Oko čarodějnice
Nelly Černohorská
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/483091/bmid_oko-carodejnice-wki-483091.jpg
4
118
44
Sofie byla obyčejná osmnáctiletá dívka potýkající se s vlastními problémy dospívání a nevydařenými vztahy. Vše se změnilo poté, co její matka, milovnice starožitností, pověsila na stěnu zrcadlo. Rázem se ocitla v soukolí bizarních událostí, jež hrozily skončit katastrofou. Ve městě začaly mizet dívky. Pachatel po sobě nezanechal žádné stopy a policie tápe. Jakmile se ztratí i Sofiina mladší sestra Alice, začíná závod s časem a vítězství je nejisté.... celý text
Přidat komentář
Moje první setkání s edicí Zrnka temnoty. Oko tady ukazuje, co edice znamená, tedy jen jistá zrnka... temnoty. Nicméně četl jsem s takovou chutí, až se mi udělalo zrnko ječné.
„V dobách,
kdy ještě neexistoval čas,
Bůh stvořil anděla
a dal mu jméno
Lucifer.“
Příběh se velmi pozvolna rozjíždí, ale konec mě velmi překvapil. Už jsem jednou v komentářích použil slovo cukumogami. Zrcadlo, které má Sofiina máma doma pověšené mi to trochu připomínalo. Ale nejde o to, zda to pojmenovat japonsky, nebo zůstat u klasického českého ducha. Tento je ovšem dost krutý a tak trochu mi současné rodiny bylo líto. Příběh má vše, co by měla duchařina mít. Napětí, krev, lásku, smrt a jistou dávku brutality.
Malá ochutnávka:
OPAVA Pohřešovaná Drahoslava Kejřová byla naposledy viděna svou matkou v pátek 13. září, jak v 7:30 vychází z domu na ulici Stalková a míří do školy. Tam ovšem nikdy nedorazila. „nechápu, co se mohlo přihodit. Nikdy by neutekla,“ říká její plačící matka.
Jako o zodpovědném dítěti hovoří o dívce také její třídní učitelka.
Ovšem, co mi na příběhu samotném dost vadilo, je přemíra německého jazyka. Nechce se mi moc číst nějaký příběh a v tom spousty cizích slov, bez vysvětlení pod čarou. A hledat v nějakém slovníku, co jaké slovo znamená – inu, do toho se mi nechtělo a nevím hlavně proč bych to vůbec dělat měl. Uvítal bych například na konci knihy místo Playlistu třeba nějaký slovník. Chtěl jsem dát průměr, šedesát procent, ale ten super konec si vysloužil o dvacet víc. 80%
Citát: Dneska se na ženy všechno šije tak nechutně úzké, že nevzhledné boule dělá i zastrčená pětikoruna.
Po knize jsem sáhla jako po jednohubce a byla jsem spokojená.
Hlavní hrdince se život zkomplikuje ve chvíli, kdy její máma přinese domů staré zrcadlo a jak název knihy napovídá, do jejího života se připlete jedna čarodějnice. A jak celé tohle skončí, si budete muset přečíst sami.
Sofie byla celkem sympatická hrdinka. Osmnáctiletá holčina, které jsem občas nerozuměla a nedokázala se s ní úplně ztotožnit, ale nijak mi nepřekážela. Ačkoliv v jednu chvíli jsem měla chuť s ní zatřást, ať se probudí.
Čarodějnice jako záporná postava byla fajn, a trochu jsem se spletla ohledně jejího životního příběhu ( a líbilo se mi, tak jak to bylo ), ale to bych zacházela, až do moc velkých detailů.
Příběh mě dokázal překvapit - zejména svým koncem, ale zároveň tam byli za mě předvídatelné věci a měla jsem pocit, že tohle jsem už někde viděla, nebo četla. Nebránilo mi to v tom, abych si příběh užila.
Co chci na knize ocenit jsou ilustrace a novinové články, kde máme i reálné fotky lidí. Setkala jsem se s tím poprvé a příběhu to dodávalo zase o trochu jiný rozměr.
Kdybych to měla shrnout pár slovy, byla to skvělá jednohubka, která mě bavila. Čekala jsem, ale něco víc. Pár věcí bylo předvídatelných, ale zároveň jsem byla pár věcmi potěšena. Plus přidávám za ilustrace a novinové články.
Děj se rozjíždí velmi pozvolna, až přejde v tajemnou duchařinu. Konec mě nemile překvapil, čekala jsem trochu v něco kladně lepšího, ale budiž.
Kyselé bonbony se mi líbily více.
Zajímavá, postupně se rozjíždějící duchařinu, jež vytahuje drápky napětí, aby se v závěru zela zmocnila duše čtenářova. Autorka ukázala svět očima hlavní hrdinky - osmnáctileté Sofie, kterou výborně psyhologicky vykreslila. Moc se mi líbilo zapojení velmi reálně působících novinových článků a kapitol věnovaných čarodějnici samotné. Myslím, že samotné téma inkvizočních procesů je velice nosné a je trošku škoda, že bylo zmíněno jen okrajově.
Ale jinak je první zrnko temnoty velice čtivé, styl psaní odpovídá věku hlavní hrdinky a velice mě bavil, děsivo postupně nabírá na intenzitě a číhající odvěké zlo je napsáno tak sugestivně, že autorce děkuju za tíživou noční můru.
Nelly Černohorska - Oko čarodejnice
Počet strán: 124
Vydavateľstvo : @goldendog
Žáner: #horor
V prvom rade ďakujem vydavateľstvu @goldendog za poskytnutie knihy na recenziu, v druhom rade ďakujem, že existuje edícia #zrnkatemnoty , tieto krátke hororové poviedky vo mne vždy vzbudia zimomriavky a strach a to len na pár stranách.
Ďakujem aj autorke, že si vymyslela tento úžasný príbeh plný duchariny a nevysvetliteľných javovov a brr pocitov, sen tam aj grc pocitov a hlavne skvelému štýlu písania, ktorým som si výborne priblížila 18 ročnú Sofiu, ktorá si servítky pred ústa nedáva
No, přiznám se, že úplně netuším, s jakým záměrem vznikla edice Zrnka temnoty. Pokud to má být náhrada legendární série Stopy hrůzy, pak je to asi ok. V jakémkoliv jiném případě ale Oko čarodějnice moc nefunguje.
Plus: Je to kraťoučký a Nelly Černohorská má celkem příjemný styl vyprávění.
Mínus: Horor to není ani vzdáleně. Spíš takové young adult depkaření s trochou nadpřirozena na okraji.
Nelly píše skvěle, moc mě to baví. Věty jako "Miluju ho, ale zrovna teď mě pěkně sere.", "Uši mám třikrát tak větší, takže slyším i můří prd.", "ozve se za ním tak náhle, že si z toho málem učůrnul" jsou prostě můj šálek kávy :-D
Co se týče námětu samotného, ten mě až tak nezaujal, ale to bude i tím, že jsem na horory náročná, už tu nějak všechno bylo. Nicméně postava Sofie je mi velmi sympatická a dost se mi líbilo prokládání příběhu novinovými zprávami.
Nelly, jen tak dál a doufám, že se brzy dočkám další knihy :-)
Myslela jsem si, že se mi kniha bude líbit mnohem více, ale byla bohužel zklamáním. Nešlo ani tak moc o samotný námět knihy, ale o zpracování. Vůbec mi neseděl styl jakým byla kniha napsaná a přišlo mi, že všechno tam bylo nastíněné jen obrazově a nic nebylo pořádně rozebrané do hloubky. Začátek byl dost pomalý a na to, že kniha má být horor tam bylo až moc sexu. Co naopak musím ocenit jsou jednoznačně novinové výstřižky, které jsou pěkným obzvlášťením textu spolu s ilustracemi. Ocenila bych asi jiné zpracování příběhu, protože za mě tajemné zrcadlo ze 17. století spolu s jeho temnou minulostí a vraždy mladých dívek mají velký potenciál, který byl ale bohužel v této knížce promarněn.
Moje první kniha z této edice Zrnka temnoty ... Je to útlá hororová jednohubka .... Která se skvěle rozvíjela ... Líbily se mi i zapojení novinových článků o pohřešovaných dívkách ... Hezky zobrazen příběh démona a konec byl docela síla.... Četlo se to fakt skvěle...
Skvělá knížka:-). První setkání s autorkou. Už několikáté zrnko temnoty, žádná knížka z této edice ještě nezklamala :-)
Tak tohle byla naprosto výborná záležitost. Ten začátek byl trošku náročnější a pár stran mi trvalo se sžít se stylem knížky, ale pak všechno nabralo grády. A ten konec? Lahůdka!
Moje první kniha z edice Zrnka Temnoty a úplně nenaplnila má očekávání. Čekal jsem něco jako Stopy Hrůzy. Vzpomínám si, že jako malý jsem Stopy Hrůzy hltal v noci pod peřinou. Byly to napínavé knihy pro děcka, od kterých člověk nečekal extra velkou hloubku, ale očekával napětí. Oko čarodějnice není úplně tento typ zábavy. Některé pasáže jsou dosti otevřené, možná až šokující, takže bych knihu dětem úplně nedoporučil. Je zde i pokus jít více do hloubky, než by člověk po takto útlé knížce čekal. Všechno je to ale tak nějak na půl cesty: I když hrdinka není jednorozměrná, úplně si mé srdce nezískala (chlastá, kouří, hulí, je z velké části pasivní), zvláště v první půlce knihy jede kniha na poloviční tempo a napínavé to začne být vlastně až v druhé polovině. Je to škoda. Příbeh je plný dobrých nápadů, ale mám pocit, že mnoho témat je tam jen načrtnuto.
Na knize dále chválím grafickou úpravu. Jsou zde velmi milé ilustrace a výstřižky novinových článku vytváří atmosféru. Pokud podobnou péči dostanou i další knihy z této edice, už teď se na ně těším.
Pokud jste milovali Stopy hrůzy, tak si Zrnka zamilujete! Protože přesně to na českém trhu chybělo. Krátké, úsečné příběhy způsobující zježení chloupků až na . Plné hnusu, zvrácenosti, zla, marnosti a zatracení. Happy end? Zapomeňte!
Sofii je 18 a řeší to samé jako její vrstevníci: "Už pár let propadám pocitům beznaděje. Nikdy vás nenapadlo, jak moc je život marný? Jste tady, i když jste se o to neprosili, před sebou jen tvrdé roky dřiny".
Její život se ale mění ve chvíli, kdy se doma objeví starodávné zrcadlo. Husí kůži má pokaždé, když kolem něj projde. A začnou se dít divné věci. Především se ztrácet mladá děvčata. Sériový vrah v Opavě? Nebo je zatím něco mnohem strašnějšího? Něco prastarého, bezvěkého a tak mocného, že to lidská mysl není schopna pojmout? A jak s tím souvisí úplňky, podivné úkazy či mizející menstruující panny? To už si, milý čtenáři, budeš muset přečíst sám.
Na knize cením zasazení do českého prostředí a umné novinové výstřižky, které spolu s pár trefnými kresbami podtrhují příběh.
Co se mi naopak nelíbilo - na to, jak je kniha krátká (124 str.) je začátek vleklý a krom občasného strašidelné polechtání dlouho čekáme na akci. Text zasahuje až příliš do vazby, takže jsem v podstatě musela zlomit hřbet (není chyba autorky, ale je to škoda). A co mi vyloženě lezlo na nervy, jsou některé rozhovory v němčině. Jde o pár vět, ale musela jsem to překládat a jako někdo kdo má z němčiny osypky mě to příliš nepotěšilo. A poslední bod - lehce mi to připomíná Stopy hrůzy č. 14 - Neznámá v zrcadle. Ale je mi jasné, že dnes už je těžké napsat něco originálně.
Suma sumárum - plusy převažují, proto doporučuji tuto jednohubku a už se těším na další Zrnka temnoty. Dávám 3,5/5.
Ale proč ne. Taková čtivá nadpřirozená jednohubka. Něco jako Stopy hrůzy v modernějším hávu. Líbil se mi styl psaní i motiv. Dalo by se s tím trochu pohrát a příběh vytunit. Nejvíc mi ale vadil text zabíhající příliš do vazby, špatně se to četlo a kniha se musela rozevírat "přes moc".
3,5
Přibližně 120ti stránková novela je jako když se v Bravíčku slepí stránky mezi fotorománem a děsivými příběhy :). V dobrém smyslu.
Na jedné straně je vztahová linka 18ti leté Sofie a na druhé straně máme tajemné zrcadlo ze 17.století a jeho příběh, vraždy mladých dívek, inkvizice.. a i když mi toho na tak útlou knihu přišlo až příliš, ve výsledku jsem se dobře bavila.
Čtení je jednoduché, detailní popisky vyvolávají zhnusení a novinové články, stejně tak umístění na Opavsko vyvolávají dojem opravdivosti.
Co se mi líbí moc je malá velikost, paperbacková forma a tedy i nízká váha, díky které se kniha vleze do každé tašky a je skvělá na cesty. To se vydavatelství povedlo.
Taková krátká jednohubka. Ani ne tak strašidelné, ale napětí tam je. Docela dobrá knížečka.
Milé překvapení. Škoda, že mi 18 už bylo, s hrdinkou bych se pak ztotožnila víc. Na mě trochu moc relationshit na úkor hororu, ale získal si mě "opepřený" jazyk a vtipná spojení (brokovnice - kámoška), kterým jsem se upřímně zasmála. Sympatická autorka, fandím jí :)
Výhrady mám k anotaci na zadní straně, jež má být lákadlem, nikoli spoilerem děje ze strany 105 z celkových 116. Má druhá výhrada směřuje k paperbackové sazbě. Řádky nešly číst do konce, dokud člověk knihu "nerozlomil". Proto po jednom přečtení vypadá můj výtisk jak vytažený... víte odkud.
Možná kdybych to četl jako první ze série, měl bych trochu jiný pohled, ale takto úplně ve všem souhlasím s komentátorem Reithe.
Štítky knihy
láska hudba thrillery horory démoni duchové a přízraky hřbitovy strašidelné domy strašidelné příběhy zrcadla
Oko čarodějniceKniha Oko čarodějnice je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 132x |
| Čtenářské výzvě | 19x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 75x |
| Chystám se číst | 38x |
| Chci si koupit | 12x |
| dalších seznamech | 4x |
Oko čarodějnice je již několikátou knihou Zrnek temnoty, kterou jsem přečetl. A je zatím jednou z nejlepších. Obecným problémem této edice totiž je, že knihy jsou na svůj krátký rozsah příliš ambiciózní a jako celek nefungují nejlépe. Oko čarodějnice je společně s Pomiluj smrt zatím jediná, ze které jsem tento dojem neměl. Napětí společně s příběhem pěkně gradovalo a některé pasáže mi připadaly příjemně znepokojivé - s čímž se rozcházím s některými místními komentáři (a to jsem veliký hororový fanoušek). Retrospektivní části se mi moc líbily, mrzelo mě, že nebyly více rozvedeny. Vřele doporučuji všem.
Pořadí Zrnek temnoty, jak se mi líbila: 1. Pomiluj smrt; 2. Oko čarodějnice; 3. Sklíčenost; 4. V pekle jsme všichni Hébert; 5. Vzácný druh; 6. Zůstanou jen skvrny; 7. Troll; 8. Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech; 9. V rozkvětu; 10. Pan Nikdo