Kouzla rodu Thornů přehled

09.07.2024

(SPOILER) 70% - Tahle knížka je nepochybně čtivá, ale přesto jsem po dočtení rozpačitá. Autorčin fantasy svět je poměrně dost neotřelý, není to jen takové to středověké cosi naplněné nadpřirozenými bytostmi. Svět veleknihoven, v němž vyrůstá hlavní hrdinka, plný grimoárů přecpaných magií sice ihned připomene Pratchettovu Neviditelnou knihovnu, ale autorka šla s grimoáry dál - vázány v lidské kůži a naplněny magií různého stupně síly a temné energie se stávají součástí děje často dokonce spíš v roli postav než pouhých věcí - při poškození se mění v hrozivé zlotvory, dokážou bojovat s démony... A i ten původní účel stavby veleknihoven nakonec nespočívá jen v uchování magických vědomostí pro případ potřeby.
Snad proto mě o to víc mrzelo, že ten svět není ještě propracovanější - škodí mu třebas i používání běžných anglických jmen (navíc u Elisabeth si vzpomenu hned na Pýchu a předsudek, lady Ingramová hned upomene na Janu Eyrovou a jméno bledého démona Silase mě okamžitě vrátilo do doby, kdy jsem četla DaVinciho kód, kde tamní záporák vypadal dost podobně a jmenoval se stejně). Démoni, OK, koneckonců právě nevypočitatelný Nathanielův služebník Silas je určitě nejzajímavější postava, u které čtenář neví, jak se v příští chvíli zachová. Ale co ty sochy andělů? Má ten svět nějakého boha? Proč knihovníci nenávidí čaroděje, o jejichž knihy se starají? Kdo a proč to království kdysi napadl? Jak se grimoáry mohou bránit démonům, aniž by se poškozením samy proměnily ve zlotvory? Jak to, že magistr z věhlasného rodu Thornů nemá zkontrolovaný svůj dům a kdekdo ho může špehovat? Otázky se kupily, čím déle jsem četla. A to nemluvím o úsměvných situacích, kdy si hlavní hrdinka potřebuje pokecat s kámoškou, náhodně se sehne pod skříň a najde kecací zrcátko jak z Harryho Pottera.
Elisabeth, která vyrostla ve veleknihovně a byla s knihami tajemně propojená, je docela fajn postava, která se s nadšením vrhá do boje, přestože meč nikdy nedržela v ruce. U Nathaniela podle mě autorka trochu narážela na to, že chce psát young adult čtení, tedy aby i hlavní hrdina byl sotva odrostlý teenager, jenže u mladého Thorna to moc nefunguje - jeho jednání i motivace odpovídají spíš někomu dospělejšímu, což se pak autorka snaží zlehčovat infantilními poznámkami na téma "jak jsem krásný a ženy mi padají k nohám", které jsem si prostě neuměla představit, že by někdo s jeho životní dráhou a postoji někdy řekl. A chemie mezi nimi na mě taky moc nefungovala.

Otočil svůj hodnotící pohled k zlotvorovi. "A to je kdo? Váš přítel?"
Codex vycenil tesáky a vydal uši drásající vřískot.
"Okouzlující," poznamenal Nathaniel. Otočil se zpátky k Elisabeth. "Pokud máte vy dva ještě potřebu něco zničit, už dlouho se chystám zbavit gobelínu tety Clothildy. Až ho uvidíte, poznáte ho. Takový do fialova."

Ty hlášky docela ušly. Takže počítám, že dalšímu dílu dám šanci a uvidím, jak se to vyvine.