petrarka72 komentáře u knih

Příběh odvyprávěný krásnou češtinou, s množstvím metafor a s dávkou napětí, které probublává mezi zdánlivě nevzrušenými řádky. Několik postav, jejichž provázanost je silnější, než to na první pohled vypadá... Několik časových rovin, jež od sebe nejsou až tak vzdáleny - a přesto mnohé se ztrácí, mění, mnohé upadá do zapomnění... Jan Štifter zraje jako víno, sleduji si ho a hodlám to dělat i nadále. A ilustrace Sabiny Chalupové jsou skvělé.

"... vnímám sebe samého jako falešnou vzpomínku někoho budoucího, který může stát za sto let v našem obýváku a představovat si u jídelního stolu mě a moji rodinu. Nakonec si říkám, jestli se to všechno skutečně neděje současně, jestli se navzájem nepřekrýváme, jestli nepotkáváme sami sebe ze včerejška, každým dnem jen přidáváme nové trajektorie, nová slova a slovům nové významy." (Jan Štifter v rozhovoru pro iliteratura.cz)

25 31.10.2022

Velmi slušná detektivka, přečtená za den. Pachatel brzy odhadnut, koneckonců jak jinak, když je od začátku jasné, že vražda je osobní záležitost a možnosti nejsou neomezené... Vyšetřovatelé lidští, postupy vyšetřování pozoruhodné, od mravenčí práce po špetku iracionálna, gradace přiměřená. Jen občasné použití banální fráze typu "Laura se otřásla při představě, kolik podobně narušených jedinců ještě běhá po světě" ruší - ale to se snad podaří časem odstranit. Jdu shánět Vesnici...

25 11.07.2022

Profesorka, opravář strojů a šmelinář, raněný převaděč, vysokoškolačka, feministka, svého času prominentní řidič, věřící důchodkyně. Utečenci z Korejské lidově demokratické republiky. Rozhovory na dřeň. Začnete číst a nepřestanete, dokud se nedostanete na poslední stránku. A po dočtení přemýšlíte, co je nejhorší - nulová hodnota lidského života? totální nesvoboda? bezprecedentní kontrola života veřejného i soukromého? soustavné lhaní strany a vlády a upravování historie i skutečnosti? posuny v myšlení - třeba ten způsobený hladem, který vás uzavře do sebe - a dovoluje krást, kdykoli k tomu máte příležitost? že náhlé zmizení člověka nikoho nepřekvapí a nikdo to neřeší? proklamovaná rovnost, ale reálné "některá zvířata jsou si rovnější"? šikana a znásilňování žen? dětské popravy? Mnohé nepochopitelné, mnohé osvětlené. Díky.

25 14.06.2021

V novém překladu je z beránka ovečka, z obyvatel planetek mě nejvíc baví pozemský výhybkář, poušť má barvu medu, malý princ se ze své pouti za poznáním zmoudřelý vrací domů - a není to smutné, je to tak dobře, zbývá přece ta krajina... Od dětství se mi optika posunula, ale příběh si stále užívám (ne nadarmo je tahle drobná knížka na prvním místě nejčtenějších knih ze světové literatury)... Možná doporučím divadelního Malého prince Jana Ciny, který se vrací na pozemskou poušť, aby se znovu setkal s přítelem-pilotem...

25 14.04.2021

Ultranásilné - ve způsobech vraždění i jeho příčinách. K tomu několikerý zvrat, závěrečný mejdan s podrobným vysvětlením a prohloubení vhledu do mysli těch, kteří někoho ztratili. (A příjemný nadhled. Hunter v boxerkách a ponožkách při komunikaci s brutálním vrahem mě upřímně rozesmál.)

24 11.07.2023

Kus poctivé badatelské práce se pojí se schopností zasazovat věci a události do kontextu - velké díky autorovi. Nekoná se šokované lapání po dechu, ale zpráva o nedokonalém člověku a dokonalém profesionálovi se čte jako beletrie. K tomu vzbuzuje dílem melancholickou, dílem vzteklou náladu s úvahou "co jsme to proboha žili?" a přehodnocení pocitu, že zpěvákova popová všudypřítomnost nabízela nezkreslené svědectví doby.

24 07.09.2022

Poslední z letošních návratů. Procházka po starověkém světě, který v mnohém připomíná ten náš; přes jednotlivé postavy sledujeme, jaký je a jak se mění (přes faraony a kněží politicky, přes Kaptaha ekonomicky, přes Haremheba vojensky, přes Sinuheta v oblasti vzdělání, víry a vědy). Idealista a ten, který je a zůstává osamělý, Syn divokého osla, prošel celý svět za poznáním, odhalil tajemství svého původu, mnoho sloužil, přiměřeně miloval, několikrát chyboval, jako každý... Pamatovala jsem si z dřívějška zejména krétskou epizodu, tentokrát mne zdrtila ta "pouštní", jsem koneckonců o pár let dále...

24 26.12.2021

Kombinovala jsem čtení knihy s poslechem audioknihy - a byla to jízda. Vynikající zážitek se staříkem, který pojmu "černý humor" dal úplně nový rozměr.

24 20.10.2020

Připomínám si tak jednou za deset let. I tentokrát přečteno na jeden zátah. Orwell byl truchlivý vizionářský bůh (tentokrát jsem měla pocit, jako by parafrázoval ruský styl, zejména Tolstého), Kulikovy ilustrace tomu dodávají nový rozměr.

23 24.02.2024

Informačně výživná a otřesná kniha, na jejímž stylu autorka zdatně trénovala už v Anglické zahradě. Vědět o ďáblickém hřbitově, zacházení s politickými vězeňkyněmi, absurdních důvodech jejich věznění a osudech, byly-li nedejbože těhotné, o akci Kámen a dalších pohraničních zvěrstvech nebo vraždění zavřením očí a obchodu s "dětmi režimu" je povinnost. To, že Petra Klabouchová vystaví na těchto reálných skutečnostech thriller přecházející tu a tam do čistého hororu, je chytré a zároveň potřebné - racionální vědomí, že padesátky byly hnusné, tady doplňuje silný útok na emoce; pro mne tu a tam na hranici citového vydírání, ale každý čtenář má hranici jinde a naléhavost je zde na místě. Dvěma pojmy, které stojí v centru pozornosti, jsou zlo a pomsta, obojí má ošklivý zvyk se cyklit. A líbí se mi, že i když v knize nakonec vítězí humanita a odpuštění, autorka zůstává nesmiřitelná. Díky.

23 25.04.2023

Silný příběh, dechberoucí skutečnost. Fakta: nacistická loď Wilhelm Gustloff měla přepravit do bezpečí přes deset tisíc utečenců, prchajících před Rusy nedlouho před totální porážkou Hitlera z Gdyně do Kielu; na palubě tvořily více než polovinu pasažérů děti; loď byla torpédována a 30. ledna 1945 se potopila; zachránila se necelá tisícovka lidí... Fikce: "Prušák" a "rytíř" Florian, restaurátor s jantarovou labutí; Joana, obětavá a krásná litevská ošetřovatelka; Emilie, Polka v růžové čepici, toužící po lásce a těhotná za děsivých okolností; Alfred, fyzický i charakterový mrzáček toužící po uznání za každou cenu; a také výborná postava Opiho-"básníka v botách", nebo kluk pečující o zajíce s jedním uchem; všichni s tajemstvím nebo vinou, všichni na palubě; a všichni v rukou osudu... Moje první doposlouchaná audiokniha - a v žebříčku nejlepších válečných příběhů zaujímá Sůl moře třinácté místo (a tipuji, že bude stoupat). Zbytek přesně vyjádřila Amitiel76, díky za to.

23 22.11.2021

Návrat domů - přesněji cestou od Tolkiena, přes Pratchetta, Sapkowského, LeGuin, zpět k Tolkienovi. Po letech mě fascinuje, jak je vlastně tempo vyprávění pomalé, jak je příběh vyšperkovaný mnoha vnitřními příběhy ve verších i próze, jak jsou postavy vlastně málo poznatelné (alespoň v prvním dílu), ale geografie a vlastnosti zobrazovaného světa propracované - a jak největší devizou je tajemství, které se ukrývá zdánlivě pod každým řádkem...

23 12.07.2021

Magické vyprávění o umírající arménské vesnici skutečně připomíná Sto roků samoty; Maran je mimo čas, řídí se na jedné straně přírodními, na druhé těžko postižitelnými "kosmickými" zákony, zvolna a melancholicky se v něm odvíjejí životní osudy těch, kteří zbyli - a s nimi osudy bílého páva, prstenu s modrým kamenem, obrazu ukrytého v truhle; vše určuje počasí, zvyky, smysl pro povinnost, dovednosti zděděné po předcích, ale také každoroční laviny, ale i občasné nevysvětlitelné jevy... A i když to vypadá, že ženským údělem je zde jen "kostel, postel, plotna" a mužským dřina, dřina, dřina, že před ošklivostmi dvacátého století typu válka, revoluce, hladomor uzavřenost a nepřístupnost vesnici nezachrání, přece přirozený řád věcí, lidská vzájemnost a možnost beze zbytku prožívat přítomný okamžik dělají z Maranu magické místo, v němž třináct stařen, osm starců a ještě někdo nejen pracují ke smrti, ale hlavně žijí nadějí a vírou v to, co bude... Omlouvám se za patos, ale tohle byl jeden z nejvýznamnějších a zároveň nejpozitivnějších čtenářských zážitků měsíce dubna.

23 21.04.2021

Všechno řekl Sobolosh - díky za precizní formulace. Dodávám pouze: 1. racionalizace holocaustu a jeho líčení přes praktické problémy typu produktivita práce, zásobování, doprava, personální zajištění je úhel pohledu, s nímž jsem se dosud nesetkala - a emocionálně je velmi vyčerpávající vůbec na něj přistoupit; 2. podoba s Vojnou a mírem je očividná, ať si ji autor popírá, jak chce; 3. inspirace antikou, od Aischylovy Orestey (vražda - incest - Erínye) přes Sofokla (Elektra) po Euripida (Bakchantky), plus motivy převzaté z římských komedií (hlavně ono zakousnutí se do nosu toho, jehož jméno se nesmí vyslovit), mě neskutečně bavily - autor je literární maniak, což je patrné i z dalších odkazů i dějů (číst si na útěku před Rusy Flauberta - hezké); 4. průvodce po hrůzách druhé světové a zároveň jejích zásadních krajinách (Ukrajina, Stalingrad, Polsko, lágry od Sobiboru přes Oranienburg po Auschwitz, Berlín, Pomořansko...) je puntičkářsky přesný; 5. grotesknost posledních dvou částí, pornografického pobytu Maxe v zámečku a berlínské apokalypsy, je dechberoucí, člověku se chce zvracet a zároveň nemůže přestat číst - přesný pendant realistického (?) líčení překlopení lokálních pogromů do holocaustu, praxe v KL i jejich likvidace... Vůbec to prolínání nočních můr se skutečností, jež si s nimi nezadá, je fascinující a čtenářsky velmi účinné (vzpomněla jsem si na dojem že závěru Weissová Domu o tisíci patrech)... Stejně jako pojmenování podstatných otázek na prvních necelých dvaceti stranách - a jejich zodpovídání na dalších osmi stech... Stejně jako postupné odkrývání filozofického zázemí šoa - a srovnání nacismu s bolševismem... Nebo míra tajemství, jež navzdory zdánlivé doslovnosti zůstává... Dočetla jsem před chvílí a jen chrlím, co mě napadá. Vychladnutí nutné, ale obávám se, že zasažení a otazníky zůstanou.

23 04.12.2020

Klasika všech klasik, pro milovníka hororu povinná četba (aspoň zjistí, z jakých kořenů vycházejí ty současné, mnohdy měkčí a méně strašidelné). Transylvánský úvod nepřekonatelný, Van Helsingovo hledání logiky v nelogice úžasné, dobrodružná poslední třetina dechberoucí. Plný počet - a odhodlání vrátit se k některým dalším... neboť nejen Kingem živ jest člověk... P.S. Absence korektora u vydání z Fortuny libry je na zakousnutí!

23 26.01.2020

Pro mne parádní čtení - marlowovsky se tvářící policajt řešící klasická dilemata typu spravedlnost kontra právo, vměšovat se kontra dát si klapky na oči a bývalá manželka kontra současná milenka, se značně nespolehlivým okolím a schopností dotahovat nepohodlné případy, plus autorova čím dál zřetelnější schopnost míchat napětí s humorem a dávat čtenáři sežrat pohodlné myšlení a zálibu v klišé (milovníci - nejen - detektivek vědí...). Poslední čtvrtina je skutečná jízda, a to v mnoha ohledech. A realistické detaily přípravy, včetně lehce hororové studniční mezihry, jsou k sežrání.

23 11.12.2019

Mazaně koncipované: odkaz na druhého vypravěče a reálné nahrávky zvyšují hru na pravděpodobnost, navíc jsou omluvou pro stylistické a formulační nepřesnosti či neobratnosti (a že jich tam je). Začátek banální - návštěv zavřených blázinců je fakt v literatuře tohoto typu zu viel a často s lépe chycenou atmosférou - zato proklamované propojení s webovými stránkami a www odkazy funguje bezvadně. Co se týče napětí, kdo si počká, ten se dočká - hrůza nastupuje plíživě, ale poslední třetina je vcelku jízda a některé hororové situace nepříjemně zapamatovatelné (bez spoileru těžko jmenovat). Ne že bych si musela další autorovy knihy nutně sehnat hned zítra - ale pokud na ně někdy narazím, ráda si přečtu.

23 17.01.2018

Obrečela jsem to. A co jako? Pokud nemáte Saaba, nemáte mi co vyčítat! A starejte se o svý!!! (Miluju Oveho.)

23 25.09.2017

Úžasný zážitek. Walter Tevis píše tak, že i když znáte z šachu maximálně figury a to, jak táhnou, prožíváte každou popisovanou partii jako smyslový, téměř sexuální zážitek. Příběh Beth Harmonové jako příběh talentu a posedlosti. Co epizoda, to výpověď o schopnosti proměnit nevýhodný start v oslnivou cestu, o snadnosti a zrádnosti závislostí, o neokázalé vzájemnosti, o umění naučit se prohrávat - ale i vyhrávat, o intuici a pevnosti postojů, o úzkosti a radosti žít... Seriál jsem neviděla a nepotřebuji ho - ale k této knize se po čase ráda vrátím.

22 12.06.2022

Louise Penny forever! Pro schopnost stupňovat napětí, i když se zdánlivě nic neděje. Pro umění odvádět pozornost a překvapovat, k tomu převážně příjemně. Pro lidskost všech postav s Gamachem v čele (a pro lásku k jeho předobrazu). Případ zahrnující finále 132 let starého soudního sporu, tři děti zesnulé Baronky, jeden zřícený dům, miliónovou zpronevěru, drogu s ničivými následky, brutální quebeckou zimu - a tečku v oku, kterou málokdo vnímá...

22 03.06.2022