude tolik líbit. Tak jsem si ji dnes večer přečetla taky :-) a také jsem nadšena. Celou dobu mi byla zima, jako bych se sněhem vlekla s nimi, velmi sugestivní popisy snad všeho. Doporučuji.
Kouzelníci z pradávna
Cressida Cowell
První díl jsme poslouchali se syny 8 a 10 let jako audioknihu a za nás super! Dobrodružné, vzhledem k hlavním hrdinům pro kluky i pro holky. A perfektní přednes Jana Maxiána. Hned jsme si půjčili druhy díl. Doporučuji.
Bim – bum – bác
Pavel Žiška
Strhávám 2 hvězdy za gramatické chyby a nesprávnou interpunkci. To v knihách zvlášť pro děti nemá co dělat!
Jak si vycvičit rodiče
Pete Johnson
Snažím se číst knihy, které si skoro 10letý syn půjčuje sám v knihovně, tohle mi přišlo takový průměr, závěr pozitivní a některé vtipy vtipné :)
Spíš pro rodiče :-D