Hordubal

kniha od:


Koupit

Čapek se ve svém psychologickém díle Hordubal inspiroval skutečným příběhem. Juraj Hordubal se po osmi letech vrací z Ameriky domů, ale žena se k němu nemá a dcerka ho nepoznává. Následně se od svých kamarádů dozvídá, že ho žena podváděla s čeledínem. Milostný trojúhelník končí tragédii...

https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12655/big_hordubal-WWN-12655.png 4837
Nahrávám...

Komentáře (110)

Kniha Hordubal

petunkav
18. května

Dostala jsem "chuť" na klasiku.
Tuto od Čapka jsem četla poprvé. A vcelku jsem mile překvapená. Budu muset vzít do rukou klasiku častěji. Vnímám ji úplně jinak, než v osmnácti ve škole - tak nějak vlídnější, pro mě příjemnější a srozumitelnější.

DenisaMue
25. dubna

tohle je moje nejoblíbenější kniha K. Čapka. Jak já jsem dokázala v pubertě s tím hlavním hrdinou trpět a později, jak jsem dokázala chápat tu manželku a jak jsem se těšila na to bravurně popsané vyvrcholení! To je prostě lahoda, tohle číst. Všichni nám furt ve školách předhazují válku s mloky, ale tohle je teprve veledílo. Věřte mi. Nejlepší psychologický román, který u nás po Petrolejových lampách kdy vznikl.


Astonius
27. března

Detektivní a psychologický vesnický příběh se soudním vyústěním. Poslouchala jsem jako audioknihu v perfektním podání Igora Bareše a i když jde o poměrně jednoduchý a obyčejný případ, právě pro svoji uvěřitelnost a podání to bylo strhující. No a když si člověk najde potom ještě nějaké odborné rozbory, jak na dílo nahlížet, přináší to i spoustu materiálu k zamyšlení :-)

jaroiva
12. března

Mám ještě pár Čapkových knih nepřečtených, tak tyto dluhy doháním.
Trochu mi Hordubal připomněl Waltariho novelu Cizinec přichází, která vznikla krátce po Hordubalovi. Mám z obou podobný pocit zmaru.
U Čapka se mi líbí, že každá kniha je úplně jiná. A ještě jsem nenarazila na žádnou, která by se mi nelíbila.

adel_pe
06. února

Zajímavý příběh, psychologie, ale i metafora ztraceného srdce. Jediné, co mi zážitek kazilo, byl styl psaní, který mi zkrátka nesedl.

janadibelkova
24.08.2021

Ono je vlastně skvělé si opět přečíst klasiku po všech těch zaručených bestsellerech...ta nadčasovost příběhu, krásný jazyk, stojí za to.

Andrea81
02.04.2021

Chudák Hordubal...
Úžasný pan Čapek.

Set123
23.03.2021

Od Čapka mám přečteného Loupežníka, RUR, Bílou nemoc, Matku, Továrnu na absolutno a teď ještě Hordubala. A nevím proč, ale pokaždé, když jdu Čapka číst, čekám něco pěkného, milého a pokaždé jsem strašně překvapen, že tomu tak není. Na jeho díle je máloco milého. I Hordubal je opravdu dosti temným příběhem.

Ač je mi samotnému záhadou, jak se to stalo, hlavní postava Jurij Hordubal je mi velice příjemný. Mnozí by řekli, že je pomalý, že je hloupý, ale není to pravda. Jurij, ač nevzdělaný, je relativně bystrý člověk, který je ovšem jednak zaslepený svou láskou, jednak příliš naivní a tak nedokáže vypozorovat zradu, ani životní nebezpečí. Sám Jurij, z jehož pohledu je první část knihy napsaná, činí začátek dosti obtížně čitelným. Čapek krásně zasadil vypravěče do mysli Jurije, která samo o sobě odráží jednak nářečí zakarpatské ukrajiny a navíc – jako by to samo o sobě nestačilo – ještě tunu amerikanismů. Zpočátku text, který zachycuje myšlenky Jurije, je opravdu poněkud těžší na porozumění, ale um pana Čapka to na druhou stranu velice rychle napraví a člověk si pohotově zvykne.

Nu a potom už procházíte příběhem, který je smutný a nepříjemný. Nedá se říci, že je jednoznačně určitelné morální postavení všech aktérů, ale myslím, že všichni se tak nějak shodneme co si myslet jak o Polaně, tak o Štěpánovi. Ovšem zde přichází ten asi nejslavnější motiv. Relativizace pravdy. Je fakt, že my se ani v jednom bodě celé knihy nedovíme, jaké její postavy vlastně jsou. To se nám Čapek rozhodl nepovědět a tak se musíme spoléhat na citově zbarvené popisy Jurije, na křik sousedek v soudní síni a případně na popis dvou velice rozdílných policistů a získáváme tak jakýsi pohled čtyř stran, z nichž žádná není objektivní. A tak tomu není pouze s postavami, ale i se samotným příběhem. My vlastně nemůžeme říci, co se stalo, jak se to stalo, či proč se to stalo. Dovolím si tvrdit, že se můžeme velice oprávněně a účinně domnívat, ale nevíme a to je tu to hlavní. O to tu jde, proto noetická trilogie.

Nemohu tvrdit, že by tento motiv byl kdovíjak originální, ale je alespoň velice příjemně zpracovaný a ač i příběh je v zásadě primitivní, je příjemné jej číst.

1