PeťkaW. komentáře u knih

Autorka posledním dílem čtenáři vynahradila mdlou, bezduchou a uspěchanou dvojku. Finále je epické, velkolepé, v mnoha místech překvapivé, někdy dojemné, vtipné a akční. Ze série o Paranormálech se rozhodně nestane kult typu Eragon, Harry Potter... ale svoje fanoušky si určitě najde. Podání fantasy světa a jeho postav je tu trochu jinačí, než na co je čtenář obvykle zvyklý, a to je velké plus pro příběh. Svoje mouchy má celá série i jednotlivé díly, někdy větší, jindy menší... ale celkově vzato jde o čtivou záležitost, u které parádně vypnete a odreagujete se.

22.03.2017

Knížku jsem dostala asi jako čtrnáctiletá k Vánocům. Sedla jsem si k ní hned ten večer a za hodinu a půl ji měla přečtenou. V té době se mi strašně líbila. Teď pochopitelně s odstupem času (a věku) vidím chyby, které jsem předtím neviděla. Taky mám mnohem víc načteno a na literaturu kladu o něco větší nároky. Jako oddechovka to ale bylo dobré a vždycky, když knížku vidím v knihovničce, vzpomenu si na ony Vánoce. Kvůli sentimentální hodnotě tak hodnotím 3+.

22.03.2017

Ne, tohle dílo mě absolutně neoslovilo. Nebyla jsem schopná v něm vidět nic hlubšího, nevžila jsem se do něj, těžko se mi četlo. Pokud můžete, rozhodně sáhněte po jiné knize tohoto autora. Na Invalidní sourozence musí být člověk ve správném rozpoložení a náladě, jinak to dopadne, jako u mě - mizerně.

1 22.03.2017

Poslední roky se s fantasy roztrhl pytel a najít knihu, která by měla aspoň trochu originální námět a myšlenku je čím dál obtížnější. Inkarceron řadím k těm lepším počinům. Děj je čtivý, běží svižně, líbí se mi i propojení více dějových linií. Zaujala mě myšlenka samotného vězení a mrzí mě, že se o něm autorka nerozepsala víc. Stejně tak Doba a Protokol mohly dostat víc místa. Co se hlavní zápletky týče, trochu mě mrzí průhlednost... ale jak jsem psala - jde o čtivou knížku, která si určitě získá hodně příznivců a která má co nabídnout.

1 22.03.2017

Gaiman je skvělý vypravěč a v jeho knihách je to cítit na každém řádku. Umí vtáhnout do děje, umí vykouzlit neskutečné světy plné tajemna, člověk se raz dva sžije s hlavními postavami a hltá jednu stránku za druhou... Kniha je sice podávána jako dětská literatura, ale řekla bych, že své si najde úplně každý, nehledě na věk. Navíc je tu několik pasáží, které rozhodně jako "dětské" nepůsobí. Skvělá kniha, kterou ráda čtu znovu a znovu.
Jedinečnou výjimku tvoří i filmová adaptace, která mě uchvátila skoro stejně, jako kniha. Pochopitelně jsou v ději místa, která neodpovídají předloze, nebo pasáže, které filmaři úplně vypustili, ale i tak... film se oproti jiným zfilmovaným knihám moc povedl a soundtrack k němu je doslova kouzelný!

8 22.03.2017

Když se řekne 19. století a romantismus v české literatuře, asi si většina lidí vybaví K. H. Máchu. K. Sabina ale rozhodně patří mezi autory, kteří by měli být taktéž zmíněni. Nenapsal sice mnoho děl. Jsou to ale díla kvalitní a pro mě v mnoha ohledech i čtivější a zajímavější, než od jeho výše zmíněného kolegy. Hrobník je příběh trochu strašidelný, ale opravdu poutavý a dobře se čte. Jako povinná literatura mi přijde rozhodně stravitelnější, než všude preferovaný Máj. Je to báseň krásná. Ale její význam není většina maturantů (nebo ještě mladších žáků) kolikrát schopná pochopit, natož ocenit. Kolikrát si ji sice přečtou, ale stručný děj si pak stejně musí stáhnout z internetu, protože ho nebyli schopni odseparovat od zbytku vznosných slov a lyrických pasáží, což se u prozaického Hrobníka nestane.

22.03.2017

Jedna z mála knih, u kterých jsem viděla první seriál. Díky tomu odpadlo takové to klasické těšení se na to, co bude dál, protože seriál byl zpracovaný opravdu velmi, velmi dobře a věrně a člověk tak věděl, co bude následovat. Na druhou stranu jsem byla opravdu ráda, že si díky němu můžu přiřadit k některým jménům obličeje, protože čtenáře hned zpočátku zavalí příval lordů, serů a jejich historie a myslím, že bez toho, aniž bych viděla seriál, bych se asi občas mezi jmény dost ztrácela. Nicméně kniha je to opravdu čtivá. Navzdory rozsáhlosti nenudí. Přechody mezi jednotlivými postavami a jejich liniemi jsou nenásilné a hezky na sebe navazují, což se málokdy podaří. Postavy, prostředí i historie světa jsou výborně propracované a ději nic nechybí - zvraty, láska, boj, dobro, zlo, smrt... Těším se na další pokračování.

3 22.03.2017

Doporučuju tule knihu číst maximálně těm, co ještě nedosáhli 13 let. Pakliže ji budete číst v pozdějším věku, tak vás totiž bude strašně nudit. Dostala jsem knihu jako dárek a nebýt toho, nikdy bych po ní nesáhla, ale takhle jsem ji ze zvědavosti i slušnosti přečetla. No... neměla jsem to dělat.

22.03.2017

Když jsem zjistila, jak se Martin rozhodl knihu rozdělit a které postavy si zvolil pro první část, byla jsem dost na obavách, aby se kniha dala číst. Většina postav totiž nepatřila mezi mé oblíbené a s jeho rozvleklým stylem vyprávění jsem tou dobou začínala trochu ztrácet trpělivost. Tím, že jsem ale v ději konečně předhonila seriál, pro mě dostal celý příběh trochu jiný rozměr a úplně jinak na mě působil. Docela dobře rozmělnil akci, s ne právě záživným vyprávěním, a oproti předchozím dílům mi přišlo, že se "naučil" dávkovat záživné akční pasáže mnohem lépe a nenechal si všechno jen na závěr.
Ano, kniha je možná méně zajímavá oproti ostatním dílům a když to vezme člověk kolem a kolem, tak se tu nic moc zásadního nestalo, ale já si čtení i tak užívala a Hostina pro vrány mě nakopla a dala další chuť do čtení, která po Bouři mečů trochu opadla.

2 22.03.2017

Opět krásně čtivý příběh, plný akce a dobrodružství. Jsou tu ještě malé mušky, které chtějí doladit, ale na celkový dojem mají jen malý vliv. Kniha se velmi dobře čte a čas u ní utíká rychle. Je tu i podstatně rozvinutější a poutavější zápletka, než v prvním díle, což je velké plus. Jsem zvědavá na další pokračování, osudy hlavních postav a také to, jestli autor bude svůj styl psaní postupně ladit do trochu "dospělejšího" duchu, nebo zůstane u kategorie četby pro spíše menší publikum.

22.03.2017

Příběh o Hordubalovi je plný emocí. Výborně se čte, jsou v něm zvraty, je dobře propracovaný a vymyšlený... tohle je podle mě opravdu bravurně vystavěná a napsaná kniha. Její čtení je sice trochu depresivní, ale za ten konečný zážitek to stojí.

2 22.03.2017

Jako mladší jsem měla Stopy hrůzy ráda. Rychle se četly, měly jednoduché příběhy, žádné těžké čtení... Už i v těch letech mě ale zrovna tenhle titul šíííleně nebavil :) Takže jestli hodláte něco ze SH číst, sáhněte po jiném díle.

1 22.03.2017

Oproti dvojce došlo ve třetím dílu k obrovskému vývoji. A to jak dějovém, tak i ve stylu vyprávění a psaní. JK si tu krásně pohrála s detaily, které ale byly ve výsledku jedny z nejdůležitějších motivů (Pobertův plánek, převraceč času a další). Třetí díl mě opravdu bavil a užívala jsem si každou stránku.

6 22.03.2017

Za sebe hodnotím dvojku jako nejslabší díl z celé série. Nevím přesně, čím to je, možná tím detektivním pojetím příběhu, ale zkrátka... Tajemná komnata mi nějak nesedla. Ale v případě téhle autorky je i "slabší" kniha stále dobrou knihou.

3 22.03.2017

Já se na poslední díl hrozně těšila a zároveň jsem měla i velké obavy. JK si naložila na záda dost těžký úkol, protože každý od posledního dílu hodně očekával a potěšte miliony čtenářů, z nichž každý má jiný vkus a názor na to, jak by měl poslední díl dopadnout. Od prvního dílu ušla autorka velký kus cesty, stejně jako její postavy. Vytříbil se její styl psaní, urovnala některé myšlenky a v závěrečném díle odpověděla více méně na všechny důležité otázky, které se s postupem děje nakupily v předchozích dílech. Co bych jí ale vytkla, byla snaha za každou cenu děj natáhnout alespoň nad 500 stránek. První polovina knihy byla zbytečně "přetažená", nezáživná, vedla odnikud nikam a naopak do druhé půlky bylo vecpáno všechno důležité a čtenář neměl prakticky žádnou možnost oddychu, protože se pořád něco dělo. Co mě znechutilo, byl závěrečný epilog, který si podle mě mohla JK odpustit, ale stalo se. Snaha zavděčit se svým čtenářům v tomhle momentě nejspíš převládla nad zdravým úsudkem spisovatele. Budiž, nedá se svítit, zpátky už se to nevezme...
Ani tyhle chyby ale nic nemění na tom, že jde o důstojné zakončení jedné velkolepé ságy, kterou přečetly miliony malých i velkých čtenářů a která do velké míry ovlivnila dvě generace dětí a mnoho z nich přivedla ke čtení jako takovému.

5 22.03.2017

Na tomhle díle oceňuju to, že jsme pomocí myslánek mohli vidět všemožné střípky, které dotvářely celý děj a upřesňovaly charaktery mnoha postav. Celé prostřední knihy značně potemnělo a zdepresivnělo, což je velký pokrok od prvních 4 dílů. Je tu víc smrti, temnoty, krve a rozhodně už nejde o pohádkovou knížku. Jak rostli začáteční čtenáři série, tak JK uzpůsobovala i celkový ráz a podobu knih, což je jedině dobře. Navíc mě hrozně bavilo její pohrávání si s postavou Snapea. Od prvního dílu tak nutila čtenáře bloumat nad tím, jestli je teda dobrý, nebo zlý. Jednou udělal dobrý čin, pak zase zabil... byl to od ní skvělý tah, udržovat čtenáře pořád v nejistotě a hledat všemožná vodítka :)

4 22.03.2017

Na čtvrtém dílu je znát, že JK trochu bojovala s tím, kam dál děj posunout a přemýšlela, jak se bude celý příběh vyvíjet. V mých očích je tahle kniha taková... pro autorku odpočinková. Nemusela řešit žádnou velkou zápletku, jako tomu bylo u dalších dílů. Vymyslela novou velkou věc a to soutěž o Pohár tří kouzelníků, čímž si vytvořila spoustu prostoru a zabila tak celou jednu knihu jen soutěží. Vlastně to byl od ní velmi dobrý tah, když se to tak vezme :) Každopádně to bylo hezké oživení oproti předchozím dílům, které měly všechny stejnou strukturu - krušný život v Zobí ulici, přesun do Bradavic, život v Bradavicích, problém, vyřešení problému. Tenhle se konečně v něčem liší a dal tak celé sérii nový vítr do plachet :)

3 22.03.2017

Vzpomínám si,že jsem se ke čtení musela doslova přemlouvat a nutit. V době, kdy jsem totiž knihu dostala do ruky, byl ten největší boom HP a já nechtěla jít s davem. Teď jsem ale pochopitelně ráda, že jsem se do čtení pustila, protože těch 10 s HP bylo vážně úžasných a já si každou knihu neuvěřitelně užívala a příběhy mi daly strašně moc krásných chvil.

Na tomto prvním díle je znát, že ač JKR tvrdí, že měla celý příběh dopředu promyšlený, není to tak docela pravda. Začátky HP jsou typickou pohádkou, naivní, dětskou a neškodnou. Až v průběhu dalších dílů se ze ságy stalo to, čím je dnes.

6 22.03.2017

Tenhle díl jsem mívala ze všech nejméně ráda, stejně jako kupa dalších lidí (podle zdejších komentářů). Přišel mi nudný, zbytečně politický a Harryho jsem doslova nesnášela pro jeho ukňouranost a sebestřednost. Teď, s odstupem času, si ale uvědomuju, že všechny ty nudné pasáže, které mi tolik vadily, byly nezbytné pro další vývoj děje i pro vývoj postav a můj náhled na pátý díl se dost radikálně změnil. Četla jsem ho už asi 3x a s každým dalším přečtením se nudím méně a méně. Je na něm krásně vidět postup od pohádky, k opravdovému temnému fantasy. Všechno se od předchozích dílů liší a já beru tenhle díl jako zlomový prvek celé série.

3 22.03.2017

Knížka, která napoprvé sice zaujme, ale dle mého názoru se dá plně pochopit až při dalším čtení. Každopádně já si ji oblíbila, i když ze začátku působí hodně roztěkaně a člověk se v ději ztrácí. Jde o to překlenout první chaotickou třetinu, pak se vše uklidní a děj dostane zajímavý rozměr.
Neobyčejné pojetí golema, fantaskní mystické motivy, tajuplný děj, zajímavá zápletka plná zvratů a nečekané rozuzlení dělají z Golema knihu skutečně neobyčejnou a právem uznávanou.
Slabším čtenářům, nebo těm, které odrazuje právě zmatený začátek, doporučuji přečíst si na internetu stručný děj knihy. Přijde se tak o to nejnapínavější, ale aspoň budete trochu v obraze.

4 21.03.2017