PeťkaW. komentáře u knih

V životě bych nevěřila, že mě zrovna tahle kniha tak uchvátí a dojme. Zhltla jsem ji během jednoho dne. Pocity a dojmy ze čtení, ale ve mně zůstanou asi hodně dlouho a opravdu těžko se popisuje, co všechno je kniha schopná v člověku vyvolat za pocity. Krásně poetické čtení, o nepoetických tématech, spousta myšlenek k zamyšlení a přesto děj šlapal jako hodinky a nikde nedrhnul. Smekám...

9 21.03.2017

V téhle je knize je prostě všechno - kouzlo minulosti a starého Egypta, zajímavý děj, hluboké myšlenky, mystika, láska, boj, intriky, politika, filozofie, neopakovatelné metafory, realita i fantazie... Spoustu věcí si člověk může vztáhnout do dnešní doby, i když děj samotný je z x-tého století před naším letopočtem. Waltari se na knize vyřádil. Je vidět, jak si s ní hrál a jak ji s pečlivou propracovaností tvořil stránku za stránkou.
Mám ráda podobnou tématiku, takže mi ani nevadil pro někoho děsivý počet stránek. Byly sem tam pasáže, které nebyly tak čtivé, ale ty jsou snad v každé knize.
Doufám, že se k Sinuhetovi ještě vrátím...

9 21.03.2017

Meyer natahuje a do hlavní dějové linie vkládá krátkou prequelovou knihu, která je pro zbytek příběhu tak nějak navíc a tím i trochu zbytečná. Ví to ona, vědí to čtenáři, ale stejně to funguje. Navíc je to skvělý způsob, jak přiblížit život Levany, aniž by to zasahovalo do "hlavních" knih. Zisk z další prodané knihy je pochopitelně jen druhotné plus :D . Ale dost rýpání. Jako vždy - skvěle a čtivě napsané. Výborně vykreslené charaktery postav. Dozvídáme se víc o politice a pletichaření na Měsíci a zároveň se objevují střípky informací důležité pro následující knihy. Neříkám, že teď bude Levana jedna z mých oblíbených postav, ale rozhodně na ni po přečtení tohoto příběhu budu pohlížet trochu jinak. Konec konců - nikdo není zlý sám o sobě. Vždycky k tomu člověka někdo nebo něco přinutí.

1 21.03.2017

Tak tohle byla jízda! I bez přečteného posledního dílu si myslím, že můžu tuto sérii označit za jednu z nejlepších, které jsem četla. Výborný příběh, který vás strhne, sympatické postavy, které vám zkrátka přirostou k srdci, krásně čtivý styl psaní, originální pojetí příběhu... Opravdu není moc, co by mohl člověk vytknout. Krom poměrně snadné předvídatelnosti, ale k té se časem propracuje asi každý čtenář, jež má už něco načteno. Postava Cress sice působí zpočátku trochu... jak to jenom říct... zmateně a bláznivě, ale po pár stránkách zjistíte, že se vám vlastně právě kvůli tomu líbí. Trochu mě mrzí, odsunutí postavy Cinder na druhou kolej. Maličko se tak "zabrzdil" její vývoj, ale na druhou stranu je to pochopitelné, vzhledem k nárůstu počtu dalších hrdinů. Sečteno, podtrženo - jde o výbornou sérii, která vás chytne, i když sci-fi žánru, stejně jako já, neholdujete.

2 21.03.2017

První díl nasadil laťku hodně vysoko a musím přiznat, že zpočátku jsem měla s novým příběhem Scarlet, alias Červené karkulky, trochu problém. Přemáhala jsem tendence její dějové linie jen tak laxně přečíst, abych se zase honem rychle dostala k příběhu Cinder. Ale zhruba v prostředku knihy jsem si zvykla i na nové postavy a začala být zvědavá, jak se všechno propojí. Druhý díl se četl stejně dobře, jako první. Autorka dokáže čtenáře výborně vtáhnout do děje. Člověk se dočkal přesně vyměřené dávky napětí, strachu, romantiky, překvapení i rozčílení. Na třetí díl jsem natěšená.

21.03.2017

Do Cinder a celkově téhle ságy se mi vůbec nechtělo. Sci-fi není žánr, který bych vyhledávala, spíš se mu naopak vyhýbám. Po přečtení anotace jsem došla k závěru, že tohle nebude nic pro mě a na titul zapomněla. Pak se ale začaly rojit kladné ohlasy, které přicházely i od lidí, do kterých bych to nikdy neřekla. Byla jsem zvědavá na propojení pohádkového příběhu se sci-fi budoucností a řekla si, že dám autorce a jejím knihám šanci. A musím říct, že mě překvapily, a to hodně. Příběh je čtivý, zajímavý, svým způsobem originální, opanuje sympatickými postavami (především hlavní hrdinka si vás podmaní)... zkrátka není nic, co by se dalo knize nějak hodně vytknout. Snad kromě průhlednosti a předvídatelnosti, ale tenhle malý vroubek hravě vyváží všechny další klady. Přiznání inspirace v pohádkách je velmi zajímavé, protože svým způsobem víte, jak příběh skončí, ale nevíte, jak bude vše zakomponované právě do tohoto konkrétního příběhu. Cinder si mě získala a já ji rozhodně můžu doporučit i těm, kteří žánr sci-fi zrovna dvakrát nemusí, protože tady je předkládáno opravdu velmi dobře stravitelnou formou.

21.03.2017

Úvod knihy byl na můj vkus trochu rozvleklejší, ale vzhledem ke změně prostředí a "roztržení" ústředních postav, se dalo čekat, že si Maas bude muset připravit půdu pro další vyprávění. Přiznám se, že dějová linka z královského paláce mě nijak extra nenadchla a většinou jsem ji přečetla bez valného zájmu. Naopak linka Celaeny a Manon nabídla dost nových myšlenek a motivů, jejichž rozvinutí bude rozhodně v dalším díle zajímavé a jsem na něj zvědavá. Závěr byl správně akční, hrdinský, epický a heroický, jak by měl u správného fantasy titulu být a přizná se, že scény s ukázkou Cealeniny moci jsem si vážně užívala, stejně jako její popichování a slovní pošťuchování s Jeřábem, jehož postavu zkrátka nejde nemilovat od první chvíle. Která z nás by takového osobního vílího válečníka nebrala všemi deseti, že dámy?! :D
Série má velký potenciál na to, aby stala velmi vyhledávanou a oblíbenou, za což jsem jedině ráda, protože si to opravdu zaslouží.

1 21.03.2017

Čtvrtý díl měl grády už od prvních stránek, narozdíl od svých předchůdců, u kterých byl úvod vždy dost natahovaný a chvíli trvalo, než se děj rozjel a začalo se v něm něco dít. Je pravda, že kniha mohla být o něco kratší, kdyby autorka některé pasáže zbytečně nenatahovala a nevyplňovala zbytečnými pocity nebo myšlenkovými pochody postav, čímž vznikla trochu hluchá místa. Maličké zklamání ve mně vyvolala dějová linka mezi Chaolem a Celaenou, ačkoliv se to dalo čekat. I tak jsem čekala trochu... přívětivější přivítání a jednání. Stejně tak závěr byl možná až moc "zakončený". Uvítala bych větší otevřenost, než definitivní větu: Konečně byla doma. Nepřekvapilo by mě, kdyby tím někteří čtenáři sérii utli a považovali by ji za ukončenou, bez potřeby číst další díl. Některé slovní obraty se opakovaly až moc často na to, aby nezažaly lézt na nervy. Stejně jako "nesmrtelnost a pekelné štěstí" ústředních postav a to, že některé věci nedávaly extra smysl a autorka je podala bez slůvka vysvětlení jako hotovou věc, což mi trochu kazilo dojem ze čtení.
Na druhou stranu - sakra to byla jízda! Někdo v komentářích psal, že se u čtení nudil a musel se nutit knihu dočíst. Vážení teda nevím, jakou knihu jste četli, ale tohle mi jako nuda rozhodně nepřipadalo! Znám mnohem nudnější tituly a navíc k tomu méně čtivé. Maas má dobrý vypravěčský styl, který nenudí a výborně se čte. Podle mě má Královna stínů všechno, co by měla kniha mít pro to, aby si ji oblíbilo široké publikum čtenářů různého věku, pokud mají tento styl rádi. Akce střídala akci, některé pasáže byly smutné, jiné úsměvné, u dalších jste byli překvapení, o pár stránek dál se objevila romantika, pak zase strach o danou postavu... a já se ptám - co byste chtěli víc? Za mě je skleněný trůn velmi dobře vystavěnou sérií, která má rozhodně co nabídnout a myslím, že milovníci fantasy zklamaní nebudou.

2 21.03.2017

No... to se nám to ale hezky rozjelo. Možná až překvapivě moc. Nové dějové linky jsou poutavé a Maas si jimi krásně připravuje půdu pro další díly, takže to vypadá, že se máme na co těšit. Správě vyvážená sestava napětí, lásky, překvapení, humoru, smutku, tajemna a kupy další věcí, které v knize jsou k nalezení. Určité pasáže jsou možná až moc zdlouhavé a v některých momentech jsem jednání hlavní hrdinky vyloženě nechápala a měla sto chutí ji kopnout do toho jejího super zabijáckýho zadku, ale asi je to potřeba pro její další rozvoj, kdo ví? Upřímně řečeno se trochu bojím změny prostředí a tím pádem i příchodu dalších postav. S tím se zaručeně spojí i rozvětvení dějů z různých pohledů, abychom věděli, co se děje jak se Celaenou, tak na hradě, ale snad to spisovatelka zvládne. Svým způsobem je to logický tah, aby se čtenář nenudil pořád na stejném "místě"... uvidíme, uvidíme. Každopádně jsem na třetí díl velmi zvědavá.

2 21.03.2017

Na knihu jsem četla poměrně dost názorů, ze kterých vyplynulo, že to bude buď hop, nebo trop. Naštěstí u mě to byl hop :) ! Mám zkrátka pro podobné typy knih slabost, i když už nepatřím mezi cílovou skupinu young adult. Kniha má pomalejší rozjezd a chvíli trvá, než si pospojujete z náznaků jakous takous historii. Věčné opakování některých motivů a spojení taky nebyla nejlíp zvolenou taktikou, zvlášť, když někdy se jim opravdu těžko věří - ano Celaena asi umí zabíjet a dost možná i je tím největším zabijákem země, ale občas se tomu chtělo spíš smát, když jste četli pasáže o tom, jaké má obyčejné starosti dospívající holky a jak prožívá svou garderóbu :D Uznávám, jsou tu chyby a kupu věcí člověku dojde tak 70 stran před tím, než to autorka napíše jako velké překvapení, ale jinak... to byla jízda... Skvělý styl psaní, který opravdu drží a nepustí. Dobře vykreslené postavy, které vám sice občas jdou na nervy svým chováním, ale jinak si je prostě musíte oblíbit. A v neposlední řadě akční a tajemný děj, u kterého zkrátka životně potřebujete vědět, jak to bude probíhat dál! ;)

3 21.03.2017

Nechce se mi věřit, že další sága, která se mnou byla několik let, je u konce. Někomu se nelíbí, že děj ničím nepřekvapil. Ale upřímně, co jste čekali? Většina už daná byla od prvního dílu a šlo jen o to, dát tomu nějaký tvar. A to se Paolinimu povedlo. Jeho styl vyprávění mě baví, má co říct, umí zaujmout a upoutat. Všechny díly jsem přečetla vždy během pár dní, protože jsem se od nich nedokázala odtrhnout. Jde o úžasný příběh, který má v mém čtenářském srdci obrovské a trvalé místo. Jediné, co mě mrzelo je, že jsem se nedozvěděla Eragonovo skutečné jméno a že nebyl víc rozvitý příběh Angely. Ale kdo ví? Inheritance a celkově příběh Eragona nabízí mnohem víc a třeba se Paolini rozhodne toho znovu využít a překvapí nás v budoucnu další knihou ;)

1 21.03.2017

Nemůžu si pomoct, ale tahle série je prostě jedna z nejlepší ve svém žánru. Četla jsem ji sice v mladším věku, ale okouzlení, kterému jsem před několika lety propadla, pořád trvá, i když už dávno nejsem cílová skupina čtenářů. Už jenom z té nostalgie nemůžu dát menší hodnocení.
Paolini je skvělý vypravěč, takže i tak obsáhlá kniha jako je Brisingr uteče velmi rychle a čtenář se do ní rychle začte. Můj osobní pocit je, že většina děje, který byl napínavý a poutavý, se utopila ve zbytku zbytečného "okecávání ničeho". Napsat za každou cenu dlouhou knihu není vždycky ta nejlepší taktika. Závěr knihy ale ono "čekání na něco" hravě vynahradí a člověk tak má pocit, že se aspoň něco stalo.
Za sebe hodnotím jako nejslabší z přečtených 3 dílů, co se stránky dějovosti a poutavosti týče. Jenže i "nejslabší" díl, je v případě téhle ságy pořád nadprůměrně dobrá kniha. Po formální stránce - Paolini zraje jako víno a s každým dílem má lepší a lepší styl psaní.

21.03.2017

Výborné pokračování Odkazu dračích jezdců. Líbilo se mi zpestření dvěma dějovými liniemi, i když Roranova pasáž mě zpočátku spíš rušila, pak jsem si jeho příběh oblíbila. Paolini si vyhrál více s charaktery postav a hlavně skvěle rozvinul charakter samotného Eragona. Nevím proč, ale přijde mi, že i když je děj napínavější a akčnější, neběžel tak hladce, jako v prvním díle. Možná kvůli zdhlouhavějším popisným pasážím, které ale nejsou zdaleka tak nudné, jako v třetím díle.

21.03.2017

Knihu jsem četla asi v patnácti letech a doteď si pamatuji valnou většinu příběhu, protože na mě silně zapůsobil. Je v něm několik opravdu zajímavých myšlenek. Příběh se rychle čte a dokáže pohltit.
Když si člověk uvědomí, že Paolini knihu napsal v patnácti letech, jako své první dílo... klobouk dolů. Ano, najde se sem tam chybička, ano je tam vidět inspirace jinými díly, ale už jenom fakt, že se do dnešního dne prodalo neskutečné množství výtisků svědčí o tom, že kniha má něco do sebe. Díky Paolinimu se fantasy zase dostalo do popředí.
Jedinou vadou na kráse téhle knihy je film, který je jedním slovem otřesný. Nechápu, že mohl Paolini dovolit, aby se natočilo něco takového, souhlasit s tím a ještě si v té hrůze zahrát malou roli... tím mě opravdu zklamal.

1 21.03.2017