PosPol komentáře u knih

Nejočekávánější, nejděsivější a nejbrutálnější thriller roku! Tak to určitě, no. Tuhle knihu jste už viděli všichni, názor na ni mají dokonce už i ti, co nečetli. Po Znamenité mrtvole další kniha, dělící lidi na dva tábory, oba schopné si vrazit kudlu do oka kvůli opačnému názoru....

Dobrá, přeháním, já vím. Ale tolik emocí jsem už dlouho u knihy nezaznamenala. Nechápu, čím si zrovna tato zasloužila vystřelit prakem přímo na Měsíc. Upřímně, mnohem více jí to uškodilo, protože všichni měli obrovská očekávání. A ta... se jaksi... nenaplnila....

Kopíráka jsem četla ve společném čtení, jinak bych se do nákupu nehrnula, jak to má nálepku Bestseller, dost často je to pro mě výstraha Nebrat! A jen díky tomuto závazku jsem knihu dočetla, jinak bych ji bývala odložila hned v první třetině. Nic tam nedávalo smysl. Hlavní hrdinka Jess je na ránu, titul Matka roku by jistě nevyhrála. Stejně jako titul Manželka roku, kde se oba podvádějí navzájem a zatímco její manžel uhoří v baráku, ona už myslí na sex s jiným. Ale dobrá, každý se odreaguje jinak, to je v knize asi to nejmenší. Pojmenovat tři hlavní postavy Nate, Nav, Noah taky nebylo zrovna kreativní, stejně jako oslovování někdy příjmením, někdy jménem.

Mnohem větší průser je totálně zpackaný překlad. U knihy roku bych předpokládala, že si někdo dá tu práci a zkontroluje to? Špatný (asi doslovný) překlad, kdy místo asociální čtete antisociální, krkolomný slovosled, nenavazující a dávající pramalý smysl. To, společně s naprostou neschopností policie, udělá z nadějného příběhu frašku. Autorka si příběh ohýbá jak potřebuje.

A dobrá, abych nekřivdila, poslední třetina mě fakt chytla a bavila, chyb bylo méně a příběh gradoval. Snaha šokovat brutálními scénami se mnou nic moc nedělala, občas to bylo až moc na sílu. Vraha jsem si myslela, že znám od půlky knihy, ale ejhle - byla jsem mimo (což jsem vždy, takže nic potupného). Jenže pak to (znovu a opět) autorka zabije Epilogem, kde prostě všechno na třech stranách osvětlí, jenže to příběhu uškodí.

Takže obálka luxusní, námět perfektní, ale u obsahu si možná autorka ukousla příliš velké sousto... Proto hodnotím 2/5.

4 03.04.2023

Znáte žánr bizzaro fiction? Před touto knihou Polské noční můry jsem neměla ani ponětí.

18 povídek od 18 různých autorů. Každá o špetičku odpornější, každá svým způsobem výjimečná. Do Polských nočních můr jsem šla s lehkými předsudky vůči polským autorům. Zcela bezdůvodně a ano, velmi se stydím. Obzvláště po dočtení, kdy některé z povídek bych si klidně dokázala přečíst i v knižní, prodloužené, podobě.

Kniha má nádherný a originální přebal, což se nedá říci příbězích v ní (rozuměj obsahově, ne kvalitou). Jak už je u Goldendogu zvykem, tak netečou proudem jen slzy, ale i spousta krve (včetně té menstruační...), hnisu a dalších tělesných výměšků. Takže ne, není to pro slabé žaludky a po jídle se to možná bude číst o fousek hůře.

Zcela upřímně - některé povídky se mi nelíbily, pár mě jich dokonce nudilo. Ale naštěstí to byla menšina, tudíž to celkový dojem z knihy nijak nemění. U některých povídek jsem se dočkala takřka poetického pojetí a prostě ten překlad od Honzy Vojtíška tomu dodává šmrnc a sedne jak prdel na hrnec! (Říkám pořád, že překlad dělá knihu...)

Najdete zde povídky ze hřbitovního prostředí, netradiční varianty klasik jako Baba Jaga či Ďáblova bible. Najdete zde zcela bizarní povídku Levička, ze které se mi tedy řádně navalilo. (A to už je co říct, hej?) Objevuje se zde tématika drog, znásilnění, týrání, vraždy, nadpřirozena, to vše mixnuté bizárem, který mozek zkrátka není schopen pojmout. Jako bonus po každé povídce jednostránkové povídání o autorovi daného příběhu. Ale přiznávám bez mučení, to mě nezajímalo a přeskakovala jsem.

Knize dávám 4/5 a doporučuji všem, kteří si libují v příbězích plných strachu, zoufalství a beznaděje, kdy všude kolem je všeobjímající temnota a nikdy nekončí zlo...

5 01.04.2023

Znáte ten pocit, když vás někdo majzne zezadu baseballovou pálkou, vy se probudíte kdovíkde, hlava třeští jako blázen, nechápete kde to jste a co se stalo? Ne? Pak je to kniha přímo pro vás, bažíte-li po tom, tento zážitek okusit....

Autor měl našlápnuto skvělým směrem - archea, tedy jaké si buňky věčnosti a nestárnutí, sen nejednoho člověka. Tyto archeabakterie uniknou z laboratoře, jejíž majitel neváhá celý komplex odpálit a všechny (93 lidí) nechat uhořet, jen aby si zachránil zadnici. Netuší, že ředitel Lee pár vteřin před výbuchem unikl. Miliardy archabakterií v něm začnou probouzet zvířecí pudy a vlastnosti a stává se nebezpečným pro svět....

A pak už vlna bizarností a absurdností jede jak tsunami. Objevuje se autistický chlapec Woody, který v 11 letech s IQ 186 nahackuje nenahackovatelné stránky. Jeho matka Megan, která musí nutně být reinkarnací Afrodíté, jinak si nedovedu vysvětlit, že po ní touží všichni muži knihy. A nesmí chybět pes. Miluji psy. Autor je taky miluje. Tak moc, že se zlatý retrívr Kippy stává jednou z hlavních postav.

Kippy je součástí Mysteria, tedy jakéhosi spolku zlatých retrívrů, kteří pomocí Drátu komunikují. Rozuměj telepaticky. A Woody se, jako vyvolený, připojí na Drát a Kippy vycítí jeho ohrožení. Lee, měnící se ve zrůdu se rozhodl dostat Megan za každou cenu! Kdyby vám to stále bylo málo, autor vám nabídne desítky nicotných postav, zcela nahodile a bezdůvodně. Nabídne vám spousty nájemných vrahů, nálož korupce. Co vám ale nenabídne? Důvod, proč hlavní postava Lee zmizí ve druhé třetině knihy a objeví se na až konci. Důvod, proč se celou knihu nic neděje a vyvrcholení alá Rosamunde Pilcher je na posledních pár stránkách. A důvod, proč vlastně knihu napsal?

Pokaždé, když už to vypadalo na alespoň špetičku napětí, to okamžitě autor smetl další nudnou pasáží. Knihu jsem dočetla s totálním sebezapřením a proto, že jsem to slíbila. Takže dávám 1/5, děkuji za možnost zúčastnit se štafety, ale na závěr se ptám: KDE JE SAKRA TEN EPICKÝ SOUBOJ CHLAPCE SCHOPNÉHO ZACHRÁNIT SVĚT A MUŽE, SCHOPNÉHO JEJ ZNIČIT?

1 30.03.2023

Phil Pendletom má sedmiletého syna Adama. Na tom by nebylo nic divného, kdyby ještě před pár dny syna neměl. Adam je normální šťastné dítě, na které se lidé usmívají.

"Dokud Adam nezačal křičet, což také dělal alespoň jednou denně, protože to také byla součást jeho rutiny. Jen v tu chvíli se rodiče zakabonili, zabodávali do nich své pohledy a pomláskávali, že ten sladký chlapeček už tak sladký není, a spěšně odváděli ratolesti od toho monstra ve středu davu. Phil dokázal myslet pouze na to, že kdyby jen trochu tušili, čeho je kluk schopný, také by křičeli...."

Knihu jsem si vzala do vany. Z té jsem vylézala zmrzlá na kost, varhánky na prstech bych mohla dělat otisky do sádry. Jenže jsem to ani nevnímala, protože mě Kyselé bonbony zcela pohltily. Během čtení jsem byla zprvu zmatená, poté zcela frustrovaná a skončila jsem (jako obvykle u Zrnek temnoty) s ústy dokořán....

Neotřelý námět, úžasný spád příběhu, bravurní kombinace hororu a sci-fi, dechberoucí zápletka a mrazivě ironický závěr. Ano, tak všechno tohle najdete na pouhých 96 stranách! Nelze jinak, než opět doporučit ke čtení - dávám 4/5 a pozor na kyselé bonbónky, nikdy nevíte, co za peklo vám chvilka slasti v ústech přinese.....

7 26.03.2023

V roce 1995 nastoupí patnáctiletá Amy do auta ke svému tajemství. O pár dní později se najde brutálně zmlácená na pokraji smrti. Bohužel upadne do kómatu a případ se odsouvá pro nedostatek důkazů.

Přesouváme se do roku 2010, kdy novinářka Alex chce udělat článek o lidech ve vegetativním stavu a narazí na Amy a její příběh. To by nebyla novinářka, aby do případu nezačala šťourat. Najevo začne vyplouvat špína a informace, které by někteří radši nechali i nadále pohřbené.

Příběh je vyprávěn z pohledu několika postav a každá má své problémy. A ačkoliv už jsem alergická na hlavní postavu - alkoholika, k Alex to sedí a do příběhu její problém zapadá. Její závislost je už na takovém stupni, že se v noci pomočuje a neví, co dělá. Bylo zajímavé sledovat vývoj této postavy. Neméně zajímavé bylo sledovat i myšlenky Amy, kterou už všichni pohřbili, ale ona tam někde stále ještě je. Nedávno jsem četla knihu Zachránila mě slza a od té doby vnímám lidi v kómatu zcela odlišně. Autorka navíc spolupracovala s organizací zabývající se výzkumem a vyprávění je tak hodnověrné.

Na to, že je to prvotina autorky, tak skvělé zpracování! Nenudila jsem se ani chvíli a kdo je pachatel jsem celou dobu hádala. Jediné co bych vytkla je, že pachatel nedostal moc prostoru v knize, nebylo vysvětleno proč to udělal a ani jeho další činy Vidím to na 4/5.

22.03.2023

"Nemohla jsem se pohnout, uši mi zacpala rána z pistole, oči mě pálily, v krku mě škrábalo. Nic jsem neříkala. Nic jsem nedělala. Jen jsem tam stála a sledovala, jak Kline leží na boku a chvěje se".

Valerie je jednou z mnoha studentek střední školy. To se ale změní 3. května 2008. "Střelba začala, když se studenti připravovali na první hodinu, a zanechala po sobě nejméně šest mrtvých a nespočet dalších zraněných..." Valeriin přítel Nick zastřelí spolužáky, postřelí Valerii a spáchá sebevraždu. Příběh, který se následně rozvine rve člověku srdce.

Následující kapitoly popisují vyšetřování Valerie a její vinu na vraždách. Policie nalezne Hate list, kde jsou jména obětí. Seznam ja napsán Valeriinou rukou.... Jak ale vysvětlit okolí, že nevěděla, co Nick chystá? Že doopravdy nechtěla nikoho zabít?

Příběh je úžasnou ukázkou toho, kam až může šikana zajít! Nick i Valerie jsou vpodstatě obětmi šikany. A ačkoliv to nijak neospravedlňuje vraždy, je v tom určité poselství, kam až může taková šikana vyeskalovat, pokud ji lidé přehlíží, či se na ni sami podílí. Při čtení mi bylo nesmírně úzko z toho, jak nikdo Valerii neposlouchal, jak ji každý obviňoval, jak byla rozervaná vevnitř na kusy a nikdo jí nepomohl!

Že ji odsoudilo okolí bych pochopila, Nick je mrtvý a lidé potřebují obětního beránka. Ale to, jak se k tomu postavili rodiče, tak z toho se mi chtělo zvracet. Vlastně se k ní chovali snad nejhůře, matka z ní udělala div ne teroristku.

Ačkoliv byly příběh i pointa úžasné, kniha promarnila svůj potenciál, některé části se opakovaly, přeskakovaly beze smyslu v čase a celkově je příběh vystavěn spíše pro mladší generaci. Každopádně sice dávám 3,5/5, ale i přesto doporučuji ke čtení a to především kvůli zamyšlení, že každá akce má svoji reakci a je důležité věnovat pozornost okolí, protože těmto situacím lze často předcházet.

1 20.03.2023

Lhářka, nebo mluví pravdu? Vraždila z utrpení, nebo pro vraždu samotnou? Geniální či obyčejná? Submisivní nebo jen ustrašená? Herečka nebo nebohá žena?

Alexandra se doznala ke 168 vraždám. Je vůbec v lidských silách zabít tolik lidí? Kolik nenávisti a zloby v sobě musí mít tato žena, jejíž rty jsou neustále zkroucené do posměšného úsměvu?

Kniha začíná popravou vražedkyně Alexandry. Pocítíte lehké zadostiučinění, že spravedlnosti bylo učiněno zadost. Další kapitoly jsou pohledem zpět, kdy Alexandra mluví s doktorem Robertem a vzpomíná na jednotlivé vraždy. Popisky vražd jsou detailní. Možná až příliš detailní. Ale právě tyto popisky vylučují, že by si vše vymyslela. Jenže během čtení si s vámi autor hraje a přemýšlíte, zda byl při psaní pouze nepozorný, nebo jsou jednotlivé odchylky ve vyprávění odhalením něčeho mnohem většího.

Během vyprávění Alexandřina života se dostáváte do chvíle, kdy s ní začnete soucítit. Do chvíle, kdy si říkáte, že tohle přeci nemohla udělat. Do chvíle, kdy začnete přemýšlet, kolik zla a bolesti může jeden unést. A kolik zla a bolesti může další dát

Příběh jsem si poslechla jako audioknihu a něco vám svěřím paní Jitka Kahounová, která předčítá Alexandru, popisuje jednotlivé vraždy a myšlenky Alexandry tak věrně a lhostejně, že jsem měla chuť rozšlapat telefon! Kniha samotná má 150 stran a mě nepřestává fascinovat, jak se dá tak spletitý, komplexní a neuvěřitelný příběh nacpat do těch pár stránek. Konec? Nečekáte. Ne, ani vy, kdo víte kdo je vrah na prvních 10 stránkách detektivky! Ani vy ne. Knize nelze dát méně než 5/5 a doporučit všem přečíst, či ještě lépe poslechnout.

6 18.03.2023

"Jsem troska. Bojím se lidí. Bojím se všeho. Šumění sprchy ve mně vyvolává pocit na zvracení. Když někomu upadne příbor, instinktivně se sehnu, protože očekávám ránu. Jsem alkoholik. Umím se sotva podepsat a zvládnu přečíst pouze své jméno. Mám noční můry, ze kterých se občas počůrám....."

Marcus měl krásné a spokojené dětství. Avšak pouze prvních šest let života. Poté, co odvezou jeho maminku do nemocnice ji už neuvidí. A poté, když si pro něj přijdou přísně a slizce vyhlížející lidé, už ani tatínka a sestry neuvidí.... Otec ho v dobré víře nechá umístit do sirotčince. Zlé věci se začnou dít již cestou do místa umístění. Je to ale nic v porovnáním s "péčí" jeptišek, které zdejší ústav vedou.....

"Vypnul jsem záda, jak jen to šlo, a tlačil ramena dolů, protože jsem se bál, že mi zase budou ubližovat. Začaly mi téct slzy, nemohl jsem tomu vůbec zabránit. Jeptišky by přece měly být hodné, modlit se a starat o nemocné a nemohoucí...." Oceňuji především věrohodné vyprávění ze strany malého kluka, který věci chápe a popisuje zcela odlišně od dospělého člověka.

Po dočtení knihy vám jeptiška z hororu Sestra bude připadat jako milá sousedka, oproti bestiím, které vedou ústav. Je to již několikátá kniha z edice Zrnka temnoty, ale zatím nejhorší po emoční stránce. Není tak brutální jako jiné, ale přesto se vám chce brečet. Žádné dítě by nemělo trpět. A už vůbec ne bezdůvodně. Autorka dokázala na pár desítkách stránek rozvířit neskutečnou paletu emocí, od lítosti až po čistou nenávist. Zároveň to není zcela temné dílo, moc děkuji za střípečky naděje a občasného probliknutí světýlka na konci tunelu....

Co na této knížečce o 114 bylo zcela nejhorší? Fakt, že byla sepsána podle skutečných událostí! Zjistíte, že nejvíce hororové a děsivé nejsou příběhy s nadpřirozenem, ale jsou to právě ty s lidskými monstry.... Představa, že to, co si prožil hlavní hrdina si prožily desítky a stovky dětí během let 1936-1959 v kanadských sirotčincích přinutí člověka zamyslet se nad zvráceností světa a utrpením, které pro některé tento svět představuje.... Opravdu doporučuji k přečtení, protože jsem nadšena z konceptu krátkého čtení a přitom takové propracovanosti a rozmanitosti příběhu. Dávám tedy 4,5.

6 17.03.2023

104 dní
2.025 km
800 hod chůze
6.582 g na zádech
2.733.750 kroků
50.000 Kč

Odvážná 21letá Nicolleta se rozhodně vyrazit z Havířova do Istanbulu. Na tom by nebylo nic neobvyklého, kdyby si neusmyslela, že půjde pěšky. Čekala jsem itinerář každého kroku, ale kdepak, Nicol si prostě dala trasu Havířov Istanbul a jedinou podmínkou byla civilizace každé 4 dny na doplnění zásob. Okolí jí odrazuje s hrozbami jako nikam nechoď, unesou tě, zabijou, znásilní, prodají na orgány, budou žádat výkupné apod.Její heslo při přípravě? Smrt jsem při přípravě musela přijmout za svou

I přes odrazování se tak vydává na svoji cestu. Jak sama píše: Je třeba najít svůj střed, zklidnit své nitro, reorganizovat žebříček zborcených hodnot. Vezme svůj šestikilový batoh a vyrazí: Úděl poutníka je putovat i přes všechny strasti, aby se s vděčností mohl kochat krajinou. S vědomím, že zrovna tady a teď je správně. Celé putování je proloženo krásnými fotografiemi a různými zápisky z minulosti. Ostatně bolest z minulosti je jednou z pohnutek putování Nicol. A jsem ráda, že o těchto tématech otevřeně píše.

Během cesty přes Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Srbsko a Bulharsko potkává různorodou směsici lidí, kteří mají jedno společné neuvěřitelnou pohostinnost a zvídavost. Čím méně toho mají, tím více dají. Popisuje však i útrapy cesty jako střevní potíže, puchýře, záněty svalů, spálenou kůži. Když však píše o objevení medvědích stop, setkání s agresivními pasteveckými psy v Rumunsku, či lezení do různých objektů, tak mě upřímně docela mrazilo.

Kromě úchvatných fotek je kniha protknuta moudrými myšlenkami, které bych nečekala od tak mladé slečny a ještě v její úplně první knize: Jsem jen zrnko písku na Gobi, zcela nepodstatná, a to především v porovnání s širým vesmírem. Z dílka cítím pokoru, uvědomění a především úctu k životu! Tu její samomluvu během cesty jsem si rovněž užívala, potutelně se usmívala a když ke konci knihy nalezne nečekaného parťáka no nebudu lhát, oči jsem měla vlhčí více než obvykle.

Od knihy jsem neměla žádná očekávání, ale zcela nečekaně mě fantasticky nadchla! Asi jsem doteď měla za to, že cestopisy píše jen Zibura, u jehož knih znám akorát překrásné obálky. Cestopis jsem vlastně nikdy nečetla. Jedinou vadou na kráse je můj skepticismus a paranoia, mladá a krásná holka vleze k chlapovi do auta, do baráku apod. Nevím, zda to je odvaha, či nerozum. A také výběr fotek, přeci jen při takovém množství jsem čekala např. více z Turecka.... Kniha jako celek je ale skvělá, takže dávám 4,5/5.

4 15.03.2023

Příběh Annabell se odehrává v městečku Lynnwood Falls, kde vlastní kavárnu v pařížském stylu - provoněnou vanilkou, skořicí, hřebíčkem a pomerančovými květy. Sotva se ale vyrovná se smrtí matky, zjišťuje, že dost možná o svoji vysněnou kavárnu přijde. "Pomyšlení, že se bude muset najednou vzdát všeho, co s takvou snahou vybudovala, jí rvalo srdce"

Když jednoho dne uvízne ve vánici, objeví se Will. Ten, který jí kdysi zlomil srdce a na kterého má i po tolika letech vztek. Pomůže jí nejen ve vánici, ale začne se zabývat i smlouvami na kavárnu. A aby toho nebylo málo, vrátí se z vězení Jay, bratr Willa a najednou se Annabell a Will potkávají častěji, než by oběma bylo milé...

Kniha je skvělá oddechovka, kouzelný, sněhem zapadaný Lynnwood Falls, plný úžasných a milých lidí. Místo, kde každý zná každého a v nouzi si všichni pomáhají. Zdá se vám to trochu kýčovité? O tom přeci ale romantika je - jednoduchý příběh s dobrým koncem. Ideální kniha na vypnutí. Nejvíce jsem si oblíbila Jaye, který ukazuje, že i původně zlý feťák se může změnit, když mu jeho okolí dá prostor a důvěru.

Jedná se o druhý díl série Lynnwood Falls, ale není nutné číst první díl, ačkoliv se zde postavy z prvního dílu objevují, díly na sebe úplně nenavazují. Ale určitě se chystám i na první díl.

Knize dávám 4/5, hvězdičku strhávám za občasné nelogické chování Willa i Annabell, jakoby si nechtěli dovolit být štastní.

2 12.03.2023

Krev, hovna a fet.
Tři slova, jenž odkrývají svět.
Svět, co pln je hnusu a zloby.
Kde nechceš být za žádné doby....

Billy není jen feťák. Billy je totální sráč, kterého budete nenávidět od prvních stránek. Pro trochu fetu udělá cokoliv. Jeho chování je otřesné, avšak zcela odpovídající individuu s usmaženými mozkovými závity... A tak když jde s absťákem po ulici chvíli poté, co zmlátil svoji holku do bezvědomí a všimne si cedule Platíme za tetování! netuší, že už jistě udělal lepší rozhodnutí v životě...

Že nakladatelství Golden Dog nevydává knížky pro dámičky, to už jsme pochopili. Knihu s jejich nálepkou si rozhodně nevezmete na nedělní počtení s bábrlinkama v důchoďáku. Takže pokud jste outlocitné duše, sáhněte radši po něčem sladším, než je kniha plná krve, hoven, hnisu, kusů masa, blitek a dalších. Nemáte zač :D .

Martin Štefko, který překládá některé knihy z edice Zrnka temnoty je Pan Překladatel, protože překlad je zcela bravurní a dílo vystřeluje do výšin.

Kniha má 105 stran a je fantastické, že autor na tak málo stránek narval tak moc emocí, zvrácenosti a zvratů. Nenudila jsem se ani jednu malou chvíli, spíše jsem kočírovala svůj žaludek a přemýšlela, co za hnus ještě přijde. Jako taková dietní příručka je kniha vskutku skvělá :D .

Co oceňuji, je vykreslení postav na okraji společnosti, nehygienické podmínky, v nichž spíše přežívají než žijí a dotknutí se tématu jako je kuplířství, prodej a užívání drog, týrání druhých a další. "Vstaň, padej ven, šukej, hul a vše opakuj!"

Zkrátka další z odporností z edice jménem Zrnka temnoty, co si vaše temná, zvrácená duše musí přečíst.

"Každé křupnutí přineslo chuť krve a hoven. Michelinské menu..."

2 10.03.2023

"Lituješ mě?
Rty co nepoznaly chuť ovoce,
o samotě v zemi mezi miliony,
klopýtám k šibenici ze špatných rozhodnutí
a slyší a smějí se...."

Crisovi je 17 a měl by řešit klasické problémy dospívání. Místo toho stojí hodiny fronty na zbytky jídel, bydlí v jednopokojovém bytě s dalšími čtyřmi lidmi, teplota v něm v zimě klesá k 8 stupňům. Píše se rok 1989 a zatímco po celé Evropě komunismus zažívá pád, v Rumunsku panuje hlad, bída, zmar a zcela bezútěšná situace.

Cris je postaven před těžkou zkoušku, kdy dostane na výběr - buď bude krysou, udavačem, práskačem, či chcete-li informátorem, nebo jeho děda nedostane léky na leukémii. A tak Cris bojuje nejen s výčitkami svědomí, ale především s prohlubující se paranoiou, která ničí úsudek a zastírá zrak.

Kniha je protkána mrazivě hlubokými myšlenkami jako: "Lepší umřít vestoje, než vleže", nebo: "Jestli je komunismus ráj, k čemu potřebujeme zdi, ploty a zákony, aby lidé neutíkali?" či slova o krutém vládci Ceausescu: "Ukradl nám naše vlastní já a přivlastnil si je. Zlomil duši Rumunska a proměnil krásnou krajinu v postapokalyptickou pustinu ztracených...."

Proč byste si knihu měli přečíst? Protože to není klasická fabulace a snaha se přiživit (jako vidíme na tématu koncentračních táborů). Autorka strávila roky bádáním, rozhovory s pamětníky a chce, aby svět věděl, co se dělo v Rumunsku. Rozšíříte si obzory, protože já jsem o situaci v Rumunsku neměla ani ponětí, nikdy jsem se nad tím ani nezamyslela. Při čtení o tom, jak vylitý olej stírali čistým hadrem, aby jej mohli použít, stání dlouhé hodiny na mrazu kvůli odkrojku chleba, napadání divokými a hladovými psy.... No, člověk si uvědomí, jaký blahobyt, přebytek a plýtvání nese dnešní doba.

Kniha je velmi emotivní, od poslední třetiny jsem měla slzy v očích a to je u starého cynika jako jsem já opravdu co říct. Proto nejen že ji doporučuji ke čtení, ale prosím i o šíření, takové věci by se měly šířit dál. Kniha je dobrá nejen obsahově a svým přínosem, ale i stylem psaní, kdy můžeme číst myšlenky Crise, jeho poezii a zároveň zápisky ostatních agentů.

"Nezapomeneš na mě?
Na kluka, co má na zádech
připnutá křídla naděje,
která nikdy nemohl roztáhnout.
Už nikdy se nedozví,
čím mohl být.
Čím jsme všichni mohli být...."

18 07.03.2023

Pokud jste milovali Stopy hrůzy, tak si Zrnka zamilujete! Protože přesně to na českém trhu chybělo. Krátké, úsečné příběhy způsobující zježení chloupků až na . Plné hnusu, zvrácenosti, zla, marnosti a zatracení. Happy end? Zapomeňte!

Sofii je 18 a řeší to samé jako její vrstevníci: "Už pár let propadám pocitům beznaděje. Nikdy vás nenapadlo, jak moc je život marný? Jste tady, i když jste se o to neprosili, před sebou jen tvrdé roky dřiny".

Její život se ale mění ve chvíli, kdy se doma objeví starodávné zrcadlo. Husí kůži má pokaždé, když kolem něj projde. A začnou se dít divné věci. Především se ztrácet mladá děvčata. Sériový vrah v Opavě? Nebo je zatím něco mnohem strašnějšího? Něco prastarého, bezvěkého a tak mocného, že to lidská mysl není schopna pojmout? A jak s tím souvisí úplňky, podivné úkazy či mizející menstruující panny? To už si, milý čtenáři, budeš muset přečíst sám.

Na knize cením zasazení do českého prostředí a umné novinové výstřižky, které spolu s pár trefnými kresbami podtrhují příběh.

Co se mi naopak nelíbilo - na to, jak je kniha krátká (124 str.) je začátek vleklý a krom občasného strašidelné polechtání dlouho čekáme na akci. Text zasahuje až příliš do vazby, takže jsem v podstatě musela zlomit hřbet (není chyba autorky, ale je to škoda). A co mi vyloženě lezlo na nervy, jsou některé rozhovory v němčině. Jde o pár vět, ale musela jsem to překládat a jako někdo kdo má z němčiny osypky mě to příliš nepotěšilo. A poslední bod - lehce mi to připomíná Stopy hrůzy č. 14 - Neznámá v zrcadle. Ale je mi jasné, že dnes už je těžké napsat něco originálně.
Suma sumárum - plusy převažují, proto doporučuji tuto jednohubku a už se těším na další Zrnka temnoty. Dávám 3,5/5.

2 04.03.2023

Elsa začne chodit na Royal Elite. "Školné na téhle elitní střední stojí celé jmění a ještě pár orgánů prodaných na černém trhu". Má v plánu být neviditelná a přežít. Jenže její plán se zhroutí hned první den, kdy ji král školy Aiden čapne pod krkem, praští s ní o zeď a s temnou prázdnotou v očích jí sdělí, že ji zničí....

Elsa si nese šrámy z minulosti. "Nezáleží na tom, kolik je vám let, pocit osamění je něco, na co nikdy nezapomenete". Ostatní ji bez ustání šikanují. A Aiden v jejich čele: "Aiden mě pozoruje svýma sadistickýma očima. Ale teď je lesk v nich temnější. Zamlženější. Výraznější". Aiden fakt není Pan sympaťák. Je to prvotřídní hajzl, násilnej, zlej a temnej jak odvrácená strana Měsíce.

Proč si vybral zrovna Elsu? "Narodila ses, abys trpěla". Začne jí obtěžovat, vyhrožovat a sexuálně napadat. "Jsem zvědavý, kdo uvěří, že jsem se tě dotýkal bez tvého souhlasu. Můžu mít každou kundu, na kterou dostanu chuť, co je tak výjimečného na té tvojí?". "To, že ji nedostaneš, odpoví Elsa".

Tohle byla laskomina na odpoledne. U téhle knihy nemusíte přemýšlet, prostě jen hltáte slova. A u Zvrhlého krále dávám plusové body za temný příběh na pozadí, odkrývající střípky zla kousek po kousku.... Rozhodně není v pořádku, jak si Aiden přivlastní Elsu a v podstatě ji donutí k němu něco cítit. Takových 365 dní po středoškolsku. A trochu mám pocit, že aby byla kniha prodejná, tak musí být ptáci co největší a netvrdší a ženská lůna co nejvlhčí. Ale co už, proč si občas něco takového nepřečíst, že?

Dávám 4/5, hvězdu strhávám za jména hrdinů Queen, King, Knight, strašně prvoplánové. A to, jak jí Aiden oslovoval miláčku a ostatní jí říkali Ledovko, no to bylo šílené, ale to je problém překladu....

4 03.03.2023

Alex i Chloe jsou tak rozdílné, jak jen dva detektivové z různého prostředí mohou být. Začnou vyšetřovat brutální vraždu dívky, která je nalezena mrtvá ve vodě. Strhané nehty a další zvrácenosti ukazují, že jde o něco osobního. Když se ztratí druhá dívka, je evidentní, že vrah se teprve zahřívá. Podle jakého vzorce si hledá oběti? A kdo bude další?

Souběžně s tímto případem navíc sledujeme, jak Chloe začne někdo otvírat skříň a odkrývat její zaprášené kostlivce. Zvládne se vypořádat s myšlenkou, že její bratr kdysi vraždil? Jak s tím souvisí Svědci Jehovovi? To si, milý čtenáři, musíš už přečíst sám.

Kniha se čte velmi dobře, krátké kapitoly, vzlínající se napětí, postupné odhalování a rozplétání, to mě bavilo. Můžeš si změnit jméno, ale minulost nezměníš.

Je to 1. ze 4 dílné série detektivů Alex a Chloe, možná se někdy pustím i do další. Kniha je průměrná, ale i tak dávám 4/5 a to proto, že po dlouhé době je to nepřekombinovaný příběh, kde pachatel není geniální polobůh. Hvězdu strhávám za někdy rozvleklé řešení soukromí obou z detektivů a občasné hysterické a pubertální chování Alex .

2 02.03.2023

"Vzápětí se však popel pohne, černé flíčky zamžikají a já si uvědomím, že se dívám přímo na ni - vzpíná se na zadních, ukazuje ohavné růžové pařáty a dlouhé ostré zuby. Z plna hrdla zavřeštím a můj výkřik prořízne klid noci".

Hlavní hrdinka Mallory je již osmnáct měsíců čistá. Je to za ní, už není ta bejvalá feťačka a chronická lhářka. Získá práci snů v bohaté rodině, jejím jediným úkolem je starat se o malého Teddyho. Kreslí to, co malé děti - medvídky, domečky, zajíčky, kytičky... Ale jeho obrázky jsou čím dál zlověstnější a zdá se, že malý kluk nemůže být schopen takové věci malovat.

Vypadá to, že se z Teddyho stává médium ženy, která pomocí malého kloučka chce objasnit dávnou nevyřešenou vraždu. A Mallory se tak musí vyrovnat nejen se svojí minulostí, ale i s neuvěřitelností příběhu, eskalací kreseb a pokusit se vše vyjasnit dříve, než bude příliš pozdě....

Prvních 100 stran plyne v poklidu, jen občas vás autor dloubne do žeber buď zcela geniálním obrázkem, nebo nerozvinutou myšlenkou. Mimochodem obrázků je v knize spousta a stupňují se zároveň s dějem a nejen díky tomu je to jedna z nejlepších knih za poslední dobu, co jsem četla. Duchařinu příliš nečtu, tak se mě hlavně neptejte, zda je to podobné s Darcy Coates, protože to nedokážu srovnat.

Oceňuji téma drog v knize, které ukazuje, jak i člověk x měsíců čistý musí neustále bojovat nejen s předsudky a obviněním druhých, ale především se zpochybňováním vlastní příčetnosti.... Kromě prvků hororu je to zároveň i thriller se špetkou detektivky, posledních 100 stran jsem vdechla s rozbušeným srdcem. Konec? Tak ten je snad trojí a když už si myslíte, že je to konec příběhu, tak omyl!

Knize dávám 5/5⭐️, protože kniha má úžasný spád, rozhodně se nevleče, autor měl neotřelý a originální nápad, konec jsem nečekala ani v nejdivočejším snu. Věřím, že teď už klikáte na Přidat do košíku a budete unešeni jako já :)

5 01.03.2023

"Ta ženská. Co mohla čekat? Koledovala si, děvka. Voblíká se jak štětka. Její tvrzení proti jejich. Kdo ví, co se tam v tom parku vo půlnoci dělo?"
Jak málo stačí k tomu, aby se člověku obrátil život vzhůru nohama? Někdy jen špatné rozhodnutí, či snaha ušetřit pár minut.... A tak když se Teena rozhodne se svojí dcerou Bethel zkrátit si cestů domů přes park a cestu jí zastoupí opilí a sjetí mladíci: "Ukaž, jak ti hopsaj kozičky, fešando! Hejhejhej, kampak?" , zmůže se jen na křik: "Pusťte nás! Prosím vás, neubližujte nám!" Jenže už je pozdě. "Máma prosí, no tak, kluci, nechte nás na pokoji. Prosím vás, neubližujte nám, neubližujte mojí dceři, je ještě malá, kluci, no tak."
A sotva Teena přežije svoji vlastní smrt a drží se na pokraji šílenství, musí se vypořádat s viktimizací oběti a předsudky: "Co je to za matku, že s sebou vezme malou dceru na chlastačku a pak se s ní táhne pěšky přes park? Může si za to sama, taky mohla dopadnout mnohem hůř".
Kdepak, takovéhle příběhy se nečtou nejsnáze. Jenže ještě horší než samotné znásilnění je celý ten následující proces, kdy se obhajoba z Teeny snaží udělat couru, co provokovala a je to její chyba. Příběh je protknutý zraňujícími komentáři okolí a je těžké sledovat hroutící se svět matky a její dcery, které té noci skončilo dětství....
Kniha má 152 stran, takže přečteno za chvíli. Psaná je nespisovně a hodně, ale fakt hodně vulgárně. Což jí přidává na autentičnosti. A jestli jsem si myslela, že mě nemá čím překvapit, protože příběh je jasně daný, tak mě autorka vyvedla z omylu a závěrečná zápletka byla takovým lehounkým pofoukáním zad po střetu s řemdihem, jak by řekl básník.
Dávám 4/5⭐️

2 27.02.2023

Nebudu hodnotit, protože nechci dávat odpad, když jsem přečetla “pouze” 70 stran. Ale i tak málo stačí abych si chtěla vyrvat vlasy z hlavy a knihu vyhodit z okna…. Horší jsem snad nečetla. Naprosto nezajímavý děj, o jakési imaginární autorce co hledá imaginární ženy. Věty většinou o pár slovech, jak kdyby to psal školák, úsečné a prostoduché. Zbytečné nepřeložené německé výrazy, psáno často v bloku bez odsazení, šílené skákání v čase, kdy celá kniha je psaná v přítomném čase, ale vy se v jednom odstavci ocitnete na třech různých místech v pěti různých dobách. Na příště se vyhnu knihám, které pouze těží z tématiky koncentračních táborů!

Kaštánek mě pěkně potrápil. Četla jsem ho 12 dní a mezitím stihla dvě jiné knihy. První stránky mě nadchly, říkala jsem si - to je pecka. Jenže pak jsem se nedočkavě podívala na seriál. A pak už mě kniha vůbec nebavila a protože jsem znala vraha, vrhla jsem se na hledání faktických chyb, nesrovnalostí, nereálností apod.
Moje první severská detektivka byla od Nesba Sněhulák a zařekla jsem se, že dalšího uspávače hadů nechci. Ale Kaštánek se ke mně dostal díky štafetě a nakonec jsem ráda, zase nová zkušenost a zjištění, že severské detektivky asi nejsou pro mě. Prostě nemám nervy čekat půl století, než se něco stane. Nebavila mě ani ta politická omáčka okolo.
Přijde mi, že detektivové v těchto knihách jsou přijati POUZE, když jsou alkoholici, magoři, nebo mají totálně tragický osud... A všimli jste si, že v knize snad pořád prší? Ani neustálé skákání v přítomném a minulém čase v jednom odstavci nepomohlo naladit se na příběh.
No a nakonec tu máme vraha - téměř poloboha, který je neskutečně geniální, až to nepůsobí reálně. Vyšetřovatelé nevolají posily, protože to přeci zvládnou sami, některé situace jak vystřižené ze science fiction

6 25.02.2023

Ještě žádná kniha ve mně nevyvolala tak protichůdné pocity - zvrácené vzrušení a zároveň mrazivý odpor. Nekecám, ale ještě teď mě brní bradavky a ne v tom pozitivním slova smyslu.
Přísáhám, že už nikdy neřeknu, že bych pro sexy štíhlé tělo udělala cokoli! Protože Zoey, kdyby věděla, co ji potká, by si také dávala pozor na to, co si přeje. A tak když se probudí v temné kobce, projde si vskutku netradiční "prohlídkou" a zjistí, že je součástí experimentu a ocitla se na odtučňovací kůře.
Knihu jsem vdechla za dvě hodiny, je to opravdu útlé čtení. Autorka se s tím nemaže, nečekejte spletitý příběh, při tomto rozsahu na něj není prostor. Jde rovnou k věci - znásilňování, mučení, perverzní a zvrácené úchylky. Pokaždé, když zalapete po vzduchu s myšlenkou horší už to nemůže být, tak vám dojde, že vždycky může být hůř. Mnohem hůř!
V polovině se nám to trochu zvrtne v čisté extrémní porno a příběh stagnuje, pak přijde nečekaná zápletka a jedeme nanovo..... Konec mě mile překvapil.
Už jste si oddechli, že ta prasárna skončila? Omyl, kamarádi!! Povídka Jasmín a česnek je to nejodpornější, co jsem kdy četla/viděla a fyzicky se mi zvedl kufr a doufám, že to někdy dostanu z hlavy.
Druhá povídka Experiment s podstatou lidství je totálně geniální! Ach, ta ironie osudu.
Kniha je zařazena do žánru horor, já bych to spíše viděla na psychothriller. Rozhodně to není až tak extrémní, jak jsem čekala a až se podívám na pár videí s roztomilými koťátky, jistě zapomenu na to, že takové šílenosti se dějí i v reálném světě....
Dávám 4/5 hvězd a to proto, že kniha splňuje očekávání - šokuje a fascinuje, je napsána poutavě. Navíc obě kraťounké povídky jsou svým způsobem mistrovské a originální dílo.

8 20.02.2023