mnohoknih komentáře u knih

Tak odkud s tou chválou začít? Za mě jednoznačně vede atmosféra. Jednotlivé části příběhu se jmenují Hniloba, Plíseň, Močály, Mlha a Rozklad a přesně takové to je. Hnilobné, plesnivé, bažinaté, mlžné a v rozkladu. Nádhera! Děj je dost pochmurný, byla jsem spíš znechucená než že bych se hodně bála. Takové to, jak úplně cítíte to tlející ovzduší, mrholí a vy jste rádi, že sedíte v křesle a pod dekou. Dalším velkým plusem je ženská postava, hrobnice Adaliah. Něco dostala do vínku a prostě si s tím poradí, i když je to zatraceně těžké. A protože je to postava vrstevnatá, rozhodně se s ní nenudíme. Úplně nejvíc se s ní nenudí Anselm. To je takový truhlík, že než se stačí poučit, je po všem. Jeho vývoje mi bylo líto. Kocour Belzezub byl taky moc fajn. Nesmím zapomenout na názvy. To je příjemné osvěžení. Hrobnictví se jmenuje Slzy a funus. Knajpy zase U chcíplé krysy nebo U Kouřícího králíka. Kniha se odehrává ve Skotsku, takže typický gotický román, ve kterém tajemno a nadpřirozené věci hrají velkou roli. A taky oheň. A smrt. Smrt nepřelstíš, vždycky vyhraje. Rozhodně doporučuji číst na podzim.

Jak popsat pocity u divadelní hry bez divadla? Vždyť herci textu dávají další rozměr. A je mi jasné, že tuhle hru bych sledovala a ani nedýchala. Malířka a fotograf, poslední přeživší. Dokonalá práce se slovy. Na pár stránkách tolik fází vztahu. Aktéři řeší lásku a samotu, porozumění a lhostejnost, hádky a hádanky. Řeší toho určitě víc, v jejich dialozích je toho tolik skryto. Pro každého čtenáře něco. Je to jako procházet se v galerii. A za všechno může oranžová lilie. Jen jedna. Komu nestačí text, může se kochat vizuální stránkou knihy. Jako v galerii.

Kdyby to šlo, dám 3/4 hvězdičky, ale ten začátek prostě byl úmorný, i když z pozdějšího hlediska důležitý. S anotací nadšeně souhlasím. Tenhle příběh má všechno. Je to kronika ostrova Kefallénie, takže je tu historie i vztahy. A že ty vztahy kolikrát stály za to. Zaujaly mě všechny postavy, které se zde byť i jen mihly. Nejvíc samozřejmě Pelagia, která je takovým středobodem vyprávění, takové ukotvení. Spolu s ní prožíváme hrůzy války. Hlavně její nesmyslnost. Pak hrůzy občanské války. A pak apokalypsu v podobě zničujícího zemětřesení. Při čtení lidských osudů je jasné, že lidé jsou jako příroda. Někdo je fajn a někdo je destruktivní. Samotná kapitola je kapitán Corelli. Jeho La Scalu na latrínách asi z hlavy jen tak nedostanu :-) Čtení je to, řekla bych, pro statečné čtenáře. I styl kapitol se mění podle toho, o kom nebo o čem vypráví. Někdy je to opravdu strohá historie a někdy trká jako kozel.

Čtivý a zábavný příběh o Červené Karkulce, kdy si většinu času myslíte, že je Karkulce tak deset let a ne dvacet pět. No dobře, ty sexuální scény maří moji poznámku :-) Karkulka se jmenuje Elara a žije jen s mamkou čarodějnicí v dost odloučené vesnici. Během čtení zjišťujeme, že jí matka nechávala v dost hluboké nevědomosti, co se informací o životě týče. O životě čarodějek a démonů. Takže je jasné, kde vznikla zápletka a koho v Temnohvozdě potkala. To Lovec je úplně jiná postava, zábavná a rozumná. Nechápu, že zalíbení najde zrovna v takové trubce. Takže už je jasné, proč moje hodnocení není nijak nadšené. Plusem je vlk Akéla a striga má taky něco do sebe. Tenhle příběh přečtete a zapomenete.

Tady snad nejde tolik o příběh jako o prostředí. Stará Praha 19.století je tu vykreslena s naprostou dokonalostí. Čtenář jde těmi zasviněnými uličkami, dýchá zakouřený vzduch, čuchá ten smrad, uskakuje před kočáry do vrat. Úžasně začouzená atmosféra, na jejímž pozadí dochází k asanaci židovského ghetta. Vypravěč, hrabě Arco, je taky zajímavá postava. Celou dobu vystupuje jako fetka, lenoch a prostopášník se zájmem o šerm. Že zároveň vyšetřuje zločin, vyjde na povrch až v závěru a tak nějak omylem. Mým oblíbencem se nestal, přece jen dealuje. I když s dobrým úmyslem. Zároveň je příběh dost politický. Je to doba končící rakouskouherské monarchie a dochází tu dost často k překvapení kdo je kdo. Vlastenců a radikálů je tu hodně. Stejně tak v ději operuje tajná policie. Konec mě překvapil. Vážně jsem netušila, kdo se skrývá za postavou z pověr, Masíčkem. Co je potřeba hodně ocenit, je vizuální stránka knihy. Použité ilustrace dodaly příběhu další rozměr hororové atmosféry. A kdybyste to náhodou nevěděli, tak náramkové hodinky vypadají jako podvazky.

Jedna z těch zábavnějších MM romancí. Naprosto nereálné, ale dokonale uvěřitelné. Jak kluci, tak děj. Callum je ten nečekaný následník. Je trochu chaotik a má vášnivý zájem nejen o neobvyklá témata. Oliver je smutný britský premiér. Spojí je výstřední smysl pro humor a špatné vtipy. Fakt jsem se bavila. I tu chemii mezi nimi jsem jim věřila. Konec je až moc pohádkový, ale nějak se k té svatbě dostat musí :-) oddechovka, co má hlavu i patu a zanechá úsměv na rtu.

Kdo si knihy vybírá podle anotace, toho mohu ujistit, že je velmi trefná. Kdo četl Zloděje Černojazyka a zamiloval si ten svět a chtěl by další, tak i pro něj je to dobrá volba. I když…no pojďmě se podívat na děj blíže. Co mě na příběhu zaujalo nejvíc je, jak autor dokázal změnit styl vyprávění. Zatímco Zloděje vypráví Kinch a opravdu to působí jako mužské vyprávění. Válku vypráví Galva, dcera vévody dom Braga. A tady si užijeme, abych tak řekla, holčičí i klučičí věci. Oba vypravěči jsou ironičtí, oba lehce bláhoví ve svém konání. Oba zapálení pro věc, i když každý po svém. A dost srovnávání, přestože je to těžké, neboť srábek Kinch se stal mým oblíbeným hrdinou. To korvidí bojovnice Galvicha (láskyplná zdrobnělina) má těžší pozici. A to z toho důvodu, že její příběh je příběh válečný, takový frontový deník, do kterého zakomponovala i své rodinné karamboly. Kniha je rozdělena do tří částí, podle toho, kde se zrovna bojuje. Galva má dar nepřikrášleně popisovat hrůzy bitev. Pokud se jí nedostává slov, využívá dopisů svých bratrů. To je milé oživení textu. Mladší bratr Amiel je takové sluníčko a je ve službě u kouzelníka Fulvira. Starší bratr Pol je sympaťák a generál. Nejstarší bratr Migaéd je zatraceně negativní postava. „U rohatého boha šukání, pryč s ním!“ Galva patří do První lanzy korvidnic Jeho Veličenstva. A je to oddíl experimentální pro boj se skřety a ghally. Popisů bitev si tu užijeme opravdu do sytosti. Co mě fascinuje už od přečtení Zloděje jsou právě korvidi. Jsou to tvoři vytvoření kouzlem a jsou fakt fajn. Většinou. Naštvat je nechcete. Další nenápadnou, ale důležitou postavou je králova manželka Mireya, zvaná Miri. Její strýc Kalith (nechť je jeho knír namáčen v plamenných sračkách pekelníků) ji připravil o vlastní trůn. A tím se zase dostáváme ke Zloději. Bodejď by ne, když je Dívčí válka jeho prequel. Prequel plný zoufalství, hněvu a smutku. Krysího exodu, krveprolití a zdobytštění. Kniha se mi četla moc dobře, i když je to zvláštní, protože zjednodušeně řečeno, je pouze o přesunech armády a způsobech armádního zásobování. Jenže se tu dozvíme, jak to všechno začalo. A dozvíme se toho ještě daleko víc.

Tak trochu jiná romantika než aktuálně světem vládne. Na pár stránkách a během čtyř dní zažijeme smutek, osamění a touhu po společnosti. Taky okamžiky blaženosti a hrozné teskno. Řečí tu je jak v opravdovém (čili bichloidním) ruském románu. Od první do poslední stránky je děj prodchnutý citem a láskou. Použitý lyrický jazyk text povznáší na další level. Mladík ochrání dívku a jak to dopadlo zjistíme během chvilky. Krátké, melancholické čtení.

Tak úchvatná obálka, tak vychvalovaná autorka a tak nudné podání apokalypsy. Přitom ten příběh má všechno, co správné zničení našeho světa mít má. Úplně nejlepší je přeživší vypravěč Jimmy. Tak trochu lempl, který reaguje tak, jak by asi reagovala naprostá většina obyčejného obyvatelstva, která není na katastrofu vycvičená. Je i výborně představeno, jak vypadá svět chvilku před zničením. Autorka použila tolik platných reálií a jistot, které lidstvo zničí, že je to až neuvěřitelně možné. Konspirační teorie tu našly úrodnou půdu. Třeba vyléčení všech nemocí a tak si farmaceutický průmysl vymýšlí nemoci nové, aby mohl dál vydělávat na lécích. Úpadek umění, totální rozklad intelektuální společnosti. Veškerá činnost směřuje jen k většímu pohodlí a kultu mládí. Míchání DNA zvířat, například vytvoření prasiánů. Ideální tvor pro pěstování lidských orgánů. Všechno tu je, ale výsledek tomu neodpovídá. Není mi líto, že svět skončil. Nedržím tomu neschopníkovi palce. Netěším se na druhý díl.

Téměř 900 stran nádherného westernu. Najdete zde úplně všechno. Hraničáře, kovboje, koně, dobytek, ranč, putování, indiány, medvěda, děvky, karty, chlast. Prostě cokoliv si představíte pod slovem western, to tu je. Román je to opravdu rozsáhlý, a může za to jeden neopatrný výstřel. Je fakt až neskutečné, jaký dominový efekt ta kulka spustila. Příběh je rozdělen do tří částí. V první se nacházíme na ranči Osamělá holubice a seznamujeme se s jejími obyvateli a jejím životním tempem. Druhou část bych nazvala šerif. Jasný, někdo tu kulku schytal a to zapříčinilo další zajímavá rozhodnutí. Třetí část bych nazvala ženské. Rozhodně do příběhu patří, i když většina honáku je z nich nesvá. Jo, další pozoruhodné volby. Převážnou část děje putujeme z Texasu do Montany a zažíváme veškerá možná dobrovolná i nedobrovolná dobrodružství. Jako diváka vychovaného mayovkami mě nejvíc upoutalo, že kapitán měl k obraně henryovku. To byl poslední detail, abych se do knihy zamilovala. Pravda, četla jsem ji téměř půl roku. Jenže ona je to čistá radost, kterou nechcete mít za sebou za víkend. Samozřejmě nevím, jaký je text v originálu. Každopádně tenhle překlad je dokonalý, libozvučný, úchvatný a dechberoucí. Po dočtení mám dojem, že autor musel tu namáhavou cestu s dobytkem sám absolvovat. Jinak nechápu, jak mohl tak dokonale a přesně popsat pocity a myšlenkové pochody všech postav. A je jedno, jestli je ta postava na duchu bohatá či chudá. Opravdu velký literární zážitek. Při čtení autorova životopisu jsem zjistila, že napsal scénář ke Zkrocené hoře. Ani se vlastně nedivím. Jeden z mála filmů, který je tak úžasný a na dřeň, že nemám sílu vidět ho znovu.

Takové odpočinkové kolébáníčko v rytmu pohupujících se boků. Každému šikanovanému bych přála tohle pokračování. Užijeme si s Julim pár měsíců taneční dřiny, kdy se mu obrátí život zase k dobrému. Pevně věřím, že takové party a hlavně Sebastiáni opravdu existují. Autorka nám postupně předkládá Juliánovo trauma. Ale už v době, kdy se uzdravuje, takže to není tak bolavé. Vzhledem k zaměření příběhu se není, co divit. Příběh je totiž plyšové ňuňu. Anebo želatinový medvídek. To podle zaměření čtenáře. A ačkoliv se jedná o gay romanci, tak nejlepší je Šárka, sedmiletá Sebiho sestra. Její hlášky a vlastně všech hlášky dělají příběh velmi sympatickým počinem.

Příliš mnoho problémů na příliš malém počtu stran. Začnu hlavní postavou, na kterou jsou ostatní nějakým způsobem navázaní. Rebeka je učitelka na ZŠ a začínáme jejím rozvodem, tím že všechny úspory dala do manželova bytu, tím, co se jí stalo v nájemním bytě, tím jak se profilují její kamarádky. A ačkoliv si neustále stěžuje, proč zrovna jí se dějí takové věci, tak myslím, že je to správně. Někde ty zkušenosti nabrat musí a to se na rovné cestě nepodaří. Ovšem mít plnou třídu nějakým způsobem poškozených dětí, to musí být síla. Pokud to tedy není na sílu do té třídy nacpané. Víte, ten příběh je opravdu čtivý, moc času nezabere, ale... ale je tam těch problémů a různých poruch fakt nahuštěno. Nejvíce vyniká sebepoškozování, k tomu jsou tam tematicky odborné odstavce. Přes žactvo se dostáváme k poškozeným rodičům. Takový zacyklený koloběh. A když se tam objeví někdo v pořádku, tak se stane co? Prostě konec s Teodorem to úplně zabil.

Tohle se nedá hodnotit hned po přečtení. To bych totiž ty dva poslala úplně v klidu ze srázu. Jenže to by nebylo fér. Autorkám se povedlo dost dobře popsat, že to, co vidíme, nemusí být vždycky to, co je uvnitř. Hned na začátek říkám, že mě štvali, a to hodně, oba kluci. Jenže to je dané věkem. V 16 letech se teprve rozkoukávali a jejich řešení situace po zásahu lásky, je fakt otřesné. V první části knihy se více dozvídáme o Eliasovi. Což je fetka, smažka, začínající alkoholik, kuřák, hnusná povaha, ale povrchově pěknej, takže mu všichni padají k nohám, typický bad boy. Uznávám, že má za sebou otřesnou zkušenost, uznávám, že být jen otcova chyba člověka do života nepovzbudí. Jenže měl i milující macešku, takže měl možnost si vybrat. Zjevně se mu ale hodilo být filozofující rebel popírající jakoukoliv budoucnost. Pak se stalo, co se stalo a druhá část je o 5 let později a víc o Kennethovi. Zatrojčený kluk, fakt! Docela se mi líbil jako rozjívený puboš, ale cesta kterou si zvolil, mu u mě zavřela dveře. Ale na tom naštěstí nesejde, zaleží, co na to Elias. Přestanu se rozčilovat, protože toxické vztahy za to nestojí. Chtějí to, mají to. Je to fakt šílené čtení. A silné čtení. Nebudete je chápat, budete je střídavě nenávidět i trochu mít rádi. Myslím, že kdyby bylo v příběhu víc o jejich detoxu, asi by mi ten konec přišel kladnější. Ale takhle? Takhle jsme zase u toho srázu...

Četl mi Martin Finger. Mám psát dál? Nemusím, já vím. Ten kdyby načetl nákupní seznam, tak ho budu poslouchat se zatajeným dechem. A když čte o takovém borcovi jako je Rogan? Dokonalost. Jediné, co trochu kazí zážitek, je ta podobnost s jistým polským příběhem. Podvědomě jsem stále čekala, kdy se objeví Marigold. Neobjevil, neměl důvod. Tohle je vážně jiná fantasy. Rogan je krutý, ale spravedlivý bojovník a jeho cesta je pomsta. Alespoň si to myslí. Potkává další postavy, které na své cestě potřebuje, například vědmu Mirenu zvanou Vosa. Dál jsou tu skřeti, trpaslíci, samozřejmě velekněz. A mlhovec Libuše. Naprosto jasný důkaz, že jsme se dostali do slovanské mytologie :-) Ze série o Steinovi a Barbaričovi vím, že autorovi popisy jdou na výbornou, takže se mi při všech těch krvavých bitvách skoro až dělalo špatně. U "Perunovy sračky"! Od půlky je to tak strašidelné, že je to jasný horor. Další, co mě hodně bavilo, je zápletka nebo podstata příběhu. Která se ovšem zjeví až na konci. To jsem tedy koukala. Děj je to ucelený, ale je jasné, že Roganova cesta sotva začala.

Tenhle druh příběhů posuzuju už vlastně jen podle toho, zda je hlavní hrdinka blbka, která mě akorát tak štve nebo se povedla a má mozek a zásady. Bryce je to druhé a je úžasná! Její přístup k alfablbcům je neskonale osvěžující. Její věrnost přátelům je srdceryvná. A její rodinné poměry fakt zamotané. A důležité. Z čehož plyne, že její vztah k autoritám je...no spíše není. Je to romantická fantasy, takže tu najdeme víly, démony, anděly i archanděly, Věštkyni, čarodějnice a další druhy. Lásku taky, i když to kolikrát vypadá, že ne. Fakt nechápu, jak autorka dokáže neustále psát takové bichle. Vždyť je to téměř všechno na jedno brdo. Ovšem to brdo člověk čte se zatajeným dechem a posledních zhruba 200 stran na jeden zátah! Tempo děje je akční, plus je Bryce poměrně vtipně sarkastikcá, takže žádná nuda. Kdo za všechno zlo v tomto příběhu může, jsem netušila. Hajzlů je tam dost, tak bylo z čeho vybírat. Na začátku knihy je mapa města, což se při honičkách hodí. Člověk ví, kudy běží. Třeba já teď běžím pro další díl :-)

Tohle není příběh pro davy, ale pro mě rozhodně ano. Hodiny a hodiny vlastně o ničem, ale úžasně lákavým způsobem. Představte si příběh v rozsahu 4 dní, kdy na každou sekundu připadne jedno slovo, minimálně. A postav je tu taky nepočítaně hodně. Vypravěč, pan Ryder, přijíždí do nejmenovaného městečka, aby zde odehrál klavírní recitál. Pan Brodský na tomto recitálu chce dirigovat jako za mlada a nastartovat zpět svoji kariéru. To jsou asi jediné dvě jistoty v ději. Vše ostatní je nejspíš autorův experiment, vyrovnávání se s traumaty. Jak jinak si vysvětlit, že hotelový pokoj se najednou promění v pokoj vypravěčova dětství? Jak to, že se náhodní lidé mění na bývalé spolužáky? Zcela evidentně zde dochází s poruchám času, pocitů a tras. Děj bych se neodvážila vyprávět ani kdyby mi za to platili. Nekonečné diskuse, nekonečné rozhovory. Tak nekonečné, že zhruba na str.100 mi došlo, že název Neutěšenci je bez výhrad přesný a dokonalý. Vlastně mě dorazil až velmi rozsáhlý překladatelčin doslov. Přesně pojmenovala, o čem jsem to celou dobu fascinovaně četla. Autor si zde řeší svůj odpor k nějakým skutečnostem neskutečnými oklikami. A čím častěji se situace v knize objevuje, tím byl odpor silnější. Je naprosto v pořádku, že se píšou i takhle divné knihy. Do její alegorie si každý může dosadit své vlastní traumátko. Hudba pomůže.

Kdyby naše knihovna neměla akci *rande na slepo, tak bych tuhle knihu určitě nečetla. Svět Formule 1, stejně tak podcasty mi jsou ukradené. Ono je to ale ve výsledku jedno, co dotyční dva dělají. Hlavně, že se potkají, dojde k nějakým škobrtníčkům, nesnáší se, ale dál se milují a pak se udobří. Tady je to vylepšeno tím, že Ella má fakt ujetý smysl pro humor, takže se člověk i zasměje. Pilot formule 1 je samozřejmě zádumčivý bručoun s tragickým dětstvím. A jmenuje se Blake. Spíše lepší oddechovka.

Káňata proti Liškám, Halleyovka proti Wallisovce, Kai proti Ethanovi, daná nenávist mezi dvěma středními školami. Takže je jasné, že v sobě kluci najdou spřízněnou duši. Anebo taky ne. Přeci jen jsou oba dost rozdílní, rozbití a zničení vlastními rodinami a jejich očekáváním. Taky komunikace jim moc nejde. Kdyby si to, co si myslí, řekli, nebylo by to tak chmurné a zádumčivé. Víc mě v tomto příběhu bavily vedlejší postavy. Kaiův kamarád Jude je fakt blb. Ale nebýt jeho a jeho nevymáchané pusy, nebyl by ani příběh. Stejně tak Ethanova kamarádka Nora. Úžasně empatická holka, taková postrkovačka v tom vztahu/nevztahu. Čili na postavy se můžeme spolehnout, na děj až tak ne. Ono se vlastně nic moc neděje. Však co by se mělo dít při pohledu z výšky nebo při potápění v moři. A rozhodně to není špatně. Ve vyprávění se střídají oba aktéři a tenhle postup si autorky zachovávají ve všech dalších knížkách a příbězích. Mně osobně se tenhle styl líbí moc. I když konkrétně tahle kniha asi nejmíň. Je to tím, že ze začátku jsem byla spíše zmatená než zaujatá. Oba kluci mají nějaký problém a dlouho nevíme jaký. Ale zase ta dávka smutku a melancholie, dělá tenhle příběh neobyčejným.

Díky, že nejsem kluk z Glasgow. Ono ani holka. Buď bych musela někomu ubližovat nebo v patnácti otěhotnět. Ale popořadě. Ze začátku jsem si myslela, že je to stejný příběh jako Shuggie Bain. Matka alkoholička, vyloučená čtvrť, "divný" syn. Tenhle pocit brzo přešel, protože tenhle příběh je horší! Sbíhají se tu dvě linky, které od sebe odděluje pár měsíců. O co byl začátek pomalejší, o to byl konec rychlejší, protože ta potřeba vědět, jak to s Mungem dopadlo, je nervy drásající. Mungo je obyčejný patnáctiletý chlapec, který nezdravě miluje matku opilkyni. Má rád svojí sestru, která se o něj stará místo matky. A klidí se z očí svému staršímu bratrovi, který vede pouliční gang protestantů. Na jedné potulce okolím narazí na holubník a chlapce Jamese. Katolíka. Z tohoto všeho autor umíchal neskutečný mix násilí, krve, nenávisti, náklonosti a překvapivě i lásky. Víkend, kdy mladej Mungo dospěl, nenávidím! Teď po dočtení a stejně tomu bude i za rok. Naopak miluju překladatelku, paní Ester Žantovskou. Z celého textu je cítit laskavá práce s jazykem a nadšení pro slova. Její výběr "mučínkovali", "zašmourala polštář" nebo "nechal ho, ať se vyvzpomíná" byl v těch bitkách balzám. Je to příběh plný hnusu a odporností, kterých jsou lidé ( no nevím, homo sapiens čili člověk moudrý je tady fakt oxymorón) schopni. Ale pšššt, nechci spoilerovat, ale na konci je naděje. Malinká, jen takové gesto...

Nádherná, čistá, úžasná fantasy, ve své základní podstatě. Žádné pindy, penisy a jiné pitominy navíc. Všechno a všichni mají smysl a řád. A mozek!! Dokonalé čtení, které má akci i lyriku, sarkasmus i čest. Příběhem nás provází zlodějíček, člen cechu pobertů, Kinch Na Shannack. Lepšího průvodce jsme si nemohli přát. O jeho vzhledu se moc nedozvíme, ale charakteru ano. Je tak trochu zbabělec, ale jen proto že se snaží za každou cenu přežít. A to se taky cení. Přestože to tak na první dobrou nevypadá, je vždy ve správný čas na správném místě, i když je to v kleci skřetů, v jeskyni obrů, ve věži čarodějek, když bojuje s krakenem. Jo! Jsou tu všechna stvoření, která tu být mají, aby mu pomohla nebo ztrpčila cestu za záchranu princezny. Tedy on by ji samozřejmě nezachraňoval, je to nebezpečný úkol, ale protože dluží svému cechu dost peněz, tak musí. A je to epický úkol v dobře rozestavěném světě. Celou cestu jsem se bavila a držela Kinchovi a všem v partě palce. Dalším plusem jsou hlášky: "nebyla drsná, byla ještě drsnější" nebo "rozhodl jsem se nedělat si přehnané naděje, ačkoli jsem musel uznat, že si je dělám". A samozřejmě magie. Naprosto uvěřitelná a logická. Žádné triky znenadání či na náhodu. Precizní práce. Pokud jsem vás stále nenalákala na čtení, tak ještě poslední plus. I když jen pro milovníky koček. Kocour Rošťák tu hraje nezanedbatelnou roli. A to je slepej.