Laskavé bohyně

Může být tisíc stran téměř jednolitého textu plného suchých historických fakt strhujícím čtením? Ano - francouzsky psaný román Američana Jonathana Littella Les Bienveillantes, který čerpal inspiraci z filmu Clauda Lanzmanna Šoa, je důkazem. Vyprávění přesvědčeného nacisty a důstojníka SS Maximiliena Aueho, syna Němce a Francouzky, ... celý text

Může být tisíc stran téměř jednolitého textu plného suchých historických fakt strhujícím čtením? Ano - francouzsky psaný román Američana Jonathana Littella Les Bienveillantes, který čerpal inspiraci z filmu Clauda Lanzmanna Šoa, je důkazem. Vyprávění přesvědčeného nacisty a důstojníka SS Maximiliena Aueho, syna Němce a Francouzky, nás provede několika různými dějišti druhé světové války, na frontu, do okupovaných oblastí i do zázemí. Text je koncipován jako Aueho fiktivní memoáry sepsané dlouho po válce; Aue se v nich neobhajuje (k otázkám svědomí se staví spíše s vlažným cynismem), nýbrž se snaží po svém vysvětlit, jak a proč funguje jedno malé kolečko v příšerné smrtící mašinérii. Coby administrativní síla se podílí na likvidaci židovského obyvatelstva a nežádoucích živlů na Ukrajině a Kavkaze; zažije holocaust od takříkajíc amatérských začátků až po "průmyslové" období plynových komor, jeho vzpomínky nás zavedou i do válečného Berlína a do hřbitovního inferna obklíčeného Stalingradu. Text, záměrně oproštěný od veškeré poetičnosti, je sice psán stejně suchopárným stylem, jakým Aue sepisuje svá hlášení pro Himmlera, ale zároveň z něj dýchá dojem neutuchajícího hnusu, román se valí jako temná řeka, pod jejíž zdánlivě nevzrušenou hladinou víří páchnoucí freudovské bahno, je až přehnaně dokumentárně přesný a nabitý fakty, ale jeho atmosféra je spíše hororová. Aue sám sebe prezentuje jako útlocitného intelektuála, který se minul povoláním (chtěl psát knihy, skončil jako právník), z jeho osobního příběhu, který se prolíná s nesmírně sugestivním líčením historických událostí, na nás nicméně hledí člověk sexuálně i morálně vyšinutý - nenápadný, seriózně působící psychopat, který koná zlo téměř se slzami v očích, jen a pouze s vědomím historické nevyhnutelnosti.
Za svůj monumentální exkurz do duše malé ryby mezi válečnými zločinci (nebo jen obyčejného člověka ve vleku doby?) získal Jonathan Littell v říjnu 2006 Velkou cenu Francouzské akademie, v listopadu téhož roku pak prestižní Goncourtovu cenu. méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/13_/1318/laskave-bohyne-1318.jpg 4.5263
Originální název:

Les Bienveillantes (2006)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Válečné
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (59)

Přidat komentář
opicakus
15. července

Absolutní špička, dokonalé vykreslení vztahů, složitosti, šílenství; četl jsem asi 4x..a možná ne naposledy..pokaždé nacházím něco nového.

fruitbueno
03. července

Na četbu Laskavých bohyň musí mít člověk tři zásadní věci: čas, klid a žaludek. Mnohovrstevný román inspirovaný skutečnými reáliemi a přesto fiktivní vyprávění musí zasáhnout nutně každého, kdo žije, chodí po této zemi a dýchá. Nacistická mašinérie jedoucí ve stylu "Já nic, já muzikant, já plním rozkazy, já za nic nezodpovídám" se prolíná s drsně patologickou osobní rovinou vypravěče. Nabité informacemi, zvrácenostmi a bizarnostmi k prasknutí. Dvěma písmeny: Uf!

Pralev
30. května

Fenomenální kniha, rozhodně nejlepší věc o holocaustu a druhé světové válce, co jsem kdy četl. Jak je u dobrých historických románů zvykem, fikce je tu dovedně míchána s realitou, která je neuvěřitelně podrobně zpracována a popsána. Ta relativizace a pochopení, jak se něco takového mohlo dít a jak s tím většina společnosti mohla souhlasit, je pro mě osobně určitě největší přínos Laskavých bohyň. Při čtení (samozřejmě fiktivních, ale velmi realistických) obyčejných rozhovorů v kavárně s obyčejnými německými civilisty jsem konečně pochopil, jak moc indoktrinovaná běžná společnost byla, jaké názory se všeobecně považovaly za normální a jak v židech viděli hrozbu (velmi podobně jako například dnes západní společnost v muslimských teroristech).

Ještě jednu věc musím zmínit. Kdysi ve škole nás učili, že čím kratší věty, tím rychlejší spád a snáz se text čte. Jonathan Littell dokázal v Laskavých bohyních mít souvětí dlouhá i přes 4 stránky (to nepřeháním), přesto tahle dlouhá a detailní kniha má neuvěřitelný spád a až na některé přespříliš nechutné sexuální, homosexuální a fekální pasáže (kupodivu - zřejmě úmyslně ve snaze působit kontrastně - mnohem více popisné než násilí, které se dělo na židech) se čte jedním dechem.

grillica
03. května

BUDE TO DLOUHÝ.

Po prvním týdnu.
Začnu ryze prakticky: téměř 900 stran se fakt pronese. Totiž, myslela jsem si, že kvůli váze knihy ji budu číst večer před spaním, případně ráno. Nebo prostě doma. Ale to se nedá, natolik mě vtáhla do děje, že jsem ji začala tahat s sebou po cestách do/z práce.
Hlavní hrdina fiktivních pamětí je tak trochu suchar Maximilien Aue, vystudovaný právník, přesvědčený nácek, nadějný esesák. Během vyvražďování Židů si buduje ve vojenské administrativě docela slušnou kariéru. Je přítomen u mnohého, všechno ale prožívá a rozmlouvá o tom s chladným odstupem. Je to maximálně strhující záležitost. Monstromán. Výjimečně jsem přelítávala nějaké výčty nebo popisy, ale jinak hltám slovo od slova, jde to samo - téměř žádné kapitoly, odstavce, nic. Neskutečná kombinace zdravotních problémů, snů a sexuálních zážitků, mašinérie SS a livkidace nežádoucích osob, popisů krajiny nebo detailů architektury v obsazovaných městech. Zvládla jsem Ukrajinu, Kavkaz a skončila jsem u příjezdu do Stalingradu. Otázky, na které po dočtení snad získám odpověď (a určitě nejsou jediné): Proč se kniha jmenuje Laskavé bohyně, a proč mě tak neskutečně pohlcují takové knihy - hned jsem si totiž vzpomněla na Smrt je mým řemeslem od Roberta Merleho.

Po druhém týdnu - přečteny téměř dvě třetiny.
Tahle šílenost je prostě pro silný lidi rukama (900 stran) i náturou.
Ze Stalingradu se Maxmilien vrací do Berlína, kde se během rekonvalescence postupně připravuje na návrat do pracovního procesu. Stihne navštívit Francii i Itálii, setká se také se svou sestrou a jejím manželem. Druhou část píšu ve chvíli, kdy se dostává do centra konečného řešení židovské otázky - do koncentráku v Osvětimi. Dosavadní část, a asi je to vážně tím, jak rozkouskovaně čtu, mě místy trošku nudila. Jeho cesty, výčty návštěv, které absolvuje, aby se dozvěděl co nejvíce ke svému úkolu, popis ubytování, okolí, kdy se převlékl a co si vzal na sebe. Více a více mám pocit, že nejlepší by bylo vzít si dva dny dovolenou a přečíst knihu na jeden zátah! Musíte se do toho totiž pořádně ponořit, abyste mezi nevinným a někdy suše-informačním nezaujatým vyprávěním zachytili ty nejvíce znepokojující okamžiky. Protože ty se vynoří nečekaně, až vás to srazí na kolena. Další poznámka na okraj: neumím německy, takže se občas ztrácím v hodnostech, zkratkách a teď čerstvě v nějakém úryvku německé písně...

Po dalších 12 dnech. Konec. Chtěla bych toho napsat strašně moc, ale je to tak čerstvý zážitek. Možná se to ani slovy vyjádřit nedá, nějak shrnout tu poslední, dost šílenou část neuvěřitelně rozsáhlého, ne příběhu, ne románu, ale eposu, opusu! Čtu doslov a je to třeba, čtu poznámku překladatelky, mimochodem, myslím si, že Michala Marková odvedla neskutečnou práci. Ano, odbíhám, ale s Laskavými bohyněmi jsem usínala a vstávala skoro měsíc, co teď? A vy to zkuste. Je to neskutečný. Opět varuju slabé nátury, ale když to dáte, slibuju že nebudete litovat. Není to jen tak něco o holocaustu. A válce. A vyšinutém magorovi. Dobře, o něm je to hodně. K tomu připočtěte roky cest a studií dokumentů, faktů, které musel autor absolvovat, znalost hudby, litertury. Neskutečné!!!! P.S. Pokračovat budu nejspíš hodně rudými reportážními Norimberskými procesy od ruského autora A. L. Poltoraka. (Nedám si pokoj co? Ale prokládám to paperbackovou detektivkou, abych se úplně nezbláznila.)

KLADIK
02. května

Pornografie,detektivka, horor, román, turistický průvodce, monografie o holocaustu to vše a možná ještě víc jsou Laskavé bohyně. Hlavní hrdina je pachatel nacistických hrůz. Cynik, homosexuál, incestní matkovrah. Přes osmset stran čtení s nejzápornějším hrdinou se kterým jsem se v knihách potkal. Je to docela sebemrskačské to číst, ale stojí to za to. Doporučuji všem kteří chtějí strávit necelé dva měsíce čtením tohoto masakru jako já.

bosorka
19. dubna

Vlastně tak zcela nevím, co o knize Laskavé bohyně psát, protože to mnozí již učinili přede mnou a plně se tu s většinou komentářů shoduji a asi bych se jen opakovala. Je to silné, děsivé, zlé, hnusné, ale vtahující. Až nepříjemně vtahující mnohokrát. Laskavé bohyně byla knížka, kterou jsem nejspíš četla nejdéle. U knih podobných rozměrů jsem se asi nikdy nezdržela tak dlouho. Přitom Laskavé bohyně jsem skoro nemohla opustit, ač pojednávájí o obře děsivých i ohavných věcech, musela jsem číst a číst. A občas si dát pauzu, proložit něčím lehčím. Občas se četlo pomaleji, protože kláda textu, milion jmen, semtam autor zpomalil sám, když podrobně popisoval tehdejší byrokracii, při filosofických úvahách na téma rasa, pak zase přidal na tempu a provázel čtenáře zásadními okamžiky druhé světové války. Ani jednou jsem ale neměla pocit, že bych chtěla přestat číst, jen jsem to pak už chtěla mít co nejdřív za sebou. Co mi úplně nesedlo, byly dlouhé Aueho snové fantazie, tam bych poněkud krátila, ale i tak z mého hlediska nelze než nedat plný počet. Ale bylo to náročné. Uff, trochu se cítím, jako bych se sebe shodila ledově mokrý nacucaný kožich.

Metroušek
22. února

Konečně někoho napadlo napsat román očima člena SS. Dost šílené, občas odporné a hnusné. Dobrá knížka. Kdo by neměl dost, ať si dá jako nášup Krvavé země od Timothy Snydera. Je to literatura faktu, ale opravdu síla.

zimela
17. února

Od teď, když uvidím nějakého kmeta nad hrobem povzdechnout si na tím vším (nejen nad válkou), tak ho chápu; ona totiž systematická likvidace lidí pojmenovala a strhla oponu z jedné přetěžké pravdy; život je tak krátký a má tak malou cenu, až je z toho člověku úzko. S touhle druhou, světovou, otevřenou ránou se svět vlastně vyrovnává doteď. S ničím menším.

5 zdrcujících *****

PS: Laskavé bohyně lze číst dvěma způsoby; podrobně a za neustálého googlování = dva měsíce. Nebo je můžete vzít trochu hákem, k internetu odběhnout jen občas a spíš si tak nějak udržovat obecné povědomí o tom, co se děje a kdo spadá do „politicko-policejní“ sféry a kdo do té „armádně-hospodářské“ = dva týdny.
Zvěrstev tu taky není „tolik“, jak by se z komentářů mohlo zdát. Gró obludnosti knihy leží v dialozích (kdy se střídají ty, vedené v duchu Sprachregelungen, jazykových pravidel, s těmi „otevřenějšími“) a v, pro Sprachregelungen dnešních masmédií, nekorektních filozoficko - společenských úvahách...To jenom abyste pak nebyli zklamaný...

-Pečivo-
30. ledna

Kniha knih! Tohle je maximální literatura! Jediná kniha, která je vidět z vesmíru! 900 stran fiktivních memoárů nacistickýho zmagořilce skvostně umíchanýho z ingredincí znamých nacistických zvířat. Tolik hnusu, že už se nemůžu dočkat, až to budu číst podruhý. Littell je bůh.

Lexand
27. ledna

Bývá vychvalováno berlínské finále, já knihu nejvíce hltal, když byl hrdina na Kavkaze a samozřejmě v Babím Jaru.

Wara
07.12.2016

Šílené, monstrózní a neuvěřitelné čtení. Na začátku vás zahltí fakty, jmény a dalšími daty, ale po chvilkovém zorientování se nebudete chtít přestat, dokud se neprolouskáte až na konec. Některé pasáže jsem čelt opakovaně, tak sugestivní jsou popisy jednotlivých událostí... Čtení této bichle chce hodně času a na začátku i trpělivosti, znalost alespoň základních historických souvislostí a postav určitě též přispěje k lepšímu zážitku...

Alexander1918
18.11.2016

Tož... Zvrácené, šílené, všepohlcující, neuvěřitelně uvěřitelné zlo. V té nejtvrdší podobě. Monumentální dílo. Občas má ovšem člověk nutkání zvracet. Čirá hrůza.

Rawar
16.10.2016

Ta kniha je nejenom ukázka nesčetněkrát probíraných, hrůzostrašných skutečností, spojených s průběhem druhé světové války. Je to především výborná příležitost jak se ocitnout na mnoha místech oného období a být tak svědkem ukrajinských masakrů, kde třetí říše duchovně vítězila nad celým světem, přes velké střetnutí s železnou hranicí u Stalingradu, až po poslední vzdechy Altreich, vycházející z útrob berlínského bunkru, doprovázené výbuchy šrapnelů a třesky granátů v ulicích zničeného města.

Najdete zde přesně to, co od knihy očekáváte a přídavkem nemenší část toho, co by Vás nejspíš ani nenapadlo zde hledat. Pohnuté myšlení hlavního protagonisty a jeho praktiky jsou skutečně ohavné a nejeden čtenář mnohdy pocítí vzedmutí žaludečních šťáv. Dohromady to na mě vše působí naprosto monstrózně a velkolepě a těch bezmála 900 stran rozhodně stálo za to přečíst.

K velice silnému autentickému zážitku lze dost možná přičíst i sichravé počasí, které mě posledních několikset stránek doprovázelo, nicméně věřím, že i na pláži v tropickém ráji by Vás u leckterých pasáží záblo až běda.

Atuin
22.09.2016

Nesmírně složitá kniha. Nepříjemná, nepoddajná, doktýká se živých schémat a to velice nepatřičným způsobem. Doluje ve vás a doluje až vás úplně položí. Nenechává vás odpočinout na jediném odstavci, protože v ní odstavce vlastně neexistují. Nelze se s ní vyrovnat, měla jsem často chuť se jí už vůbec nikdy nedotknout. Že se takto nedá psát o knize? Ale ano, Laskavé bohyně vás vystaví takové směsici pocitů, že se budete divit. Hodnocení ? Nepotřebuje.

P.S. Merle byl ve své známé knize vlastně romantik.

Olšan
05.08.2016

Četl třikrát. Škoda že české vydání nemá na rozdíl od některých zahraničních jmenný rejstřík.

vlkcz
12.05.2016

Přečíst to, to byla fuška. Ale stála za to. I přesto, že:
- příběh je zalidněn velkým množstvím postav (historických i smyšlených)
- je pro mě problém orientovat se v českých hodnostech, natož ve všech těch -hauptmanech a -führerech
- věta na půl stránky, odstavec přes tři k přehlednosti moc nepřispívá
- občas se člověku chce zvracet
atd.
Ale po přečtení zůstanou otázky, které si člověk musí zodpovědět sám. Kde se všechno to zlo vzalo? Opravdu jsme proti němu už imunní? Není v každém z nás jenom potlačeno a nečeká, až bude moci beztrestně vytrysknout?
Jo, málokterá kniha nechává takhle hlubokou stopu.

Janek
15.04.2016

Taky je mi z toho často na zvracení, kéž by to bylo to jediné, co mám společného s hlavním hrdinou.
Ve druhé třetině knížky jsem se dost ztrácela - asi kdybych věděla o válce něco víc, lépe bych se v těch všech hodnostech a organizacích zorientovala.
Není to nejlepší válečná kniha, kterou jsem dosud četla, ale je to kniha nejsyrovější.

"Čím více jsem zkrátka nahlížel do maelströmu intrik, vířícího v nejvyšších státních sférách, tím menší jsem měl zájem se na něm podílet. Než jsem dosáhl své současné funkce, domníval jsem se - nepochybně naivně -, že velká rozhodnutí se činí na základně ideologické správnosti a racionality. Nyní mi bylo jasné, že i když tomu tak částečně stále ještě je, podílí se na rozhodování mnoho dalších faktorů, spory ohledně kariréního postupu, osobní ambice, zvláštní zájmy. Führer samozřejmě nemohl řešit všechny otázky sám, a vyjma jeho rozhodnutí jako by všechny mechanismy, kterými se dalo dosáhnout shody, byly pokřivené, ba zkažené."

Stauff
13.03.2016

Při čtení některých úseků knihy, jsem ji zabouchl a musel ji rozdýchávat. Občas z ní totiž kape čisté zlo. Lidské zlo.

Hodža
02.03.2016

Odkud bere Bejan tu jistotu, že to s tím holocaustem (respektive šoa) bylo jinak? Že ony pohnutky k něčemu tak šílenému byly jiné...samozřejmě šlo o celý komplex pohnutek, důvodů, cílů, ale myslím si, že vyšlo i dostatek knih na toto téma, jež se tomuto tématu věnují z pohledu hlubinné psychoanalýzy...a také existoval už na konci třicátých let psychoanalytický rozbor Hitlera a dalších nacistických pohlavárů, které si nechaly vypracovat bezpečnostní a zpravodajské složky Spojených států...mimochodem i toto vyšlo v češtině...

Hodža
16.01.2016

Patrně nejúžasnější kniha o 2.světové válce...fyzická, hnusná, pohlcující...!!!

vojteska70
07.12.2015

Těžko se to čte Ale velmi mne zaujala

bejan
27.09.2015

Ještě se mi nestalo, abych byl v první třetině knihy nadšen, ve druhé rozčarován a ve třetí naprosto znechucen. Několik pasáží v knize je skvělých, obzvláště kavkazská část, ale odmítl jsem přijmout rámec, do kterého Littell téma holokaustu zasadil. Kombinovat sexuální perverze, vraždy, incest a podobné věci s holokaustem mi připadá nejen nevhodné, ale i laciné. A závěr knihy je literárním klišé opsaným z nepovedeného thrilleru. Přečíst jsem si tu knihu musel, protože když vás zajímá téma holokaustu, tak prostě musíte přečíst všechno...

achilles
18.08.2015

Ohavnosti, nechutnosti, někdy až únavné pasáže o různých typech Židů, ale skutečně nádherný příběh, a nic tam nebylo zbytečné, ani ty ohavnosti, nechutnosti....ani ten kousanec do Hitlerova nosu :-)

Guarnere
02.08.2015

Kniha má více jak osm set stran a z velké části se jedná o suchopárný popis faktů, nicméně odložit ji pouze kvůli těmto okolnostem by rozhodně byla škoda. Nejedná se totiž o žádné válečné hlášení, ale o hlubokou sondu do duše Maxe Aueho – sebestředného psychopata s absencí empatie, který válečné vraždění nevinných chápe jako rozkaz, jenž je nutné splnit. Mezi popisem faktů, který působí jako náhled do faktografických dokumentů, se tu a tam mihne svědectví o válečných zvěrstvech, jež působí ještě zrůdněji, neboť i ono je podáváno dokumentárním popisem bez špetky soucitu či špatného svědomí. Samozřejmě, že zde nechybí ani názory a myšlenky hlavní postavy, seznamujeme se s jeho profesním, ale i intimním životem. Aue se za nic nestydí, nic neskrývá a především se vůbec za nic neomlouvá. Vše dohromady tvoří ucelený obraz o válce, která není ničím jiným než vražděním, o životě samotném, v němž jen náhoda určuje, na které „straně pušky budete stát“, a o člověku, na kterém jen marně budete hledat jednu jedinou dobrou věc. Je to kniha, která na válku nahlíží jinak, než jak je u válečných próz zvykem. Postrádá hrdinství, velké činy či soucit s bližními – naopak, je to syrový popis bez příkras, bez lidskosti. O to naléhavěji však působí, o to větší dává podnět k přemýšlení. Miluju tu knihu!!!

kreyson
30.07.2015

Jedna z nej knih, co jsem kdy o tomhle tématu četl. I když je napsaná naprosto nečtivým způsobem, skoro bez odstavců a kapitol, tak ukazuje ten hnus a lidské neštěstí v celé jeho nahotě. Není pro slabší nátury, opravdu není. I když jako varování a poučení do budoucna fugovat může.

ondrula
14.07.2015

Originální myšlenka, se kterou je kniha psána (vyjevena hned na začátku) vede k hlubokému zamyšlení. Vůbec začátek knihy je velmi čtivý a za její vrchol pokládám - bohužel krátkou - epizodu ze Stalingradu. Druhá půlka knihy mi přišla už poměrně nudná a rozvleklá.

kocour_mikeš
30.06.2015

Po provních desítkách stánek jsem knihu odložil, po cca půl roce jsem to s válečnou tématikou po Slunečních hodinách zkusil znovu. Kniha se mi líbila i nelíbila, bez spamování se nevyjádřím, tak to nebudu rozepisovat. Při čtení jsem si párkrát vzpoměl na Merleho Smrt je mým řemeslem, kdo četl ať se připraví na to, že lze zacházení s lidmi popsat ještě děsivěji. Román je kompexní, má zajímavé popisné odbočky, občas děsivý, občas (na mne) nechutný. Stojí rozhodně za přečtení.
Dávám 85%.

Nele
26.05.2015

Nesedla mi, ani jsem to nedočetla...

Zrzavá_Tereza
15.04.2015

O Laskavých bohyních mi řekla mamka, že by si je chtěla přečíst, a tak jsem jí tuhle knížku koupila k narozeninám. Vrhla jsem se na ní s obrovskou chutí se začíst, protože to téma je víc než lákavé. Bohužel jsem nedočetla... nepotřebuju ke čtení ty nejpromyšlenější zápletky, ani dojemné příběhy a nechutnosti mi vážně nevadí. I přesto mi to tak nějak nešlo.. Ale chci se k téhle knize vrátit a zkusit to znova a tak trochu se i těším, jak bude mé druhé setkání s J. Littellem vypadat.

Ereniss
26.03.2015

Knihu čtu druhý týden a jsem na straně 95...Za dva týdny jindy přečtu dalších pět, šest knih. Teď nečtu radši nic, protože nemám ráda rozečtených více knih a k této se nedokážu přinutit, tedy vzdávám to. Když mě kniha nebaví, nebudu tak ztrácet svůj čas, kterého mám i tak málo a radši sáhnu po knihách, které mě baví a z kterých něco mám. Nemyslím ale, že by Laskavé bohyně byly špatnou literaturou. Jen mi tento styl psaní nesedí a nic mi to nedává.



Štítky

2. světová válka holokaust války nacismus

Autor a jeho další knihy

Jonathan Littell

Jonathan Littell
americká, 1967

Podobné knihy

Uživatelé mají knihu

v Právě čtených23x
v Přečtených329x
v Čtenářské výzvě3x
v Doporučených65x
v Knihotéce191x
v Chystám se číst357x
v Chci si koupit45x