Ree - Příspěvky

Dvůr mlhy a hněvuDvůr mlhy a hněvuS. J. Maas

Ah, Sarah, s Dvorem trnů a růží už jsem se začínala bát, co se z téhle série vyklube, ale Mlhou a hněvem jsi mě naprosto odzbrojila a bát se opravdu nemusím.
U Trnů a růží jsem psala, jak moc nevýrazné hlavní postavy byly. Nevýrazné a otravné. Nakonec se ukázalo, že nevýrazný a hlavně otravný je jenom Tamlin, protože jakmile se Feyre dostala na Noční dvůr, konečně se její osobnost naplno projevila a jsem ráda, že můžu mít hlavní hrdinku ráda. Protože tady jsem ji opravdu milovala.
Začátek, kde ji Tamlin držel v domě a nesměla se pomalu hnout ani na krok, mě překvapil, přestože jsem věděla, jaký vůl měl v tomhle díle být. A světe div se, internet se nemýlil. Tamlin mi lezl na nervy už po pár stránkách a nemohla jsem se dočkat, až se tam objeví Rhys. Ne, opravdu mi nechybělo, že tam většinu knihy Tamlin nebyl. Rhysand a celý Noční dvůr stačil k tomu, aby byla kniha o hodně zábavnější než první díl. Rhysův užší kruh jsem si zamilovala ihned, přestože například Amren se moc neprojevovala.
I v téhle sérii musím obdivovat Sarah, jak to má promyšlené a některé nepatrné narážky a scény z prvního dílu se v druhém díle jeví jako o dost významnější.
Celkově mě kniha bavila možná nejvíce ze všech, které jsem od Sarah četla, a to i přesto, že Skleněný trůn miluju a miluju i postavy v něm. Ale Rhys, Cassian a Mor jsou naprosto dokonalí.
Jenom doufám, že si ve třetím díle Lucien uvědomí, jaký idiot to byl, a vykoupí se. Ať už kvůli samotné Feyre nebo alespoň Elain. A taky očekávám významnou roli pro Nestu, protože ta bude moct svůj hněv krásně ventilovat. Společně s Cassianem. Jsem si jistá, že si jejich scény budu značně užívat.

16.04.2017


Dvůr trnů a růžíDvůr trnů a růžíS. J. Maas

Skleněný trůn od Sarah miluju, takže když jsem slyšela, že Dvůr je ještě lepší, věděla jsem, že ho musím mít. Naštěstí mi těsně před přečtením kamarádka radila, ať se moc netěším, protože ji to docela zklamalo.
Co se týče příběhu, je pravda, že celkově byl propracovanější a zajímavější, zamotanější. Přestože první polovina příběhu se táhla a místy jsem se nutila číst dál, ta druhá polovina mě strhla a musela jsem číst dál. Celá záležitost s kletbou, všechny ty náznaky a odpovědi, které Feyre zaslechla, než jí to na konci všechno zapadlo do sebe, i úkoly byly pěkně promyšlené.
Co knize ale strhlo hvězdičky, byly nudné postavy. Feyre, i její rodina (ačkoli Nesta se později konečně projevila), ani Tamlin na mě neudělali žádný dojem. Postavy byly mdlé a naprosto mě nezaujaly, jejich vztah se mnou naprosto nic nedělal. První polovinu knihy zachraňoval Lucien, kterého jsem si hned oblíbila, tu druhou zase Rhys, který se tam naštěstí ke konci objevoval více. Bez těch dvou bych knihu nejspíše dočetla, ale rozhodně s nechutí. Ono se nedá úplně si oblíbit postavu, které trvá neskutečně dlouho přijít na tak primitivní hádanku...
Čtyři hvězdičky si Dvůr vybojoval posledními asi sto stránkami, jinak bych zůstala na průměru, což mě u Sarah trochu mrzí. Ale na druhý díl jsem slyšela jenom chválu, tak snad budu o hodně spokojenější.

27.03.2017


Říše bouříŘíše bouříS. J. Maas

Tenhle komentář může obsahovat pár spoilerů.
Dlouho jsem uvažovala nad tím, kolika hvězdičkami tuto knihu ohodnotit. Už jenom to, že ji napsala Sarah, zaslouží tři hvězdičky :) Bohužel to, co jsem celou sérii Skleněného trůnu vždycky tak nějak překousla, na mě tady zaútočilo najednou - Aelin a její plány. Aelin je skvělá - sarkastická, egoistická, badass... je to živel, kterému záleží na lidech, které miluje, ale taky si od nich nenechá všechno líbit. Je to přesně ten typ hrdinky, kterou mám ráda. Ovšem v Říši bouří mi už místy lezla na nervy. Ne tím, jak se snažila za každou cenu vtipkovat, i když byla totálně v háji - v tomhle ji chápu, ale v tom, kolik toho plánovala a jediný, komu o svých plánech kdy řekla, byla Lysandra. A nebyly to plány, které by se týkaly jen jí. Byly to plány, díky kterým ublížila Rowanovi i Aedionovi. Aedionova zloba vůči ní přesně popisovala mou zlobu. Zvlášť když mu na konci Lysandra oznámila, jak měla Aelin v plánu zajistit následníka trůnu. Nelíbilo se mi, že si i po tom všem, po všech plánech, které ostatní málem stály život, protože jim o nich neřekla, nechávala všechno pro sebe. Sakra, alespoň Rowan měl právo vědět, o co jde.
Co se týče Doriana, mrzí mě, že nedostal tolik prostoru. V předchozích dílech jsem ho měla ráda, tady z něj Sarah zvlášť v první polovině knihy udělala jen kývacího psa, který souhlasil se vším, co Aelin řekla. Až na všechno, co se týkalo Manon (Juch!). Její (i jejich) dějová linka mě bavila asi nejvíce, a to jsem ji ve třetím díle moc nemusela. Jsem ráda, že získává víc a víc prostoru a její "vztah" s Dorianem mě baví. Těším se na víc interakce jeho a celé Třináctky. A taky na reakci Chaola, až se vrátí :D
Co mě však překvapilo, byla dějová linka Lorcana a Elide. Ani jednoho jsem v předchozích dílech moc nemusela, ale tady jsem jim postupně přišla na chuť. Konečně nám Sarah dala nahlédnout do mysli Lorcana, který není až takový idiot, jak se na první pohled zdá (i když by někteří po konci mohli mít jiný názor, ale podle mě si za to napůl může Aelin), a u Elide bylo konečně vidět, jak dokázala přežít deset let v zajetí svého strýčka (u kterého se těším, až mu Lorcan prokousne hrdlo).
Za zmínku ještě stojí Gavriel a Fenrys, kteří mi tak trochu připomínají Azriela a Cassiana. Gavriel se sice moc neprojevoval, ale měl své světlé chvilky, Fenryse jsem si zamilovala po prvních pár větách a věřím, že v sedmém díle sehraje ještě docela velkou roli.
Nedá se říct, že by mě Říše bouří nějak zklamala, ale ani mě nenadchla.
A teď už se zbývá jen modlit, aby mi v sedmičce nezabila mé oblíbené postavy...

28.09.2017


NaslouchačNaslouchačP. Stehlíková

Slyšela jsem na tuhle knížku tolik pozitivních recenzí, že mi to nakonec nedalo a musela jsem si ji přečíst taky. Jsem za to ráda. Začátek mi sice ubíhal pomalu a ze všeho vysvětlování historie a fungování jejich světa mě začínala bolet hlava, ale naštěstí se ve druhé třetině konečně rozjel příběh a všechno chrlení informací bylo zapomenuto. Příběh je zajímavý, a přestože knih a filmů a postapokalyptické budoucnosti je hodně, tenhle je vskutku originální (už jen smícháním moderních technologií a světa, kde žádné technologie nefungují). Pětadvacítka si mě získala okamžitě, a i když mi občas Ilan nepřipadala na dvanáct (místy mladší, místy starší), celkový dojem mi to nekazilo.
Doufám, že druhý díl pojede na stejně kvalitní vlně jako tento.

06.06.2017


Bitva na Hackhamské plániBitva na Hackhamské plániJ. Flanagan

Už je to nějaká doba, kdy jsem četla Turnaj na Gorlanu, takže jediné, co jsem si z toho pamatovala, bylo, že Morgarath uprchnul. Proto mi nějakou dobu trvalo, než jsem se do příběhu zase dostala. Ale pořád to byl ten samý Halt a ten samý Crowley, takže jsem si nakonec knihu užívala. Zvlášť při společných scénách Duncana, Aralda a Crowleyho, až mě mrzelo, že v původní sérii nedostali tolik prostoru. Zvlášť Crowley se vybarvil! :)
Pobavila mě scéna Duncanovy matky a potěšilo mě, že se tam objevila malá Kasandra, Will a hlavně Gilan. Moc tomu nevěřím, ale doufám, že ve třetím díle už bude Gilan Haltovým učněm. Protože tuhle dějovou linku jsem chtěla číst už někdy od Hořícího mostu. Což je dávno.

05.11.2017


Šest vranŠest vranL. Bardugo

Věděla jsem, že Šest vran je o hodně lepší než Griša, ale i tak mě překvapilo o kolik. Začátek byl takový pomalý rozjezd a říkala jsem si, že je příběh sice dobrý, ale ne až tak skvělý. A pak byl čas zavřít knížku a já se musela hodně přemlouvat, abych to udělala.
Naprosto miluju Kaze. Jak jinak... Ale jeho temná osobnost, jeho kouzla, jeho nápady... Samozřejmě kdyby to byl skutečný člověk, kterého bych znala, nejspíš bych měla chuť jej zabít. Ale takhle - pěkně v knížce - si jej opravdu vychutnávám. Ale nejen Kaz. Všechny postavy mě něčím oslovily. A to se třeba u Griši nestalo.
Po bitce v docích kniha nabrala ještě větší spád a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Jen mě trochu děsí, že přežili všichni, protože Leigh nevěřím, že přežijí všichni i Prokleté město a zamilovala jsem si postavy natolik, že by mě naštvala smrt jakékoliv postavy.
Hodnotím pěti hvězdičkami a rozhodně doporučuju :)

17.04.2018


FajaFajaP. Stehlíková

Faja si udržel laťku, kterou spisovatelka nasadila už Naslouchačem, a dovolím si tvrdit, že ji dokonce přeskočila. Přestože pro mě měl i tento díl pomalý rozjezd (dávám přednost i nějaké akci, než jen hromaděním informací), po pár stránkách jsem se své vytoužené akce dočkala a vlastně neskončila až do posledních stránek.
Ilan mi kupodivu neleze na nervy, což mě k jejím občasným výlevům samotnou překvapuje, ale možná je to tím, že je její postava uvěřitelnější.
Co se týče pětadvacítky, tak bych snad vydržela číst celou knihu jenom o jejich cestování a špičkování. Přestože známe jen málo z nich, jsou báječní. A jsem ráda, že jsou nám servírování postupně. Alespoň se v nich tolik neztrácím.
Teď se jen modlit, aby další díl nebyl dlouho bez nich...

23.09.2018


CressCressM. Meyer

Cinder i Scarlet se mi líbily, ale teprve u Cress jsem se do příběhu tak zahloubala, že jsem musela číst a číst a číst, abych zjistila, co se stalo dál. Nejspíš proto, žečím víc nových postav Meyer představí, tím lepší příběh je. Iko žeru od začátku, Thorneho jsem si oblíbila hned a Jacine taky vypadá jako fajn postava. Ve Winter snad dostane větší prostor, těším se. A když už je řeč o Winter... myslím, že její bláznovství celý příběh ještě osvěží!

09.06.2017


Magie změnyMagie změnyI. Andrews

Skončila tady vůbec nějaká kapitola tak, že jste neměli neuvěřitelné nutkání číst, co se stane dál? Možná jedna, dvě? U dřívějších dílů jsem dokázala dočíst kapitolu a zavřít knihu, abych se věnovala něčemu jinému, ale tady? Jedině když byla písmenka natolik rozmazaná, že už jsem nedokázala číst dál. S tímhle tempem si u posledních dvou dílů budu muset vyhradit celý den volný a zařídit si někoho, kdo mě bude zásobovat jídlem a kávou.
Po minulém díle jsem se trochu bála, že když Kate a Curran opustili Pevnost, hodně z mých oblíbených postav už v knížkách moc nebude. Potěšilo mě, jak to vyřešili.
Jenom nevím, jestli Kateino, Curranovo a mé zdraví následující dva díly vydrží. Mé zvlášť, pokud se následky Kateina zranění projeví až později...

27.05.2017


Labyrint: ÚtěkLabyrint: ÚtěkJ. Dashner

Já nevím... Možná je to tím, že jsem si tu knížku koupila ve vlně nadšení z filmu už někdy před dvěma lety a hned ji nepřečetla. Možná je to tím, jak neskutečně moc se mi do ní po těch dvou letech nechtělo a donutila jsem se jenom proto, že jsem nechtěla mít v knihovně knížku, kterou nikdy nepřečtu. Pravdou ale zůstává, že mě to nebavilo tak, jak jsem po nadšených recenzích očekávala.
Začátek se děsně táhnul, postava Thomase mi místy doopravdy lezla na nervy a docela jsem rostla z jejich slovníku. Postava Teresy mě ničila ještě více.
Začalo mě to bavit, až se z Thomase stal běžec, což je nejspíš následek toho, že bylo více scén s Minhem. A Newtem. Rozhodně nejlepší postavy s nejlepšími dialogy.
Tři hvězdy ode mě dostává za originalitu Labyrintu, postavy Minha a Newta a druhou polovinu knihy.

03.07.2017


Magie spojujeMagie spojujeI. Andrews

Ach, jak mě tenhle díl drásal od začátku do konce...
Jako vždy bude tenhle komentář obsahovat pár lehčích spoilerů.
Předchozí díly vždycky byly takové oddechové - Kate šlo o krk, ale stáli za ní její přátelé a rodina. A hlavně se mohla spolehnout na sebe. V Magie spojuje už tyhle jistoty neměla. Její neustálá nejistota ve svém chování, scéna s naštvaným Derekem (ten ji přece vždycky uctíval!!!), zničení přátelství s Jimem, strach, že ji opustí Curran, scéna, kdy to skoro vypadalo, že i Andrea bude naštvaná, protože to Kate ohrozila její dítě... všechno tohle mě ničilo stejně jako Kate. A to se nestává často. Teď mám chuť si přečíst něco pozitivního, abych si spravila náladu. A to zvlášť po poslední větě knihy, která naznačuje hodně stresovou desítku.

10.11.2017


Sníh nebo popelSníh nebo popelS. Raasch

Četla jsem plno lépe psaných amatérských povídek.
To, že kniha byla psána v přítomném čase, což mi neskutečně vadilo, pominu, protože to je jen o zvyku. Bohužel to nebyla jediná věc, která mi vadila. Postavy byly mdlé, nezábavné a vlastně mi byly úplně fuk. Kdo se trochu vymykal standardu, byl Theron, který se tak stal mou nejoblíbenější postavou (což bylo popravdě hodně lehké) a i Sir se dal zvládnout. A později také Nessa a její bratři. Osud všech ostatních mi byl celkem ukradený a jestli jsem měla soucítit s rozpolceností Meiry a jejího milostného trojúhelníku, tak se to nestalo. Krom toho Meira na můj vkus až moc celou knihu opakovala ty samé myšlenky. Skoro jako by se Raasch snažila co nejvíce natáhnout děj.
Nebyl tady ani žádný zvrat - to velké zjištění ke konci knihy muselo být všem jasné už někdy od jejích začátků.
Pro mě nezáživná kniha. Další díly určitě nemám v plánu.

21.01.2018


Stínem políbenáStínem políbenáR. Mead

Tohle bylo přesně to, o čem jsem v předchozích komentářích mluvila - více akce. Byla jsem nadšená... až do posledních několika stránek.
Tento komentář bude obsahovat menší spoilery...
Zatímco předchozí díly byly postaveny především na romanci mezi Rose a Dimitrim, tenhle díl se konečně zaměřil i na nějakou akci. Byla jsem ráda, že Rose na cvičení dostala Christiana, protože jeho postavu mám ráda od prvního dílu a s Rose jim to dohromady svědčí. Rozhodně se mi líbila jejich linka zvlášť v závěrečném boji.
A celá linka s terénním cvičením byla konečně akce a závěrečný boj (nebo oba) byly skvělé.
Trochu zbytečná mi přišla linka s Viktorovým soudem - jeho "odhalení" vztahu Rose a Dimitriho, nabídka královny pro Lissu i královnino varování Rose... Nevím, dle mého to bylo jen výplní knížky. Ale rozhodně mi to nezkazilo celkový dojem z knihy.
Každopádně gratuluji Richelle, protože mi knížka už hodně dlouho nezlomila srdce tak jako konec trojky. Ach, Dimitri... Další díly nejspíš budou boj pro nás oba.

01.02.2018


Zkáza a nadějeZkáza a nadějeL. Bardugo

V komentáři se objeví pár spoilerů.

Po dočtení téhle série se cítím nezvykle... prázdná. A rozhodně se bojím začít číst Šest vran, protože tady Bardugo zabila 90 % postav a s tím se nějak nemůžu smířit, když většinu jsem si zamilovala.
Začátek s "Asparágusem" mě neskutečně ničil a popravdě mě kniha opět začala bavit až se skvělým nástupem Nikolaje na scénu. A naprosto skvělé rozhovory s Baghrou!!! Jenže potom z příběhu zase zmizel a kvalita knihy o něco klesla. A to i přes úžasnou Zoju, která byla jediná, kdo děj nějak oživoval.
Nejsem si úplně jistá, jaké pocity ve mně kniha zanechala... Na jednu stranu jsem měla chuť mlátit hlavou o stůl, když někdo zmínil umocňovač, Alinin chtíč být mocnější nebo Ohniváka, na tu druhou jsem si užívala příběh Baghry, přítomnost Nikolaje a Zoji, dokonce se mi opět začal trochu zamlouvat Mal. A pak tady byl Temnyj! Říkala jsem si, že ho musím nesnášet. A po Baghře se tak i stalo, ale potom se zase objevil na scéně a byla jsem stejně v háji.
Co tady musím vyšvihnout, tak to je právě Temnyjova smrt. Jsem ráda, že ho Alina nezabila úplně bez emocí, že jeho tělo nenechala jen tak napospas, že mu splnila přání, aby neměl žádný hrob... Prakticky vzato chtěli oba to samé - zachránit Ravku. Jen Temnyj to vzal za špatný konec, a když jsem tak pozorovala, jak se Alina díky své moci stává temnější a temnější, ani mě vlastně nakonec nepřekvapovalo, že se z něj stalo to, co se z něj stalo.

10.04.2018


Prohnilé městoProhnilé městoL. Bardugo

Možná budu trochu spoilerovat...

Jsem ráda, že jsem podlehla Šesti vranám až těsně před vydáním Prohnilého města, protože i ten jeden týden byl nesnesitelně dlouhý. První díl byl skvělý, tenhle... ještě o něco lepší. Nějak nemůžu uvěřit, že to napsala stejná spisovatelka, která napsala Grišu, protože tohle je prostě na úplně jiné úrovni.

Bavila mě už krádež v Ledovém paláci, ale tentokrát všechny lsti, krádeže a falše byly v jejich vlastním městě. Ve městě, které všichni znají jako své boty (no dobře, možná až na Matthiase), a možná právě proto se to zvrtlo ještě více než první díl.

Dynamika mezi hlavními postavami byla skvělá, konečně se více projevil i Wylan a s Jesperem jsou skvělá dvojka. Jsem ráda, že alespoň někdo dostal svůj happy end.

Celkově se mi konec líbil, i když nedopadl úplně tak, jak jsem si přála (Jsem děsná! U Griši si stěžuju, že byl epilog přeslazený, tady zase že nebyl konec úplně šťastný). Hodně mě mrzí konec pro Ninu a Matthiase. O něco lépe beru konec pro Kaze a Inej, tady mi nejspíš nejvíce vadí ten poměrně otevřený konec.

Na konec jen dodám, že potěšilo cameo Zoji, Ženi a hlavně Nikolaje. A že knížka rozhodně stojí za ty peníze.

PS: Fragment se zlepšil a přestože nebyla kniha úplně bez chyb, rozhodně se jich tam objevilo podstatně méně než ve Vranách.

03.05.2018


Krutá krásaKrutá krásaR. Hodge

Kráska a Zvíře je moje oblíbená pohádka, takže jsem si říkala, proč nezkusit i tohle. Přečetla jsem tři kapitoly, než jsem začala přeskakovat celé stránky. Prakticky jsem četla jen přímé řeči, protože mě prostě zajímalo, jak příběh skončí.
Samotný nápad se mi líbil. Na retelling byl originální. Ovšem způsob, jakým byla kniha napsaná, mě rozhodně neuchvátil, a bylo to jako špatně psaná fanfiction. O postavách se nebudu ani zmiňovat - protivné mi přišly naprosto všechny a nějaká chemie mezi hlavními postavami? Naprosto žádná (i když to může být tím, že jsem přeskakovala).
Nechápu, jak to může být první díl série, leda by druhým dílem měl být retelling jiné pohádky, protože tady opravdu není čím pokračovat. A já si další díl rozhodně nepořídím.

12.05.2018


Nádherné bytostiNádherné bytostiK. Garcia

Kniha, kterou jsem měla šanci číst ještě před jejím vydáním. Zezačátku mi nesedl styl psaní, ale příběh mě zaujal, takže jsem to skousla a četla dál. Teď jsem akorát ráda. Nebylo to nic světoborného, ale je to dílo, které neurazí a méně nároční čtenáři si ho dokonce možná oblíbí. Každopádně jsem zvědavá na další díl :)

23.08.2011


Prázdné křesloPrázdné křesloJ. Deaver

Vždycky hrdě prohlašuju, že čtu Deavera. I teď jsem to prohlašovala, ale myslím, že už jsem nebyla tak pyšná. Po kouscí, jako je Sběratel kostí, Tanečník nebo Ďáblova slza, jsem neočekávala, že by mě kniha mohla zklamat. Dobře, nezklamala mě úplně, začátek byl příjemně akční a člověk si to užíval. Jenže potom přišla druhá část a v ní tolik zvratů, že toho bylo až moc. Útěk s chlapcem? Fajn. Smrt jednoho policisty? Fajn. Tři chlápci, kteří je chtějí zabít? Dobře, beru. Ale potom už toho bylo snad příliš. Další mrtví policajti a k tomu hromada zkorumpovaných, včetně dalších mrtvých policajtů? Amélie, kterou nezavřou jenom proto, že byl zabila zkorumpovaného policajta? A do toho všeho ještě Lydia, která vlastně nebyla ani tak obětí jako návnadou... Knížka dobrá, ale konec by vystačil alespoň na dvě.

16.09.2011


Tvůj stínTvůj stínJ. Deaver

Musím říct, že po dlouhé době mě zase Deaverova kniha bavila. Nebylo to tak překombinováno jako většina jeho knih a rozhodně potěšil cameem Rhymese a Sachsové.

14.06.2017


Znamení AthényZnamení AthényR. Riordan

Když jsem zjistila, z kolika pohledů Znamení Athény bude, lehce mě to vyděsilo, ale Rick si s tím poradil.
Líbilo se mi, že se příběh konečně přestal odehrávat v Americe a mohli jsme si užít Řím. U žádné postavy se nestalo, že by mi vyloženě vadila, i když Hazel a Franka vyloženě nežeru. Ale třeba takový Octavian a hlavně to, jak ho Percy i Jason stírali... To bylo skvělé!
No a doslovný cliffhanger na konci mě u Ricka ani moc nepřekvapil, i když jsem měla chuť mu omlátit nějakou knížku o hlavu. A to jsem se mohla ihned pustit do dalšího dílu!

13.03.2018


SmrtkaSmrtkaN. Shusterman

Nevím proč, ale Smrtka mi přišla jako úplně jinak psané fantasy, než jsem doteď četla. Bavila mě, ale nebylo to tak, že bych knihu nemohla odložit. Děj se rozjel až někdy od poloviny knihy a posledních asi sto stran mě konečně naprosto pohltilo. Potěšilo mě, že tam bylo pár věcí, kterými mě Neal dokázal překvapit. To se u dnešních fantasy moc nevídá.

07.10.2018


Znamení moruZnamení moruK. Sands

První díl mě velmi bavil a přečetla jsem ho na jeden zátah. Druhý díl jsem měla problém dočíst. Začátek se vlekl, a i když se to asi po sto stránkách zlepšilo, doopravdy mě bavilo jen posledních asi 40 stran. Za mě docela zklamání. Doufám, že trojka bude lepší.

15.12.2018


NávrhNávrhE. Kennedy

Většinou potřebuju mít v knize akci. I proto, když se rozhodnu číst romantiku, čtu převážně nějaké mafiány. Ale tohle mě neskutečně bavilo od začátku do konce. Garretta bych ve skutečném světě asi zabila, ale tady jsem ho milovala. A Hannah nebyla žádná ufňukaná na-nervy-jdoucí hrdinka. Rozhodně se k téhle sérii vrátím. Nejspíš dříve než později.

13. března


Muži, kteří nenávidí ženyMuži, kteří nenávidí ženyS. Larsson

Na knížku jsem se opravdu těšila, protože jsem na ni slyšela jenom chválu. Samotné čtení už ale tak rychle nešlo. Začátek byl tak zdlouhavý a neustálé přeskakování, kdy začala scéna a po dvou větách se Larsson zabral do minulosti, která trvala třeba dvě strany, aby se pak vrátil k počáteční scéně mi vadily natolik, že jsem někdy knížku vzala do ruky, přečetla dvě strany a zase ji odložila.
Opravdu bavit mě kniha začala až někdy od 200. strany a někdy od 300., kdy na povrch začaly vyplývat souvislosti s Harrietiným deníkem a jinými dívkami jsem zadržovala dech a hltala jsem příběh plnými doušky.

28.12.2017


KultiKultiM. Zapata

Chápu, proč kolem téhle knihy byl takový rozruch. Nevím, čím přesně mě to uchvátilo. Fotbal nesnáším a 95 % knihy bylo z tréninků nebo zápasů. Ale mělo to super postavy. Sal nebyla žádná potrhlá, ufňukaná hrdinka a její zamilovanost a následné zklamání, když potkala svého idola, bylo naprosto uvěřitelné. Miluju slow burn. Je to něco, co mě neomrzí. Ale sakra! Myslela jsem, že umřu, když se Preclík choval jednou tak a jednou tak. Konec to však vynahradil.
Je to čistá romantika se špetkou humoru, ale pokud na takové knížky jste, tak tahle je právě pro vás. Já na takové knihy nejsem, přesto jsem si ji oblíbila.

předevčírem


Prastarý mečPrastarý mečR. Riordan

Prastarý meč byl fajn. Vlastně jsem ani nečekala nic jiného, přece jenom to napsal Rick. A ten je v oblasti vtipu a sarkasmu naladěn na stejnou vlnu jako já, takže mi jeho knížky opravdu sedí. Přesto se to nemohlo vyrovnat prvním dvěma sériím. Už jenom proto, že jsem si natolik oblíbila Percyho a Annabeth, že mi tady prostě chyběli. A to jsem si oblíbila většinu postav, které se objevily - ať už šlo o správňáckou valkýru Sam, o nesourodou dvojku jak z Pána prstenů Blitze a Heartha nebo Magnusovy kamarády z 19. patra.
Asi nejvíc mi překáželo samo božstvo. Zatímco řečtí (a trochu i římští) bohové mě zajímali už od dětství, ti severští mi úplně nesedli (a, sakra, nemůžu si je představit jinak než jako Hemswortha, Hiddlestona a Hopkinse!). Doufám, že mě v druhém díle zaujmou více. A pokud ne, tak věřím, že to zachrání Jack, protože ten je skvělý, a pak by se taky mohl vrátit Thor s Otisem. Protože Otis...!!!

Vzhledem k tomu, že mě první část moc nebavila a druhá nebyla až tak skvělá, aby to zachránila, dala bych knize něco málo přes tři a půl hvězdy...

16.06.2018


Dvůr mrazu a hvězdDvůr mrazu a hvězdS. J. Maas

Tento díl mi místy přišel jako dílo Sarah, místy jako povedená fanfiction a místy jako nepovedená fanfiction. Dvůr je moje oblíbená série, ale tohle se Sarah fakt nepovedlo. Možná z toho chtěla udělat "most" mezi starou sérií a novou sérií, ale vzhledem k tomu, že se tam nic moc nestalo (spíše nic než moc), tak celou knihu mohla shrnout v rámci příběhu příští knihy. A po tom, co mi Nesta (jedna z mých nejoblíbenějších postav) lezla celý díl na nervy, jsem byla fakt znechucená.
Nakonec to trošku zachránil úryvek z následující knihy (nevím, jestli je i v české verzi), protože na tenhle příběh jsem čekala už v ACOWAR.

Dávám tři hvězdičky, a to jsem ještě štědrá.

26.10.2018


Až do dnaAž do dnaC. Neill

To, že mě tahle série baví poměrně od začátku, neznamená, že je kvalitní. Zatím se to dalo přežít, ale tenhle díl mě opravdu dusil.
Odstraněním Ethana se změnily pozice lidí v domě, tím pádem Merit neměla tolik scén s postavami, které jsem si oblíbila. Místo toho trávila většinu času s Jonahem, který mi je spíše ukradený, než cokoliv jiného. Do toho mi za tenhle díl stihla zprotivit Catchera a Mallory, kteří byli předchozí díly skvělými postavami, a vlastně jediné, co mě na tomhle díle potěšilo, bylo více Malika. Scéna s Morganem byla dle mého naprosto zbytečná, skoro jako by tam spisovatelce chyběl, tak ho tam šoupla, přestože ta scéna nedávala smysl, a z Morgana udělala ještě většího blbce... A vůbec, proč všichni protestují před domem Cadoganů, proč se všichni zajímají o upíry z Cadoganu, ale další dva Domy jsou naprosto v pohodě a nemají s ničím takovým problém?

SPOILER:
Už od konce minulého dílu jsem byla přesvědčena, že se Ethan vrátí a popravdě to dávalo větší smysl, než jsem na začátku dílu předpokládala (a vážně, jak moc jsou všechny ty "inteligentní" bytosti doopravdy chytré, když nikoho nenapadlo, že se silná čarodějka učí na zkoušky zrovna v době, kdy město umírá?), ale ani tak nejsem fanda "zmrtvýchvstání". Krom toho mi připadá, jako by spisovatelka Ethana zabila jenom proto, aby mohla udělat tři věci: 1) z Mallory záporáka; 2) Meritino přidání k Rudé gardě; 3) další milostný trojúhelník, tentokrát s Jonahem. První dvě věci se daly provést i jinak a nemusela u toho Ethana nesmyslně zabít a ještě víc nesmyslně oživit. Třetí věci se mohla naprosto vyvarovat, protože milostné trojúhelníky jsou opravdu už únavné. Ale já vím, já vím, Merit je prostě tak skvělá, že ji chce skoro každý chlap, který ji potká...

Tři hvězdy proto, že mě alespoň půlka knihy bavila, možná i proto, že jsem zrovna v maratonu Upírů z Chicaga, takže si emoce úplně nestihly sednout...

03. ledna


VáháníVáháníM. Stiefvater

Svým stylem mě autorka dostala už u prvního dílu. Měla jsem ráda Sama, měla jsem ráda Grace, ale Váháním mě Maggie dostala ještě více. A není to jenom tím, jak rozvinula příběh. Líbí se mi, jak z holky, která byla v příběhu jenom tak okrajově, teď udělala jednu z hlavních postav. Isabela je mi o hodně víc sympatická než Grace. A ten bad boy Cole? Já vím, že jsem říkala, že holka občas potřebuje kluka, jako je Sam, ale Cole je prostě.... uch! :D

22.10.2011


Nebezpečná láskaNebezpečná láskaK. Petrusová

Oblíbit si "malého" Mikeeho, jeho lehce schizofrenického bratra Roberta a jejich bodyguarda Johnnyho není nic těžkého. A nesmím opomenout úžasnou Theresu a samotnou Paige, jako i madam Bavettovou, které bych nejraději šlápla na krk a udělala jí ze života peklo. Nebezpečná láska pro mě vždycky bude úžasné rozptýlení... :)

23.01.2012


1 2