Peyka komentáře u knih

Tato kniha je určena víceméně pro cílovou skupinu. Pochybuji, že byste si náhodně vybrali takovou knihu v knihkupectví.

Život Claudie je zajímavě zachycen a popisován s pomocí italské novinářky Anny Marie Morio. Myslím, že je to jediný životopis Cardinale, který byl přeložen do češtiny.

Jak to u biografií bývá, čtenář se dozví spoustu zajímavostí i šokujících odhalení. Neměla to lehké, jako italská dívka vychovávána v arabské kultuře. Její osoba mě vždycky fascinovala, je na ní něco tajemného a atraktivního zároveň. Ačkoli jako filmová hvězda zhasla příliš brzy, jako osobnost září neustále. Pro mě je jednou z nejlepších hereček, jejíž elektrizující charizma, tajemná krása a nevídaný talent změnili navždy svět kinematografie.

6 06.01.2021

Další Keplerovka plná šokujících zvratů, nechutných scén a vydatné dávky adrenalinu v žilách. Opět brilantně propracovaná severská krimi s Joonou Linou v hlavní roli. O nápadech, kompozici a zpracování nemůže nikdo pochybovat.

Nicméně, pro mě se série láme u páté knihy. Stalker byl perfektní, za to Lovec králíků už mě nijak neohromil. Lazara jsem radši vynechala a po Zrcadlovém muži jsem sáhla v podobě audioknihy. Nebýt charizmatického hlasu Pavla Rímského, papírovou knihu bych, leč nerada, určitě v půlce odložila.

Příběh začíná perfektně, naprosto čtenáře vtáhne do děje, tak jak to Keplerovci umí. Setkáváme se s přemíru postav a rozvětvenými dějovými liniemi, které se vám krásně ke konci spojí v jednu bombu.

Nicméně, v polovině jako když utne, a příběh stagnuje, jakmile se na scéně objeví hypnotizér. I když mám postavu Erika ráda, tady byl spíš na škodu. Kniha je zamotaná, přemrštěná zbytečnými dějovými odbočkami a těžko uvěřit, jak to vlastně skončí.

Neříkám, že se na další pokračování nepodívám, ale asi budu hodně skeptická.

8 03.01.2021

Tereza pokračuje v rozdávání pozitivity i ve své druhé knize. Jako by mi viděla přímo do hlavy. Kniha je mi velmi blízká. Tematicky se s ní naprosto ztotožňuji, protože mě potkal podobný osud jako právě Terezu. Sama vím, jak těžké je prorazit se svými nápady v jiné, cizí zemi, kde je naprosto jiná mentalita a návyky, a kde se stereotypy bourají jen stěží. Je to ironie osudu, když si přijdete cizí ve své vlasti, nicméně pro člověka žijícího dlouhodobě v zahraničí je to vcelku normální. Chce to prostě zatnout zuby, padnout až na dno, když je třeba, ale zase se rychle zvednout a jet dál. Když je člověk vytrvalý a trpělivý, jde si za svým, všechno je možné. :-) Určitě doporučuji i její "motivační" podcasty.

5 03.01.2021

Přečetla jsem v práci, když jsem před lety ještě pracovala v knihkupectví. :-) Lindsey Kelk je oblíbenou britskou autorkou, její knihy najdete všude ve Velké Británii, ale abych se pouštěla do celé série "I heart," za to mi ta kniha nestála.

4 30.12.2020

Moje nejoblíbenější klasická literatura. Vrcholné dílo F. S. Fitzgeralda. Vlastním pět vydání v pěti různých jazycích. Jsem blázen, já vím. :-) Pan Fitzgerald, to byl pán pařmenů, spolu se svojí manželkou Zeldou si dokázali užít Jazz Age a Roaring 20s. Jeho knihy jsou odrazem života večírků a společnosti smetánky, o velkých úspěších i hrůzných pádech. Jsou chvíle, kdy vám peníze nekoupí ani štěstí ani lásku. A minulost také nelze opakovat, jak v to věří věčný snílek Gatsby. Doporučuji i jeho další knihy jako Něžná je noc, Krásní a prokletí, i povídku o Benjaminovi Buttonovi :-)

Nadčasová novela, která nejen ve své době ohromila svět. Já mám svoje krásné staré antikvariátové vydání Odeonu z roku 1976.
Příběh z doby "Great depression" v Americe 30. let, kdy se začala rozvíjet konzumní společnost a bohatí se bavili na chudých a zoufalých v podobě tanečního maratonu, a kde slovní spojení reality show nabývalo na novém významu. Film s Jane Fonda byl také vynikající.

8 30.12.2020

Taková pěkná oddechovka na jedno odpoledne. Nic světoborného neočekávejte, ale hezky se zrelaxujte, když bude třeba pršet a zapomenete na svět kolem. Opravdu jednoduchá kniha na nepřemýšlení. Takové příběhy jsou občas třeba.

3 30.12.2020

Palahniuk je moje láska i prokletí, jak už jsem někde psala. Klub rváčů jsem objevila, když mi bylo cca 18 let a naprosto mě fascinoval. Autora ani film jsem tenkrát neznala, ale tímto si mě naprosto získal. Pamatuju si ale do dneška, že jsem na knihu narazila u Dobrovského. Byla poslední s natrženým obalem.

Nic podobného jsem předtím neznala. Velmi kontroverzní, pobuřující, šokující, fascinující, ohavné, ale zároveň něžné a milostné - Klub rváčů má hodně přívlastků. Od té doby se o Palahniuka zajímám.

Knihu jsem četla asi pětkrát, na vysoké škole jsem dokonce napsala diplomku a nazvala ji Deviantní postavy v díle Chucka Palahniuka. Psala jsem ji dva roky. Tímto mi autor zůstal v srdci...i na papíře. Znám všechny jeho knihy i biografie, v zahraničí jsem navštívila pár setkání s autorem.

12 30.12.2020

Tady platí pravidlo, že většina pokračování světových trháků nestojí za nic. Kniha mě zklamala ve všech ohledech, dějově, vývojem postav i kompozičně (čteno v originále), zápletka s nalezenou dcerou přes čáru. Nikdy mě Jojo Moyes nevtáhla do svého světa, pouze u románu Než jsem tě poznala, a to spíše přisuzuji filmovému zpracování, na jehož úkor jsem sáhla po knize. Autorka má fanoušky po celém světě, její knihy jsou jedny z nejprodávanějších, česká vydání lákají svými překrásnými obálkami, bohužel já se fanouškem nikdy nestanu.

6 30.12.2020

(SPOILER) Zlatý průměr s malým wow efektem. Toto je příběh o slepé lásce a falešných nadějích. Kniha na mě ale nezanechala takovou těžkou stopu jako Za zavřenými dveřmi, ale zase nebyla tak frustrující jako V pasti lží.

B. A. Paris je pro mě autorkou, která neztrácí nápady a každá její kniha je něčím zajímavá. V tomto případě to byly Matryoshky jako symbol rozpolcenosti. I když už mi lezlo na nervy, jak se pořád objevovaly. A zase ta ruská panenka!

Bohužel jako bych příběh už někde slyšela. Souhlasím s názory, že ze začátku kniha připomíná Zmizelou či Dokonalou, ale je kompozičně čtivější a plyne svižnějším tempem.

Ačkoliv se kniha čte sama, střídání ich- a du- formy, posléze střídání kapitol z pohledu dvou postav je příliš chaotické a druhá část s Leylou na scéně je tuctová. Chyběla mi interakce mezi hlavními protagonisty, Leyla je malinko (opravdu) zastrčená do pozadí. Ostatní postavy vlastně jen slouží jako výplně hluchých míst, jako nástroje vedoucí Finna k odhalení syrové pravdy.

Naopak třetí část a závěr čtenář hltá jak nenažraný. Příběh nabere maximální spád, i když jsem tušila, jakým směrem se kniha ubírá, ale frustrace nabírá na obrátkách u Finnovi naivity, zbrklosti a nevědomosti. Závěrečná slova se mi vryla do paměti. Láska je přeci jen iluze?!

Autorčino Dilema si nenechám ujít, stejně tak i její další knihy.

10 30.12.2020

Jste otrávená ze své krásy?! Ustřelte si kus obličeje - problém vyřešen. Jeho prvotina porazila Klub rváčů. Absurdita přímo stříká z každé stránky. Samozřejmě činy hlavní protagonistky reprezentují něco mnohem víc. Autor se tentokrát zaměřil na kritiku světa krásy, co krása reprezentuje a co se stane, když o krásu přijdete. Nic krásnějšího to rozhodně nebude! :)))

4 17.12.2020

Oproti bombám, které Palahniuk vypustil v jeho jiných dílech, je Snuff slabší. Není to možná tak zpracováním, jako spíš posláním celého příběhu. Velmi povrchní absurdní nechutná a zvrácená story, ze které vyplývá jasný konec. Palahniuk chtěl opět poukázat na absurditu konzumní společnosti a vliv médií na jedince. Nicméně, tady to nějak nefunguje, teda aspoň na mě ne. Ale je to Palahniuk, moje láska i moje prokletí, takže tři ***. :)

3 17.12.2020

Jednoznačně velmi povedený debut s wow efektem. Touto knihou jsem objevila před pár lety jednu z mých oblíbených autorek. Mary Kubica má schopnost vytvořit neotřelé příběhy s nevšedními postavami. Formou psaní z pohledu postav a získáním více perspektiv v příběhu si ji oblíbili čtenáři po celém světě, i u nás.

Kniha překvapí, šokuje i znechutí.

6 17.12.2020

Bohužel já si nikdy neoblíbím toto téma. V poslední době mi přijde, že se stává tématika koncentračních táborů velmi oblíbená, a ten velký židovský boom odstartoval právě Tatér. Chápu, že by měl historii každý znát, to v žádném případě neodsuzuju, ale nechápu fascinsci ani neustále připomínání téhle hrůzy.

4 17.12.2020

Slátanina a zase jenom slátanina. Podle obalu a obsahu jsem se fakt těšila. Vypadalo to slibně, ale bohužel nejhorší severská krimi, jestli se to tak vůbec dá nazývat. :/

7 17.12.2020

Autorka má zvláštní vyprávěcí prostředky, zřídka používá přímé řeči, a postavy jsou tak nějak ploché. Nejsem úplný fanoušek, kniha Vše, co jsme si neřekli, není moje nejoblíbenější. Nicméně, u této knihy mě zaujal příběh, rádoby pohodlí a štěstí rodinného krbu. Každá rodina má svého kostlivce.

4 17.12.2020

Četla jsem asi jako třináctiletá na ZŠ. Pamatuju si to do dneška, jak jsem probrečela polovinu knížky. Moc jsem fandila Lassie na její trnité cestě. Jedna z nejlepších dětských knih o přátelství.

5 17.12.2020

Nejobsáhlejší Harry, kterou jsem četla ale asi třikrát. Za mě nejlepší příběh, nejlépe propracovaná zápletka.

8 17.12.2020

I mě před cca 18 lety naprosto nadchl příběh mladého čaroděje a jeho přátel. Bude mi třicet a stejně mě stále fascinuje svět kouzel a Harryho dobrodružství. Vždycky přemýšlím, jak to ta Rowlingová vymyslela, to je jednou za život. Všechny ty výrazy jako jména kolejí, Bradavice, mozkomorové, smrtijedi, hulák,..klobouk dolů...samozřejmě patří velký dík panu Medkovi jakožto dvornímu překladateli Harryho Pottera, díky němu získala tato nezapomenutelná série i české čtenáře. :)

"Král je žebrák a hra skončila." Jak výstižné! Společný debut dvou sester se náramně povedl. Perfektní lahůdka psychologického žánru. Naprosto fantasticky vykreslené dvě odlišné ženy, které se snaží přežít a doběhnout jednoho muže.

Kniha dává hodně prostoru pro vývoj obou hlavních protagonistek, velmi pomohlo rozdělení na tři části.

První část plyne ladem a namlsává čtenáře na velký break. V polovině se láme led a příběh dostává jiný, dynamičtější spád. Druhá polovina knihy jede jako blázen. Daphne je bojovnice až do konce, Amber je ubožačka - až do konce. A Jackson?! Radši bez komentáře. Ať si každý udělá obrázek sám. Střídání er- a ich-formy dodalo příběhu dynamiku a schopnost udržet čtenáře ve střehu.

Líbilo se mi propracované vyústění i finální konfrontace. Takhle má vypadat psychologický thriller.

*Mám pár postřehů z českého překladu. Občas se objevovaly překlepy, a zvláštní slovní obraty a reference. "Náramek ve tvaru kruhu?!" Trochu krkolomné. Neustále se opakovalo slovo "dívka" odkazující na Amber, což se mi moc nehodilo do kontextu.

13 15.12.2020