Život po tobě

(SPOILER) Málokdy se podaří překonat první díl a tato kniha není výjimkou. Je pěkná, ale po přečtení prvního dílu jsem měla větší očekávání, byť trochu krocená přečteným hodnocením. Souhlasím s názory, že linka s Willovou dcerou je trochu přitažená za vlasy. Už se vidím, jak u sebe nechám spát úplně cizí holku, nechám ji kouřit v nekuřáckém bytě, lézt do mých věcí a podobně. Romantická linka mezi Louisou a Samem byla fajn, ale bylo jí málo a něco tomu chybělo. Navíc zase ty nesmysly, jako že Sam sveze Louisu a Lily sanitou, jako by to byl taxík, pak se mu Louisa nacpe do sanity těsně před výjezdem, přestože on už kvůli tomu má průšvih, oni ji navíc zapomenou vysadit dvě minuty před dojezdem na místo určení, Luisa se zapojí do hledání oběti... Završeno scénou v sanitě, kdy Louisa zastavuje krvácení ze střelné rány na Samově břiše, ale zároveň vezme jeho hlavu do dlaní - co to krvácení sakra? :) Asi nejlepší na téhle knize byla linka mezi Louisinými rodiči, respektive matčin přerod z ženy v domácnosti v samostatnou, sebevědomou bytost.

Bylo to jako shledání s kamarádkou po letech. Tak milé. Občas jsem se ve vyprávění ztrácela, někdy byla nesvá, jindy prostě souzněla. A po celou dobu vděčná. Že nás život spojil. A těším se na příště. Jo, jo.

V prvním díle této série o hrdince Louise byla spisovatelkou podle mého názoru hodně vysoko postavena laťka. Automaticky asi čtenář předpokládá podobný vývoj situací. Zklamaná jsem nebyla, ale tyto popsané události se mi zdály občas přehnané a málo uvěřitelné.

Pokračování života po Willovi. Začátek mě nebavil. Pak se to přehouplo a celkem kniha šla. Na první díl nemá.

Příjemné oddechové čtení. ....první díl byl první díl - byl uvěřitelnější. Tento díl mi přišel až moc akční a situace v něm, no. ...Nicméně špatné to nebylo.

Někde kolem třetiny, čtvrtiny knihy jsem s ní chtěla mrsknout. Čtení té první to bylo jednodušší, protože jsem si představovala sluníčko jímž je Emilia Clarke. U téhle mne nic takového nerozptylovalo.
Luisa z druhé knihy přemýšlí stejně maloměšťácky, zůstává tvrdohlavě nečinná a nudná jako ta, kterou jsme potkali úplně na začátku, jen se obléká mnohem hůř. Byly chvíle, kdy jsem měla chuť na ní zařvat, aby si vypěstovala páteř, bohužel, jiným se místo toho vyvine svědomí. Její otec jí připomene, že by měla truchlit nad Willem, takže ona se začne chovat jako ovdovělá manželka po třiceti letech společného života a postaví chlapa, kterého znala pár měsíců, na piedestal. Skutečný problém– její počáteční výčitky svědomí, že nežije život, který zesnulému slíbila– je neustále odkládán, aby se s ním vypořádala kdykoli nikdy.
Objeví se perfektní nový přítel, nečekané dítě a probíhá tu jedno drama za druhým, přesto hlavní postava nemusí hnout ani prstem, všechno se nakonec vyřeší samo. V podstatě je každá vedlejší postava zajímavější než ta, kterou sledujeme, ačkoli musím pochválit autorčino rozhodnutí (téměř zcela) ustoupit od prokládání textu jednotlivými kapitolami z různých úhlů pohledu, které při čtení působily spíše rušivě než zajímavě.

Vzhledem k o dost nižšímu hodnocení proti 1. a 3. dílu jsem měla trochu obavy, ale zbytečně. Četlo se moc dobře, nová postava v podobě Lily byl dobrý nápad, i když byla často na pěst a trpělivost a vstřícnost Louisy vůči ní byla neskutečná. Mě to bavilo, minimálně stejně jako 1.díl, možná i víc, protože u 1.dilu jsem věděla, jak to dopadne.

Promyšlená zápletka druhého dílu: hledání cesty, jak dál žít, vlastní životní problémy, nečekaná dívka - potomek milované osoby - chrlící problémy, ty jsou i v okolí hlavní hrdinky. Dá se z toho vybruslit? Dá se najít normální život pro naši hrdinku? Snad tam lze nalézt nějaké odpovědi!

Do tehle knizky se mi strasne dlouho nechtelo, ale navzdory svemu ocekavani jsem ji precetla behem dvou dni. Libily se mi zapletky, postavy i drama na zaver. Po dlouhe dobe knizka, kdy me neobtezoval "metactenar" - proste jsem naskocila na vlnu emoci a jela az do konce.

Tak tato kniha od Jojo Moyesové mě bohužel příliš neoslovila. Příběh působil nevyrovnaně... I když jsou ve druhém dílu hezké momenty a určitá hloubka, přišlo mi, že prostě chybí ten silný tah a působivost prvního dílu.

Krásně smutné a přes vše těžké i pozitivní.

Krásné pokračovaní..

v r. 2018 přečteno jako knihovniceS: Viděla jsem film a musela jsem si přečíst i knihu - obojí se mi moc líbilo. Věděla jsem konec a stejně jsem to obrečela. Moc pěkný a silný příběh - doporučuji!!!

Mě se snad ten druhý díl líbil více než první. Hrdinka byla vyspělejší a její kroky mi dávaly smysl po tom, čím si prošla. Povedený náhled do života někoho, kdo si prošel traumatem.

Knížka Než jsem tě poznala mě naprosto uchvátila. Když jsem se dozvěděla, že bude i pokračování, tak jsem si ji první nechtěla ani přečíst. Nakonec mě ani nevím co donutilo a jsem ráda, že jsem si ji nakonec přečetla. Samozřejmě že se to prvnímu dílu nevyrovná, ale Jojo píše skvěle, takže mě kniha stejně nakonec bavila. Jen jsem někde četla, že se chystá další díl a toho už se bojím. :\

Příběh Louisy Clarkové po smrti Willa začíná jejím velkým zraněním. Louisa se vrací do svého rodnného městečka a tak nějak začíná její hledání, jak život prostě jenom tak hezky žít, znova. Do cesty jí při tom přichází dcera zemřelého Williama, Lily, a záchranář Sam. A najednou má Lou opětovně život vzhůru nohama. Nachází cestu ke svému já před umrtím Willa, ale také začíná konečně chápat, co tím žitím všichni okolo ní mysleli. Neubrání se citům k Samovi ani k Lily, kterým se snaží zpočátku usilovně bránit.
Jestli mám být upřímná, první díl této série se mi líbil o něco víc. Největší problém mám asi s tím, že v jednu chvíli řešíme feminismus, ve druhé pracovní vyhoření, ve třetí problémy pubertální holky... Zkrátka se mi zdá, že se tu dotýkáme tolika společensky důležitých témat, ale u žádného nejdeme pořádně do hloubky. Taky jsem měla maličko problém s Louisou samotnou. V prvním díle měla svůj vtip, ale tady mi přišla spíše jen uplakaná. Každopádně je to jinak fajn romantická oddechovka, která nezklame, pokud od ní nečekáme příliš.

Pokračování románu Než jsem tě poznala, které je stejně silné, návykové, krásné a hořkosladké jako první díl. Druhé části často ztrácejí kvalitu, ale zde se tomu tak nestalo. Stejně jako u předchozího dílu, i tentokrát jsem během čtení uronila pár slz a vůbec se za to nestydím.

Velké plány na začátku vykrystalizují do polohy, kdy Louisa vlastně neví co se sebou. Lili jí přinutí myslet i na něco jiného a ze Sama by mohla být nová budoucnost, ale...
Líbí se mi jak autorka svým postavám dává máloco zadarmo. Příběh sice není tak silný jako první díl, ale i tak se mi líbí.

Nádherně napsaná kniha o velice závažném a bolestivém tématu. Je v ní překrásný sloh a opravdu hezky vykresluje atmosféru, dramatičnost a emoce hlavní hrdinky. Tuto spisovatelku mám dlouhodobě mezi oblíbenými.