Přiveď mě zpátky

2 předevčírem

Hodně dlouho nechci slyšet slovo "matrjoška"! Knihu jsem poslouchala jako audio, takže jsem to nějak do konce doklepala.Psanou verzi bych nezvládla. Pořád jsem doufala, že konec to všechno vylepší a hrdinové se přestanou chovat jako blbci, ale ne.Konec to dorazil.
SPOILER:
Když se přihlásím k nějakému emailu z domácího PC, znamená to, že byl email z toho PC i poslán?!! A nepoznat životní lásku, protože zhubla?!

5 13. května

Tak toto bylo naprosto šílené a nereálné ! Přitom to ze začátku mohl být zajímavý příběh...Ale od poloviny knihy jsem si říkala, že se autorka musela zbláznit :) ...
Je to škoda, protože teď jsem četla od B.A. Paris Terapii a ta se mi líbila...
Tady nemohu dát více jak 2 * ...

9 05. května

Přiveď mě zpátky je překombinovaný paskvil plný naprosto nereálných situací, šílených myšlenkových pochodů nesympatických hrdinů. Stručně by se dalo shrnout: potkali se dva magoři.
Jednu hvězdičku jsem dala jen z nostalgických důvodů, protože se mi od autorky líbila kniha Za zavřenými dveřmi. Toto byla ale ztráta času.

55 29. dubna

Tajemství založené na neustálém lhaní a nepravděpodobných situacích (jako obvykle u této autorky), tentokrát navíc se záplavou matrjošek. Zpočátku slušné napětí, záhady se ale brzy zdánlivě vyjasňují, autorka se začíná opakovat, pletichy se přesto stupňují, nedůvěra sálá z každé osoby, ale už v polovině jako by kniha ztratila dech. Naštěstí se potkáváme jen s pěti významnými postavami, takže se v ději nedá ztratit, v poslední čtvrtině navíc kniha znovu nabírá spád a spolu s dvěma hlavními hrdiny, psychicky mírně narušenými, vstupujeme do překvapivého a neuvěřitelného finále.
Zvládnuto hladce díky audioknize, četli Tereza Dočkalová a Martin Pechlát, procítěně a s velkou schopností dramatizovat i tam, kde se nic nedělo.
75 % (zatím 1502 hodnocení s průměrem 72 %).

6 28. dubna

Kniha ve mně vyvolala touhu číst až do konce, přestože Finn mi přišel velmi sobecký a nesympatický chlap, a proto mě zajímalo, proč má tak věrné přátele. Brzy jsem tušila, co se vlastně děje, a na konci knihy jsem zjistila, že jsem měla pravdu. Na konci je dlouhý email, který vše vysvětluje...Myslím, že by bylo lepší najít jiný způsob, jak odhalit, co se dělo.

I když jsem to tajemství tušila, doufala jsem, že by mohlo existovat přijatelné vysvětlení toho, jak se všechno stalo. Vysvětlení, které nám dává vědět, jak by k tomu mohlo dojít způsobem, který se zdá být pochopitelný. Ale místo toho dostáváme rozuzlení, které je plné děr, protože si nemyslím, že to, co se stalo, by se dalo tak snadno odnést.

2 25. března

Opět bezvadná knížka.

13 10. února

POZOR, MOŽNÝ SPOILER!
To jako fakt?
Ten závěr myslela autorka vážně?
Byl Finn úplně padlý na hlavu? Nebo něco hulil a nepochlubil se nám při svém všezpytování?
Víte, já mám knížky paní, co si říká B. A. Paris, opravdu ráda, jsou napínavé a skutečně čtivé, jenže Přiveď mě zpátky je ta pověstná výjimka, co potvrzuje pravidlo.
První stránky byly vcelku standard, docela dobře rozehrané záhadné zmizení na opuštěném parkovišti, sice trochu klišé, ale proč ne. U knih tohoto typu jsou čtenáři včetně mě velkorysí.
Ale pak už to byl jen jeden velký guláš, do kterého autorka naházela vše, co se podle ní mohlo hodit. Něco jako když Pejsek s Kočičkou dělali dort. Asi v polovině knihy jsem už byla na všechny ty maličké matrjošky, ať s hlavičkami, nebo bez nich, podobně alergická, jako tu v komentářích psal už někdo přede mnou. A když si jich hrdinka koupila dalších dvacet, chtělo se mi knihu odložit.
Vydržela jsem, protože jsem si opakovala, že konec dobrý, všechno dobré. Ale omyl! Konec tomu všemu nasadil korunu. To už je vyloženě závěr jako ze starých pověstí českých a legend lewiských.
Ty dvě hvězdičky jsou za to, že občas na některé stránce či dvou probleskne ta stará dobrá B. A. Paris, na kterou se budu těšit v nějaké její vydařenější knize.