Jay Kristoff

Přidat do oblíbených Koupit knihy

australská, 1973

Populární knihy

/ všech 12 knih
Říše upíra
Říše upíra
Nikdynoc
Nikdynoc
Illuminae
Illuminae
Boží hrob
Boží hrob

Nové komentáře u autorových knih

Říše upíra Říše upíra

„Gabriel de Leon řečený Černý lev. Je to trochu mutant, vychoval ho řád, bojuje s příšerama, má mladičkého schovance, před bitvou se potřebuje zdrogovat. Jo a za kamaráda má barda, co je trochu vocas. Koho mi to jenom připomíná? Ale není to úplně jak přes kopírák. Svítící tetování a moc víry byly úchvatné. Také si nevzpomínám, že by po Brokilonu běhal někdo s ochočenou micinou. Ilustrace jsou naprosto boží. Církev byla zase vykradačka křesťanství a to té zvrácené verze, kde vás za prohřešky lámou kolem. A myslím, že ideu upírů dělených do různých kast podle toho, za jak dlouho vstali z hrobu a kolik jim proto zbylo mozkových buněk, už jsem taky viděla v nějakém anime. Každopádně jsem nepochopila proč už dávno nezačali všechny mrtvé pálit. Preventivně. A že to normálně nedělám, tady jsem si zapsala několik citátů: "V bouři se moudrá žena modlí k Bohu, ale také vesluje k pobřeží." (v životě krásně použitelné) "Básníci jsou honibrci a minstrelové jsou jen básníci, co si smí honit na veřejnosti." "Zavři člověka na sto let do místnosti s tisícovkou knih a pozná milion pravd. Zavři ho na rok do místnosti jen s tichem a pozná sám sebe." Jako biologovi mi pořád vrtalo hlavou, jestli za to mohl asteroid nebo výbuch sopky, že jim zbyly k jídlu akorát brambory a houby. Na to, že Zaklínač mě vůbec nebavil, tak tohle bylo skvělé, akorát strašlivě dlouhé. Byla to nejdelší kniha jakou jsem kdy četla, abych se na konci dozvěděla, že se nic nedozvím? Klidně to mohlo mít o 300 stran míň. Tak kde mám ten další díl?“... celý text
— AirshipPirate

Nikdynoc Nikdynoc

„Ó, Dcery! Ó, paní požehnané vraždy! Tlamo! Tak TAKHLE se píše hustá YA fantasy! Tak TAKHLE se vytváří nezletilá antihrdinka s posraným osudem! Tak TAKHLE se šokuje plot twisty! Krev, násilí, vulgarity, cynickej humor, boží ale vlastně pěkně na hovno svět a v něm jedna divnoholka se špatně střiženou ofinou a ne-koucourem. Pět vran z pěti!“... celý text
— Loriss

Rozetmění Rozetmění

„3 napětím nabité bichle, to je lahoda. V závěrečném díle se nám příběh ještě víc zkomplikuje. Zároveň se postupně odkrývají karty, abychom zjistili, že nic není, jak se zdá a za vším hledej lásku, především k penězům a moci. Potkáme tu další velezajímavé postavy, jedna se nám opravdu vrátila. No dobře, je to Tric. Je trošku zhrzený. Samé co by kdyby, ale i on ve velkém finále ukáže, že má srdce na svém místě. Aelius, kronikář Tiché hory, mě také překvapil. Že je mrtvý bylo jasné, ale co, jak a proč, to bylo teprve zajímavé. Někoho možná odradí množství sprostých slov. Jenže jak jinak napsat, že se to opravdu sere? A že je toho dost, co se mohlo pokazit a pokazilo. Děj je komplexní, výpravný a dobrodružný. Konec neskutečný. Tahle série opravdu stála za přečtení.“... celý text
— mnohoknih

Říše upíra Říše upíra

„Autor se na soc. sítích pořád bije do hrudi, že Říše upíra, potažmo i Nikdynoc nejsou young adult, rozhodně to není pro děti, je to brutální atd. . To je pro mne největší problém. Ono to je na úrovni hodně průměrného YA a z každé věty jde cítit, že si Kristoff myslí, že když do každé druhé věty nacpe sprosté slovo, krev nebo násilí, bude z toho dospělá kniha. Takhle to bohužel nefunguje. Celá Říše na mě působí, jako by si patnáctiletý goth pisálek řekl, že teď napíše tu nejvíc temnou knihu, jakou kdy kdo napsal. A přesně tak celá kniha vyznívá; je to hrozně nevyspělé, za každou cenu se snaží do knihy nacpat co nejvíce temných/kravých/horových prvků, až to působí absurdně. "kůži měla studenou jako mělké hroby, a ruka, kterou mi zapletla do vlasů byla tvrdá jako náhrobní kameny. " Totální absurdita. Nutkavá potřeba v každém přirovnání použít něco temného. Na stejné stránce, kde je tato věta je o pár řádku dále "rytmus starý jako čas sám, hluboký jako hroby a teplý jako krev" o kousek dál máme "pleť bílá jako smrt, na bradě měla bledé skvrny vraždy" :D Jakmile vidím, že bude použito přirovnání, už se jen pousměju a vím, že příjde "... jako hrob/ krev/ hřích/ mrtvola/ smrt/ náhrobek/ vražda atd. Postavy samotné jsou ploché, každý charakter je definován jedním, dvěma povahovými rysy, a to je celá osobnost dané postavy. Další problém, který mám ale u každé knihy, kde tento nešvar autor použije, je pojmenovávání věci pomocí spojení dvou slov. V Říši jsou k nalezení klenoty jako: duchodech, Věčnomoře, Nebepád, Ďáblojisrka, Stříbrostřela... opět, skoro až amatérské. Abych knize jen nekřivdil, musím říct, že děj odsýpá, čtivé to je a děj mě bavil. Jen prostě je potřeba počítat s tím, že prostě čtete špatnou knihu. Pokud má člověk už trochu načteno, musí mu takový paskvil připadat směšný. Doslova z každého odstavce jde cítit Kristoffova snaha psát dospělou knihu. Ale neví jak na to. K dosažení domnělé dospělosti textu používá absurdní vulgarismy, absurdní přirovnání, na každé stránce poukazuje na to, že čtete temnou knihu. Takhle to bohužel ale nefunguje.“... celý text
— Thekingofdisco

Aurora hasne Aurora hasne

„Třetí díl je dojezd ve velkém stylu, kdy nebudete vědět, co si držet dřív. Zběsilá jízda sice pokračuje, ale bohužel jí poněkud došel dech. Ani v téhle knize není nouze o akci, překvapivé zvraty a situace, u kterých si říkáte: to je konec, z tohohle se fakt už nedostanou. Abyste vzápětí zjistili, že dostali, ale zase spadli do situace, která je totálně beznadějná, aby se z ní zase nějak dostali... takže většinu času sedíte na kraji židle a říkáte si "uuuž?" Přesto dávám nižší hodnocení, protože tam bylo víc věcí, které se mi nelíbily. 1) Věřila jsem, že tohle je jedna z těch řídkých knih/sérií, kde se nebude vyskytovat násilný s*x. Bohužel jsem se mýlila. Sice to nezachází do explicitních detailů jako u jiných autorek, ale prostě, lidi, co to s váma je? To tyhle hnusárny provozujete i v reálu nebo v sobě máte tolik hněvu, že tomu neumíte najít jiný ventil? Slowburn a něha už nadobro vyšly z módy? 2) Tyler. Jeho milostný život je jeden velký bordel. Na jednu stranu miluje Cat, na druhou stranu se vyspí s ženskou, kterou ani nezná (ale hlavně, že má dlouhý nohy v černých gaťkách), aby zase vklouzl do milostného tokání po ztracené Cat. Jo a Tylere, když tě někdo střelí do spánku, tak máš bejt regulerně mrtvej. Protože ta kost je tam tenká. A hned za ní je mozek... 3) Scarlett. Pipka, co střídá kluky jako spoďáry, ale zároveň je neustále zdůrazňováno, jak je děsně milující a empatická, nakonec vykřikuje něco o osudové lásce ? To jako fakt? 4) Hvězdovrah. Otče, musíš nám pomoct. - Ne. Pomoz nám, jinak všichni umřou. - Ne. - Jste slaboši, čokli, já jsem hustej týpek z klanu válečníků. - Nikdy neustoupím. * prsk, zmizí v obláčku duhy, aby všechno zachránil* 5) Závěr: Euh, co? Prostě jsem to vůbec nepochopila. Skoro to vypadá, jako by ke konci oba autoři hráli flašku a něco tam prostě naflákali. Kolektivní mysli stačilo říct: buď individuální. A ona řekla: tak jo, už ze mě nebude vraždící maniak. Z mrtvol jsou hvězdy. Nebo to celý byla alegorie? Nebo? I když byl konec slabší, i tak si myslím, že Aurora je relativně slušná, svižná a místy i vtipná série, kterou stojí za to si přečíst.“... celý text
— Inugoya

Přejít na knížky autora