Eldest
Odkaz Dračích jezdců série
< 2. díl >
Druhá kniha trilogie Odkaz Dračích jezdců. Šíří se temnota, přichází beznaděj, vládne zlo ... Pokračování fantasy bestselleru Eragon z pera Christophera Paoliniho opět dobývá svět! Eragon cestuje se Safirou do elfského města Ellesméry, aby podstoupil výcvik v kouzlení a boji, životně důležitých dovednostech Dračího jezdce. Ztrácí jistotu, neví komu může věřit a osud království, v němž temná ruka krále rdousí veškerý vzdor, leží i nadále právě v jeho rukou...... celý text
Originální název: Eldest, 2005
více info...
Komentáře knihy Eldest
Přidat komentář
Čteno před lety když prvně vyšla a nyní poslouchána v autě coby audiokniha. Rozdíl asi 25 let. No a baví mne to stále stejně. Navíc si vždycky vzpomenu na své pocity, když jsem příběh četla prvně. Strhující, překvapující a hlavně to napětí. Očekávání dalšího dílu. Eldest rozšiřuje množství postav o Elfy, sem tam dojde k nějakému překvapení, či propojení souběžných linií příběhu, ale hlavně zde Eragon psychicky roste. Uvědomuje si víc co znamená být jezdec a mít moc, uvědomuje si jak silný je a zároveň jak slabý může být. Občas bojuje jen sám se sebou, jindy s nepřáteli. Je to krásná napínavá pohádka.
Ve světě, kde draci by mohli klidně sedět na obláčku a rozmlouvat o počasí, přijde něco tak svěže zábavného a přitom chytrého, že i ta největší skeptička se začne smát a přitom žasne, jak si dokáže pohrát s fantasy jako mistr šéfkuchař s kořením. Tohle dílo je jako kdybys dostala pozvánku na čajový dýchánek plný dobrodružství, kde se meče a magie mísí s humorem jemným jako hedvábný šátek na krku. Když si představíš, že i ta nejtemnější jeskyně může být prozářená jiskrou nečekaného vtipu a nadhledu, začínáš chápat, že tohle není jen obyčejná fantasy s výpravou, ale spíš taková jízda na jednorožci, co umí žonglovat s osudy a zároveň tě nenechá usnout. Síla, odvaha a trocha té nezbedné magie se tu míchají jako ten nejlepší koktejl, co si přeješ ochutnat znovu a znovu, protože chutná po svobodě a dobrodružství s kapkou ironie. Rozverná a přesto vážná, lehce zasněná, ale vždycky držící krok s realitou, nabízí zážitek, který tě prostě obemkne jako teplý šál při podzimním večeru. Takže pokud máš chuť na něco, co tě nenechá stát na místě a přitom ti připomene, že fantazie je ten nejlepší parťák na cestu, tady jsi na správné adrese. Věř, že i drak může mít smysl pro humor, když mu dáš šanci zazářit.
Po konci bitvy, která i přes vítězství přinesla nesmírné ztráty, se Eragon vydává na cestu k elfům, aby dokončil svůj výcvik. Spolu se Safirou poznává elfy i sám sebe, učí se zlepšovat v boji i mnoha dalších oblastech a získá nečekaný a cenný dar. Kromě ústřední linky Eragona se Safirou dostává tentokrát svůj prostor i Roran a Vardenové a osudy všech se propojí v největší válečné bitvě Alagaësie od dob války Elfů s Draky.
Kniha má v první polovině pomalejší tempo vyprávění a ve stylu starých fantasy příběhů přináší řadu filozofických úvah, morálních dilemat i rozvleklejších pasáží. Zdánlivě se vytrácí dobrodružný styl, ale právě tady se Eragonovi osvětlují různá tajemství, zásady magie, historie Alagaësie, kultura světa elfů a osudy lidí z minulosti.
Dosud je to ale teprve počátek epického příběhu, zůstává řada nezodpovězených otázek a mě stále udivuje, jak mohl tak mladý autor napsat tak výpravnou a propracovanou ságu.
Stručně: Eragonův výcvik, filozofie a velká bitva
Velkolepé pokračování Eragona! Eldest se mi líbil mnohem víc než první díl! Ocitáme se v novém prostředí a poznáváme nové postavy a různá tajemství magie a Alagaësie. Tentokrát je to mnohem větší romantika, ale i přesto nechibí akce, děs a ftip a na konci knihy je totální zvrat! Rozhodně neváhejte a čtěte, protože největší chybu uděláte tím, že si Eldest odložíte na potom!
Eldest, druhý diel série, je pre mňa veľkým sklamaním, a to predovšetkým kvôli výraznému posunu v tempe a zameraní príbehu. Na rozdiel od prvého dielu, ktorý bol priamočiary a plný akcie, Eldest pôsobí prehnane roztiahnuto a zahlcuje ma zbytočne detailnými a často nudnými popismi.
Autor sa v knihe púšťa do hlbokých filozofických a morálnych debát, ako je vegetariánstvo, náboženstvo a politické dilemy, ktoré hoci majú potenciál, v tomto podaní pôsobia ako hluché miesta. Tieto pasáže príbeh brzdia a odvádzajú pozornosť od hlavnej dejovej linky. Z knihy sa tak vytráca dobrodružný fantasy nádych a stáva sa z nej skôr rozvláčne rozprávanie.
Na druhej strane, práve v tomto dieli autor vysvetľuje dôležité detaily o hlavných postavách a kľúčových udalostiach, ktoré sú nevyhnutné pre pochopenie zvyšku série. Napriek všetkým negatívam ma to motivovalo čítať ďalej, aby som získala odpovede, ktoré mi chýbali. Napriek tomu som mala zmiešané pocity a nevedela som, čo môžem od ďalších dielov očakávať.
Celkové hodnotenie: Eldest je pre mňa najslabším článkom celej série, ktorý nedokázal nadviazať na silu a dynamiku prvého dielu. Dej sa stráca v zbytočnostiach, a ak by som chcela vyhodiť všetky hluché pasáže, kniha by sa skrátila o niekoľko stoviek strán.
(SPOILER) Nevím, který díl mě bavil více, tenhle jsem však přečetla mnohem rychleji. Možná jeto tím, že jsem poslední tři dny nedělala téměř nic jiného, než že jsem četla. Část o Eragonově výcviku mě většinou moc nezaujala. Přišla mi divná ta jeho proměna v téměřelfa. Murtagha jsem měla ráda a jeho změna strany mě nepotěšila, ale vlastně mě už napadlo, že by se něco takového mohlo stát. Ale jinak to podle mě byla dobrá kniha a bavila mě. Jdu číst třetí díl.
Tento díl se mi líbil více než první. Přišel mi méně jako pohádka a víc takový syrovější. Jestli bude každý díl lepší a lepší,tak to bude parádní jízda.
Jsou příběhy, které jsou asi lepší na poslech než na čtení a říkám si, ze tahle série sem bude patřit. Pozvolné tempo vyprávění je ideální na "čtení ušima" a to zvláště za doprovodu Martina Stránského, díky kterému je to větší zážitek.
Děj navazuje hned na konec Eragona a ocitáme se konci bitvy, která tam byla. I přes vítězství se hrdinové nemohou radovat, jelikož bylo spoustu ztrát. Jakmile Eragon se Safirou zařídí, co je třeba, tak se vydávají na cestu k elfům, kde má pokračovat jejich výcvik. Zjistí tu mnoho věcí a objeví i nečekané.
V tomhle díle sledujeme kromě Eragona a Safiry i linku příběhu bratrance Rorana a sem tam se zde objeví i Nasuada. Díky tomu má čtenář přehled o všem, co se v Alagaësii děje a přitom to nepůsobí nijak zmateně a jeden vždy ví od první chvíle, komu patří daná kapitola. Díky tomu jsem měla možnost některé postavy poznat i blíž, pár mi k srdci přirostlo víc a o některých stále nevím, co si úplně myslet. Tak jsem zvědavá, jak se to s nimi vyvrbí dál.
Chvílemi je to takové klidné a pak se najednou objeví zvraty, u kterých je jasné,že s následným dějem hodně zamávají. Umím pochopit, proč byla tahle série tak oblíbená a těším se, až se sem zas vrátím.
„Ti, které milujeme, jsou nám často nejméně podobní.“
Posloucháno přes aplikaci @audiolibrix
Úžasné pokračování Eragona, přečetla jsem knihu jedním dechem. Nebylo to vůbec slabší než Eragon, jak někteří tvrdí. Pro mě to bylo lepší. Doufám, že Brisingr bude ještě o stupínek lepší. :)
Príbeh druhého dielu je dobrý, je písaný v štýle starých fantasy. Dej sa dá zhrnúť v pár vetách, ale príbeh obsahuje popisy jednotlivých rás, ich históriu a folklór, hlavne elfov. Z pohľadu dnešnej rýchlej doby sa môže zdať, že kniha je zbytočne roztiahnutá do toľkých strán, ale tieto podrobné popisy do fantasy patria. Dej je v dvoch hlavných líniách, prvá je o Eragonovi, druhá o Roranovi, ktorá je akčnejšia. Za mňa spokojnosť, aj keď niektoré pasáže boli menej akčne, viac popisné a trochu uspávajúce, ale toto je udeľ mladých, ktorých si zobrali do rúk agenti. Knihe svedčí aj nádherná obálka.
O druhých dílech se tvrdí, že jsou výplněmi. Mnoho písmen a výsledek je nijaký. Je to případ i této knihy?
Čtivost zajišťuje výskyt hned několika vypravěčů. Můžeme tedy sledovat nejen průběh Eragonova výcviku (kdyby méně fňukal, tak by se i něco naučil), ale i cestu jeho bratrance a autor nezapomíná ani na Vardeny. Čtenář přechází mezi jednotlivými příběhy a o zvraty a akce nemá nouzi.
Dozvídáme se mnohem více o dalších místech - protože tento díl je zejména o putování - poznáváme historii, kulturu, ale i přírodu. Mnohá místa jsou tak detailně popsána, že si je může čtenář i snadno představit.
Na druhou stranu je to velmi únavný díl. Eragonův výcvik je rozvleklý a i jeho drak se dopouštějí jedné kalamity za druhou. Líbí se mi, jak jezdcova rozhodnutí a názory nejednou "vytočí" okolí, které pak nějakým způsobem jezdce i draka školí. Tyto okamžiky jsou svým způsobem milým zpestřením.
Linka s Vardeny není tak častá, ale o to zajímavější a možná bych byla radši, kdyby kapitol z jejich pohledu bylo mnohem více.
Co se týče Rorana, tak jeho příběh mě unavoval a vytáčel. Chápu, že jej zasáhlo mnoho těžkých ran, ale chová se po celou dobu jako neskutečný idiot. Kapitoly, které popisují jeho cestu, rozhodnutí a putování jsou neskutečným utrpením.
Sice se toho v tomto díle stane opravdu hodně, ale ve výsledku by se to dalo shrnout do pár vět a výsledek by byl stejný.
Pokračování série, kterou čtu se synem (8). Kniha je snad ještě lepší než první díl, je vidět, že autor nachytal zkušenosti a příběh si pěkně promyslel, kvalita psaní šla taktéž ještě nahoru. Jako dospělá bych po knize nesáhla, ale mám radost, že pro děti a mládež existuje takto kvalitní současná literatura.
Úžasné. Můžu říct, že jsem knihu úplně zhltla. Líbilo se mi, že autor sleduje více osudů. Konec nečekaný. Už se těším na třetí díl.
Druhý díl Eragonova putování mi přijde daleko propracovanější a důmyslnější než první díl, který spíše představoval samotný svět a hlavního hrdinu. Autor v tomto pokračování dozrál a je vidět, že si dal na příběhu opravdu záležet. Postavy se postupně vyvíjejí, stejně jako samotná zápletka, která mě velmi zaujala – Paolini si s ní mistrně pohrál.
Oceňuji také rychlý a akční začátek. Druhý díl navazuje přímo tam, kde první skončil, takže čtenář je hned vtáhnut zpět do světa Odkazu dračích jezdců. Jediné, co mi trochu vadilo, byl až příliš podrobný popis Eragonovy cesty do elfského města. Chápu, že autor chtěl čtenářům přiblížit svět elfů, ale nemusel podle mě zacházet do takových detailů.
Někomu by také mohl připadat zdlouhavý výcvik, který Eragon podstupuje, ale podle mě je to důležitá část příběhu – stát se bojovníkem není otázkou jedné noci.
Nejvíce mě bavila dějová linka Rorana, která je dramatická, akční, poutavá a plná zvratů. Paolini nechal tohoto hrdinu opravdu vyniknout. Dá se říct, že Roran působí ještě větším hrdinou než samotný Eragon, který se během svého výcviku dostává spíše do pozadí, zatímco Roran přináší ty nejnapínavější momenty.
Nejvíc na příběhu však oceňuji způsob, jakým autor příběh nechá vygradovat. Paolini nám vše předkládá s mistrovskou přesností a čtenář nemá šanci vydechnout – děj ho stále táhne vpřed. A když se zdá, že je vše jasné, ukáže se, že skutečnost je úplně jiná. Napětí se tak znovu stupňuje, až k velmi působivému závěrečnému rozuzlení.
Ig: pribehy_stranek
Čarovný príbeh plný bájnych drakov, ich jazdcov a prastarej mágie, ktorý ma pred rokmi bez okolkov vtiahol do tajomného sveta fantasy, našťastie prvou knihou neskončil, naďalej ožíval, naberal na obrátkach a skrz milované (i spočiatku celkom neznáme) miesta či postavy nadobúdal ešte reálnejšie obrysy, kontúry a tvary.
K divokej prírode snúbiacej sa s neočakávaným dobrodružstvom, plížiacej sa ruka v ruke s neodmysliteľným nebezpečenstvom, silnejúcim priateľstvom či s realitu morfujúcimi čarami, stránku po stránke pribúdala spletitá sieť komplikovaných, intrigami popretkávaných vzťahov zrkadliacich rozličné kultúry i kúsky bolestivej, pre tú či onú rasu svojskej histórie, a šikovne tak ďalej kreovala Odkaz, Paoliniho epický svet.
Tu sa z dedinských nepokojov rodila vzbura, tam zas tŕnistou cestou unikali rebeli a pod nátlakom neľahkého výcviku vyvstával hrdina, ktorý i naprieč pochybám, mal spasiť Alagaësiu, ten fantastický "vesmír", Eragonov jedinečný svet.
Neskúsenosť sa kĺbila s múdrosťou, neistota a strach s radosťou, milované postavy rástli, prosperovali i trpeli, príbeh sa vyvíjal a prostredníctvom Eragonovho výcviku, Roranových strastí či Nasuadinej nechcenej, no o to horlivejšej snahy viesť, nadobúdal o čosi vážnejší, vyspelejší charakter.
Kúzla, straty, drily, vzbury a žiale. Ach, neviem snáď ani spočítať, koľkokrát sa mi Odkaz dračích jazdcov, sériu môjho "násťročného detstva", v priebehu rokov podarilo prečítať, no čuduj sa svet, ani po toľkých rokoch a toľkých stretnutiach nestráca svoj lesk. Stále je to séria môjmu srdcu blízka, stále ma dokáže pohltiť a svojsky si ma získať.
Atra guliä un ilian tauthr ono un atra ono waíse skölir fra rauthr.
Pokračování je rozhodně lepší než první díl - sledování osudů jiných postav tomu dodává další rozměr, pravdou ale zůstává, že to autor potřeboval. Samotný Eragonův výcvik by příběh neutáhl.
Postavy jsou opět černobílé. Není tam nikdo, kdo je někde uprostřed. Prostě buď klaďas, nebo záporák. Souhlasím s komentářem níže - elfové jsou tak dokonalí, až to bolí.
A taky si nemůžu pomoct - rozčilují mě stupidní věci. Třeba jak hodlali vesničané nepozorovaně přejít Dračí hory, když s sebou vlekli více jak stovku zvířat? Ovce, co nese na hřbetě soudek piva? A to nemluvím o tom, kolik toho naložili na koně! Ani si neumím představit, jak by zvířata tak obtížný terén, se kterým měli problém i lidé, dokázala zdolat. A ano, elfové mají jistě hbité prsty, ale rozebrat ostružinu na jednotlivé dílky? Proč by to proboha měl někdo chtít dělat?
A poslední věc - překlad je z hlediska české syntaxe opravdu tragický. Nejednou mě to rušilo při čtení.
Sečteno podtrženo - kdybych si nepotřebovala oživit děj před novým Murthagem, už to znovu nečtu.
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
Štítky knihy
draci elfové magie, kouzla trpaslíci americká literatura pro dospívající mládež (young adult)Christopher Paolini také napsal(a)
| 2004 | Eragon |
| 2012 | Inheritance |
| 2006 | Eldest |
| 2020 | Spát v moři hvězd. Kniha I. |
| 2009 | Brisingr |

89 %
59 %

Eldest je můj oblíbený díl i protože se hodně věnuje odhalení kolem Eragona a Murtagha a především i Murtaghovi a jeho životě. A jejich souboj byl zkrátka super.
Trochu mě rozčilovala nezralost Eragona - jeho chlapecká zamilovanost, pomalejší chápání, ale to se pak zlepšilo. Oromis mi připomíná Brumbála. :D
Safira nezklamala, její ostrovtip a až mateřská láska k Eragonovi mě vždy pobaví.