Mé přítelkyně z Ravensbrücku

Velmi zajímavě napsaná kniha, prolínají se zde příběhy přítelkyň z koncentračního tábora a poznámkami "autorky", která o nich píše knihu a snaží se přijít na to, kdo ve skutečnosti jsou tyto ženy, ze kterých se staly přítelkyně na tak ošklivém místě.

Velice zajímavé téma, které má potenciál. Bohužel jsem se nedokázala začíst kvůli neustálému přesunu od příběhů jednotlivých přítelkyň k popisu života spisovatelky, která knihu vydala, ale nenapsala ji. Neustále se tam řešil její osobní život, vztah s partnery, se sestrou a s matkou. Hledala autorku a jezdila po různých městech. Nakonec jsme se dozvěděli, kdo knihu sepsal ze svých vzpomínek a kdo byli přítelkyně, že byly inspirovány reálnými postavami a něco málo o tom, co se s nimi stalo po válce...ALE. Celkově na mě toto dílo působilo hodně rozpačitě.

Tato knížka po dočtení ve mně zanechala dost zvláštní a zajímavé pocity. Možná je chyba nad ní uvažovat jako o knize výhradně zabývající se literaturou druhé světové války a koncentračními tábory, ale nahlížet spíše do duše spisovatelky (Idy nebo Magdy Knedler), která se snažila rozklíčovat příběh, který se (možná) odehrál; pochopit své Přítelkyně z Ravensbrücku. Na mysl mi neustále vyplouvalo, když jsem tak četla o Přítelkyních, jak pro autory jsou jejich postavy důležité, jsou to jejich přátelé, asi stejně jako pro nás čtenáře jsou přátelé knihy, které čteme, postavy v příbězích, se kterými to vše prožíváme. Je to vyprávěno takovým zvláštním způsobem, kdy víte, že se děly hrozné věci, ale psáno s nadhledem. Pro mne to mělo takovou zvláštní hloubku, byť vyprávění je zmatečné, jak ve jménech, v posloupnosti, minulost vs. přítomnost, vše se spolu prolíná a mísí jako v nějakém kotlíku, jehož obsah musíte vyprázdnit dříve, než vychladne. Žádnou jinou knihu jsem neměla tak moc olepíkovanou barevnými papírky. Myslím, že polskou literaturu jsem ještě nikdy nečetla, proto to působí zcela jinak, než všechny mé přečtené knihy. Zajímavé byly i vztahy, které Ida musí řešit. Jen mám výtku opět k opravě textu, případně překladu v některých případech. Možná časem ještě ke komentáři něco přidám, na co jsem teď ve víru emocí zapomněla. Ale před nedávnem jsem četla Tatéra z Osvětimi a za mne si srdce získávají Přítelkyně.

Úžasná kniha. Přečetla jsem ji jedním dechem.

Téma silné, ale zpracování mě moc neoslovilo. Působilo to zdlouhavě, chvílemi až chladně. Chyběla mi větší hloubka emocí a přirozenost. Měla jsem velké očekávání, ale nedostavilo se to, co jsem od takového příběhu potřebovala cítit.

Ztotožňuji se se všemi těmi komentáři, kteří kritizují to nepřehledné přeskakování.

Současnost nezáživná. Snad jen kromě několika málo závěrečných pasáží, kdy se KONEČNĚ autorka dohrabala ke svědkyním těch událostí.

Autorka vůbec nevyužila potenciál, který ta kniha měla.

Kdyby se věnoval především tomu Ravensbrücku, to byl přeci ten podstatný děj, mohla ta knížka vyznít jinak.
Byla by ta kniha sice o dost kratší ale čtenář by byl zaujat příběhem těch vězenkyň a ne tím, ne příliš souvisejícím autorčiným současným životem.
Zbytečný balast. Závěr jsem už jenom prolétl...

Moc sem se na tuto knihu těšila, až sem si jí na knihobotu koupila. A ještě že jsem si ji nekoupila za plnou cenu, bych byla akorát naštvaná. Souhlasím s většinou komentářů viz. níže. Skákání z roku do roku, nepřehlednost v postavách, ztrácela jsem se v ději....popravdě, už dlouho jsem se takhle netrápila se čtením knihy, jako s touto. Za mě velké zklamání, pochvalu ale musím dát za obal knihy, ten se opravdu povedl. Škoda....aspoň 1 hvězda.

Kniha se mi moc nelíbila. Skákání z roku do roku. Idina časová stopa začala být zajímavá až ke konci. Vždy když čtu něco s tématikou koncentračních táborů tak mám takový zvláštní mrazivý pocit, bohužel u této knihy se nedostavil a to mi moc chybělo.

Po přečtení komentářů jsem se obávala, nicméně kniha se mi líbila. Musela jsem tedy dávat větší pozor ohledně postav, hodně se střídali. Určitě jsou lepší knihy na toto téma, nicméně nelituji, že se mi tato kniha dostala do ruky.

Příběh mě vůbec nenadchl. První půlku jsem doslova protrpěla, protože knihy čtu do konce. Druhá půlka byla o něco lepší. Každopádně příběh Idy jedna velká nuda.

Velké zklamání, nemohla jsem se zacist a přišla mi dost chaoticka. Pomalu člověk nevěděl kdo co říká a v kterém čase. Autorka Ida tam měla pomalu víc prostoru jak samotné přítelkyně.

Kniha o přežívání v koncentračním táboře, která je pojatá jinak než ty, které jsem dosud četla. Je vyprávěna z několika úhlů, ať už žen z tábora nebo té, která se snaží zjistit, kdo knihu napsal a kdo byly ty ženy.

Dávám čtyři hvězdy i když hodnocení na DK není příliš povzbudivé. Kniha se mi líbila, bylo to trochu jinak pojaté než ostatní příběhy z období druhé světové, neřeknu li z prostředí koncentráků. Právě to jiné dodávalo knize ten správný směr.

"Přála bych si,aby tuto knihu četli mladí lidé,pro které jsou ony časy vzdálené a popisovaná dramata nepředstavitelná.
Jestliže se to stane, ozvěna jejich hlasů nikdy neumlkne." Elzbieta Kuta dcera vězeňkyně z Ravensbrucku.
Hodnotit tuto knihu je těžké, jelikož se mi celkově tato četba hodnotí špatně, avšak paní Elzbieta hezky shrnula,to co mi leží na srdci.
Čtěte tyto příběhy a nezapomínejte, že tyhle hrůzy se opravdu staly.

Velmi zvláštní kniha. V dobrém. Byť beletrie, měla jsem celou dobu pocit, jako bych četla životopis, možná popis průběhu psaní absolventské práce, a tak trochu jsem doufala, že na konci bude napsáno, že je příběh inspirován skutečností. Není...
I přes poměrně husté písmo kniha neuvěřitelně plynula a mnohdy jsem nechápala, kolik stránek už uplynulo. Ráda jsem se k ní a k hlavním hrdinkám vracela. Ida mi sice nebyla příliš sympatická, přesto jsem ji dokázala pochopit.
Ani po dočtení nemám pocit, že by Přítelkyně překypovaly dějem, přesto mě nějakým způsobem poznamenaly a ješte dlouho na ně budu myslet. Číst o myšlenkových pochodech a pocitech vězňů z KT je mnohdy mnohem náročnější, než číst o neuvěřitelném fyzickém utrpení, které museli snášet. Koneckonců fyzického násilí je i v dnešní době bohužel všude přespříliš a člověk už se proti cizímu utrpení stal možná častečně imunním...

Mám ráda knihy s tématem druhé světové války a koncentračních táborů. Moc jsem se na tuhle knihu těšila, ale...zklamala mě. Nelíbilo se mi prolínání minulosti a přítomnosti. Někdy bylo vše až moc chaotické. Tak nějak jsem tušila, jak vše skončí.... Četla jsem i lepší knihy.

Chvílemi jsem se ztrácela v ději a v postavách. Přišlo mi to takové zmatené. Námět skvělý, ale myslím, že se to dalo zpracovat jinak. Přečetla jsem už spoustu knih na tématem holocaustu, ale tohle se nepovedlo.

Hodnocení: 3/5

Druhá světová a celkově tématika koncentračních táborů není moje kafe, ale přece jen by člověk měl mít alespoň něco přečteno.

Přítelkyně jsou něco jako deník a přitom to deník není. Přeskakujeme tu mezi vícero pohledy. Kromě toho, že nám přítelkyně vypráví, jaké hrůzy se jim v táboře dějí, tak se i dozvídáme střípky z jejich předešlého života.

Kromě děje z pracovního tábora nám kniha nabízí i pohled spisovatelky, která se k deníku dostane (nebo spíš on k ní) a ona se rozhodne deník zpracovat do knihy.
Kniha jí pohltí natolik, že následující roky se věnuje tomu aby přišla na to, kdo přítelkyně byli a proč se deník dostal zrovna do jejích rukou.
Zpřetrhá pouta se svým životem a naprosto se ponoří do výzkumu.

Knížka se mi občas četla opravdu těžce.
Deník zachycuje myšlenky, pocity a příběhy občas dost chaoticky, což samozřejmě odpovídá tomu, že někdo deník napsal zpětně po několika letech mimo tábor a sestavil ho z paměti nebo z ústřižků. Ale bohužel mi občas dělalo problém se začíst a žádná z postav mi vlastně vůbec k srdci nepřirostla. Takže jsem knížku četla dost nezúčastněně a to mi přijde jako velká škoda.
Mám ráda, jak se prolíná děj z dnešní doby a děj z tábora, to dává příběhu alespoň nějaké provzdušnení, ale jinak mi knížka moc nesedla.

Knih o KT z 2. světové války jsem již přečetla spoustu, ale Ravensbrück byl "příjemnou" změnou. Bohužel mi to úplně nesedlo, byť to bylo dobře napsané. Kapitoly se pěkně prolínaly - minulost, současnost. Knížka je psaná čtivě, takže to jde "pěkně od ruky". Jsem za tento jiný pohled ráda.