Nikdynoc

Nikdynoc nebyla úplně špatná, ale něco mi v ní chybělo. Kniha má dobrou a temnou atmosféru, která dokáže zaujmout, jenže ne vždy mě udržela naplno vtaženého do děje. Poznámky pod čarou byly místy zábavné, ale hlavně ze začátku jich bylo tolik, že na mě působily spíš rušivě. Celkově je to zajímavé čtení, které má své silné stránky, ale úplně mě nepřesvědčilo.

Tak tohle byla ale parádní jízda! Nesahejte po ní pokud chcete:
Hooodně magických tvorů
Hoodně magie
Hodně romantiky / bed scenes (noo ale hádám že tohle víc bude v dalších dílech)
Šťastné konce
Ano, tahle kniha až na výjimky nemá magické tvory, magie tam je, ale jedinečná, má svoje kouzlo... a stejně si tu sérii užijete na maximum! A taky po ní nesahejte pokud nemáte rovnou všechny tři díly protože budete muset číst dál! Tahle kniha mě ponořila zpátky do čtení po dlouhé době a fakt jsem hltala každou stránku. A neuniklo mi, že to co se děje v knize, je ukryto v obálce knihy, ano je tam vrána, ale pokud se na ní podíváte pořádně, zjistíte že je v ní celý příběh! Mia mi od začátku byla sympatická, správná badass girl co se žene za pomstou...a je nucena vstoupit do Rudé církve (něco na způsob Spolku mužů bez tváře ze Hry o trůny) a stát se asasínkou..fire.... ale je to grimdark, a připadám si strašně naivně když jsem měla nějaké naděje,... dost věcí probíhalo dost idelicky... jo asi 70 stránek před koncem přišel pořádnej šok.... to mám z toho důvěřování, a těsně před koncem taky.... jinak, stínového kocoura jsem si zamilovala, je s ním sranda (jeho humor a vyjadřování se mi strašně připomíná Tairna) a ten konec?! A ještě ve vzduchu vysí neobjasněná otázka ohledně jedné scény na kterou možná znám odpověď, možná né, a vzhledem k okolnostem je možné že se jí ani nedozvím fakt za polovinou knihy jsem se nestačila divit jak se to všechno tak zvrtlo a obrátilo! A ten konec.... No ještě že tu mám zbylé dva díly to bych dřív musela umřít... Napínavé už od první stránky!
+ jsou tam i flashbacky, (což říkám z důvodu že né všichni se v tom dokáží orientovat, ale nejsou tak zas až tak časté....) a jsou tam poznámky pod čarou kteří někteří nemusí ale já si je užila!

Když dostane tip od kamarádky a nejste vůbec zklamaní :))))

Ps: poznámky pod čarou bývají zábavné, ale svět pouze rozšiřují, pro samotný příběh nejsou zvlášť důležité, takže se je vůbec nemusíte bát přeskakovat ;)

Tak tohle hodnocení mě mrzí, protože na knihu i na tohoto autora jsem se těšil. Bohužel se však jedná o jedno z největších zklamání roku...

Přiznám se, že jsem vůbec netušil do čeho jdu. Název mi byl povědomí a tak jsem si knihu koupil a docela dlouho odkládal. Teď na ní přišel čas a upřímně čtení bylo utrpení. První problém nastav u mých očekávání. Tak nějak jsem předpokládal, že budu číst young adult, ale po stránkách plných sprostých slov jsem usoudil, že se jedná o new adult, ale zároveň vlastně vůbec (i když se v knize vyskytují explicitní sexuální a násilné scény). Kniha působí jako dva příběhy hozené dohromady a beroucí si z obou kategorií to co se jim právě hodí (snad aby to bylo cool pro mladší čtenáře).

Ale dobře jsem dospělý, takže mě žádná z těchto scén nějak nerozhazovala. To s čím jsem měl problém bylo to, jak nevyužitý potenciál kniha má. Kdybychom odstranily zbytečnosti, text seškrtaly na 350 stran a rozhodli se pro koho má kniha být - svět Nikdynoci by mohl být neuvěřitelně zajímavý. Jenže není. Sotva se čtenář začne orientovat ve světě, sotva se setká s celkem zajímavou postavou Tricka a říká si, že půjde o zajímavou dobrodružnou jízdu. Je čtenář uzavřen do jeskyně, kde je škola pro vrahy. A v ten okamžik jsem si začal vážně říkat, co to čtu.

Snad se všichni shodneme na tom, že někdo, kdo se celý život připravuje na pomstu, chce se stát profesionálním vrahem a ještě už někoho zabil nebude úplně přecitlivělý člověk. Jenže hlavní hrdinka je. Hlavní hrdinku nebudete mít jako čtenáři rádi, protože prostě není sympatická a její chování povětšinou neodpovídá tomu, čím má být a za co se vydává.

Namísto toho, aby se autor soustředil na nějakou hlavní linku, tak neustále přidává zbytečné vedlejší a epizodní dějové linky, které knihu zbytečně natahují a nějak nerozvíjejí. Zbytečně, protože kdyby se třeba soustředil na linku Mii a Tricka (a ne vážně jsem nepotřeboval romantiku, ale kdyby tam byla, tak bych si řekl, že kniha prostě nebyla pro mě), tak by kniha byla zajímavější, čtivější a emotivnější...

Nutno dodat, že kniha se skutečně ke konci rozjede. Je to ale v okamžik, kdy jsem já byl už naprosto frustrovaný hlavní postavou (kdyby udělala to co měla udělat, tak bych hodnocení vážně zvýšil). Ano přijde také zvrat u kterého jsem se až do konce knihy modlil aby nebyl nějakou iluzí nebo podobnou blbostí, ale knihu to v mých očích nezachraňuje.

Dost váhám se čtením dalších dílů, protože tu sérii chci mít rád, ale asi se to tak úplně nestane...

PS: Ty poznámky pod čarou byly tak něco zbytečného...

Ze začátku jsem měla problém se začíst. Vadili mi vsuvky vypravěče, které občas byli úplně k ničemu. Ale postupně jsem se zamilovala. Dočetla jsem do konce jedním dechem. Jsem zvědavá na další díl, tuším že se tam Tric nějak objeví (doufám).

Láska! Velká, světová láska! Protože TOHLE byl Příběh.

Velkolepý svět plný velkých činů, které má na triku jedna malá holka. Jay Kristoff je génius. Myslím, že Tondovi (Rayenovi) a Brendíkovi (Sandersonovi) v boji o přední místo v mém srdci vyrostla vážná konkurence.

Nikdynoc je sérií vyprávějící o Mie Corverové a její cestě za pomstou. A ta cesta? Naprosto neskutečná. Plná napětí, které vás donutí otáčet stránky v tempu, jaké smrtelník běžně nezvládne a na každé z nich se servírují tuny sarkasmu, litry krve, temné stíny a poznámky pod čarou (které jsou zážitkem samy o sobě a zaslouží si minimálně standing ovation).

Není nouze o zvraty a nabitý děj a najdeme tu takové lahůdky jako například vražednější verzi Bradavic, stínovou kočku, souboje gladiátorů… a další, a další, a další. Kristoff se toho prostě nebojí. Jeho styl je nezapomenutelná jízda, která mě vystřelila z pantoflí rovnou do knihkupectví, kde jsem bez váhání skoupila všechny jeho další knížky.

(SPOILER) Tak tohle byla parádní jízda! Pecka! Naprostá spokojenost.
Jay Kristoff má tu úžasnou schopnost, že píše super čtivé knihy, které musím pořád číst.
Kniha Nikdynoc se mi vážně moc líbila. Autorův styl psaní mi sedí a jeho knihy mě baví. Kniha obsahuje napětí, akci a hodně barvitých popisů vražd. Autor se nebrání používat vulgární slova.

Mia mi byla sympatická. Držím ji palce při její cestě za pomstou.

Pan Laskavý je zlatíčko. Zajímá mě, co znamená být Temný. Doufám, že se to dozvím v dalším díle.

Zaujal mě Pšt. Něco málo jsem se o něm dozvěděla, ale rozhodně potřebuju více informací o této postavě.

Konec knihy mi vyrazil dech. Něco takového jsem vážně nečekala.

Takhle… Knížka asi není špatná, jen mi nějak nesedla. V první řadě mi nevyhovoval styl psaní autora. Dlouho jsem se nemohla začíst, stránky neubývaly a já se při čtení docela trápila. Když jsem to konečně vzdala a začala přeskakovat užvaněné pasáže, tak mě to konečně začalo trochu bavit. Text by se dal klidně zkrátit o 100-150 stran a dynamice příběhu by to prospělo.
Dál mě dráždilo, že knížka je takový kočkopes mezi young adult (věk a problémy hlavních postav) a fantasy pro dospělé (podrazy, sex, vraždy, potoky krve…).
Mia byla zvláštní, ale v zásadě mi nevadila. Temnota, stíny, Pan Laskavý, škola pro vrahy, bohové… to všechno bylo taky zajímavé. A pak přišel závěr, který byl epicky přitažený za vlasy, to bylo prostě moc.
A abych nezapomněla, ty rádoby vtipné poznámky pod čarou vážně není třeba číst, nevím k čemu tam byly.
Celkově knížku hodnotím jako takový průměr. Z knihovny jsem si půjčila celou sérii, tak do dalších dílů nakouknu. Buď se začtu nebo je aspoň prolistuju, abych věděla jak to dopadne. Zvědavá jsem, ale ne tolik, abych u téhle série strávila celý měsíc.

Sáhla jsem opět po knize s dobrým hodnocením, ale není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. Prostě mě to nebavilo, nemohla jsem se vůbec začíst. Občas jsem musela stránku číst několikrát dokola, abych věděla o čem je řeč. Takže jsem knihu po pár kapitolách odložila.

Autor píše svým osobitým způsobem a to asi nesedne každému. Někdy je potřeba číst mezi řádky jindy popisuje konkrétně až moc. Z nového světa známe vlastně jen jedno město, školu a písečného červa ( jako z Duny ). Toto všechno je však pěkně vystavěné, nápadité a popsané tak, že si čtenář snadno představí a něco domyslí. Město je špinavé a násilné, život ve škole pak kulturnější a temnější. Předpokládám, že v dalších dílech poznáme ze světa větší kus. Hodně vysvětlování a popisu zajišťují, bohužel, poznámky pod čarou, které v případě elektronické knihy dost ruší čtení samotné linky příběhu. Studenti mě bavili, jejich charaktery jsou celkem propracované někdy i s notnou dávkou překvapení. Co mi však nestačilo bylo vykreslení učitelů, zde se dozvídáme jen povrchní nástřel popisu a o charakteru nebo důvodu jejich chování téměř nic. Samotný příběh bych asi nenazvala úplně temný. Občas naturalističtější popis násilí, ale také nic velkého. Autor vykresluje tlak vyvíjený na studenty, jejich každodenní strach o život a snahu o navazování vztahů, ale já se do toho nedokázala úplně vcítit. Co mě vážně bavilo byly sarkastické poznámky NE-kocoura. Těšila jsem se na gradování příběhu závěrem. To mi bohužel zklamalo. Ano jistě, došlo k jistému překvapení. Následně však už mi přišlo téměř všechno tak nějak příliš jednoduché až naivní a rychlé.

POZOR SPOILER:
Škola pro vrahy a "učitelé" se nechají tak snadno pochytat? Obávaný temný Cassius se nechá tak snadno zabít? To mne tedy zklamalo. Velmi...

Skvělá kniha!!! Moc nechápu jak tahle série mohla skončit u nás v knihobudce. Nicméně jsem rád že to já ji objevil. První díl jsem si neskutečně užil. Doporučuji!!!

Naprosto skvělá kniha. Nechápu že skončila u nás v knihobudce. Ale jsem rád že jsem se k ní dostal já. Protože čtení to bylo parádní.

Jak už bývá zvykem, začátek mi neuběhl zrovna rychle. Vlastně trvalo asi 2 měsíce než jsem se dostala do pasáže, která mě chytla tak že zbylých 300 stránek jsem sfoukla za 2 dny.

Když vydržíte, přísahám na Matku, že to stojí za to.

Tohle fantasy jde čistě jenom po krvi a pomstě a dělá to hodně dobře. Ale dokud je s vámi pan Laskavý nemáte se čeho bát.

Tohle bylo naprosto skvělé! Perfektní námět, čtivě napsané, poznámky pod čarou byly někdy fakt vtipné. Hlavní hrdinku Miu jsem si hned oblíbila.
Když jsem zrovna nemohla číst, tak jsem na knihu pořád myslela a byla jsem hrozně zvědavá, jak to dopadne.
Ach bože! Dejte mi druhý díl!

Kniha Nikdynoc mě velmi příjemně překvapila. Jde o temnou fantasy, která rozhodně není pro každého – ale pokud máte rádi originální svět, špetku brutality a chytré psaní, rozhodně si ji užijete.

Pro mě osobně to nebylo lehké čtení – Nikdynoc je trochu náročnější kniha, u které musíte dávat pozor, jinak vám některé detaily snadno uniknou. Právě kvůli tomu mi její přečtení trvalo déle než obvykle, ale rozhodně to stálo za to.

Svět, který Jay Kristoff vytvořil, je fascinující – temný, krvavý, s promyšlenou historií a atmosférou, která vás zcela pohltí.

Hlavní hrdinka Mia se mi líbila – je to silná, odhodlaná postava, která si prošla opravdu těžkými chvílemi. Na rozdíl od mnoha jiných knih tady bylo jasně cítit, že se pohybujeme v temném světě, kde nic není zadarmo. Mia není žádná klasická hrdinka – její cesta je plná bolesti, ztrát a těžkých rozhodnutí, což jí ale přidává na uvěřitelnosti a hloubce.

Celkově Nikdynoc hodnotím jako velmi dobrou temnou fantasy s originálním stylem psaní, která mě dokázala překvapit a zaujmout. Těším se, až se vrhnu na další díl a znovu se ponořím do tohoto drsného světa.

Čekala jsem všechno. Jen tohle ne. Bála jsem se, že hlavní hrdinka bude Mary Sue a romantická linka tam bude na úkor kvality příběhu, jak je často u jiných Young adult fantasy. Ale nebylo to tak. Líbí se mi že to bylo jiné- podobnou knížku jsem ještě nečetla.

Knížky, které jsem za celý život nedočetla, by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Nikdynoc k nim bohužel přibyla, a také je to poprvé, co dávám takhle nízké hodnocení. Autorův styl mi těžce nesedl a nemám potřebu číst neustálé narážky na to, jak ON je ten originální, jak JEHO hrdinka výjimečná. A poznámky pod čarou? Nejen z nich jsem získala dojem, že se autor snaží kopírovat Pratchetta. Takže promiň Kristoffe, ale za mě Nikdyvíce.

(SPOILER) Takhle si představuju temnou fantasy, která mi párkrát obrátila žaludek vzhůru nohama. Ne snad kvůli množství vulgarit a vyhřezlých vnitřností, ale díky vší té bezcitnosti, krutosti a lhostejnosti, kterými je příběh prošpikován od první stránky až po tu poslední. Ostatně, jak autor píše hned ve své první větě

"Když lidi umírají, často se poserou."

Lehkost, s jakou se autor zbavuje hlavních postav, mi brnká na nervy a to všechno kontrastuje s místy až poetickým jazykem a s humornými, "pratchettovskými" hláškami. Tohle všechno na jedné hromadě tvoří skoro dokonalost.

"Toužili. Ona po něm. On po ní. A mezi nimi nic a nikdo."

„Nicméně,“ pokračoval stařec a prohlížel si ji od hlavy k patě, „vypadáš jako dívka, která na stránkách nějaký čas strávila. To vidím. Máš v duši slova.“
„Slova v duši?“ odfrkla si posměšně Mia. „Po přečtení spalte?“
„Poslouchej, děvče,“ potáhl nosem Aelius. „Když máme rádi knihy, tak nás taky mají rády. A stejně jako si my děláme poznámky na jejich stránkách, tak i ony poznamenávají nás. Vidím to v tobě stejně dobře jako v sobě. Jsi dcerou slov. Dívka, která má příběh hodný vyprávění.“

Bohužel jsem nedočetla, autorův styl psaní mi nesedl