mnohoknih
komentáře u knih
Co by kdyby
Jonathan Tropper
Musím jako většina poděkovat výzvě DK, protože jinak bych se o knize určitě nedozvěděla. A to bych se o chudila o výborný příběh. Rodina, více méně nevěřící, ale občas chodící do synagogy, chce splnit poslední přání otce a drží 7 dní šiva. To znamená, že jsou 7 dní pohromadě v rodném domě a přijímají kondolence a návštěvy. Myslím, že toto by představovalo peklo pro většinu rodin. Hlavní vypravěč má naštěstí sklony k černému a sarkastickému humoru, takže i když jsou kapitoly rozdělené na hodiny, ani si nevšimneme, jak rychle těch 7 dní uteče. A je opravdu zajímavé sledovat, jak námi život smýká. Judd, vypravěč, přijede na pohřeb ve stavu totální trosky neb ho podvádí manželka se šéfem a časem zjistíme, že ani s jeho sourozenci to není dvakrát slavné. Ale tím, že nás autor nechá nahlédnout do Juddových myšlenkových pochodů, nic nevypadá, tak černě, protože se těm situacím musíme smát nebo minimálně pousmát. I název odpovídá. Všichni se občas zamyslíme, co by se stalo, kdyby se to a to nestalo nebo naopak stalo. Moc příjemná a humorná oddychovka, kde se mimochodem kde co točí kolem toho, kdo se s kým vyspal.
Sestry pod vycházejícím sluncem
Heather Morris
Četla jsem Tatera z Osvětimi a nelíbil se mi. Autorka neumí válečné utrpení podat. Proto jsem se pustila do sester, abych zjistila, zda autorka vylepšila svůj styl. A musím bohužel konstatovat, že nikoliv. Příběh má být dle skutečné události, tak jsem si myslela, že ho autorce někdo vyprávěl a ona ho jen literárně upravila. Ovšem vzhledem k tomu, jak byla většina dialogů nereálná a vzhledem k poznámce v závěru, to vypadá, že si autorka většinu vymyslela na základě navštívení památníku padlých australských sester. Zvolené téma je určitě skvělé. Jen se ho měl ujmout někdo jiný. Já měla celou dobu pocit, že jsem se ocitla na ženském letním táboře. Z celé knihy stačí přečíst poznámku autorky, ta beletrie před tím jen znevažuje válečné oběti. Hvězdičky jsou za téma, za válečné oběti a za závěrečnou poznámku.
Kapitánova čest
Lucie Jehličková
Romantický příběh se vším, co k němu patří. Odehrává se v 19.století, takže róby a obleky zde hrají velkou roli. Jít na ples v šatech o 3 palce kratších? Neslýchané. Polibek u skleníku? Zničená čest. Ona jeho nenávidí, on si o ní myslí, že je nafoukaná blbka. Po pár týdnech se pocity změní, i když jim osud do cesty hodí ještě nejeden klacek ve formě odmítnuté ženy a stávky dělníků. Příběh je napsaný čtivě, na to, že je to prvotina opravdu dobře. Škoda jen, že mi oba hlavní hrdinové byli tak nesympatičtí a spíše jsem prahla po informacích o jejich sourozencích. Tak snad v dalším díle.
Amulet Samarkandu
Jonathan Stroud
"Trilogie o džinovi? No to by mě zajímalo, co se o něm dá tak dlouho psát": říkala jsem si. Tak už to vím a je to velmi povedené. Džin Bartimae je vyvolán učněm magie. Jméno se nesmí říct, aby nebylo zneužito. Takže jo, je to Nathaniel. A takhle je to celý příběh. Jedna drobná pomsta vyústí v záchranu londýnských mágů. Zároveň se tu nenápadným způsobem nastíní osoby pro další díl. Ale hlavní postavou je bezesporu džin. Jeho hlášky, jeho vytahování, jeho glosy dělají příběh vtipným počinem. Taky je zajímavé, že se příběh odehrává v současnosti. Místo lidí však vládnou mágové. A co je úplně nejlepší, je častá zmínka o Praze, protože Praha a její mágové stále ovládají pláně východně od Čech. Bartmaeovy pindy pod čarou mají také své kouzlo. Bylo fajn trávit čas v přítomnosti čarodějů.
Pán much
William Golding
Posloucháno jako audio, četl Michal Zelenka. A četl moc pěkně moc poučný příběh. Příběh, ve kterém si v každém věku vezmeme něco jiného. Je mi jasné, že v pubertálním věku bych si odnesla hlavně to dobrodrůžo. Být na ostrově bez dohledu dospěláků. Co může být lepšího? Za to teď vidím, že k násilí vede v davu zkratka. Autor na skupině dětí přesně vystihl to nadšení stáda z populistických kroků. To, že rozum ve vyhrocených situacích opravdu nevyhrává. A taky to, že strach má velmi velké oči. Autor své dílo dal do kategorie symbolické podobenství a trefil se přesně. Nadchlo mě to.
Jako tygr ve sněhu
Juhea Kim
Bohužel jsem měla očekávání a ta se nenaplnila. Kdo četl Rudé orchideje ze Šanghaje ví, o čem mluvím. Příběh je rozdělen na 4 po sobě jdoucí části, takže se dozvíme o všem a o všech, jak to začalo, probíhalo a skončilo. Postavami jsou korejské kurtizány, v podstatě jejich zákazníci a japonští vojáci. Nikdo z nich mi k srdci nepřirostl. Jediný trochu zajímavý, i když ne úplně dobrý člověk, je kapitán Jamada. Aniž by to tušil, tak svým zapalovačem ovlivní dost lidí. Příběh začíná v roce 1917 a končí 1964 a přišel mi neuvěřitelně plochý. Ačkoliv obsahuje mnoho lidských dramat, neoslovil mě. A nijak povzbudivý není ani závěr knihy - stejně všichni jednou umřeme.
Balada pro Emily
Jarmila Stráníková
Chtěla jsem vědět, zda je příběh opravdu ve stejném stylu jako knihy Darcy Coates, ty strašidelné domy. A musím říct, že ano. Kamila slíbila své matce, že zařídí prodej rodinného domu, o kterém ani nevěděla, že jej mají. Hned od příjezdu bylo jasné, že z domem není něco v pořádku. Napřed jsem se bála jako že fakt bála. Ale když jsme začali hopkat mezi třemi časovými úseky, tak strach přešel v mrazení. Bohužel nemohu napsat, že bylo kdovíjak příjemné. Ty hrůzy po skončení války v roce 1945 jsou základem příběhu. V roce 2003 tytéž hrůzy zničily život Kamilině matce. Sama měla dost svých problému a problém domu jí dorazil. Rok 2021 je rok rozhodný. Kamila potká pomoc ve formě přitažlivého mladého muže a kruh se uzavře. Tajemné atmosféře dost pomáhají ilustrace tužkou. Není jich mnoho, ale stojí za to. Konec taky stojí za to. Posledních pár kapitol čtete úplně bez dechu, něco očekáváte a nic. Rozhodně si dejte i doslov.
Oliver Twist
Charles Dickens
To bylo něco! Chvilku mi trvalo zvyknout si na sloh a styl, ale pak už to byla pohodička. Přechodníky jsem si vysloveně užívala. Děj je notoricky znám. Oliver vyrůstá v chudobinci jako sirotek a co se s ním děje, když je prodán. Co je na knize kouzelné, je popis čehokoliv. Popis charakterů kladných i záporných postav. Obojího je tam požehnaně. Popis způsobu života londýnské galerky. To bylo hodně zajímavé a myslím, že i pro dnešní svět poučné. A pak samozřejmě popis míst, budov a krajiny. Ať jsme s Oliverem na cestě nebo na pochůzkách s církevním sluhou Bumblem, vždy je popis velmi barvitý. Jsem ráda, že jsem si doplnila školní četbu. Alespoň jsem si obohatila slovník a víru, že dobrý člověk má na tomto světě své místo.
Eleanor se má vážně skvěle
Gail Honeyman
Nesmíte dát na prvních pár stránek, kdy příběh vypadá jako nuda. Jak taky jinak hodnotit totálního introverta, který se v práci všech straní, nemá příbuzné ani kamarády a po večer si čte něco z charitativní knihovny nebo kouká na naučné pořady. A víkendy tráví s vodkou. A zase sama. Eleanor pracuje v grafické firmě jako účetní a jednoho dne se jí rozbije PC. A i když to tak nevypadá, je to odrazový můstek ke zlepšení jejího života. Hodně pomalu, jen tak jak nám Eleanor dovolí, odhalujeme, co se jí v dětství stalo a kdo ji zformoval. Na to, že je totální asociál, má velmi dobré postřehy a hlášky. Kdyby to nebylo tak smutné, řekla bych, že je to vtipná knížka. Eleanořin přístup k životu je hodně svérázný, ale je to jen proto, že neví, že by se takhle neměla chovat. Za to má velmi dobrý pozorovací talent a já ji celou dobu fandila, ať to trauma zvládne. Ať ve své hlavě oddělí zrno od plev. Ať zjistí, že není nemilovaná, nechtěná, nenapravitelně poničená. Závěr je jednoduše prostý. Je fajn mít v životě někoho, kdo nám s tím životem pomůže.
Ohnivé znamení
Juraj Červenák
Nevím, jestli se mi na téhle sérii líbí víc detektivní nebo historická část. Nebo to, že je to tak neuvěřitelně napínavé, že je to až thriller. Zase je tam i mysteriózní prvek, ale tomu věří jen prostý lid 16.století a trochu kapitán Stein. Tentokrát byl ještě víc úzkoprsý, ještě víc nabručený. Musel totiž nocovat v nevěstinci. Notář Barbarič se náhodně připletl k případu, jehož rozsah a dosah nikdo netušil. Fuj, kam se hrabe severská krimi! Takového mučení. A kdo všechno z vyšší společnosti do toho byl zapletený! Dokonce to jednu chvíli vypadalo, že Jaroš bude zabit! Strašná představa. Vynikající díl!
3x Maigret
Georges Simenon
Posloucháno jako audio povídka Maigretův první případ. Tady není moc co hodnotit. Krátké a příjemné. Maigretovi je 26 a zjišťuje, že ne vždy pravda zvítězí. Někdy vítězí politika. Každopádně my se dozvíme, jak se dostal na Zlatnické nábřeží a co ho formovalo. Plus nepřekonatelný Jan Vlasák.
Zahrada slibů a lží
Paula Brackston
Veliké, převeliké zklamání. S předchozími díly se to vůbec nedá srovnat. To bylo napětí, překvapení, čtivost ve vrcholné formě. Ale tohle? Xanthe neustále někomu říká, ať jí věří, že ví, co dělá. No, neví. Nebýt naprosto trapných náhod, tak se děj ani nepohne. Navíc své tajemství o tom, že je převracečka sdělí, jak matce, tak i trochu pod tlakem Liamovi. A co oni na to? Nic, pohoda. To je přeci naprosto běžná vlastnost. Každou myšlenku tu Xanthe přežvýká tak 5x až 8x. Opravdu to byl otravný a velmi nudný díl. Přečetla jsem jen proto, abych zjistila, zda ledová královna Liamovi něco dovolí. A ten konec? Trapné, okaté a vůbec tak nějak blbé i na oddychovku.
Poslední jednorožec
Peter S. Beagle (p)
Po jazykové stránce velmi příjemná pohádka. Spousta lyrického textu umocněna tím, že zde vystupuje jednorožka. Ta jednoho dne vyslechne ve svém stále jarním lese dva muže a vydá se do světa hledat své druhy. Cestou samozřejmě potká mága, pomocnou ženu, zlého krále i hrdinu. Příběh je to poetický, popis míst v pravdě básnický. Ovšem nejlepší je ten druhý příběh Dvě srdce. Tam gryf žere malé děti, ale jedno dítě se nedá a my se tak dozvíme, co bylo dál za “ a zazvonil zvonec a pohádky je konec.
Vina a trest
Veronika Martinková
Chtěla jsem si rozšířit znalost o českých autorech, což se povedlo. Škoda, že jsem skočila rovnou do třetího dílu. Vzhledem k tomu, že nás příběhem provází kriminalisté Hana a David, kteří jsou zároveň i partneři v osobním životě, mě zajímá jejich minulost. Na tu je v textu několikrát odkaz. David je policejní svéráz a nebyl mi moc sympatický. Pravidla si ohýbal jak se mu zrovna hodilo. Ano, má výsledky, ale za jakou cenu? A Hanka? Několikrát jsem vůbec nepobrala, jak k danému faktu přišla. Hodnocení se mi tak rozpadlo na dvě nestejné roviny. Vizuálně je to krásné. Kapitoly jsou krátké, takže děj odsýpá. První stránka každé kapitoly je reversní a tím vás dostane pod tlak až si připadáte jako ti kriminalisté. Příběh nám střídavě vypráví Hanka i David a tady vidím ten rozpor. Už informace mám a přitom mi je ten druhý opět předkládá. Dost často mi to přišlo jako přepis policejní zprávy a ne myšlenkové pochody člověka. A ten konec? Hlasuji pro noční můru, případně halucinace z absťáku nikoliv reálný stav.
Kosti pod mechem
Zuzana Hartmanová
Nikdy jsem o minoutarech nečetla žádný příběh a tak jsem po něm chňapla s nadšením. A nadšení mi vydrželo celou dobu. Přiznávám, napřed jsem úplně nechápala, proč je děj postaven na minotaurech. Všechna ta slova o cti, víře a kodexu by přeci zvládnul i kdejaký rytíř. Jenže autorka je liška podšitá a tak nám fakta předkládá dle svého uvážení a ne, jak my chceme. Takže když skončí první část příběhu, tak to vypadá, že víme, jak to dopadlo. Jenže nevíme, co tak dopadlo, co vše se stalo, že Nerghanovy cestičky osudu doputovaly zrovna sem. A už vůbec nevíme, proč potkal zrovna Unifareu? Proč ona nemluví? Samá proč? Proč?
V dalších částech se všechno dozvíme. To vám prozradit mohu. I to minotaurství. Dostali od bohů spoustu darů a jak Kodex praví, mohou je užívat ke slávě svého rodu. Jenže právě to se začne nějak kazit. Kde byla odvaha je najednou podlost. A ačkoliv minoutar vždy mluví pravdu, najednou ji dokáží proradně zamlčet.
Monoutauři uznávají svoje tradiční role v rodině. Muži bojují převážně s těžkými zbraněmi, ženy jsou šamanky a k obraně používají maximálně oštěp. A že těch bojů tady je! Ať jde o boje s horaly či mezi sebou v bojových arénách či při btratrovražedné válce.
Příběh je to napínavý, smutný, díky básním z Kodexu i lyrický. Můj dojem je, že minotauři jsou tak trochu herci. Velká gesta, elektrizující projevy a emotivní apelování na soukmenovce jim fakt jde od srdíčka. A pokud se pustíte to čtení, tak se vám určitě do srdíčka dostanou nejpozději u věty „Staneš se raganem?“
Květy nad peklem
Ilaria Tuti
Thriller od první stránky. Dvě časové linie. A jen čekáte, kdy se to propojí. Zhruba v půlce příběhu už je dost předvídatelné, kdo, co a jak. Hlavní vyšetřovatelská dvojce je samozřejmě naprosto nesourodá. Ačkoliv se autorka snažila, aby byla dvojice zajímavá, já si neoblíbila ani jednoho. Cekově mi příběh přišel dost klouzající po povrchu, i když se snažil poukázat na zajímavé téma citové deprivace u novorozenců. Možná to bylo tím, že podobné téma, ale daleko, daleko strašidelněji zpracované, jsem už četla. Tohle mi přišlo jako thriller oddechovka, včetně častého popisu krajiny. Což není špatně, jen to odvádí pozornost. K tomu, abych četla další díl, mě to nenalákalo.
Srdcová desítka
* antologie
Tak tohle je rozhodně zajímavý počin. Autorky vystoupily ze své komfortní zóny a můžu říct, že až na jednu povídku, se mi všechny moc líbily. A ta jedna se vlastně nepočítá neb autorčina tvorba se mi nečte dobře nikdy. Autorky se rozhodně vyřádily a my si tak počteme příběhy veselé i smutné, k zamyšlení i k zapomenutí. Já osobně jsem ráda za povídku Jany Jašové Stepford, protože tady se mi spojily dvě oblíbenosti. Autorka a námět ze Stepfordských paniček. Rozhodně můžu tuto antalogii jen a jen doporučit. Velikostně je akorát do kabelky, takže ji můžete vzít s sebou kamkoli a tam ji s chutí přečíst.
Příběh mateřídoušky
Miriam Blahová
Ráda čtu příběhy, kde jsou dvě časové linky. Pro případ, že by se mi jedna linka nelíbila, ta druhá to třeba zachrání. A přesně to se stalo. Žena v jednom příběhu nebyla zrovna charakter, kdežto žena v druhém příběhu byla naopak velmi charakterní. Autorka skvěle vykreslila povahu současné ženy na mateřské, která pod vlivem sociálních sítí musí být perfektní bez ohledu na nejbližší okolí. Okolí přeci musí jasně vidět, jak se snaží! Jak mě lezla Anička na nervy! Neuvěřitelně! Sotva promluvila, už mi stoupal tlak. Vcelku bylo předvídatelné, co se v jejím manželství stane a stalo. Za to Věrka má deset bodů z deseti. Jsem ráda, že má autorka zálibu v duchařských zápletkách a že to hrdiny nepoloží. A my se tak opět nenásilně dozvídáme něco z historie Jablunkovska. Celkově je příběh velmi lidský a citlivý. Téma vztahů je všem určitě blízké a autorka se s průběhem i vyřešením vypořádala skvěle. Myslím, že autorčin styl se vybrušuje v diamant.
Pád do temnot
Vilma Kadlečková
Zodpovědně můžu říct, že čtení je u tohoto příběhu lepší než poslouchání. Ale i tak vím, že příběh není pro mě. Připadám si jako šachista začátečník. Vím, jak táhnou figurky, ale naprosto nechápu proč. Což si myslím, že bych u třetího dílu měla alespoň trochu tušit. Svět je to opravdu výborně propracovaný, celý příběh promyšlený, působí konzistentně. Jenže mně je to vlastně jedno.
Rozložíš paměť
Marek Torčík
Když zazvoní telefon v noci, je to vždycky průšvih. Ne jinak je tomu u Marka. Hodina vlka ho donutí vzpomínat na dospívání v rodném Přerově. A není to nijak radostné vzpomínání. Mozek má tu ošklivou vlastnost, že si raději pamatuje to hnusné než to dobré. Marek nám to předkládá ve druhé osobě, povídá si s námi. Na to jsem si zvykala snad půl knihy. Taky proto, že v těch vzpomínkách opravdu není nic dobrého. Chudá rodina, průmyslové město, alkoholismus dědy, nezájem otce, homosexualita, radši nic neřešící matka... Muselo být hodně těžké o tom psát. Ještě, že sem tam probleskl rok 2021 a my tušíme, jak je na tom Marek teď.