PosPol
komentáře u knih
Nacistova dcera
Max Czornyj
“Nicnetušícím vězňům dávali k jídlu lidské maso, aby zjistili jeho výživové hodnoty a reakci organismu na kanibalismus. Samozřejmě že některé z těchto reakcí lze ověřit pouze prostřednictvím pitvy. Byla zjišťována schopnost přežít bez jídla a pití. V horku a zimě. Byly aplikovány viry a bakterie a pak se zkoumal jejich rozvoj na živé lidské tkáni. Uskutečňovaly se transplantace nemocných orgánů a prováděla transplantace krve u dvojčat. Byly lámány kosti v končetinách, aby se dal pozorovat proces srůstání kostní tkáně. Bez umrtvení se transplantovaly ruce a nohy. Do srdcí věznů se ve stavech agonie vstřikoval benzín, aby se zjistilo, jestli takovýto zákrok zlepší jeho činnost. Experimenty, šílenost, úspěchy.”
Mám vaši pozornost? Skvěle. Ale nemusíte se bát, kniha není plna těchto zvěrstev, záměrně jsem vsak vybrala tuto část. Část, kterou popisuje Greta. Jde o nevinnou starou paní trpící Alzheimerem? Nebo o nacistovu dceru, která zdědila gen zla? A existuje vůbec něco takového?
Kniha je vyprávěním Grety, která má popletené myšlenky kvůli Alzheimerovi. Chvíli tak neví, že muž před ní je její snoubenec. Nebo že jí umřel syn. A tak se k ní “náhodou” dostane deník Anny. Dívky stejného věku, ale tak rozličného osudu. Jaké je zděšení Grety, když zjistí, že Annu znala a zatímco si užívala života ve vyhlazovacím táboře, Anna trpěla hlady a postupně o vše přicházela.
Příběh plný zmaru, beznaděje, lidské krutosti a neštěstí, ale i lásky, která pomáhá přežít. Ne každá kniha o druhé světové válce je dobrá. Ale tahle si zaslouží vaši pozornost. A ten konec? Inu zde bych použila klasickou klišé hlášku: “Tak to jsem teda nečekala!”
Krevní pouto
Scott Reintgen
Krevní pouto - druhá kniha od Scotta Reintgena. První byla Vládci popela a příliš mne nezaujala, autor totálně nezvládl využít tak skvělého tématu. Druhý díl jsem vlastně ani nechtěla kupovat, ale ta obálka je opět top, tak jsem to riskla. Asi tak první 1/4 knihu jsem si říkala, že jsem zase naletěla. Scott mě ale tentokrát příjemně překvapil a já jsem byla nadšená. Konečně jsem se dočkala nějaké akce, pořádné bitvy, zrady, lásky, ale i zcela nečekaných přátelství. A tak Scottovi odpouštím opět ne zcela využitý námět, stručný popis bohů i bitev a rychlý konec. Protože to zachránil zbytek knihy, pointa příběhu a vlastně i to, jak vše dopadne.
Upálené
C. J. Tudor
Knihu jsem si nechala doporučit a nevěděla, o čem bude. Najednou se tam objeví církev, kněz a víra. Něco, co opravdu nemám ráda a nechci o tom ani číst. No jo, ale jsou tu mučedníci, ztracené dívky, nevyřešená úmrtí, záhadná těla. Knihu jsem tedy neodložila, naopak jsem ji zhltla a ačkoliv mi od půlky začínalo docházet, kdo jen hlavní hrdinka, zbytek se mi odkrýval po kouscích a ke konci mě autorka nenechala ani pořádně vydechnout. Kniha se čte velmi dobře, postav je tak akorát, zápletek je více, ale jsou pochopitelné a celkově jsem unešena :)
Královna rebelů
Lynette Noni
Zalindovská děvka. Zrádce. Práskač. Poskok. Kiva se musí vypořádat s nenávistí tolika věznů v Zalindovském vězení. Osud se s ní rozhodně nemazlil, dokázala však v tomhle pekle přežít už 10 let a stala se ranhojičkou. A nenáviděným mazlíkem ředitele. Přežívá den za dnem, její život se však záhy změní. Jednak po příchodu krásného Jarena, ale i po příjezdu královny rebelů. Když se přihlásí na zkoušku elementy za napůl mrtvou královnu rebelů, vpodstatě si podepisuje ortel smrti.
Příběh je úžasný, knihu jsem zhltla za den a jediné co mě na ní fakt naštvalo, že zatím není další díl. Nechybí zde vůbec nic. Zápletka úžasná, rozuzlení na konci je pompézní. Společně s Kivou prožijete život v odporných podmínkách věznice, vrátíte se do minulosti a tragédii, která ji změnila život. Prožijete počínající křehká přátelství a snad i lásku dívky, jejíž hlavní heslo vždy bylo - věř jen sama sobě! Budete svědky testu elementy, kdy nikdo nemůže přežít všechny čtyři. A v neposlední řadě budete skřípat zuby nad brutálností dozorců a nespravedlností světa. Věznici také ochromí epidemie, při níž vězni umírají tak rychle, že spalovny nestíhá. Je však všechno tak, jak se na první pohled zdá?
Můj syn feťák: skutečný příběh
Eva Hacalová
“Moje představivost posilněná bílejma krystalama neznala hranice. Když se kolem domu objevily kočičí stopy, můj mozek to vyhodnotil tak, že manželčin milenec si vyrobil speciální nastavce na boty, aby se nenápadně přikrad pod okna a za ženou vylez do patra pro žebříku…”
Co vám budu povídat, při čtení téhle knihy jsem měla v hlavě podobnou haluz, jaká je na opravdu povedené obálce. V blízkém okolí jsem měla člověka závislého na gamblingu a pak dalšího na alkoholu. Dostala jsem se i do psychiatrické léčebny na různá oddělení a to co jsem viděla, mi rozum nebral. Při čtení knihy jsem si vzpomněla na období, kdy jsme pořád dávali druhé a pak milionté šance, ale závislák slíbí cokoliv.
Kniha je psaná z pohledu matky a syna. Měla jsem až husí kůži z popisu stejné události, ale naprosto odlišným pohledem. Zatímco syn sjetej jak dálnice, matka si omlouvá, že je unavený a vlastně chudák. Jak si syn namlouvá, že to kdykoliv může ukončit a závislý není. Kdybych neměla zkušenosti, asi bych si řekla, jak to mohli nepoznat? Proč to rodina tolerovala tak dlouho? Doporučuji přečíst všem, co mají v okolí někoho se závislostí aby věděli, že v tom nejsou sami. A i těm, co nikoho takového nemají, aby pochopili jak šíleně nerovný souboj s (nejen) drogami okolí bojuje.
Hospodyně
Natalie Barelli
Vážení, tak tohle byla jízda! Jsem lehce (opravdu) paranoidní člověk, ostatně při práci s penězi se to od vás tak trochu očekává. Víte jak, čím je klient milejší, tím větší je moje podezření jakou kulišárnu šíje . Takže kniha o tom, jak vás někdo stalkuje, strká vám mrtvé krysy do schránky, budí vás v noci šílenými telefonáty a spřádá plán na zničení života, se zdála býti přímo pro mně. No co vám budu povídat! To byla taková jízda, že jsem ke konci knihy nevěděla jestli je noc nebo den, čí jsem a jestli nahodou nejsem sjetá. Krátká kniha s luxusně vyeskalovaným příběhem. S opravdu, ale opravdu nečekaným zvratem. A koncem, kvůli kterému zapomenete i na to, že už vám skončila pracovní doba. Takže za mně 5.5/5
Čarodějné znamení
Den Patrick
Škoda, že jsem musela přečíst 200 stran, aby mě kniha začala bavit. Potom už jsem se nemohla odtrhnout a čekala, jak příběh skončí. Sledujeme osud dvou hlavních hrdinů, kdy se z dvou dětí stávají bojovníci, plni odvahy a touhy být svobodní. Jako milovníci draků mě kniha potěšila, takže až na vleklou první půlku knihy, ji mohu doporučit.
Říše
Roman Bureš
Knihu jsem si v podobě audioknihy nechala předčítat od skvělého pana Libora Hrušky. Přes 10 hodin poslechu a nemohla jsem se odtrhnout. Příběh je skvělý, popisování nacistických monumentů, jejich snahu být velikášskými a nezapomenutelnými. Příběh je pro mě netypicky rozdělen na dvě části, přičemž závěr se dozvíte v půlce. Druhá půlka se odehrává před první dějovou linií a vy víte, jak to skončí a o to je horší ta beznaděj, která tam někde ke konci číhá a čeká, aby zatnula své drápky. Kniha mě bavila a která ukazuje, že každá akce má svoji reakci.....
Hvězdný prach
Neil Gaiman
Film miluji, není mu absolutně co vytknout. Náhodou jsem ale narazila na audioknihu. Do ucha mi předčítal Matouš Ruml a to byla nádhera! Jedinou skvrnkou na knize bylo moje věčné srovnávání s filmem, přičemž společného mají oba pramálo. Romantický příběh lásky, dospívání a kouzel nadchne i dospělou dušičku a čarodějnice v podání Rumla, to je něco úžasného.
Tátovy holky
Sarah Flint
Knihu jsem četla po autorčině Maminčin mazánek. Proto mám srovnání a musím říct, že ta kvalita je někde úplně jinde. Děj je sice napínavý, příběh skvělý, postavy propracované. Konec je ale ukvapený a zklamal mě tak rychlý závěr.
Co oči nevidí
Betsy Reavley
Až jsem si říkala, že jsem nenáročný čtenář, protože se mi poslední dobou všechny knihy líbily. Ale tohle? Odpad. Zaprvé mě neskutečně rozčilovalo skákání po odstavcích v různých letech. Za druhé ačkoliv to Dee neměla jednoduché, tak jsem ji nesnášela. Z nudné, ustrašené myši se stala nesnesitelnou krávou. Ačkoliv se kniha jinak čte lehce, nenadchne a celou dobu si říkáte, že takhle snadné to určitě nebude. Hvězdičku navíc dávám za ten konec, morbidní a nečekaný, trochu knize zachránil kožíšek :)
Tři dny do pekla
Heather Chavez
(SPOILER) Kniha tu nemá příliš dobré hodnocení, ale mě uchvátila. Možná proto, že thriller jsem nikdy nečetla a přicházím mu na chuť až nyní a tak není s čím moc srovnávat. Od začátku víte, že je něco špatně. A červík hlodá a hlodá, ale až do poslední chvíle jsem fakt netušila. Pak když mi to došlo, otevřela jsem pusu a nechápala. Posledních 50 stran bylo skvělých, napínavých a nemohla jsem odtrhnout oči. Hvězdičku ale strhávám za fakt, že mnoho věcí je nepromyšlených, nedávají smysl, nebo jsou nereálné.
Hotýlek
Alena Mornštajnová
Po přečtení Listopádu a Hany mi tohle přišlo jako chrstnutí ledové vody do tváře.... Kniha o všech a o nikom. Žádná postava, která by mi utkvěla v hlavě a které bych fandila, nebo kterou bych nenáviděla. Nikdo zajímavý, či výrazný. Vlastně mi to celé přišlo jako roztažený popis historie Československa po současnost, s ne příliš vydařeným dějem. Knihu jsem měla jako audioknihu a vlastně ji to zachránilo, že jsem si to při cestách autem doposlechla, kdybych to četla, knihu po pár stránkách odložím....
Nejtemnější část lesa
Holly Black
(SPOILER) Jedna z mnoha knih, které jsem koupila na základě krásné obálky a nečetla anotaci. A tak když jsem ji otevřela a začala číst o dětech, co si hrají na Iphonu na skleněné rakvi elfa, měla jsem chuť knihu zahodit! Ještě, že jsem to neudělala. Příběh je tak krásný a křehký, že ani ve 30 mi to nepřijde jako klišé :) . Kniha ve mě vzbuzovala tolik pocitů a našla jsem tolik podobností s jinými příběhy. Celé mi to připomínalo Stranger Things, kdy malé děti bojují proti zlu, které se dere na povrch. V sestře Severina jsem viděla Te Fiti z Odvážné Vaiany, která ve skrytu duše nebyla zlá, jenom příliš nešťastná a plná zármutku. A jak mi v některých příbězích vadí gay páry za každou cenu, tak tady mi to vlastně strašně moc zapadalo a dávalo smysl.
Maminčin mazánek
Sarah Flint
Jakože whaaat? Krimi ani thriller není moje gusto, i když podle chlapa jsem skvělý detektiv :D . Každopádně knihu jsem přečetla za večer a šla kvůli tomu pozdě spát, protože to vám prostě nedá! Celou dobu jsem přemýšlela, kdo je vrah? Vždyť tam není žádná taková postava, která by na něj pasovala! No nebudu prozrazovat více, ale rozhodně stojí za přečtení. Kniha je místy nechutná, oplzlá, příliš podrobná a bude se vám zvedat žaludek. Ale to její účel, abyste o ní přemýšleli ještě dlouho po dočtení.....
Milý Edward
Ann Napolitano
(SPOILER) Jakože cooo? Proč je tu tak málo komentářů a proč knihu četlo tak málo lidí? Koupil jsem ji náhodou, občas si koupím knihu jen podle obalu. A tak jsem jen věděla, že byla nějaká nehoda. Hned na začátku spadne letadlo a já jsem si říkala - ou, celá kniha bude o dalším životě Edwarda? Ale omyl vážení. Celou knihu se prolíná příběh přeživšího kluka a zároveň vývoj děje před pádem letadla. Ta kniha mě přiváděla tak od půlky k šílenství a musela jsem číst a číst! Proměna tichého kluka v dospělého muže, se kterým se tato tragédie potáhne celý život a on se musí naučit s ní koexistovat, je dokonalá! Opravdu knihu doporučuji a doufám, že si najde co nejvíce čtenářů
Hana
Alena Mornštajnová
“Říkali, že musím zapomenout, že mám znovu začít žít. Možná bych mohla zapomenout na hlad a mráz při hodinách prostátých na apelplatzu, možná bych dokázala zapomenout na bolest zlámaných kostí. Jak ale zapomenout na lidi visící na elektrickém plotě, těla roztrhaná psy a vykloubená ramena mužů a žen pověšených jen tak, pro výstrahu ostatním? Na nekonečné průvody dětí, žen a mužů mířících od vlaku přímo do plynových komor…”
Uff, tak tohle bylo ještě silnější, než Listopád. Především to šílené potvrzení toho, že každá akce má svoji reakci. Celou knihu přemýšlíte co by, kdyby.... Nechápu, že tohle není povinná četba, rozhodně by (nejen) mladým prospělo si přečíst, co je to opravdová hrůza a že to fakt není výpadek internetu....
Listopád
Alena Mornštajnová
(SPOILER) Nečtu českou tvorbu a pak najednou jdu a držím Listopád v ruce aniž bych věděla, o čem je. Začnu číst, jak protestují v roce 1989 a přátelé nekecám, já tak třetinu knihy čekala kdy přijde to osvobození. Netušila jsem, že je to příběh "co by, kdyby". O to horší pro mě bylo pokračování příběhu. Na konci mi ukápla slza, protože jsem doufala v alespoň relativně šťastný konec a musím říct, že kniha se mi vskutku líbila a možná dám šanci i dalším od autorky.
Nejšťastnější muž na Zemi
Eddie Jaku (p)
(SPOILER) Neváhala bych knihu zařadit do povinné četby. To byla snad nejhezčí kniha o tom nejhnusnějším tématu, co jsem kdy četla. Eddie zemřel asi týden poté, co jsem knihu dočetla. A musím říct, že ten pán byl neskutečný člověk, především proto, že dokázal odpustit. Je potřeba o tomto neustále hovořit, protože je dosto možné, že např. v Sin-ťiangu se momentálně děje něco podobného s Ujgury. Kniha je velmi čtivá, opravdu jednoduše napsaná a vyloudila mi úsměv na tváři i přes to, jak závažné to bylo téma. Mimochodem Eddie byl vlastně neuvěřitelný klikař, když ho například několikrát dovedli až před plynovou komoru a chvilku předtím ho zase odvedli zpět. Nebo to, že vážil 27kg a přesto se dožil stovky. Svět potřebuje více Eddie Jaku :)
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Čím více čtu podobné knihy, tím více si uvědomuji naši malichernost a rozmazlenost. Vše bereme automaticky, přitom ani čistá voda z kohoutku, dostatek jídla či oblečení není samozřejmostí. Sedm rozhovorů se sedmi naprosto odlišnými postavami a přesto společným osudem. Paní Špitálníková má můj obdiv, že se do tohoto ožehavého tématu pouští. Doporučuji ke čtení, neváhala bych dát knihu i do povinné četby, aby děti věděly, že jsou mnohem horší věci než výpadek internetu, či děravé tričko....