Mé přítelkyně z Ravensbrücku

20.03.2024

Kniha o přežívání v koncentračním táboře, která je pojatá jinak než ty, které jsem dosud četla. Je vyprávěna z několika úhlů, ať už žen z tábora nebo té, která se snaží zjistit, kdo knihu napsal a kdo byly ty ženy.

08.03.2024

Dávám čtyři hvězdy i když hodnocení na DK není příliš povzbudivé. Kniha se mi líbila, bylo to trochu jinak pojaté než ostatní příběhy z období druhé světové, neřeknu li z prostředí koncentráků. Právě to jiné dodávalo knize ten správný směr.

10.02.2024

"Přála bych si,aby tuto knihu četli mladí lidé,pro které jsou ony časy vzdálené a popisovaná dramata nepředstavitelná.
Jestliže se to stane, ozvěna jejich hlasů nikdy neumlkne." Elzbieta Kuta dcera vězeňkyně z Ravensbrucku.
Hodnotit tuto knihu je těžké, jelikož se mi celkově tato četba hodnotí špatně, avšak paní Elzbieta hezky shrnula,to co mi leží na srdci.
Čtěte tyto příběhy a nezapomínejte, že tyhle hrůzy se opravdu staly.

08.02.2024

Velmi zvláštní kniha. V dobrém. Byť beletrie, měla jsem celou dobu pocit, jako bych četla životopis, možná popis průběhu psaní absolventské práce, a tak trochu jsem doufala, že na konci bude napsáno, že je příběh inspirován skutečností. Není...
I přes poměrně husté písmo kniha neuvěřitelně plynula a mnohdy jsem nechápala, kolik stránek už uplynulo. Ráda jsem se k ní a k hlavním hrdinkám vracela. Ida mi sice nebyla příliš sympatická, přesto jsem ji dokázala pochopit.
Ani po dočtení nemám pocit, že by Přítelkyně překypovaly dějem, přesto mě nějakým způsobem poznamenaly a ješte dlouho na ně budu myslet. Číst o myšlenkových pochodech a pocitech vězňů z KT je mnohdy mnohem náročnější, než číst o neuvěřitelném fyzickém utrpení, které museli snášet. Koneckonců fyzického násilí je i v dnešní době bohužel všude přespříliš a člověk už se proti cizímu utrpení stal možná častečně imunním...

12.01.2024

Mám ráda knihy s tématem druhé světové války a koncentračních táborů. Moc jsem se na tuhle knihu těšila, ale...zklamala mě. Nelíbilo se mi prolínání minulosti a přítomnosti. Někdy bylo vše až moc chaotické. Tak nějak jsem tušila, jak vše skončí.... Četla jsem i lepší knihy.

09.01.2024

Chvílemi jsem se ztrácela v ději a v postavách. Přišlo mi to takové zmatené. Námět skvělý, ale myslím, že se to dalo zpracovat jinak. Přečetla jsem už spoustu knih na tématem holocaustu, ale tohle se nepovedlo.

02.01.2024

Hodnocení: 3/5

Druhá světová a celkově tématika koncentračních táborů není moje kafe, ale přece jen by člověk měl mít alespoň něco přečteno.

Přítelkyně jsou něco jako deník a přitom to deník není. Přeskakujeme tu mezi vícero pohledy. Kromě toho, že nám přítelkyně vypráví, jaké hrůzy se jim v táboře dějí, tak se i dozvídáme střípky z jejich předešlého života.

Kromě děje z pracovního tábora nám kniha nabízí i pohled spisovatelky, která se k deníku dostane (nebo spíš on k ní) a ona se rozhodne deník zpracovat do knihy.
Kniha jí pohltí natolik, že následující roky se věnuje tomu aby přišla na to, kdo přítelkyně byli a proč se deník dostal zrovna do jejích rukou.
Zpřetrhá pouta se svým životem a naprosto se ponoří do výzkumu.

Knížka se mi občas četla opravdu těžce.
Deník zachycuje myšlenky, pocity a příběhy občas dost chaoticky, což samozřejmě odpovídá tomu, že někdo deník napsal zpětně po několika letech mimo tábor a sestavil ho z paměti nebo z ústřižků. Ale bohužel mi občas dělalo problém se začíst a žádná z postav mi vlastně vůbec k srdci nepřirostla. Takže jsem knížku četla dost nezúčastněně a to mi přijde jako velká škoda.
Mám ráda, jak se prolíná děj z dnešní doby a děj z tábora, to dává příběhu alespoň nějaké provzdušnení, ale jinak mi knížka moc nesedla.

Knih o KT z 2. světové války jsem již přečetla spoustu, ale Ravensbrück byl "příjemnou" změnou. Bohužel mi to úplně nesedlo, byť to bylo dobře napsané. Kapitoly se pěkně prolínaly - minulost, současnost. Knížka je psaná čtivě, takže to jde "pěkně od ruky". Jsem za tento jiný pohled ráda.

21.04.2023

Po Porodnici z Osvětimi jsem přistupovala k Přítelkyním se značnou rezervou. Autorka se zde ale překonala. Vkusné propojení minulosti s přítomností. Chápu, proč kniha pro někoho nemusí být šálkem čaje, ale mně osobně sedla a pro mě má i poselství, které by se mělo předávat napříč generacemi.

Nikdy nesmíme zapomenout na minulost, abychom ji neopakovali. Bohužel ale jako lidstvo zapomínáme rychle...

15.03.2023

Řekla bych, ze pro Idu byl skoro až fanatismus hledání informací o přítelkyních vzhledem k tomu, kolik času jim obětovala.
Do knihy jsem se zpočátku nemohla začíst. Je to spíše vyprávění s minimem rozhovorů, někdy zbytečně až moc dlouhé. Nejdete tam ale spoustu myšlenek. Jako celek působí kniha zajímavě.
Ještě musím zmínit obálku knihy - ta se mi moc líbí.

Nebudu hodnotit, protože nechci dávat odpad, když jsem přečetla “pouze” 70 stran. Ale i tak málo stačí abych si chtěla vyrvat vlasy z hlavy a knihu vyhodit z okna…. Horší jsem snad nečetla. Naprosto nezajímavý děj, o jakési imaginární autorce co hledá imaginární ženy. Věty většinou o pár slovech, jak kdyby to psal školák, úsečné a prostoduché. Zbytečné nepřeložené německé výrazy, psáno často v bloku bez odsazení, šílené skákání v čase, kdy celá kniha je psaná v přítomném čase, ale vy se v jednom odstavci ocitnete na třech různých místech v pěti různých dobách. Na příště se vyhnu knihám, které pouze těží z tématiky koncentračních táborů!

01.02.2023

Jemně napsaná kniha o přátelství v ženském KT. Knihu jsem se bála číst kvůli recenzím, ale nakonec musím říct, že se mi líbila víc než Porodní sestra z Osvětimi. Kniha je napsaná jemně, s nadějí. Jediné, co bych vytkla je, že na můj vkus tam bylo příliš "přítomnosti", i když na jednu stranu chápu, že to byla linie příběhu.

16.01.2023

Kniha má zpočátku pomalejší děj a některé může odradit. Rovněž jak zde již bylo zmíněno je střídání postav v některých momentech chaotické. Nicméně pátrání po autorce spisu vás dokáže pohltit natolik, že knihu dočtete, abyste došli k rozřešení.

19.12.2022

Tuhle knížku jsem dostala. Trochu jako nevyžádanou radu - poděkovala jsem, prolistovala a v duchu zaúpěla...

Stručně, dávám za pravdu většině předchozích čtenářů, není to nic, k čemu bych se chtěla vracet. Asi tak nějak...

Knihu sem zavřela po přečtení asi 30 stránek. Nenadchla a v podstatě sem zjistila že ani nevím o čem sem četla.

06.07.2022

Ani druhá autorčina kniha mě nenadchla. Opět zajímavý námět, ale styl psaní je nezajímavý. Střídání postav pro mě občas bylo chaotické.

14.05.2022

Já vám nevím...Ne že by mě to vyloženě nebavilo, ale ani nemohu říct, že by mě to bavilo. Po chvíli jsem se začala ztrácet v tom, kdo je kdo. Hlavně ke konci, to jsem se musela často vracet, abych věděla, o kom je zrovna řeč. Vyloženě mě štvala "Idina linka", kdy pořád přemýšlela, jestli má raději toho nebo tamtoho, kdo je autorkou textu, jestli má pátrat dál atd...Ale nejvíc mě dostal konec - to jako vážně??? Po tolika stranách mnohdy zbytečných blábolů se nedozvíme prakticky nic? Myslím, že se tomu dalo věnovat víc péče, a ukončit knihu nějak důstojněji...
Čekala jsem prostě víc, za mě bohužel celkem ztráta času.

Od půlky funím zoufalstvím, zoufale vyhlížím poslední stránku. Úplně zbytečná knížka.

27.04.2022

IDA NEMOHLA "PŘÍTELKYNĚ" NECHAT JÍT...

Knížek o koncentračních táborech je hodně a všechny nám ukazují hrůzy a utrpení.
Tato kniha popisuje příběhy a životy několika žen, které to prožily, ale zaujala mě úplně něčím jiným.
Zaujala mě a vlastně hodně chytla URPUTNOST spisovatelky Idy.
Dostal se k ní rukopis, který možná napsala jedna z vězněných žen.
Ida udělala mírné úpravy a knihu vydala, ale nedá jí spát, KDO JE AUTORKA....
Myslela na PŘÍTELKYNĚ několik let, pátrala, představovala si jejich příběhy a mně na tom celém připadá úžasné, že na ně nechtěla zapomenout, přestože je osobně neznala.
ANI JÁ NEZAPOMENU
NEZAPOMENU NA SÍLU PŘÁTELSTVÍ
NEZAPOMENU, ŽE NEMÁME ZAPOMÍNAT