Farma zvířat
kniha od: George Orwell (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/484405/bmid_farma-zvirat-biF-484405.jpg
4.6
9831
Ilustrované vydání Farmy zvířat s desítkami obrazů ukrajinského malíře Iwana Kulika, jakož i s dosud nepublikovaným textem, v němž autor objasňuje a komentuje zrod své slavné knihy. Když George Orwell v roce 1944 dopsal svou Farmu zvířat, nemohl tušit, že jeho alegorická bajka o ruské revoluci a stalinské diktatuře se po několika desetiletích stane klasikou, ba povinnou školní četbou, a to tím spíše, že britští nakladatelé o vydání knihy zpočátku nejevili pražádný zájem, ba přímo ji odmítali – své nesmrtelné dílko totiž autor napsal v době, kdy západní mocnosti v přetěžkém zápase s nacistickým Německem spolupracovali se Sovětským svazem a kdy panovala obava, že by dystopický, až příliš pravdivý obraz reality sovětské společnosti mohl Stalina nahněvat. Orwell byl přesvědčen o tom, že spojenectví nebude mít dlouhého trvání a své přesvědčení prorocky vtělil do závěrečné scény Farmy zvířat (jejímž předobrazem je teheránská konference), která nejenže symbolizuje definitivní konec revolučního idealismu a vítězství cynického pragmatismu, ale též ohlašuje éru nesmiřitelného konfliktu, kterému se zanedlouho začne říkat studená válka. Jestliže Farma zvířat v době svého vydání vyvolávala u mnoha komentátorů a kritiků rozpaky, ba odpor, s příchodem otevřené studené války se situace obrátila a příčiny tohoto zvratu byly i tentokrát politické povahy: kniha byla napříště halasně velebena a hojně vydávána, protože se ukázala jako efektivní nástroj antikomunistické propagandy. Americká vláda financovala překlady knihy do jazyků (např. řečtiny, vietnamštiny, arabštiny, fársí, malajštiny), jimiž se hovoří v zemích, které považovala za „rizikové“, a následně podporovala i jejich šíření a distribuci. Nedlouho po autorově smrti pojala americká zpravodajská služba CIA důmyslný strategický nápad Orwellovu parodii na sovětský komunismus zpopularizovat filmem a prostřednictvím nastrčených aktérů odkoupila od Orwellovy manželky filmová práva. Animovaný film Farma zvířat z roku 1954, oproti knižní předloze náležitě upravený, byl plně v její režii... Autor, který tak bravurně popisoval mechanismy totalitního systému, propagandy a demagogie, nemohl tušit, že předmětem manipulace se stane samotné jeho dílo... Farmy zvířat se dovolávali prakticky všichni – konzervativci, liberálové, a to pravicoví i levicoví, ale také socialisté, a je třeba říct, že právem. Vždyť jestliže autor svou knihou chtěl před veřejností, zvláště pak britskou, „demaskovat sovětský mýtus“, činil tak podle svých slov v zájmu demokratického socialismu: „… A proto jsem přesvědčen, že zničení sovětského mýtu je pro obrodu socialistického hnutí zcela zásadní.“ Můžeme si položit otázku, jaký mýtus by demaskoval dnes…... celý text
Literatura světová , Novely , Romány
Vydáno: 2021 , Rybka Publishers
Originální název:
Animal Farm , 1945
více info...
Komentáře (1141)
Komentáře 1141 Recenze 10
Skvěle napsaná kniha. Nemohla jsem se od ní odtrhnout, zároveň mě to bavilo, zároveň jsem byla i dost naštvaná, že bylo lidstvo součástí takového režimu. Myslím, že by si tuhle knížku měl přečíst každý, ať už se o politiku hodně zajímá, nebo mu je vlastně většinou úplně jedno, tak jako mně.
Alegorická bajka o tom, jak zvířata v čele s prasaty vyhnala z Panského statku jeho majitele pana Jonese, sama se tu ujala vlády a přejmenovala místo na Zvířecí statek.
Původní myšlenka, že všechna zvířata si budou rovna, časem samozřejmě bere za své a vedoucí role se ujímají prasata, která postupně nastolují totalitní režim (analogie se Sovětským svazem). Zvířata se všem lžím, manipulaci a vykořisťování podřizují, věří prasatům, že to s nimi myslí dobře.
Nakonec prasata opět navážou kontakt s lidmi, ačkoli to předchozí roky zavrhovala, a když se ostatní zvířata na společnou skupinu lidí a prasat podívají, už ani nerozeznávají, kdo je kdo, prasata i lidé se sobě navzájem tolik podobají, že je nejde rozlišit.
Téma Zvířecího statku je samozřejmě silné, naléhavé, stále aktuální, nadčasové, ovšem to zpracování mi až tak neotřelé, nezapomenutelné či nějak originální a brilantní nepřipadalo, čili v konečném hodnocení zůstávám tak na půli cesty.
Knížka vyšla v novém překladu Viktora Janiše v edici Classics.
Hodnocení: 3,5 z 5
AUDIO Knihu jsem tentokrát nečetla, ale poslouchala. Pořád mi z ní není dobře; hlavně proto, že je zase stále více aktuální, lidstvo je nepoučitelné, stejně jako ta zvířata.
(SPOILER) Tuto překvapivě tenkou knížkou jsem bral do rukou s představou o drsné pohádce, která ale končí dobře. Už si nepamatuju, odkud jsem tuto domněnku vzal, ale je jisté, že kvůli totálnímu nenaplnění mých očekávání jsem si knihu znechutil. Ale nejen kvůli tomu. Bytostně nesnáším násilí na zvířatech, a to i když zobrazují lidské osoby a povahy, takže jen se zatnutými zuby jsem prolétal Farmou zvířat, abych tu hrůzu měl už za sebou, což bylo jednoduché, protože Farma zvířat je hodně jednoduše napsaná a čtivá. Vlastně až příliš jednoduše napsaná. Je extrémně přímočará, schématická a nepodobá se tak beletrii, jako spíše eseji, a myslím, že George Orwell by udělal mnohem lépe, kdyby místo toho opravdu napsal esej. Farma zvířat ve mně nevyvolala ani zdaleka odpor nebo odsouzení Stalinova režimu, ale touhu si z Napoleona udělat jitrnice, jelítka, tlačenku, buřty a jiné zabíjačkové dobroty. Osel Benjamin se vyjádřil ve smyslu, že situace na Farmě zůstává navzdory všem snahám zvířat stejná, jako byla dříve, a není z této situace úníku, ale já s ním hluboce nesouhlasím, protože si myslím, že za pana Jonese, se měla zvířata v průměru mnohem lépe, než za Napoleona, a u Jonese došlo k úpadku až v posledích měsících. Konec sám je mnohem drsnější, než konec románu 1984 (který je za mě mnohem lepší, než toto dílo) kvůli tomu, že ve zmíněném románu sledujeme část života člověka, který se dopustí zlomyšlení a je režimem učebnicově zlikvidován – znamenaje nejlepší možný scénář pro Stranu a nejhorší možný scénář pro ideozločince. Z toho vyplývá, že se na pozadí knihy 1984 mohlo odehrát mnoho příběhů lidí, kteří dopadli mnohem lépe než Winston Smith. Ve Farmě zvířat tomu tak ale není a špatně končí vlastně všechny postavy, které na Panské farmě zůstaly. Z knihy mi bylo tak zle, že jsem si z ní záměrně ukousl, abych aspoň trochu ukojil svůj vztek a ponížil a pokořil tuto literární ohavnost. Na druhou stranu jsou v tomto díle postavy, které jsem si zamiloval. Jde o klisnu Molinu, úplná ikona, která ze situace vyšla podle mě jako absolutní vítěz, a potom hřebec Boxer, který je úplně zlatíčko a chtěl bych mu pohladit čumáček.
Některá zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější....
A to vystihuje úplně vše. To platilo, stále platí a platit bude pořád....
Autor knihu napsal v roce 1944 jako kritiku na život v Sovětském svazu a stalinismus, ale povedlo se mu úplně skvěle popsat v bajce nebo co to přesně je ani nevím, to kam vedou všechny revoluce a ke korytům se dostanou nová prasata...
Moc děkuji Mandlevest za komentář plný naděje. Díky moc ( i když doma to vlastně taky vidím....
Vynikající alegorická bajka o vzniku totalitního režimu. Skvělá metaforická přirovnání (prasata jako vůdci, ovce jako nemyslící stádo, kůň Boxer jako dříč). Kniha je nadčasová – kdo zažil, najde si v ní přesná podobenství, kdo nezažil, měl by brát jako varování.
„Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější.“
George Orwell patří k autorům, jehož romány se. vryjí do paměti natolik, že už se z vaší hlavy nikdy nedostanou. To se stalo přesně mně. Farmě zvířat jsem se docela dlouho vyhýbal. Když jsem se k příběhu nakonec dostal, trvalo mi delší dobu se do ní začíst a vydržet až do konce. Nakonec jsem to zvládl a musím říct, že ničeho nelituji.
Kniha totiž nabízí spoustu věcí k přemýšlení o lidské společnosti pod taktovkou totalitní moci. Je tedy velká škoda, že si ji někteří lidé nepřečtou z důvodu, že by toto dílo nepochopili a možná by si ji spletli s nějakou pohádkou pro děti. Možná by si i v duchu říkali, že tohle se určitě stát nemůže. Ale může. Každý den. Proto buďme rádi za naši svobodu -, že si kupříkladu můžeme koupit rohlíků, kolik chceme, dělat práci, která není vynucená, chodit po naší zemi. Prostě každičkého okamžiku. Jednou o to můžeme zase přijít.
Geniální dílo - neskutečné, jak se autorovi podařilo tak dokonale popsat jakýkoliv totalitní systém! Bylo by vhodné v rámci občanské nauky seznámit s tímto dílem naše děti, aby nebylo tak snadné podmanit si novou panskou farmu! No bděme.
Knihu jsem několikrát četl a její příběh je dokonalý. Postupně sledujeme přerod společenství zvířat do zformované společnosti, kde existuje několik úrovní zvířat - od vládců až po dělníky. Najdete zde popis zvířat "mdlého" rozumu, až po ta, která jednají z pohnutek, které jim přináší snazší živobytí. Je to jasná alegorie lidské společnosti, která se zformovala ve státech východního bloku.
Najdete v ní všechny motivy s "pokroucenou" společností spojené - vládnoucí třídu, vykořisťované dělníky, využívání otrocké práce či "přepisování" historie dle toho, jak se to komu hodí.
Dnes je to již klasická kniha. Chtěl bych upozornit na nový překlad z roku 2022, který tuto již letitou knihu zpřístupňuje mladým - volí jazyk, který je jim bližší. Překlad se opravdu povedl.
(SPOILER)
Farma zvířat je klasika, kterou jsem si chtěla přečíst už dlouho, ale dostala jsem se k ní až teď. Je to jedna z těch knih, kterou doporučuji si každému alespoň jednou přečíst. Má v sobě nadčasové myšlenky, je neuvěřitelně dobře vymyšlená a přesně vystavěná.
Už od začátku můžeme krásně pozorovat, jak se mezi zvířaty utváří určitá struktura v jejich “společnosti". Vůdce - Starý Major - stojí na vyvýšeném místě, mluví jako světaznalý diktátor ke všem ostatním zvířatům. Šlo poznat, že byl mezi ostatními vážený, každý k němu měl respekt. Ze začátku byl jeho nápad ve své podstatě poněkud “nevinný". (Když teď pomineme fakt, že se chtěl zbavit lidské rasy.) Chtěl svobodu - cítil, že to, jak se k nim lidé chovají, není správné a etické. Hlásal, že už rozumí podstatě života na této zemi a svým proslovem ovlivnil hodně dalších zvířat na farmě, zejména prasat a psů. Tvrdil, jak mají bídné životy, že je lidé jen využívají, a že když odstraní Člověka, tak jejich hlad a přepracování zmizí. Podle něj žádné zvíře v Anglii nezná štěstí a odpočinek, není svobodné a zvířecí život je bída a otroctví. Jejich výtěžek kradou lidé, problém je tedy Člověk - jejich jediný opravdový nepřítel. Člověk je dle něj tvor, který konzumuje, aniž by produkoval. A přesto je pánem všech zvířat. Major slíbil, že když odstraní Člověka, tak se ze dne na den stanou bohatými a svobodnými. Tímhle proslovem ohromil téměř všechna přítomná zvířata a ta, potom, co zemřel, začala toto učení (animalismus) šířit a propagovat. A pak se začaly dít věci...
Tato kniha je velmi útlá, ale svým jasným a dokonalým zpracováním naprosto přesně vystihuje vše, co vystihovat má. Tím, že autor neříká v podstatě nic naplno, je dílo ještě nadčasovější. Líbily se mi alegorie - například Cukrová hora (ještě k tomu havran jménem Mojžíš). Ale i všechny ostatní (Stalin - Napoleon, Lenin - Major, Trockij - Kuliš, psi - tajná policie, osel Benjamin - pasivní občan, který si všechno uvědomuje, ale nic nepodniká, nebo ovce - "ovce", které si nechají nakukat cokoliv a uvěří tomu). To vše dodávalo dílu jakousi autentičnost. Alegorie byly možná příliš jednoduché, ale to mi nevadilo. Orwell naopak dosáhl toho, že se román dá krásně napasovat víceméně na jakýkoliv režim a zneužití moci. Objevily se zde i různé vtipné postavy. Například Molina. Připomínala mi takovou barbínu, které je všechno jedno, nechce se jí nic dělat, užívá si luxus, blahobyt a pěkné věci, ať už to porušuje pravidla, nebo ne. Stejně potom rychle zmizela... Nedivím se. Pobavila mě taky kočka, která si dělala, co chtěla, nepracovala a vždycky se vytratila na celé hodiny a vracela se jen na jídlo. Pokaždé ale přišla s dokonalou výmluvou :D.
Tato novela výborně popisuje vývoj toho, jak snadno může vzniknout totalitní režim. Vyvinul se tu klasicky jeden mocný vůdce, který vše řídil a měl své poskoky. Prasata (už od začátku považována za něco vyššího než ostatní zvířata, což mimo jiné celou filosofii jejich nápadu hroutilo) postupně už nevykonávala práci, ale všichni ostatní ano. Ona jenom dohlížela na ostatní, protože to podle nich byla potřeba. Ona se totiž musela vzdělávat, aby ostatním zajistila vše dobré. Jenom prasata směla jíst jablka a pít mléko, protože tím přece zajišťovala dobro ostatních. Všem úspěšně vštěpovala, že to vše je vlastně jen pro jejich dobro - přece nechtějí, aby se pan Jones vrátil! Tato manipulace pak zafungovala na všechno. Taky byly zajímavé důchodové hranice pro jednotlivé skupiny zvířat :D. Které, když přišlo na věc, se pak vlastně vůbec nedodržely. Chudák Boxer. Tato postava mi připomínala takového toho věrného, zapáleného komunistu, který věří v to, jak je komunismus skvělý a bude ho maximálně podporovat. Tím, jak prasata všechno ovlivňovala a ničemu nenechala volný průběh (o čemž koneckonců tato kniha je), všechno kazila - původní nápad farmy bez Člověka se vytrácel. Třeba když Napoleon odebral štěňata jejich matkám a výchovu převzal on... takto to přece podle pravidel na začátku vypadat nemělo. Ale moc dobře víme, proč to Napoleon udělal... Napoleon samozřejmě Kulišovi začal závidět jeho nápady, a kvůli tomu mu schválně začal odporovat. A samozřejmě se pak rozdělili do dvou stran, ze kterých pak zvířata musela volit... Jak ukázkové. S jejich sílícím konfliktem samozřejmě přišla i vážnější situace, kterou jsem upřímně tak rychle nečekala. Navíc Napoleon ze začátku vypadal nenápadněji a myslela jsem si, že Kuliš bude zápornější postava. A začalo zlo... Pozvolna si upravoval pravidla, jak se mu to zrovna hodilo - peníze, spaní v postelích, bydlení, oblékání se jako lidé, ... Ukázkové výmysly, lži, manipulace jen ve vlastní prospěch. Z Napoleona se začalo v podstatě vyvíjet to, s čím zvířata měla problém v případě pana Jonese. Slepicím bral vejce, kravám mléko, tresty smrti za údajná provinění a mnoho dalšího... Neustálé změny sedmi přikázání, až zbylo jen jedno - "Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější". Bylo mi líto ostatních zvířat, i když byla zaslepená tím, že vše pořád dělají pro svůj blahobyt. Nic nechápala, nevěděla, co se dějě, proč se to děje - vraždy ostatních, zákaz zpěvu původně zásadní písně Zvířata Anglie, odpálení větrného mlýna, se kterým měli tak neskutečně těžkou práci... Na konci jsme se vlastně vrátili ke stejnému režimu, který byl na začátku. Původní nápad farmy, kterou už lidé měli přestat využívat ve svůj prospěch prostřednictvím zvířat, se zvrhl v totalistický režim jednoho z vlivných jedinců.
Kniha mě překvapila, je opravdu zajímavá, skvěle napsaná a vymyšlená. Začíná nevinně a potom... wow. Obohacující a oči otevírající čtení. Doporučuji všem.
Tuto knihu jsem si chtěl přečíst po shlédnutí filmu Pan Jones. Dal jsem jí i díky celkem krátké délce na jeden zátah při podzimním odpoledni. I to umocnilo její atmosféru. Kniha je stejně nadčasová a pravdivá jako román 1984. Skutečně autenticky vystihuje různé druhy totalitních režimů, ale nejen jich. Dezinformace jsou něco, co je stále více aktuální i díky možnostem moderní techniky a stále více rozdělené společnost, která ráda zapomíná a ráda věří tomu co se jí šikovně podá ve správný čas. Tato kniha neztratí nic ze své aktuálnosti ani za dalších 100 let.
Nadčasová kniha s mnoha alegoriemi lidských vlastností, ukazuje názorně, jaký může být stav společnosti.
Vynikající kniha se stále aktuálním tématem.
Ta by se měla číst jako povinná četba .
Na těchto knihách je krásné a zároveň děsivé to, že nikdy jejich poselství neztratí aktuálnost. Farmu zvířat by měl přečíst každý, kdo odmítá pasivně přihlížet aroganci a amorálnosti státní moci.
„Člověk je náš jediný opravdový nepřítel. Odstraňme Člověka a hlavní příčina hladu a přepracování zmizí!“
Člověk, jako lidská rasa - nepřítel, jenž nejvíc ze všeho ohrožuje hlavně sám sebe - člověka, jako jedince, osobu, svobodnou bytost.
To je Farma zvířat ve své skryté podstatě - kde Orwellovo pojetí člověka svléká lidské bytosti až na holou kůži ... nazí (svlečení ze svých masek, póz, konvencí a předsudků) se totiž stávají extra zranitelnými! ... navíc, ne nadarmo známé úsloví říká ...„člověk člověku vlkem“.
Orwell ukazuje hlavně to, jak se sebeabsurdnější idea může stát skutečností! A to je to nejzrůdnější, co si člověk sám na sebe dokázal vymyslet. Dějiny a bohužel i současnost se svými událostmi nejen na východ od nás (v tom je svět opravdu globální, děje se to všude, bez výjimky) ukazují, jak tuto svou „dovednost“ dokáže přivést k „dokonalosti“ ... sebeabsurdnější ideu (výmysl, nápad, zrůdnou myšlenku) uvést v život.
V čem je ten dnešní svět jiný, než jak ho popisuje Orwell?
„Každá revoluce končí tím, když se nová prasata dostanou ke korytům.“
Opravdu běhá mráz po zádech, když si přečtete třeba tuhle větu ... a pohádkový příběh se vám tak před očima změní v thriller, zvlášť, když si uvědomíte, co tomu předchází a co bude následovat ...
Neuvěřitelně a téměř děsivě přesný alegorický příběh o událostech, které v době vzniku této novely ještě vůbec neexistovaly.
Z chování a přístupu jednotlivých zvířat, manipulací a celkového vývoje mi bylo opravdu hodně smutno a úzko.
Mnohem těžší čtení, než se na první pohled zdá.
Člověku se ani nechce věřit, že kniha je z roku 1945. Tohle je fakt nadčasové.
Knihu jsem měla dlouho v seznamu chci si přečíst, a když jsem se k ní konečně dostala, tak nemohu říct, že lituji, že jsem na ní nesáhla dřív. Čte se dobře, akorát už mě ke konci nebavila předvídatelnost děje. Posledních 20 stránek jsem už tak dočetla se spěchem. Ale samozřejmě tady podle mě jde spíše o poselství než-li poutavost a souhlasím s tím, že by si jí měl přečíst každý.
Popravdě řečeno, vlastně ani nevím, co jsem čekala. Kniha mi přišla náhodou pod ruku a tak jsem si jí přečetla. Překvapilo mě, že je tak útlá a přečetla jí během odpoledne. Líbila se mi, ale nijak se mě nedotkla.
Vše, co se stane, čekáte a jen si říkáte, zda se ostatní vzbouří, anebo ne, ale i to je vlastně jasné, ale čekáte, zda třeba náhodou.
Když to řeknu blbě, tak si můžu udělat "fajfku" u přečteno. Příběh jsem pochopila, souvislosti viděla, narážky vnímala, ale po dočtení mám prostě pocit jen té "fajfky" u přečteno a ještě takové myšlenky, že mi přeci kniha měla dát víc. Adorovaná alegorie, kniha, kterou by si všichni měli přečíst, dokonalost..., ale u mě prostě nic. Maximálně mě napadá otázka, jak bych se zachovala já.
Je něco špatně se mnou nebo s knihou...
Skvělá kniha. Poprvé jsem se s ní setkala na střední a teď po více než 10 letech jsem po ní sáhla znovu. Pořád je aktuální, pořád je čtivá a pořád je tak děsivě trefná, že člověku běhá mráz po zádech. Určitě doporučuji!
"Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější!"
Jedno z nejznámějších děl 20. století se dočkalo nového kabátku v edici Cooboo Classics. A já se na něj nemůžu vynadívat. Je to nádherné vydání (jako jsou v této řadě všechny) a i ten překlad Viktora Janiše se mi četl skvěle.
Věřím, že děj této klasiky nemusím dopodrobna představovat. Skupina zvířat na statku se jednoho dne vzbouří, vyžene lidi a ujme se hospodaření. Později se ale jejich vláda zvrhne v brutální tyranii.
Jsem moc ráda, že jsem se k tomuto nadčasovému dílu dostala. Sice až teď, ale lepší pozdě než nikdy. Tuhle tenoučkou bajku doporučuji každému. Je to krátká klasika na jeden večer, takže se nemusíte trápit s nějakou bichlí.
Přestože má Zvířecí statek (někdy Farma zvířat) jen 136 stran, uvnitř se ukrývá spoustu věcí k zamyšlení.
Asi bych to nenapsala lépe než @zedir, přešně to vystihuje moje pocity. Krátká bajka, která má v sobě mnoho.
"Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější".
(SPOILER)
Čte se to skoro jako legrační pohádka, až na to, že není legrační, a ani pohádka. Jakmile si za jednotlivá zvířata dosadíte reálné postavy a uvědomíte si alegorie, které Orwell užil, bude vám běhat mráz po zádech, nejen kvůli historickému výkladu, ale i kvůli nadčasovosti příběhu, protože historie mívá tendenci se opakovat (jak i dnes vidíme) a zároveň kniha slouží jako varování před manipulovatelností mas, diktátory, populisty, co vždy mají na všechno nereálné a jednoduché řešení, touhou po moci, před vykořisťováním, před tyranií, fanatismem. A proti propagandou zpracovaným masám nemá ani žádný osel, který má dobrou paměť, nejmenší šanci. Málokterá kniha končí tak výstižným a do morku kostí pronikajícím citátem jako zde.
"S tvářemi prasat se něco stalo. Zvenčí pohlížela zvířata z prasete na člověka a z člověka na prase, a opět z prasete na člověka. Ale nebylo už možné rozlišit, která tvář patří člověku a která praseti."
Knihu jsem měla delší dobu v knihovničce a stale ji odkladala.
Teď lituji ze jsem ji nepřečetla driv.
Kniha je skvěle napsaná a k zamyšlení.
Myslim že toto se deje stale znovu a znovu.
Kniha, která rozhodně stojí za přečtení. Mé dojmy bezprostředně po přečtení (aniž bych předem četl nějaké předmluvy, doslovy, komentáře) jsou následující. Vyznění depresivní ve smyslu: i když je na začátku snaha vyřešit skutečně existující problémy využitím ušlechtilých a na faktech založených myšlenek, vždy to skončí katastrofou, kdy si lidé/zvířata jdou po krku. Na rozdíl od některých jiných čtenářů na mě kniha nepůsobí tak, že se autorův kritický postoj týká pouze komunismu/socialismu, ale prostě lidské společnosti jako celek, kdy vývoj nevyhnutelně skončí v konfliktu v jakémkoliv zřízení, ne pouze komunistickém (lidé i zvířata nakonec jedno jsou). Rozdíl je "pouze" v míře katastrofy (ono samozřejmě není jedno, jestli je zřízením zničeno 80 nebo 10 procent lidí/zvířat).
Teprve po přečtení knihy jsem si přečetl osobní Orwellův komentář k Farmě zvířat, který je uveden na konci knihy (vydání v Rybka Publishers 2021). Má se jednat o překlad Orwellovy předmluvy k ukrajinskému vydání Farmy zvířat z roku 1947 a má to být jediný dochovaný Orwellův komentář/předmluva k Farmě zvířat. Ty informace k ukrajinskému vydání jsou docela zvláštní a budí určité pochybnosti (je mj. uvedeno, že to vydání zabavili američtí vojáci a předali Sovětskému svazu), ale v tuto chvíli předpokládám, že komentář je autentický. Pokud to tak je, potvrzuje Orwellův komentář můj výše uvedený dojem např. tím, že Orwell byl skutečně kritický i k britské kapitalistické společnosti a byl socialista, který si ale uvědomuje, že myšlenky socialismu/komunismu vedou v reálné společnosti ke katastrofě. Kritický postoj slouží Orellovi ke cti, ovšem Orwell v předmluvě explicitně uvádí, že jedním z cílů jeho textu je obroda socialistických myšlenek..... Je tedy paradoxem (jak je uvedeno i v některých komentářích zde), že podle všeho přesvědčený socialista Orwell byl a je využíván k pravicové nesmiřitelné kritice socialismu/komunismu. Bylo a je to dáno mj. zákonitým oboustranným zjednodušováním proklamací a tezí v období studené války i po ní.
Poznámka k překladu (Blanka Carriere, 2021 ISBN ISBN 978-80-87950-63-0): větná skladba některých vět je nepřirozená. Dále je někdy prohazováno přiřazení farem Skrblov a Liškov farmářům Frederickovi nebo Pilkingtonovi. Liškov patří Pilkingtonovi a Skrblov Frederickovi, ale v knize jsou odstavce, kde je to opačně.
Domnívám se, že vzhledem k tomu, že je příběh jednoduše a i v dnešní době srozumitelně napsaný, může sloužit jako odstrašující příklad toho, co se stane, když se k moci dostane nesprávná skupina lidí. Samozřejmě, že se tyto formy zřízení státu v dějinách již objevovaly, avšak bohužel se objevují i dnes například v Číně nebo Severní Koreji.
Přijde mi smutné, že se tyto kruté systémy, i přes hojné zkušenosti lidstva, stále někde na Zemi vyskytují. Neumím si vůbec představit kolik poslušnosti, strachu a útrap život v těchto zemích obnáší. Sama bych se psychicky nedokázala vyrovnat s tím, kdybych najednou byla nucena žít v tak tvrdém režimu. Už jen samotné čtení Farmy zvířat ve mně vyvolávalo určitou tíseň.
Dle mého názoru se však také v současném demokratickém konzumním světě vyskytují určité skryté způsoby diktatury, a to v podobě médií, která cíleně míří na masovou většinovou společnost, která je snadným cílem manipulace. Tomuto nátlaku je téměř nemožné se vyhnout, protože nás doprovází doslova na každém kroku. Jelikož je člověk tvor společenský, snadno podléhá tomu, co si myslí všichni kolem něj, včetně médií. Věřím, že kvůli neskutečné míře informací, které nám jsou denně podsouvány, je velmi složité přijít na to, kde se skrývá pravá a nezkroucená pravda. Pravdou mám na mysli nejen otázky faktů a dat, ale i morálky, hodnot a chování.
Štítky knihy
totalitní stát bajky satira zfilmováno alegorie podobenství komunismus rozhlasové zpracování totalitní režimy komunistický režim
Autorovy další knížky
| 2000 |  Farma zvířat |
| 2021 | 1984 |
| 2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
| 2007 | Válečný deník |
| 2015 | Hold Katalánsku |
Kniha Farma zvířat je v
| Právě čtených | 75x |
| Přečtených | 15 882x |
| Čtenářské výzvě | 2 047x |
| Doporučených | 1 280x |
| Knihotéce | 1 638x |
| Chystám se číst | 1 558x |
| Chci si koupit | 420x |
| dalších seznamech | 82x |