Znásilnění: Milostný příběh

02.10.2023

Tak malá a přitom...
Oko za oko, zub za zub.
Její tvrzení proti jejich.
Obhajoba versus obžaloba.
Kontrasty.
Smýšlení společnosti, která je rozdělena na dva tábory, v nichž jedni očerňují, druzí litují.
Copak atraktivní žena - spoře oděná - automaticky vysílá signály? Ach ty nešťastné předsudky. Škatulkování nesprávným směrem.
Milostný příběh v knize tak nějak nevidím. A ani bych ji nepovažovala za obzvláště šokující detaily, obsahem a slovem, činem samotným ovšem ano.
Co mi rozhodně překáželo, byla forma vypravování, až na vysvětlující citace psány kurzívou. Ty se mi náramně líbily.
Kniha nijak zvlášť nezklamala, ale ani nenadchla.
Chvílemi "hluchá" místa střídaly úžasné metaforické procesy, kdy je čtenář doslova vytržen z reality a nevěřícně kroutí hlavou.

18.09.2023

V příběhu jsme okamžitě vtaženi do brutálního znásilnění matky, kterému přihlíží dcera a prosí partu několika mladých mužů, aby přestali...ano, ten začátek je příšerný a není pro slabší povahy. Opravdu ne a neberte varování na lehkou váhu.

Postupně se dostáváme k vyšetřování, kdy jsou obě ženy vyslýchány a dochází ke klasickým myšlenkám. Mohla jsem si za to sama? Byla jsem moc vyzývavá? Provokovala jsem je?...Matka se ze svých zranění uzdravila, ale psychika, ta jen tak uzdravit nejde. V knize můžeme sledovat myšlenkové pochody nejen matky, dcery, ale i pachatelů.

Je to náročná kniha, protože ač jde o fikci, vypráví o něčem, co může potkat jakoukoli ženu kdykoli a kdekoli. Přesto jsem se přistihla, přibližně za polovinou, že po mně příběh stéká a já se chvílemi i nudila a přála jsem si být na konci a otočit poslední list. Jako kdyby autorce došel dech a z naprostého šoku, kdy čtenáři je téměř až nevolno došla k nudným pasážím.

12.03.2023

Velice dobře napsané a není na škodu ani nezvyklá forma vyprávění. Příběh o příčinách a následcích hnusného zločinu, neutěšený svět amerického maloměsta a očekávání zda bude spravedlnosti učiněno zadost, to vše vtáhne čtenáře do příběhu.

27.02.2023

"Ta ženská. Co mohla čekat? Koledovala si, děvka. Voblíká se jak štětka. Její tvrzení proti jejich. Kdo ví, co se tam v tom parku vo půlnoci dělo?"
Jak málo stačí k tomu, aby se člověku obrátil život vzhůru nohama? Někdy jen špatné rozhodnutí, či snaha ušetřit pár minut.... A tak když se Teena rozhodne se svojí dcerou Bethel zkrátit si cestů domů přes park a cestu jí zastoupí opilí a sjetí mladíci: "Ukaž, jak ti hopsaj kozičky, fešando! Hejhejhej, kampak?" , zmůže se jen na křik: "Pusťte nás! Prosím vás, neubližujte nám!" Jenže už je pozdě. "Máma prosí, no tak, kluci, nechte nás na pokoji. Prosím vás, neubližujte nám, neubližujte mojí dceři, je ještě malá, kluci, no tak."
A sotva Teena přežije svoji vlastní smrt a drží se na pokraji šílenství, musí se vypořádat s viktimizací oběti a předsudky: "Co je to za matku, že s sebou vezme malou dceru na chlastačku a pak se s ní táhne pěšky přes park? Může si za to sama, taky mohla dopadnout mnohem hůř".
Kdepak, takovéhle příběhy se nečtou nejsnáze. Jenže ještě horší než samotné znásilnění je celý ten následující proces, kdy se obhajoba z Teeny snaží udělat couru, co provokovala a je to její chyba. Příběh je protknutý zraňujícími komentáři okolí a je těžké sledovat hroutící se svět matky a její dcery, které té noci skončilo dětství....
Kniha má 152 stran, takže přečteno za chvíli. Psaná je nespisovně a hodně, ale fakt hodně vulgárně. Což jí přidává na autentičnosti. A jestli jsem si myslela, že mě nemá čím překvapit, protože příběh je jasně daný, tak mě autorka vyvedla z omylu a závěrečná zápletka byla takovým lehounkým pofoukáním zad po střetu s řemdihem, jak by řekl básník.
Dávám 4/5⭐️

30.01.2023

Za ty roky čtení hororů mám žaludek z azbestu. Při čtení týhle útloboký knížky se mi ale dělalo vysloveně mdlo. Úderný psaní s bolestně detailním popisem v první části knížky. Krutý i chladný, a přitom - kór u soudu - s tučnou dávkou emocí. Joyce Carol Oatesová je ďábel. A já si její ZNÁSILNĚNÍ navzdory počtu stránek musel dávkovat. Každá kapitolka je tu totiž přesná jako facka.

28.01.2023

Krátký úderný příběh o lidské krutosti.

Hrůzný čin několika mužů je ústředním tématem celé knihy a my můžeme sledovat myšlenkové pochody nejen násilníků, ale i jejich obětí a ostatně i všechny projevy a reakce lidí v malém městečku.

Přes stylistickou strohost byla kniha těžko čitelná a musela jsem si dělat kratší pauzy. Nedostatek lidskosti, nejen ze strany obviněných, ale také okolí, byla těžko stravitelná.

Z knihy vystupují otázky k zamyšlení. Je správné vzít právo do svých rukou, když není možné jiným způsobem dosáhnout jisté spravedlnosti ? Jaký morální kompas mají někteří obhájci v rámci trestního práva? Mohou předsudky určovat vinu či nevinu jednotlivců?

18.05.2022

Přiznám se, že pojmenovat knihu Znásilnění: Milostný příběh - mi přišlo spíš jako špatný vtip vzhledem ke krutosti obsahu.
Autorka zvolila zajímavé pojetí psaní knihy - pohledy z různých stran na daný skutek. Knížka je to velmi tenká, ale skvěle napsaná. Ještě dlouho nad ní budete přemýšlet.

28.10.2021

Takové těžké téma a přitom přečteno jedním dechem! Velice čtivě napsáno. Tenoučké, ale hutné čtení.

30.05.2021

Pocity z novely bych vyjádřila citací přímo z tohoto příběhu.
"Vlak vykolejil a Dromoor toho byl svědkem. Musel odtamtud vypadnout, aby se nepoblil."

Silný příběh na nevelkém počtu stran. Nejsmutnější na tom je, že i v realitě se oběti znásilnění berou jako "ty, co si to zasloužily".

10.12.2017

Knížka drobná a útlá, ale vyznění velmi silné. Zaujal mě samotný název - jak můžete vedle něčeho tak odporného jako je znásilnění položit slova milostný příběh?
Všechny knihy J.C. Oatesové, které jsem měla možnost číst, byly opravdu dobré a zajímavé. Tahle drobná knížečka za nimi rozhodně nezaostává, spíše naopak. Nevíte, čemu se podivovat dříve - těm mnoha hlasům, které se k příběhu vyjadřují? Nebo faktu, že mezi výrazy soudní proces a spravedlivý proces vůbec nemusí být rovnítko? Že záleží jen na tom, kolik peněz dáte dohromady a jak dobrého (pro mne ovšem spíš jak bezskrupulózního) právníka si najmete? Že způsob, jakým někdo mluví, jak se obléká, jak žije, může někomu jinému zavdávat právo (!?!) s ním podle toho jednat . . .
Naprosto skvělá postava Johna Dromoora. A malá Bethel, co všechno musela zvládnout, prožít a přežít. Jaké byly její další životní osudy?
Kniha příšerná (svým obsahem) i nádherná (literárním zpracováním).

05.02.2017

V prvé řadě mě velmi překvapil způsob, jímž je příběh vyprávěn. S něčím podobným se jen tak nesetkáte, takže minimálně v tom pro mne byla kniha velmi výjimečná.
Pokud jde o samotný příběh, vyvolával ve mně řadu pocitů, povětšinou samozřejmě těch negativních - smutek, rozhořčení, pocit bezmoci, nespravedlnosti...Zanechal silný dojem, který jsem ještě nějakou dobu rozdýchávala. Takže za mě jde o útlou knihu, která je ale úderná a zasáhne.

17.02.2016

Tak tato kniha ve mě vyvolala jen pocit smutku a lítosti nad všemi obětmi tohoto zrůdného trestného činu :-(

08.10.2015

Do očí Vás bouchne du-forma a sem tam kurzívou psaná přímá řeč (nutno podotknout, že nespisovná, plná peprných slov a pěkně nenávistná.) Druhou ránu Vám uštědří sám vypravěč, který Bethel vše popisuje a připomíná. Je jasné, že to viděl, byl tomu přítomen a snad proto mluví. A to, že chce pro čtenáře zůstat neznámým? To činí příběh velmi zvláštním a neobvyklým.

lidská zloba je někdy nepochopitelná
souhlasím se susanka1982

06.11.2012

spravedlnost nakonec zvítězila, i když se jí muselo pomoct