Achjo :( jelikož je tohle už moje šestá kniha od Kubicy, mam k ní jisté výhrady. Tak moc jsem se těšila, co moje oblíbená autorka a královna dějových zvratů přinese tentokrát a jsem bohužel zklamaná.
Čteno v překladu (moc chválím). Kniha se čte velmi dobře, svižné tempo, Kubica a její multivypravěči dávají knize dynamiku.
Nicméně, Pohřešovaná na mě působila jako táhlé domácí drama s nesympatickými postavami. Leova linka byla úplně zbytečná, Kate a Bea mě nechávaly naprosto chladnými. Návrat Delily byl od začátku prapodivný.
Mám pocit, že Kubica chtěla pomalu stavět temnou astmosféru předměstí, ale pak ji asi došly buď stránky nebo se do toho sama zamotala a hledala nejbezpečnější cestu ven. Ačkoliv je Kubica známá tím, že rozuzlení přichází na posledních stránkách, tohle grandfinále bylo šíleně uspěchané a přiliš vysvětlování na pár stránkách, aby bylo honem honem. Samozřejmě finální twist knihu dost zachraňuje, ale vlastně je nereálný a nepravděpodobný. Hrozně mi kniha připomíná Za zavřenými dveřmi nebo Žena, kterou jsem byla - to se mi u Kubicy nikdy nestalo, její příběhy byly vždy velmi originální.
Za mě její nejlepší knihy jsou Hodná holka a Když zhasnou světla. Pohřešovanou hodnotím 60%.
Pro mě velmi osvěžující a nové. Fascinující žánrový mix. Autorku jsem neznala, ale zaujal mě příběh o sirénách. Kniha se mi líbila hlavně díky propojení mystických prvků, bájných stvoření, tradičního folklóru a detektivní zápletky se silnými ženskými hrdinkami.
Dějová linka Lucy a Jess ze současnosti se četla nejlépe, svižně odsýpala. Příběh Mary a Elizy mě ze začátku vůbec nebavil, autorka vypisuje především pocity a temné prostředí vězeňské lodi tomu nepřidá. Nicméně vás drží v napětí a čekáte to propojení mezi oběma linkami. To propojení je velmi promyšleně odhaleno až na posledních stránkách, což drží čtenáře v napětí.
Celkově hodnotím velmi pozitivně, knížka ve mě zanechala stopu. Síla ženské proměny, kde tranformace znamená vysvobození a klid, je to fakt hrozně pěkně napsané.
Četla jsem v originále. Jediné, co se četlo hůř, byly deníky Jess, ten typ písma mi nesedl. Obecně autorka používá velmi lyrický a atmosferický jazyk. Pasáže z lodi z 18.století jsou psané dlouze, popisně a monotónně, pasáže ze současnosti jsou víc dynamické.
Za mě hodně povedený gotický román s prvky magického realismu. 75%
Autora mám velmi ráda, Černé lekníny jsou jedna z nejlepších knih, které jsem četla. Vážku jsem přelouskala za pár dní. Samozřejmě Bussiho styl, který nenechá čtenáře chladným a udržuje jeho pozornost mě moc baví. Nicméně, Vážku jsem měla doma několik let a do čtení se nehrnula z mnoha důvodů - velmi pozitivní recenze, ale bála jsem se, že Lekníny nic nepřekoná. A taky že ne. Příběh je velmi poutavě napsaný zápletka je skvělá a jak jsem zmínila autorův grip, Vy chcete znát jméno, kdo teda přežil. Ale jakým krkolomným způsobem se k tomu dopracujete, to je masakr. Oproti ostatním Bussiho knihám (četla jsem skoro všechno, nejslabší za mě asi Byla prý docela hezká) je to hrozně překombinované a hodně nereálné. :( jak již bylo zmíněno, kapitoly z deníku byly zdlouhavé a nudnější, i když Bussi využil svou typickou formu promluvy k samotnému čtenáři, místy to vůbec nefunguje a hlavně to nedávalo smysl.
Musím ale říct, že posledních pár stránek se mi nahrnuly slzy do očí a zárověň i úsměv na tváři. Rodina ne vždy znamená mít stejnou krev. Navzdory všemu hodnotím velmi kladně. 80%
Pokud jste viděli filmy "Šíleně bohatí Asiati" nebo "Zlatokopky," tak tohle je taková hodně dobrá směsice. Román nás zavede do světa módy a fakového luxusu. Autorka poutavě popisuje, jak funguje prodej módních padělků a kam vás mamon dokáže zahnat.
Dějově sledujeme dvě kriminálnice, kterým to dobu prochází, ale pak se ukáže, jaké jsou kámošky. Nečekejte úplně nějaké rozbory charakteru. Jedná se o lehčí ženské čtení.
Kompozice - angličtina moderní, svižná, současná. Kratší kapitoly, kratší věty, hodně interakce mezi dvěma ženami. Za mě 80%
Popeleční středu jsem nečetla, každopádně Ethan Hawke patří k mým oblíbeným hercům a kupodivu je i velmi obstojný spisovatel.
Tato kniha je ódou na divadlo, ale z pohledu zkrachovalého zoufalého mladého muže, který si zpackal celý život. Hawke nejen podrobně popisuje prostředí divadla a divadelních zkoušek, ale také hluboce rozervaného, nesympatického mladíka unaveného životem. Ta charakteristická analýza se mi líbila.
Nicméně, dějově je to hrozně pomalé a tak nějak nezáživné. Za mě 60%
Dystopické dílo z velmi blízké a mrazivé budoucnosti, kde sleduje každý váš krok Velký Bratr a technologie je král. Prémiové manželské páry mají úlevy na daních, slevy na hypotéku, přednost u lékaře a obyčejní jednotlivci platí všechno dvojnásob. Marrs opět poukázal na důsledky nadvlády umělé inteligence.
Za mě opět skvělý román plný zvratů a činů, nad kterými zůstává rozum stát. Kniha je rozdělena na krátké kapitoly z pohledu pěti různých postav. Líbí se mi, že všechny jeho dystopické thrillery jsou zasazeny do stejného světa, tudíž najdeme totožné prvky i v jeho dalších románech 'Spřízněné duše' nebo 'Pasažéři,' které vyšly i v češtině. Už jsem zmiňovala u jiných děl, ale kdo má rád seriál Black Mirror nebo knížky Chucka Palahniuka, John Marrs je určitě pro vás.
Jedna z prvních knih Johna Marrse, která se dočkala nového vydání po tímto názvem (původní název Welcome to Wherever You Are). Jeho tvorba se dá rozdělit na dvě skupiny - klasické kriminální thrillery a dystopické thrillery z blízké budoucnosti poukazující na vliv technologie a AI na naše životy. "The Vacation" se řadí do první skupiny. Když jsem četla poprvé, kniha mi strašně připomínala filmy "Zlý časy v El Royale," nebo "Identitu." - řeší podobná témata a podobně prohnilé postavy. Dějově to utíká celkem svižně, kapitoly jsou krátké a každá je z pohledu jiné postavy, což je typický prvek pro jeho dystopické romány. Jízda to byla, každá kapitola končí zvratem, tudíž vás to nutí číst dál. Akorát těch postav bylo už moc, Marrs se časem poučil, že méně je více, nicméně určitě stojí za přečtení.
Když se vrátím k jeho dystopické tvorbě, určitě stojí za zmínku knihy "Spřízněné duše, Pasažéři." Bohužel v češtině moc nevychází, takže kdo je vybaven angličtinou a kdo má rád seriál Black Mirror nebo knížky Chucka Palahniuka, tak je John Marrs pro vás. :)
Království bylo lepší, Král je slabý odvar. Kniha neměla spád, za mě už moc překombinované, neuvěřitelné a trochu nesmyslné. Trochu mi to přišlo, že vzal poznámky aneb "co se mi nevešlo do první knihy, vydám v druhý." Četlo se to dobře (překlad na jedničku), ale prostě už moc bizár, škoda, zbytečně chtěl Nesbo šokovat, měl se spíš zaměřit na strukturu a vystavění hlavní zápletky a vykreslení postav, na což on je machr, nicméně tady to moc nefungovalo :( 5,5/10
Samozřejmě znám vynikající film, nicméně kniha mě nenechala chladnou ani trochu. Posledních dvacet čtyři hodin v životě Montyho Brogana, ve kterých sledujeme jeho vykoupení. No, ne tak úplně. Ten chlap je v podstatě zkaženej do morku kostí, jedinej dobrej čin je záchrana umírajícího psa. Miluju tuhle knihu. Donutí vás se zamyslet na životními rozhodnutími, životním posláním a znovu objevené touze žít. Co Monty vlastně měl?! Nic - svůj život obětoval pro svoji hamižnost, sobeckost a povrchnost. Postupně vidíte, jak mu to dochází mezi řádky a v poslední 25.hodině začnete i vy přemítat svůj život a svoje rozhodnutí, která vás dovedla tam, kde se zrovna nacházíte. I film je vynikající, perfektně ztvárněné charaktery i myšlenka celého příběhu. Za mě 100% - příběh o pokání, (ne)přijetí osudu a o (ne)splněném snu.
Nejkrásnější a zárověň nejtragičtější milostný příběh v literatuře. Ačkoliv je to útlá knížečka, velmi mě vtáhla do děje a spolu s Kitty jsem prožívala její pocity a myšlenky. Za dva dny hotovo. Maugham se moc nezabývá historickým kontextem ani krajinou, nicméně krásně vykreslil postavu Kitty i Waltera, obzvlášť její progres a nakonec její prozření. Troufám říct, že jedna z mála knih, které se vyrovná filmové zpracování. Film je stejně dobře propracovaný jako kniha, mrzelo mě, že v knize k sobě nenašli pořádně cestu bohužel ani na konci. :( Walterova postava je velmi tragická (jeho poslední slova jsou jako rána do srdce), jeho láska ze stránek knihy přímo srší, stejně jako Kittyina lehkomyslnost a rozmazlenost. Osvěžující byly postavy Waddingtona a Matky Představené (s nimi Kitty trávila nejvíc času a vedla zajímavé rozhovory). U spoustu pasáží jsem brečela. Četla jsem v originále, Maugham používá pestrá slovní spojení, je potřeba si zvyknout na starou angličtinu, ale mě to nijak nerušilo. Za mě krásný nevšední milostný příběh, který je aktuální i dnes. Každý z nás občas žije za barevným závojem a mnohdy ten závoj bohužel nesundáme roky :( 10/10
Já se omlouvám, ale prostě tohle ne. Knihu jsem zvolila z důvodu vyzkoušení jiného žánru, spíše na odreagování. Nicméně tady jsem vydržela do stránky 350. Dál už nemůžu. Ty erotické scény by mě nevadily, ale čeho je moc, toho je moc. Přijde mi, že autorka chtěla šokovat za každou cenu. Kniha je prohnilá skrz naskrz. Něco tak ujetého jsem fakt nečetla a ani číst nebudu. Ty debilní primitivní postavy mě štvaly nejvíc. Za mě palec dolů :(
Úplně nevím, jak na tohle reagovat. Moje prvotina od Třeštíkové a asi i poslední. Nebo nevím, měla jsem začít asi něčím jednodušším, jestli autorka vůbec něco takového má.
Román o jednom velkém neporozumění. V podstatě jsem nefandila žádné z postav, tam bylo všechno špatně. Proboha, lidi by spolu měli komunikovat, kdy to konečně pochopí?!
K postavám bych řekla následující: Dáša - psychicky labilní matka od dvou dětí, která je zoufalá a nešťastná, nema oporu v nikom a stane se znovu puberťačkou. Marek - majetnický idiot a zabedněnec, který si plete lásku s vlastnictvím. Jakub - vypatlanec, který mluví jak dlaždič (opravdu neznám chlapa, který by se ve 26 takhle vyjadřoval). Blanka - Dášina sestra, která odmítá přijmout krutou pravdu a neposune se v životě už nikdy dál. Prostě všechno špatně, mně zůstával rozum stát. Přeci věci se dají řešit jinak a rozumně. Pardon, teď vyzním asi jako semetrika, bohužel s Dášou nemám rozhodně slitování, život, jaký vedla, za dost věcí si mohla sama, ono je hezký mít koníčky, ale taky by to chtělo pořádnou práci. Marek byl debil, asi to myslel dobře, nicméně dost blbě konal, ale takových chlapů je hodně, vlastně i ženských v podobných situacích. Životy jsou nevyzpytatelné, nikdy nevíme, jak dopadneme, ale musíme udělat vše proto, abychom byli šťastní. Každý to má takový, jaký si to udělá. Bohužel ale takový konec si nikdo nezaslouží.
Ke stylistice - autorčin styl mně vlastně nevadil, v podstatě nebylo nutné číst kapitoly posloupně. Jakubova mluva bez komentáře.
Kniha je čtivá, občas jsem se i zasmála, převážně jsem ale knihu chtěla roztrhat. Pravdou je, že z knihy emoce přímo srší a to chce určitě literární um. 60%
Jéé super, konečně kniha vyšla česky, tak můžu přidat své hodnocení. Na knížku jsem narazila v knižním klubu Reese Witherspoon, kde slavná herečka doporučí každý měsíc jednu knihu od ženské autorky a čtenář se tímto seznámí se silnými ženskými hrdinkami.
Román Yellowface se mi líbil. Téma mě chytlo, vlastně jsem nevěděla, jestli ji fandit nebo jestli ji nesnášet - June je taková antihrdinka. Z mého pohledu, pod témou plagiátorství, kritikou knižního průmyslu se skrývá hlubší myšlenka, román poukazuje na rivalitu v ženském světě a návod, jak se s ní vypořádat a být ta úspěšná. June zvolila zvláštní cestu, nicméně dnešní svět je opravdu bizarní. Byl to jeden velký fake, dost výstižně popsané. Na konci mi zůstal rozum stát. Četla jsem v originále, četlo se skvěle, žádné těžké souvětí, slova - velmi výstižný původní název - vyhledejte si, co znamená slangově výraz "yellowface" ;) cením, že máme i v českém překladu původní obálku. Za mě 85%
Představte si, že jste byli vybráni a měli za úkol rozhodovat o životě i smrti ostatních. Není to pěkná představa, že?! Mně z toho běhá mráz po zádech jako z celé knihy. Je pravda, že kdyby vyšla asi o deset let později, tak už nebude aktuální. Nicméně, jako každá Marrsova kniha se mi zase líbila. Děj měl spád, tempo, skvělé cliffhangery, postavy nesnášenlivé i politováníhodné. Tématika děsivě reálná, nebylo by to vůbec nemožné. Chvílemi jsem přemýšlela, co bych na místě Pasažéra nebo porotce dělala já. Mráz běhá po zádech i jak zkažená je společnost vlivem sociálních sítí. Ach, jak snadno jsme ovlivnitelní. :( Na druhou stranu Spřízněné duše ve mně rezonovaly víc, ale Pasažéři zanechali něco, nad čím budu dlouho přemýšlet - dnešní svět a smýšlení jedince. Pro angličtináře doporučuju originál. 90%
(SPOILER) Jelikož jsem zvědavá na film, nemohla jsem jinak než si nejdříve přečíst knihu. Jasně, moje fantazie byla při čtení ovlivněná, samozřejmě jsem měla před očima krásnou a eterickou Blake Lively! Nicméně, s Colleen Hoover jsem měla zatím bilanci 1:1...jedna její kniha se mi vůbec nelíbila (Pravda nebo lež) a druhá, kterou jsem od ní četla (To nejlepší z nás) se mi líbila moc.
Nejdřív bych se vyjádřila k tématu. Je to určitě aktuální, ale stávalo se to určitě dříve, jenže se o tom nemluvilo. Vůbec si nedovolím soudit Lilyinu situaci nebo jakoukoliv jinou ženu v této situaci, protože jsem v ní nikdy nebyla a doufám, že nikdy nebudu. Musí to být šíleně těžké. Nicméně, nelíbilo se mi to věčné omlouvání a vymlouvání, obzvlášť, když to konkrétně tady Lily zažila u rodičů. Na druhou stranu jsem cítila, že autorka tak trochu ví, o čem mluví. Těžko říct, jak bych se v dané situaci zachovala já. Když to ale shrnu, postava Lily je nesmírně silná a nakonec velmi rozumná hrdinka.
Stylisticky bych měla pár výhrad. První část byla hrozně do podrobna vyprávěná a šla skoro den po dni.
Druhá část knihy mi přišla zase hrozně uspěchaná. Na posledních stránkách jsem uronila slzy. Dialog po
porodu mě dostal. Atlas mi bohužel přišel jako kůl v plotě a jejich dějová linie je spíš pohádková. Co mi stylisticky vadilo, byly dopisy Ellen - byly až moc zdlouhavé a nudné.
Co se týče jazyka, četla jsem v originále. Četlo se to moc dobře, autorka používá běžná slovíčka, takže je naprosto ideální, pokud se čtením v angličtině začínáte.
Celkový dojem na 75%..stále jsem na ten film zvědavá :)
Za mě nedočteno, vůbec jsem se nemohla začíst, dostala jsem se do poloviny knihy, ale dál to nedám. :(
Postavy ploché, námět je sice skvělý, ale pojetí se moc nepovedlo. Sáhodlouhé pátrání a rádoby vyšetřování nikam nevede, nevím, možná za to může i překlad. Velký zklamání. Zase na mě zapůsobil marketing, ale tentokrát fakt nešťastně. Nedočteno, tu půlku knížky hodnotím za dvě hvězdičky.
Kdybych neznala Poslední paní Parishovou, tak bych nejspíš byla nadšená, nebo aspoň čtenářsky spokojená. Tahle kniha usnula na vavřínech. Děj je sice svižný, ich forma napomáhá čtivosti, ale ani jedna postava mi nebyla sympatická. Navíc, jakmile dojde ke kýženému zvratu, tak jsem měla pocit, že autorka plácá páté přes deváté a matlá dohromady několik knih a ve výsledku je z toho pěkný maglajz. Na 280 stranách prostě nejde vytvořit propracovaný thriller. Za mě průměr. Kdo četl Poslední paní Parishovou, Manželku mezi námi, Manželky, Za zavřenými dveřmi (B.A.Paris) a spoustu jiných podobných titulů, asi by se měl Pomocnici vyhnout obloukem. 65%
Moje třetí setkání s autorkou. Po dvou předchozích knihách nechápu, proč jsem jí dala ještě šanci (Pozvánku a Štvanici jsem hodnotila opravdu nízko). Každopádně jsem vlastně ráda, že jsem jí tu šanci dala. Autorka je originální v tom, že nevíte do poslední chvíle nejen identitu vraha, ale hlavně identitu oběti. Tady to tedy splnila na 100% a udržela moji pozornost a napětí až do samotného konce. Na rozdíl od Štvanice, kde mi přišli všichni jako naprostí ploší aroganti a ignoranti, tady byly postavy lépe vykreslené a s většinou jsem i soucítila - drsňák Johnno a "plus one" Hannah mi byli sympatičtí, docela jsem je chápala. Děj utíkal hlavně díky svižnému střídání vypravěčů a krátkým kapitolám.
I když se může zdát, že se 3/4 knihy nic neděje, autorka solidně budovala napětí a nutkání číst dál. Vlastně fakt fajn kniha, až jsem koukala jak z jara. Konec teda nebyl moc fér, ale co v životě je, že jo?!:)) Říká se do třetice všeho dobrého, uvidíme, co povím o čtvrté knize Byt v Paříži, kterou mám taky doma. 80%.
Moje druhá Cobenova kniha, filmová (seriálová) zpracování jsem viděla asi čtyři. Doporučuju, protože Netflix nás asi nepřestane Cobenovkama zásobovat.
Přečteno za dva dny. Coben (jeho překlady) se čte skvěle, neotravuje nás s dlouhými popisky, děje svižně plyne a čtenáře totálně vtáhne.
Opět dobrá kriminálka, kde hraje hlavní roli tentokrát seznamka. No, a zase o jeden důvod navíc, proč mě tenhle trend nikdy neoslovil :D :D
Každopádně to rozuzlení se mi moc nezdálo, úplně jsem tomu nevěřila a moc mi to nedávalo smysl. Taky zůstalo ve vzduchu dost nezodpovězených otázek a nedotažených konců. Ale v podstatě pokud chcete sáhnout pro dobrou kriminálku, Coben bude vždycky správná volba. 70%
Před pár lety velmi očekávaný memoár - myslím, že spousta lidí čekalo kydání hnoje na královskou rodinu, obří kontroverzi atd...jenže to se teda sekli. :)
Harry vypráví poutavý, zajímavý až fascinující příběh jednoho kluka, který tak strašně touží po tom setkat se s mámou.
Některé pasáže byly až srdcervoucí,některé zábavné, i edukativní. Harry se nelituje, ani nikým neopovrhuje, prostě říká svůj příběh plný smrti, neštěstí, lásky, dobrodružství a "šťastných" konců. Četla jsem v originále, ale krásně se četlo. Člověk se u toho naučí i další britské výrazy.
Je potřeba říct, že já nejsem velký fanoušek britské královské rodiny, v UK jsem několik žila a mám na to svůj názor. Tuhle knihu budete mít nejspíš hodně rádi nebo nenávidět. Já se přikláním k té první části. 80%
