Cinder
Měsíční kroniky série
< 1. díl >
Rušné ulice Nového Pekingu se hemží lidmi a androidy. Populaci devastuje smrtící nákaza. Z vesmíru tomu přihlížejí krutí měsíční lidé, kteří čekají na správný okamžik. Nikdo netuší, že osud Země spočívá v rukou jediné dívky... Šestnáctiletou Cinder považuje většina lidské společnosti za nepovedenou hříčku techniky a její macecha za neúnosné břemeno. Být kyborg ale má i své výhody – mozkové rozhraní poskytuje Cinder nevšední schopnost opravovat věci (roboty, vznášedla, své vlastní nefungující součástky), díky čemuž se stane nejvyhlášenější mechaničkou v Novém Pekingu. Právě tato pověst přivede k jejímu stánku prince Kaie, který potřebuje před výročním bálem opravit porouchaného androida. Princ opravu v legraci nazve otázkou národní bezpečnosti, ale Cinder má podezření, že věc je mnohem vážnější, než jí je princ ochoten prozradit. Cinder touží udělat na prince co nejlepší dojem, ale se všemi plány je konec, když se její mladší nevlastní sestra a jediná lidská přítelkyně nakazí smrtelným morem, který sužuje Zemi už celé desetiletí. Macecha obviní z dceřiny nemoci Cinder a nabídne její tělo pro výzkum moru, což je „pocta“, kterou dosud nikdo nepřežil. Ale netrvá dlouho a vědci zjistí, že jejich nové pokusné morče je zvláštní. Chirurgové, kteří proměnili Cinder v kyborga, něco skrývali. Něco cenného. Něco, kvůli čemu jsou někteří lidé ochotní zabíjet…... celý text
Originální název: Cinder, 2012
více info...
Komentáře knihy Cinder
Přidat komentář
(SPOILER)
První díl série Měsíční kroniky představuje futuristickou, sci-fi reinterpretaci pohádky o Popelce, ale s kybernetickým twistem. To je něco, co nemá mezi mými přečtenými knihami obdoby, ale protože jsem o Měsíčních kronikách mnohokrát slyšela jako o kvalitní sérii, nedalo mi to a zkusila jsem něco nového. A navzdory nevelkým očekáváním první díl miluju.
Šestnáctiletá Linh Cinder žije v Novém Pekingu a je kyborg – napůl člověk, napůl stroj. Pracuje jako mechanička a kvůli své robotické identitě čelí otevřené diskriminaci ze strany své nevlastní matky (dobře, asi i kvůli timu, že je prostě nevlastní dcera, stejně jako to bylo v Popelce). Na veřejnosti se Cinder robotickými částmi svého těla taky nechlubí, protože tuší, že by lidé reagovali podobně jako její matinka. Když se Cinder setká s princem Kaiem, který ji požádá o opravu svého androida, zaplete se do událostí, které mohou ovlivnit osud celé planety.
Země je sužována smrtící nemocí zvanou letumóza, kterou se hned v úvodu nakazí i jedna z Cindeřiných nevlastních sester, ta oblíbenější. Nad planetou visí hrozba z Měsíce – lunární královna Levana má schopnost ovládat mysl ostatních a touží po moci nad Zemí. Cinder se díky kontaktu s princem i se smrtelně nemocnou sestrou nečekaně dostává do víru klíčových meziplanetárních událostí a odhaluje pravdu o svém původu, o tom, proč nemá vzpomínky na dětství, proč z ní vůbec udělali kyborga a proč se zdá, že ji osobně nahání zlá lunární královna.
První díl Měsíčních kronik kombinuje sci-fi, dystopii, romantiku a pohádku, a je to vážně skvělý. Marissa Meyer umí psát čtivě, dobře, neztrácí se v dějových linkách, udržuje napětí. Pokračuju hned dalšími díly série.
(SPOILER)
Ke knížce jsem se dostala skrz čtenářský klub. Moc jsem si od ní neslibovala, protože anotace mě nijak zvlášť nezaujala. Navíc zrovna procházím čtenářskou krizí a 400 stran je přeci jen dost. Knížka je zařazená mezi fantasy, ale mně už od prvních stránek připadala spíš jako scifi. A tento pocit mě neopustil ani po zbytek knihy. Ze začátku mi příběh taky hodně připomínal Alitu. Pak se tedy víc odklonil k fantasy a tématu Popelky. Zhruba do poloviny knížky jsem stránky hltala, ale pak mi už bylo jasné o co vlastně jde, přestože se autorka snažila všechno strašně držet v tajnosti. No, moc se jí to nedařilo. Zhruba od půlky jsem se přistihla, jak některé věty úplně přeskakuju a k něčemu jsem se musela pak i vracet. Závěr byl poněkud přehnaný, kdyby nemusela hlavní hrdinka přežít do dalších dílů, věřím, že by ji už někdo zabil. Příležitostí tam bylo víc než dost. Taky mi přišlo hodně trapné její vzezření na plese.
Celkově mám z příběhu smíšené pocity. Z části čtivé, z části předvídatelné, z části vykradení/inspirování se jiným příběhem a občas také natahovaná nuda.
Kniha mě nezaujala natolik, abych se pustila do dalších dílů. Nicméně pokud by se mi dostal do rukou závěrečný díl, asi bych ho prolétla, abych věděla, jaká epická bitva se nakonec objeví. Dala bych takových 3.75*
Po přečtení Bez srdce, která mě velice mile překvapila a dojala, jsem se rozhodla přečíst autorčinu sérii měsíčních kronik.
Trochu jsem se bála, zda mě bude tento knižní žánr bavit (Sci-fi), protože zatím jsem s ním neměla až tak dobrou zkušenost. Nicméně jsem byla zvědavá a naštěstí jsem byla opět příjemně překvapená.
I přes mírnou inspiraci Popelkou, jsem netušila co se stane dál a to mě bavilo.
Nemoc napadající království byla velmi zajímavým námětem..vlastně to bylo až strašidelné, představa, že lidstvo bude muset někdy v budoucnu opět bojovat s nějakou život ohrožující nákazou. Jedna z mála věcí, které mi ale bylo líto (i když chyba určitě nemusí být na autorčině straně) je, že postavy mi nebyly tentokrát tak blízké. Vztah prince a Cinder v některých chvílích zrovna nejiskřil, jinak se tu objevují postavy z rodin obou mladých hrdinů a další..
Sama sobě jsem položila otázku. Přečetla bych si tuto knihu, kdybych věděla, do čeho jdu? Myslím, že ano. Způsob psaní Marisssy Mayerové je tak poutavý, nemůžu si pomoct!
Konec skončil (jak už je u mnoha knižních sérií zvykem) velmi napínavě, takže dalšímu dílu určitě neodolám.
Nápad se mi líbil a ačkoliv jsem původně myslela, že se jedná o standalone retelling, tak mi vůbec nevadí, že budu číst celkem obsáhlou sérii. Aspoň co se stránek týče.
Odhalující závěr jsem tušila ani ne v půlce, takže to pro mě nebylo velké překvapení. Úplně mi asi nesedlo téma kyborgů a všech těch technických novinek.
Určitě si ráda přečtu další díly, abych věděla, jak to dopadne
Šestnáctiletá Cinder žije spolu s macechou a dvěma nevlastními sestrami. Nestačí, že pro macechu je jenom přítěž, ale celá společnost se na ni dívá jako na něco špatného a nepovedeného. Cinder je totiž kyborg s umělou rukou, nohou a její mozek je schopen ji například upozornit na lež. Navíc díky svým schopnostem opravovat věci se stane nejvyhlášenější mechaničkou v zemi. A tam ji jednoho dne osloví samotný princ Kai.
Kniha je vyprávěna v ich formě z pohledu Cinder. Autorka má velmi příjemný čtivý styl, který se čte prakticky sám. Retellingy na pohádky mám ráda a tento na Popelku se opravdu vydařil. Nechyběla zlá macecha, nevlastní sestra (zlá ale byla jen jedna), princ a ples, který byl vyvrcholením celé knihy.
Autorka vytvořila velmi originální prostředí. Kromě jiné hlavní hrdinky se mezi lidmi pohybovali androidi, kteří sice mohli být jen hromadou součástek, ale zároveň v sobě mnohdy měli víc citu a ohleduplnosti, než lidé. Určitě sem patřila Iko, ale i Nainsi. U koho se také nešlo bavit o citech, byla manipulativní královna Levana, která z vesmíru přišla za jediným cílem.
Ač to Cinder rozhodně neměla jednoduché s tím, jaká byla, nebo jak se k ní chovala Adri, líbilo se mi, že to nebyla ufňukaná hrdinka, ale naopak bojovala. Pro Pivoňku udělala všechno, co mohla. A to samé i pro Kaie.
Jejich linka byla extrémně nevinná, což by mi nevadilo, ale i tak bych na plnou oblíbenost potřebovala ještě něco víc. To drama na plese mohlo být ještě silnější, kdyby tam v průběhu bylo víc náznaků, že chtějí být spolu, i když je to komplikované. Nejen kvůli jejich vzájemnému postavení, ale i že mu tajila, kdo je.
Hlavní zápletka, kterou na konci prozradil doktor Erland byla celkem očividná už v průběhu, takže než to, mě spíš vykolejil samotný konec, který zůstal hodně otevřený. Naštěstí hned můžu pokračovat ve druhém dílu.
(SPOILER)
Příběh o Popelce zná asi každý - milá pohádka se šťastným koncem. Ale co když se z Popelky stane kyborg ve světě, kde lidé žijí i na Měsíci a ty ostatní na Zemi ohrožuje smrtelná nákaza?
Bylo to dobré? - Ano.
Napínavé? - Ano.
Originální (i přes lehkou inspiraci Popelkou)? - Ano.
O knize jsem věděla už dlouho, ale stejně tak dlouho jsem s přečtením váhala - přeci jenom, Popelka/kyborg/mechanička, nákaza, Měsíčňané... no, bála jsem se, že tohle všechno v jedné knize je už trochu moc - ale mýlila jsem se.
Autorka sice našla inspiraci u klasické pohádky o Popelce, ale příběh o Cinder je i tak vlastně úplně jiný, překvapivý a originální. Hlavně svět, ve kterém se děj odehrává, autorka velmi promyslela a dokonale vystavěla.
Další rozdíl je v tom, že Popelka svůj šťastný konec už našla, zatímco na ten u Cinder si budeme muset ještě počkat...
A tak dávám 5/5 a těším se na další díly, kdy se snad dozvíme, jak to s Cinder nakonec dopadne...
Pro upřesnění, hodnotím 4,25*.
Je to oficiální, opravdu jsem objevila další skvělou autorku fantasy knih. Obecně mám ráda retellingy a musím říct, že tenhle se povedl. S. J. Maas má určitě solidní konkurenci, ale nadále pro mě zůstává královnou ona. Marissa Meyer píše poutavě a do děje vás uvede plynule, což zapříčiní to, že vám nic nebude bránit v tom příběh hltat od samého začátku. Co se týče světa, který vystavěla, tak před tím smekám pomyslný kloubouček. Vždy žasnu nad představivostí spisovatelů, kteří vystaví úplně nové světy se specifickými pravidly, tvory, názvy,… Navíc, s převyprávěním Popelky jsem se ještě nesetkala. Hlavní hrdiny jsem si oblíbila, Cinder je celkem specifická tím, že z části funguje jako robot, ale přesto nejde popřít člověka uvnitř ní a povahově mi sedla. Princ Kai mě bavil a navzdory tomu, že toho v jisté chvíli měl na svých bedrech hodně, nějak se s tím popasoval. U některých sarkastických „přestřelek“ jsem se dost nasmála. Romantická linka zde patří spíš k těm nevinným a roztomilým, ale mně se líbila (nijak neupozaďuje příběh). Po celou dobu čtení jsem se nenudila, a přestože některé momenty byly očekávané, i tak došlo na zvraty a moje překvapení. Zaskočil mě poměrně otevřený konec, ale očekávám, že se více dozvím v pokračování, na které se už moc těším! Pokud máte rádi retellingy a fantasy žánr (a Měsíční kroniky vám doteď unikaly), tohle je jasné doporučení pro vás!
Prečo som toto je nečítala skôr????
Výborné, VÝBORNÉ. Síce so slabším rozbehom, ale potom, POTOM sa to rozbehlo a nevedela som knihu pustiť z rúk.
Asi nebudem veľmi váhať a rovno sa pustím do ďalšej časti.
JAK to mohlo skončit tak jak to skončilo!!!?
Takovéhle konce by se měly zakázat!
Já potřebuji pořádný happyend!!!
Naprosto úžasná kniha!
Někdy ztratí Popelka střevíček, no a jindy zase nohu. Tahle kniha byla ale správná volba. Ze začátku jsem se bála, že budu vědět přesně děj, ale bylo to Popelkou inspirováno opravdu jen lehounce. Příběh byl originální, překvapivý a i slza mi ukápla. Určitě si musím přečíst další díly. Tento jsem přečetla během chvilky.
Další skvělá knížka od Marissy Meyerové!!!
Četla jsem už bez srdce (ta kniha mě prostě rozbrečela jak něco!!!) a rovnou jsem šla na Cinder.
TOHLE PROSTĚ MILUJU!!!
Určitě se chystám na další díly a i na Renegáty!
Moc doporučuji!
Ano, jsem dospělej a jsem chlap, ale stejně mne tyhle sci-fi, fantasy pro mládež, v tomto případě dokonce dívčí mládež, baví.
Na cca 100 stránce, už je vám sice vše jasné, ale Popelka mne pobavila.
Konečně jsem se k tomuto skvostu dostala i já a musím říct, že to opravdu stálo za to. Od autorky jsem četla už Renegáty, Bez srdce a sérii Prokletá, a všechno se mi moc líbilo. Opravdu mi sedí její styl, a ty retellingy ji jdou opravdu skvěle. Do příběhu jsem se ponořila okamžitě a celou dobu jsem si říkala, jak jsem tuhle sérii mohla tak dlouho odkládat. Teď je mi hrozně líto, že skoro nikde nejdou sehnat povídkové díly, protože bych si je moc chtěla přečíst. Určitě tuto knihu doporučuji a hned se pouštím do druhého dílu série Scarlet.
(SPOILER)
Kolem této série jsem dlouhá léta kroužila, a nějak nebyla chuť se do ní pustit. Otálení se nejspíš vyplatilo, protože mi kniha momentálně sedla a naprosto jsem si ji užila, ačkoli nemám postapo příběhy ráda. Sice bych ji spíš zařadila někam do žánru fantasy cyber-punku, ale to už je pouhý detail.
Vybudovaný svět se moc povedl. Technika přibližně na úrovni té dnešní, do toho mocná a záštiplná magie. Dva obydlené světy, Země a Měsíc, přičemž se autorka vůbec nezdržuje detaily, jak se na Měsíci bez atmosféry, gravitace, magnetických pólů či otáčení kolem osy vůbec žije. Nejspíš je to lepší než nějaké technické a fyzikální kiksy.
Čekala jsem variaci na pohádku o Popelce a dostala lahůdku, kdy byla kostra příběhu obalena zajímavým dějem, nečekanými zápletkami a překvapivými rozuzleními. Ještě ke všemu všechny odkazy na klasická klišé dostaly posunutý význam dosahující mnohdy karikatury. Například když Cinder prochází plesovým sálem a všichni na ni v úžasu civí. Ale nikoli pro její bezmeznou krásu, nýbrž protože je špinavá od oleje, uválená a zmoklá.
Největším kladem velmi povedené knihy jsou postavy. Cinder není obvyklá dívčí hrdinka, která by byla nesmírně krásná a vládla spoustou superschopností a do toho si připadala jako outsider. Ne, Cinder je skutečným vyvrhelem z mnoha důvodů, k nimž ještě několik dalších v průběhu děje přibude. Bere svou situaci pragmaticky, nechová se ublíženě ani frackovsky, je rozumná, milá, akční. Jednoznačně palec nahoru. Kdo si ale získal mé srdce, byl princ Kaito. Byl krásný? Hm, možná, ale všechny jeho ostatní klady tento povrchní detail naprosto odstínily. Jeho laskavost, spravedlnost, nadhled i odvaha by měly být vzorem pro všechny státníky. Naopak padouchy čtenář s gustem nenáviděl, na takové Levaně bych nenašla jediný atom dobra. Ano, svým způsobem se jedná o plochou postavu, na druhou stranu je úlevné mít konečně záporáka, kterému přejete zhoubu bez zaváhání.
Čtivost na jedničku s hvězdičkou. Absence humoru, ale k dramatickému příběhu mi to pasovalo. Příliš mnoho tragických úmrtí, minimálně v jednom případě jsem (marně) doufala v záchranu. A konec? Není vyloženě otevřený, ale rozhodně nutí sáhnout po dalším díle.
Vřele doporučuji.
Cinder je vyhledávanou mechaničkou která se zakoukala do prince Kaie ale on neví že je kybork moc pěkné doporučuji
Konec trochu divný, ale vzhledem k tomu že je to série dal se očekávat otevřený. Ikdyz tento druh knih nemám v oblibě musím přiznat, že kniha zaujala. Sáhla jsem po ní kvůli výzvě, ale určitě půjdu do dalšího dílu.
Upřímně retelling je pro mě žánr, který mě vždycky upoutá. Těch pohádkových je celá řada, ale Měsíční kroniky od Marissa Meyer přináší zcela nový rozměr
Já už tuhle sérii mám kompletně za sebou, ale fyzicky jsem knihy nevlastnila. Což se teď díky @humbook a primárně @humbook_blogeri změnilo, a já mám doma konečně první díl své milované série!
Kniha je sci-fi, kde najdete vlastně i jistou “magii, romantickou linku, která je neskutečně jemná a realistická.
Cinder je navíc hodně zajímavá hlavní hrdinka, ať už se zaměříme na její fyzické tělo, rodinu, zájmy a kamarády. Takže to, že je tady Popelka a její příběh, je takový drobeček, protože ten svět je totálně originální a skvělý
Co řeknu zcela otevřeně je fakt, že tahle série nejde odložit po prvním dílu, takže rovnou pořiď i ty další všechny jsou znovu vydané, mají ořízky (jasně, je na ni vlastně převedena obálka, ale já netuším, jaká pravidla a náklady se musejí dodržet).
Moc díky #humbookblogeri za dokonalou knihu
Cinder
Kniha Cinder mě zaujala moderním zpracováním pohádky o Popelce v budoucím světě plném technologií a napětí. Hlavní hrdinka, kyborg Cinder, je silná, chytrá a statečná, což mě motivovalo ji sledovat v jejím boji za svobodu. Příběh je plný akce, tajemství a překvapení, ale místy mi přišlo, že je až moc technický a popisný, což trochu zpomalovalo čtení. Přesto doporučuji všem, kdo mají rádi sci-fi a nové pohádky.