mnohoknih komentáře u knih

Do knihy jsem šla díky autorovi, protože Růže pro Algernon je skvělá. Samozřejmě, že oba texty nemají nic společného. Tedy kromě autora. Jedná se o dokument v románovém zpracování. A je to dlouhé a těžké čtení. Tak dlouhé, že posledních 100 stan bylo už fakt vysilujících. Politici jsou vážně ee. První část knihy se zabývá tím, jak se Billy dostal do rukou těm správným lidem a odhalili, že má mnohočetnou osobnost. Ačkoliv je příběh hlavně o tom, co kdo řekl, je to neuvěřitelně zajímavé i napínavé. Autor dokázal, že se cítíme jako většina lidí, která se s Billym setkala. Napřed nevěříme a pak věříme. A dost chápu, že v roce 1977 musel jeho případ vyvolat opravdu pozdvižení. Druhá část knihy se zabývá hlavně Billyho dětství a tím, co se mu stalo a jak se s tím vyrovnal. Tedy spíše nevyrovnal. Dost mě překvapilo, kdo všechno ho týral. Protože to bylo jasné od začátku, že byl Billy týrané dítě. Co mě hodně zaujalo, byly neuvěřitelné schopnosti jednotlivých osobností. Kdyby měl Billy běžné, podporující rodiče, pravděpodobně by byl též slavný. Ať už jako malíř, vynálezce či sportovec. Kniha rozhodně stojí za přečtení s otevřenou myslí.

3 25.12.2023

Četli jste Malý život? Tak tohle je podobné téma, ale pro mě lepší jazyk, uchopitelnější postavy a celkově lepší dojem. Je to příběh tří přátel v rozmezí 30 let. Takže ano, hopsáme časem sem tam a to je ze začátku hodně matoucí. Musíme dávat opravdu dobrý pozor na rok, ve kterém se příběh zrovna odehrává. Co mě taky hodně mátlo, je postava Virginie, která vypráví některé pasáže. Kdo to je? Kde se tam vzala? Jak to, že zná takové detaily ze života přátel? Když si zvyknete na časové i vypravěčské střídání, už knihu neodložíte. Většinu situací se dozvíme postupně z úhlu pohledu všech zúčastněných a to je vážně skvělé. Jediné, co mě trochu zklamalo, je konec. Tedy Nině jsem takový konec z celého srdce přála. Ale Adrienův a Étiennův obrat? I když možné to je. Možná člověk jde svou cestou a najednou zjistí, že má hodně špatný směr. 600 stran je masakr, ale nevynechala bych ani řádku.

6 24.12.2023

Prý fantasy. Lesní horor to je. A opravdu výborný. Neprojdu kolem břízy beze strachu. A to mám zrovna tenhle strom tak ráda. Ale protože se hlavní zlo skrývá ve víle a králi, tak to bude i fantasy, hodně temná fantasy. Chlapec Owen se chce stát hvězdopravcem jako otec a stará se o malou sestřičku Awelu. Jejich maminku totiž zabila lesní siréna, jedna ze stromových dcer zlé Gwyddeny. Les zasahuje do jejich života neustále, je to nebezpečné místo. Není radno tam vstupovat. Jenže říkejte to malé, dvouleté holčičce. A tak dojde k seznámení mezi Seren, nejmladší zrůdou a Owenem. S ním bych kamarádit nechtěla, ta jeho umíněná paličatost by mi vadila. Ale je jí potřeba ke spoustě situací v jeho světě, třeba ke zlomení kletby. Výborně se zde střídá vyprávění Owena a Sereny, přičemž její text má i speciální řádkování, abychom lépe pochopili její myšlenkové pochody. O myšlenky se s námi dělí oba. A tak s nimi prožíváme hrůzu, odpor, strach, nenávist, ale i pozvolné sbližování. Příběh má sice dost stran, ale čte se dobře a tak to utíká. Ne všechno dopadne k naší spokojenosti, ale díky Owenově paličatosti, je tu trochu nečekaný, ale o to luxusnější konec.

5 22.12.2023

Pohádkově pohádková pohádka. Zlí bratři, skoro princezna, hlupáček, pomocníčci, tajuplná oblast, kouzelné předměty, čarodějnice a dobrý konec. Příběh není nijak dlouhý a čte se velmi příjemně. Autor nás plynule uvádí do vesnice Zeď, do jejich tradic a i k narození Tristrana. Skokem v čase je Tristran dospělý a asi zamilovaný, takže slíbí hloupost. A my se s ním vydáme tu hloupost splnit a přitom pozorujeme, jak konečně dospívá. Jeho přerod v muže, ač v pohádce, je uvěřitelný. A jako v každé pohádce je zlo potrestáno, každý dostane, co mu náleží a svět je zase o kousek lepší místo.

6 17.12.2023

Tak tu máme zklamání roku. Od Sparkse mám přečteno všechno, tak mohu zodpovědně říct, že tohle je tak třikrát vylouhovaný pytlík čaje. Colby a Morgan jsou kde co, ale rozhodně ne čerstvě zamilovaný pár. To jejich pindání vůbec nejiskřilo, spíše to byl pracovní pohovor. Nic se nestane, když budete přeskakovat. Trochu napětí do příběhu vnesla Beverly a Tommie. I když tři čtvrtě knihy budete dumat, proč v příběhu vystupují. Jasně, protože se jako vždycky ukáže, že nic není tak, jak se nám předkládá. Kdyby byl příběh spíše z pohledu Beverly, byl by jistě zajímavější. Takhle hvězdička za obálku a vyústění na konci. Ale pokud nestíháte, číst to nemusíte.

4 17.12.2023

Za knihu k recenzi děkuji @nakladatelstvimoba.
Z knihy mám velice rozporuplné pocity. Obálka se moc povedla. S anotací si velmi rozumí. A vlastně i s příběhem, který se odehrává ve 20.letech 20.století v Berlíně. Ale ten, kdo kontroloval text, si s tím moc práce nedal. Tolik překlepů jsem dlouho neviděla, bývají místo bývalí? Mu místo má? Taky autorka mi bránila v pořádném začtení se do knížky od samého začátku. Já vím, že Německo, ale to se opravdu tři nejdůležitější postavy musí jmenovat Wegner, Wechsler a Walther? Vždyť je to autorčina druhá kniha, tak už by mohla mít nějakou zkušenost. Čili prvních sto stran bylo spíše peklem než požitkem. Ale i v tom pekle autorka nahodila udičku, takže jsem si řekla, že to dám, že mě opravdu zajímá, proč byl malíř Wegner zabit. Ačkoliv policie tápe po motivu, pozornému čtenáři je jasný. Wegner maloval hodně kontroverzní obrazy a tak se nejspíš někdo hodně naštval. Kriminální komisař Leo Wechsler je naštěstí člověk s buldočí povahou, nenechá se odradit ani politickou situací ani chybějícím motivem. Jeho postava je uvěřitelná a jeho tápání v lásce sympatické. Protože ano, okrajově je tu i romantická linka. Nejspíš proto, abychom si uvědomili, že všechno souvisí se vším a jedno nevhodné rozhodnutí z mládí nám může zkazit zbytek života. Pokud se tomu nepostavíme čelem. Nejdůležitější postavou je však Paul Görlich. Malý, lehce zaostalý chlapec, kterého doma v nejlepším případě přehlížejí, v tom horším bijí. Ač je to překvapivé, s malířem byl kamarád, navštěvoval ho v ateliéru a malíř byl za jeho přítomnost rád. I když sám děti nechtěl. Že by vraždila manželka, která děti chtěla? Malířova manželka je další pěkně popsaná postava. I když zde nemá moc prostoru, užijeme si její postupný vývoj. Co je v knize velmi dobře popsáno, je situace po první světové válce. Peníze nemají téměř žádnou hodnotu. Staré garnitury odmítají přijmout demokracii. Není práce, z chudých se stávají ještě chudší. A nesmím opomenout, že se děj odehrává v zimě a horká čokoláda zde má svoji roli. Takže pokud vás zajímají německé dějiny a máte rádi detektivky, nenechte se odradit opravdu příšerným začátkem. Jakmile Leo začne shromažďovat důkazy, děj se rozběhne a vezme vás s sebou.

4 13.12.2023

Nechápu to vysoké hodnocení. Nebylo to špatné čtení, ale zase tak dobré taky ne. Příběh se odehrává v obci Slunečná. V obci, kde žijí zjevně jen nesympatičtí lidé. V obci, kde se pár nadšenců snaží obnovit mokřady a vrátit tak přírodě, co její jest. Začátek knihy byl jako vstup do ornitologického kroužku, fakt zajímavé informace. A po pár stránkách už se z příběhu stává detektivka, jedna mrtvola, druhá mrtvola, třetí mrtvolka. Případ pro kriminalistu Josefa Bergmana z Prahy. Líbilo se mi, že mi ho autorka opět představila. Pár dílů jsem vynechala a vůbec to nevadilo. Jeho sekundantka Sylvie také působí jako žena na svém místě. Zato ti obyvatelé Slunečné. Neustále se snaží zapírat, ale během 5 minut všechno přiznají. Musela jsem myslet na Blaženu Škopkovou:" nee, nee! Anebo radši joo." Však taky vraha/ vrahy vypátrají během 3 dnů jejich pobytu ve Slunečné. A stejně rychle uteklo i čtení.

12 11.12.2023

Příběh plný sympatie. Sympatičtí klaďasové, sympaticky záporní záporáci, sympatičtí obyvatelé vesnice, sympatická zvířata, sympatický děj. Ella je malířka a ilustrátorka zjevně ztracená v nástrahách velkoměsta. Naštěstí má empatické rodiče a Magdu, která na půl roku odcestovala a potřebuje ohlídat dům. Dům je na vsi. A ve vsi je i sexy veterinář, který též řeší vztahové peripetie. Autorka na nás použila všechno, co perfektně funguje v romantice. A všeho je tak akorát, děj plyne polehoučku, postavy se vyvíjejí, nachází k sobě cestu, která se samozřejmě v jednu chvíli zasekne. Ale buďte bez obav, nikdo se sám do Londýna nevrátí. Co mě opravdu chytlo za srdíčko, je zvířecí linka. Té kdyby nebylo, tak je to průměrný příběh. Tess tomu opravdu dodala chlupy...ééé grády.

11 09.12.2023

Co lepšího číst o adventním víkendu než vánoční horor, který má 666 stran? A že to byla jízda. Rolls-Roycem Přízrak. Vicky sice má neuvěřitelnou schopnost najít ztracené věci, ale platí za to krutou daň. Jako dítě přijala skutečnost, že zná Zkratku přes most do říše ztrát a užívala si to. Jako dospělá si myslí, že je schizofrenička a všechny ty nevysvětlitelné události se dějí jen v její hlavě. Ovšem jen do doby než Přízrak odveze i jejího synka. Příběh je to neskutečně napínavý, ale naštěstí ne moc strašidelný. Čekala jsem to horší. I když, co může být strašidelnějšího než si myslet, že mám strašidla v hlavě? Autor si výborně pohrává s nápadem, že myšlenky nás dostanou, kam si budeme přát. A to, že poslední slovo kapitoly, je nadpisem kapitoly další, když popisuje, kudy Vicky jde, napětí také stupňuje. A ten konec? Každý by chtěl mít tatínka jako je Lou, aby ho zachránil. Mě to vůbec nenapadlo a přitom je to naprosto logická věc.

5 04.12.2023

Milujete knihy a máte rádi postavy s mozkem a empatií? Baví vás pohádky, fantasy a trochu historie 19.století? V tom případě budete z tohoto příběhu nadšeni stejně jako já. Elisabeth si mě získala okamžitě. Je střelená s velkým srdcem na správném místě. Je sirotek a tak se stala učnicí ve veleknihovně. Prostředí veleknihovny miluje, o grimoáry se stará s láskou a porozuměním. Do každé situace jde s ohromným nadšením a podle toho to dopadá. Ano, ačkoliv to nemá v úmyslu, většinou to skončí katastrofou. Pak tu máme čaroděje Nathaniela Thorna a ten je taky roztomilý. Sice má nějaké osobní problémy, ale to mu nebrání vidět, co je správné a co ne a podle toho jednat. Ale nejlepší je démon Silas. To je učiněné zlatíčko. Příběh je spíše detektivní, i když o kouzla tu není nouze. Někdo nebo něco se snaží zničit veleknihovny a Elisabeth tomu prostě musí přijít na kloub. Dojem z knihy je veskrze pozitivní, čte se to fantasticky, postavy mají ty správný poznámky a myšlenky. A celé je to takové roztomilé pohlazení. Dost mě pobavilo jméno jednoho záporáka, Aldous Prendergast. Taky v tom slyšíte jméno jedno svérázného vyšetřovatele, Aloysiuse Pendergasta?

5 01.12.2023

Investigativní novinářka Eden, muž mnoha převleků Paul a romatika je na světě. A právě díky talentu Paula být chameleonem se jedná o vcelku originální námět. Samozřejmě, že on i ona mají za sebou trauma z dětství i úmrtí v rodině. Paul chce být lepší člověkem a to je hodně sympatické. Za to Eden je tak ublížená, nesympatická osoba, že si tu práci, co s ní Paul má, opravdu nezaslouží. Ale svět není spravedlivý a tohle je romantika, takže konec dle očekávání. Příběh je čtivý a Edenina babička tomu dodává tu vtipnou část.

6 29.11.2023

No to se mi ulevilo. Představa, že se příběh bude dál zamotávat, mě dost strašila. Ale stačí zavraždit pár příbuzných a pravda začne vylézat na povrch. Aspoň doufám. Nebo takhle, objeví se pár nových skutečností, které na celou situaci s trůnem vrhnou další světlo. Miláček Corwin zjistí, že jeho intuice se ozývá ve správnou chvíli a že dokáže téměř nemožné. A ten konec? Kdo jste propadl kouzlu Amberu, budete nadšeni. Vy ostatní si řeknete, že to už autor fakt nemyslí vážně :-)

2 27.11.2023

Urban fantasy odehrávající se téměř za rohem. To bylo velké lákadlo a povedlo se. Popis Leopoldova, té bohatší části města, vás vtáhne do děje okamžitě. Zjišťujeme, že život privilegovaných se odehrává na pár metrech a ve vysokých věžích. Takže to, co následuje, je jen následek nudy. Brexley se narodila v noci Magické války a to zřejmě určilo její nezkrotnou povahu. Škoda jen, ze nedostala do vínku taky trochu rozumu. Hovadiny by dělala jistě stejné, jen by nebyla tak neustále udivená. A pak tu máme Cadena, syna lidského vládce toho všeho. Samozřejmě světlý typ. To aby mohl na scénu časem vplout i ten tmavý. Ale postupně. Brex má sociální cítění, vidí i tu chudou část za hradbami. Ovšem řešení toho vymyslela úplně scestné. Ale za to adrenalinové. I to o ní něco vypovídá. A samozřejmě jí to dostane do vězení. Opět popis místa úplně skvělý. A my se seznamujeme s dalšími rasami, tzv. fae čili víly, démoniBrex se dostane na samou hranici svých sil a k tomu se jí dostává náznaků, že všechno není tak jak si myslí a tak jak jí učili. Bohužel ona z toho vychází jako blbka. Moje sympatie si získala démonka Kek. Čtení je to napínavé, každá stránka láká číst dál a rychleji. Konec mě nepřekvapil. Co jiného by se Brex mohlo stát, že. Mně se stalo to, ze hned potřebuji další díl :-)

3 25.11.2023

Detekvní příběh z roku 2069, místo Praha. Ale v podstatě ten rok není důležitý, autor by si mohl vybrat jakékoliv jiné pozadí, aby poukázal na psychická traumata, korupci, ale i spolupráci a důvěru mezi kolegy. Vplutí do příběhu mi přišlo trochu zmatečné, chvilku mi trvalo než jsem se zorientovala, co se děje ve městě a co za Zdí a v sektorech a kdo je kdo. Kriminalistka z oddělení vražd Sandra se pouští do vyšetřování brutální vraždy. Zajímavostí na mrtvole jsou odebrané oči a identifikační čip. A nápis zresetuj mě. O pár dní později další zmrzačená mrtvola s nápisem a na scénu vstupuje e-policie. Zatím stále spíše průměr. Pak ale do příběhu vstoupí Morgue (chacha, Márníčka, fakt vtipné) a děj začne být rázem akčnější, zběsilejší, mrtvoly přibývají, informace také a my zjišťujeme, že i systém v roce 2069 je prolezlý neskutečnou korupcí. Naštěstí Sandra i Márnička jsou charakterově více méně v pořádku a tak s nimi postupně odhalujeme všechnu špínu a lidské neštěstí. Vrah mě nenapadl, ale ani jsem se moc nesnažila ho uhodnout. Spíše jsem si užívala dobře popsaný cyberpunk.

4 23.11.2023

15 hodin mi četla mi Zuzana Kajnarová. Už v první kapitole, která se odehrává před 20 lety, jsem říkala tomu starému policistovi, ať tam nechodí, ať jede domů přesně podle plánu. Měl svoji hlavu a tak už ji nemá. Příběh pak pokračuje současností. Na scéně se objevuje ministrině spravedlnosti, jíž někdo unesl dceru a dle všeho ji zavraždil. Policistka Thulinová vyšetřuje vraždu ženy, ale duchem je už na jiném oddělení neb chce z oddělení vražd odejít. K ruce je jí přidělen detektiv Europolu Hess, který je zde trochu za trest než se dořeší jeho přestupky. Zatím nikdo sympatický a bohužel to tak i zůstane. I další policisté, kteří se zde vyskytují, jsou jen nafoukané nádoby. Každopádně vyšetřování samotné je velmi napínavé. Kaštanový panáček s otiskem palce asi mrtvé dcery to krásně komplikuje. K tomu to hnusné dánské počasí a dánská sociálka, protože se ukáže, že zavražděné nebyly zrovna matkami roku a parádní thriller je na světě. Kdo je vrah jsem tušila, tedy z které postavy vrah vyrostl jsem tušila. Ale kým se stal v dospělosti, to bylo překvapení. A velké. I finále a rozuzlení je velké. Škoda jen, že mi žádná postava nepřirostla k srdci.

15 20.11.2023

Jsem čtenář hororů - začátečník a tohle mi přišlo jako super nápad, jak získat trochu rozhled. A povedlo se. Je to vydařený průřez nejen horory, ale i strachem, tajemství, hrůzou a šílenstvím, jak se dozvíme hned na obálce. V díle se dozvíme i definici děsu a hnusu. Autor nám předkládá různé formy textu od básní, výstřižků z novin přes výňatky kapitol až po samostatné povídky. Najdeme zde notoricky známé, třeba Erbena, tak i neznámé, hodně staré i současné, třeba Stančík. Mě autor potěšil Viktorinem Kornelem ze Všehrd. Opravdu jsem si nemyslela, že kromě maturity ještě někdy na toto jméno narazím. Co je také hodno ocenění, že autor neupravoval češtinu. Takže nacházíme přechodníky i slova dávno vyhynulá, i taková, která jsem asi nikdy neslyšela, třeba strašidlice. No ano, žena od strašidla. A k tomu ty ilustrace! Obálka je fantasticky děsuplná a v knize to pokračuje. Obrázky jsou odporné, hnusné, strašidelné i hororové. Famózně doplňují text. Jediná drobná vada knihy je, že se nedá přečíst najednou. Nebo tedy dá, ale nevychutnáte si to tak jako když si ji budete dávkovat. Takže dávkujte a bojte se :-)

3 19.11.2023

Horor pro mládež, s tímto zařazením se dá souhlasit. Jedné z hrdinek, Ellerii, je 18 let a žije v téměř uzavřené komunitě Amity Falls. Mají svých sedm pravidel, která musí dodržovat, aby fungování společenství bylo plynulé. K soudům daleko a tak mají svoji radu starších. K lékařům a podobným také daleko a tak 2x ročně podnikají výpravu skrz průsmyk pro zásoby. A tím příběh začíná, vyvražděnou výpravou. Ovšem vyvražděnou kým? Vlky? Medvědy? Příšerami se stříbrnýma očima? Jenže to není jediné neštěstí, které se na ves valí. Lidé začínají být na sebe zlí, podezřívaví a k další katastrofě je jen krůček. Autorka výborně stupňuje napětí, budete se trošičku bát. Ale vždycky nám dá i prostor pro oddych, ať už je to sledování rodící se lásky či situace k zamyšlení, zda v Amity Falls opravdu žijí jen dobří lidé... Každopádně jméno Ellerie dávám na seznam typicky hororových jmen. Samotná Ellerie dělá, co může, aby ochránila v nastalém chaosu svou rodinu. Její chování přímo vybízí k podobenství s chováním včel, jež vlastní. A ani si nevšimnete a strávíte ve vsi celý rok. Konec sice odkazuje příběh do říše pohádek, ale rozhodně mu neubírá na přitažlivosti. A nesmím zapomenout na tuze vydařenou, plastickou obálku.

6 19.11.2023

Dívčí román se vztahovou zápletkou plný emocí, které jdou z hloubi duše a od srdíčka. První, co vás zaujme, je grafické zpracování knihy. Každá kapitola i každý týden začíná obrázkem zasněžených hor. Sice stále stejným obrázkem, ale na tu Aljašku vás to přenese. Druhé, co vás zaujme, je výborný popis emocí, které cloumají Bailey. Ať už se jedná o zamilovanost, smutek, štěstí, nenávist. Až po přečtení jsem zjistila, že má autorka 4 dcery. Takže víme, kde bere zkušenosti. Příběh samotný začíná velkým smutkem, nepochopitelnou smrtí kamarádky Vanessy. Nepochopitelnou z důvodu místa, kde se stala. Vanessa neměla nejmenší důvod tam být. A tak se Bailey navzdory žalu, pouští do pátrání. A to, co zjistí, ji doopravdy překvapí. Příběh je čtivý, střídání textu se sms zprávami mu dodává na originalitě. A Baileyniny dvě mámy mě nadchly. Vůbec nepůsobí, že by byly v příběhu na sílu, aby byla autorka in. Naopak, velmi ladí a dozvíme se i jejich příběh. Mínusem je ta šílená zima. Já ji fakt nemám ráda :-)

4 17.11.2023

Tohle že je prvotina? Neskutečné, tedy skutečně dobrý příběh. Čínský profesor a americká studentka, mohlo by se říci klišé, kdyby se nepsal rok 1958. Příběh o ženě, která nechce jít předepsanou cestičkou a o muži, který naopak chce splynout s davem. Protiklady se přitahují a tak skončí spolu. Rozhodně stojí za zamyšlení, jak by vypadal Marylinin život, kdyby neotěhotněla. Dotáhla by svůj sen do cíle? Pokusy měla dva a pokaždé to skončilo dítětem. Témata rasové odlišnosti, stejně jako feministické hnutí jsou stále aktuální. A stejně tak je smutné, že i dnes spousta rodičů nutí své děti, aby žily jejich sny. Kniha se četla dobře. Kdo zrovna vyprávěl, mluvil o svém úhlu pohledu, své minulosti, svých domněnkách, svých pocitech. Jediné, co mi vadilo, byl konec. Myslím si, že když má člověk zažitý určitý vzorec vnímání a chápání světa, tak takhle neotočí.

13 12.11.2023

Rozhodně jsem nečekala, že když sáhnu po české detektivce, že dostanu 5 hvězdičkový příběh. Ale je to tak, má všechny pro mě důležité body. Příběh, styl, napětí, hrdina, zloduch, počet stran, čeština. Ale vezměme to postupně. Příběh se odehrává v Karlových Varech, pro západočešku ideální místo. Hlavní postava Saša Kraus je člověk již otřískaný životem, který ví, že si nejlíp pokecá sám se sebou. Jeho dialogy s vnitřním hlasem jsou opravdu trefné. Býval policistou, ale nastala fáze vyhoření a tak od policie odešel a živí se psaním blogu, kde vysvětluje různé kriminální činy. Jednoho dne je požádán plukovníkem a rodinným přítelem v jedné osobě o pomoc při vyšetřování dvou vražd. Zajímavou změnou oproti jiným detektivkám je, že vraha známe od první stránky. Říkala jsme si, o čem to tedy bude? A pak jsem se nestačila divit. A divila jsem se tak moc, že mi bylo Saši až líto. Asi 2 vteřiny. Protože i v jeho případě platí, že všechno zlé, je pro něco dobré a jeho sbližování s Andreou, jemu přidělenou šéfovou, bylo luxusně pichlavé. Příběh se odehrává zhruba v rozsahu jednoho měsíce, takže někomu může připadat počet stran hodně rozvláčný. Mě ne, já jsem si užila každou stránku, včetně temné stránky vraha a jeho kompliců. A co jsem si užila extrémně, je autorova slovní zásoba. Jeho popisy míst, osob i akcí přesně ladili s mým vnímáním a došlo k literární symbióze. Pokud váháte s přečtením, tak neváhejte! A já si jdu připsat druhý díl na seznam "nutně to potřebuju přečíst".

6 12.11.2023