Monačte komentáře u knih

Chápu, proč jsou knížky Betty MacDonaldové mezi ženami tak populární. Bylo by ale velmi nefér je šoupnout jen na poličku se čtením pro staré báby. Ale popořadě (nebo spíš po třetinách): Kdokoliv může dělat cokoliv je neskutečně barvitým popisem života v Seattlu za hospodářské krize. Možná je to tím, že jsem Seattle navštívila (i když o téměř 100 let později) a po stejných chodnících jako mladá Betty jsem chodila. Ale i kdyby ne – ten život, kdy se mladá holka potlouká po prvních zaměstnáních, vesměs podřadných, ve velkoměstě, ten dobře znám. A upřímně – velká hospodářská krize a ekonomická krize v roce 2008 (kdy jsem to žila já) mají ledacos společného. Část s názvem Morová rána pak dostává zcela nový rozměr, když ji čtete po dvou letech světové pandemie covidu, jehož průběh má s tuberkulozou také pár podobností. No a nakonec Dusím se ve vlastní šťávě, který beru jako reklamní text lákající na návštěvu ostrova Vashon. Betty a její popisy přírody mě uhranuly už v knize Vejce a já a tady své umění jen potvrdila. A vlastně i jako reklamní text na to pořídit si děti, nejlépe dcery a těšit se, až budou v pubertě. Každopádně – až budu příště v Seattlu, chci na Vashon!!!

5 17.05.2022

Podlehla jsem mnoha doporučením a nadšeným reakcím v okolí i hypu na sociálních sítích. A nelituju. Faustovský příběh, silná hlavní hrdinka, plastický vhled do hlavy a myšlenek hrdinů a umění popsané tak, jak jsem myslela, že se ani popast nedá. Jediné mínus vidím v délce knížky – nejsem fanouškem "tlustých knížek" a přišlo mi, že na konci druhé třetiny knížka trochu ztrácí dech.

Mimochodem – původně jsem knihu chtěla hodnotit **** ale jednu bonusovou hvězdu dávám za její krásu. Barevná ořízka a velmi haptická sametová obálka jsou jednoduše WOW a tuhle knížku CHCETE mít v knihovně! Pokud někdo odsuzuje paperbacky, že jsou to takové obyčejné spotřební předměty – běžte do knihkupectví a prohlédněte si tuhle knížku! Krásná knihařská práce! Díky Slovarte!

7 17.05.2022

Ach ty zavádějící anotace! Podle zdejších komentářů nejsem jediná, kdo se nechal nachytat anotací a obálkou na romantiku s příměsí fantastična a dostal něco zcela jiného. Nakonec to ale tak špatné nedorozumění nebylo, protože příběh byl zajímavý, nevšední a myšlenka, že někdy ta největší životní láska nemusí být milostný vztah, ale přátelství, je ve své podstatě moc krásná. Ale pak přichází ta "ALE." Vlastně jedno velké a zásadní "ALE" – hlavní hrdinka je děsná kráva! Fakt, to se jinak říct nedá. Chytrolínka, co si myslí, že jedině ona spasí celý svět. Už dlouho jsem nepotkala v knížkách tak nesympatickou hlavní postavu a možná o to radši jsem měla všechny ty vedlejší - její kamarádku, jejího partnera i partnera její kamarádky.

4 17.05.2022

Tahle knížka mě vtáhla, napínala po celou dobu a na konci dojala. Úplně jsem zapomněla, že jde o knížku pro děti. Asi proto, že tenhle příběh, kdyby byl možná jen rozepsaný na více stran a v košatějších větách, by mohl být úplně s klidem společenským románem. O co tu jde? O jednu malou holku, která nemá zrovna nejideálnější rodiče, pravda. Osud jí ale zavane do láskyplné náruče, do krásné přírody a dokonce jí přihraje i dva skvělé přátele - kulhavého kluka a toulavého psíka. Jenže v její hlavičce stále přežívá pocit, že je to všechno na nic a že lépe by bylo, kdyby se vše vrátilo do starých kolejí. Co na tom, že se o ní máma nestará a tátu vlastně moc nezajímá. Uvědomí si nakonec Klára, jaké štěstí našla? Jasně, uvědomí. To asi není žádné překvapení. Překvapení ale je, jak vás to její hledání a uvědomování bude dojímat a jak to budete všechno prožívat...

3 26.01.2022

To je teda situace! Hlavní hrdinka si myslí, že její životní láska zemřela při letu vrtulníkem. Dlouho se z toho dostává, ale pak najde někoho, kdo ji opět dělá šťastnou. A v tom se mrtvý manžel objeví! Celou dobu totiž žil na pustém ostrově. Půlku knížky jsem přemýšlela, jak bych se zachovala já a kdo je ten dobrý a kdo špatný. A koho si má vybrat. A jak to sakra dopadne? Nějak to přeci dopadnout musí? Tuhle romanťárnu jsem si užila od začátku do konce - včetně středoškolské retrospektivy.
Mimochodem - poslouchala jsem to jako audioknížku a chtěla bych vyzvednout namluvení Klárou Issovou! Ona to opravdu hrála a emoce prožívala! Jako by tam, kde hlavní hrdinka pláče, opravdu plakala a tam, kde je veselá, byla i ona veselá. Vidím tu v komentářích, že ne každému její přednes sedl, mě ale velmi.

1 20.01.2022

Moje nejoblíbenější dětská kniha se jmenuje Klára a Karolína – dvojčata přes propast času a dodnes bych dokázala odvyprávět ten fantastický a zároveň reálný příběh, který mi tehdy uhranul. A tahle knížka mi ji připomíná. Věřím, že i ona zůstane vepsaná hluboko v srdci mladých čtenářek a rády si na ni vzpomenou i po letech. Co to tu tedy máme? Fantastický příběh o cestování v čase, kdy se třináctiletá holka dostane do nepříliš vzdálené minulosti. Máme tu dramata, záchranu života, smrt, lásku i hluboké přátelství. A všechno je to logické a uvěřitelné! (Což stojí za zmínku hlavně proto, že i v mnoha dospěláckých knihách podobného charakteru můžete najít hromadu nelogičností.) Já jsem si užila opravdu napínavé čtení a to i přesto, že jsem ve věku matky hlavní hrdinky.

10.01.2022

(SPOILER) Knížky Kathryn Hughes jsou moje krevní skupina a to dokonce i když jsou v podstatě všechny na jedno brdo. Tak třeba ty dvě časové linky, kdy současnost rámuje minulost, ve které vždy najdete spousty odpovědí a řešení hlavního problému. Vždycky je to taky neskutečný pelmel a děje se tam toho hrozně moc. Jak jsem napsala v kometáři k Dopisu – je to směs hoří malta, která ale navzdory všemu hoří sakra dobře! Jen Tajemství, oproti Dopisu a Klíči, je místy až moc velká telenovela a ten konec ve stylu Limonádového Joa ("Takže moje teta je vlastně můj bratr a ty, můj synu, jsi můj dědeček!") No... pardon, ale tentokrát 4 hvězdy stačí. I tak si ale zase další knížku od autorky ráda přečtu!

3 10.01.2022

Tak tohle je jízda! Jízda na kolečkovém křesle kamenitým terénem s lidožravou příšerou v zádech! (Mrk, mrk) Pistolník nám naznačil, v jakém světě jsme a že tam bude hodně podivností. Ale tohle? Tohle tedy nečekáte, i když už Kinga trochu znáte. Nemůžete si být jisti ničím. A nikým. Možná ani Pistolníkem. Ani sami sebou. Nedá se to odložit a jestli tam je nějaké hluché místo, já jsem ho nenašla. (Poslouchala jsem jako audioknihu a těch 14 a půl hodiny jsem dala ani ne za týden.)

6 14.11.2021

Kdybych se pustila do Temné věže bez toho, abych si o ní něco zjistila, asi bych to po Pistolníkovi vzdala. Je to hodně divná knížka - i na Kinga. Ale když víte, že je to jen odrazový můstek do rozsáhlého světa kingova opusu a že to celé vzniklo slepením několika povídek, tak tomu leccos odpustíte. A pokud vás to od přečtení celé Temné věže neodradí, už v druhém díle se vám mistr odvděčí mnoha odkazy, odpověďmi a dalšími dílky puzzle, které jste v Pistolníkovi marně hledali. (Poslouchala jsem jako audioknihu a ztrácela jsem se minimálně. Nejproblematičtější jsou dialogy. V těch je ale u Kinga snadné ztratit se i v psané podobě)

3 14.11.2021

S knížkama povídek od různých autorů je to těžký, protože je nejde hodnotit jako celek - jedna hvězda je pro některé sakra málo a pro jiné až moc dobré hodnocení. Celkově jde hodně vidět, kdo už je vypsaný (třeba Theo Addair a Radek Blažek) a kdo se jen psát pokouší. Trochu mě mrzí, že v IGBTQ sborníku dostali prostor hlavně influenceři z literárního rybníčku a ne i nějaké jiné osobnosti komunity. Díky jejich podobnému pohledu a vkusu je většina antologie na jedno brdo. No a pak je tady to provedení! Grafika, ilustrace a vazba jsou naprosto boží! Kdybych knížku hodnotila, forma by počtem hvězdiček rozhodně zahýbala! Ale jak by řekli v Masterchefovi: Plating je na michelinské úrovni, ale nejdůležitější je chuť. A tohle by ještě chtělo trochu vychutit…

Druhá současná česká próza co jsem četla za poslední dobu, kde se objevuje střídavý pohled různých členů rodiny na jeden "problém." Sugestivně popisovaná autmosféra, která je tíživější a tíživější a paralela s příběhem vran. Zajímavá jednohubka, kterou sice přečtete hned, ale v žaludku vám bude ležet hodně dlouho...
Mimochodem – občas se tu někdo v komentářích vzteká, že knížka jde po povrchu, neřeší různá PROČ, lépe nepopisuje charaktery... sakra! Viděli jste tu knížku, než jste začali číst? Je celkem tenká. A víte, co to znamená "novela" a jaký je rozdíl mezi novelou a románem?

14 09.09.2021

Málo Bohyň, hodně "za všechno můžou komunisti." Detektivní pátrání v historii a historických dokumentech je zajímavá forma románu. Možná ne pro každého, mě ale nevadila. Ráda se probírám starými dokumenty a tady to podporuje dojem autenticity. Nebo spíš iluzi autenticity, protože je to fikce. I když možná na motivy skutečných událostí, ale pořád fikce. A to je spolu se zvolenou formou matoucí. Bohužel díky té formě je tam málo samotného čarování, bylinkaření a vůbec praxe Bohyň. Což je škoda.

10 09.09.2021

I když mě lákala krásná obálka, téma rybaření a vztahu otec-syn mě nijak zvlášť nevzrušovalo. Byla by ale chyba, kdybych se nechala odradit! Zapomenutý ostrov někde v Pacifiku byl totiž to nejlepší, co jsem letos v létě přečetla!
Příběh má spád a tak nějak se pořád něco děje. Pokud vás děsí dlouhé scény s rybařením ala Moby DIck nebo Stařec a moře, tak klid. Celá ta rybí záležitost je tu popsaná tak, že vás to bude bavit (a možná začnete přemýšlet i o koupi prutu!).
A je to celý vtipný! Děsně vtipný! Tedy pokud se vám to trefí do vašeho smyslu pro humor, což se u mě stalo. Suchý humor, někdy trochu černý, sarkasmus a ironie. A mezi těmi vtípky a lovením ryb to řeší témata s velkým T – rodinné vztahy a smrt. Kdo by byl řekl, že tahle kombinace může být tak skvělá? Je to asi jako se psími sušenkami – neuvěříte, jak jsou dobrý, dokud je sami neochutnáte...

4 09.09.2021

Ke knížkám Petry Soukupové mám ambivalentní vztah. Děsně mě štvou, ale něco mě na nich neskutečně láká a baví číst. Stejně jako jinde, i tady oceňuji skvěle vykreslené jednotlivé postavy. Autorka se opravdu dokáže vcítit do kohokoliv - od malé holčičky po čtyřicátníka se zálibou v cyklistice. Díky ní tak máme i my, čtenáři, možnost dostat se do jejich hlav a chvíli myslet jako oni. Věci na které nastal čas jsou kronikou jedné rodiny psanou ze 4 pohledů jejích 4 členů. Každému pohledu odpovídá také způsob, jakým je ta která část psaná a problémy, které ten který člen považuje za závažné (a u druhého člena jsou třeba jen okrajově zmíněné). Všichni čtyři mě štvou!!! Taková banda sobců, to aby člověk pohledal. Ale víte co mě na nich štve nejvíc? Že jsou vlastně děsně reální a že nastavují zrcadlo. Ano, i já jsem v rámci své rodiny vždycky byla a budu do jisté míry sobec, který pro problémy ostatních má jen určité pochopení a většinou řeší jen sám sebe. Ach jo. SKvěle napsaná knížka, která mě ale děsně štve.

7 26.07.2021

Tohle je přesně typ knihy, jaký mám ráda, takže moje hodnocení berte s rezervou. Od autorky jsem četla Dopis, který se hned po přečtení zařadil mezí mé nejoblíbenější knihy. Na Klíč jsem tedy byla extrémně zvědavá a čekala jsem od něj mnoho. Celkem těžce jsem proto nesla, že jsem se na začátku nedokázala začíst. Jakmile se ale děj přesunul ze současnosti, která celý příběh rámuje, do padesátých let, nemohla jsem přestat! Když se pak děj opět vrátil do "budoucnosti," byla jsem tak vtažená do osudů hlavních i vedlejších postav, že mi to už ani nevadilo. Propojení minulosti s přítomností jsem očekávala, i když mě to konkrétní pak překvapilo, takže bod plus! A konec? Nechci prozrazovat, jestli je tragický nebo happy end, ale za mě spokojenost! Je tam rodinné drama (a ne jedno), je tam láska (a ne jedna) a je tam mnoho tajemství a některá se podaří rozplést. Co víc si přát? Snad jen, aby měla víc stránek...

2 26.07.2021

První půlka dobrá, druhá horší.
V první půlce autorka hezky vystihla atmosféru nultých let (ostatně je na to díky své skupině "pure devadesátky" expert, tak ještě aby ne) i přemýšlení a chování prepubertálních hrdinů. I jazyk k tomu hezky seděl. Co ale fungovalo při zobrazování dětí a minulosti, to už nefungovalo u dospělých a současnosti. Atmosféra byla studená a hrdinové naivní a dětinští. Kdyby tam možná nebylo to víceméně zbytečné dopovězení příběhu v současnosti, dala bych o hvězdu i dvě víc.

4 02.07.2021

(SPOILER) Jsem povrchní pipka, takže mě samozřejmě nalákala ta pěkná obálka. Čarodějnice? Francouzský venkov? Začátek 20. století? Nic z toho nezní jako můj šálek kávy. Koneckonců - je to taky spíš sklenka vína. Ale co si budem - francouzský víno bejvá dobrý...
Víno a čáry je pohádka pro moderní holky. Hnusná ropucha se nepromění polibkem, ale díky vlastní inteligenci. Princ nepřicválá na koni, když je jeho láska v nesnázích, naopak on sám potřebuje vytáhnout z bryndy. A mít švihlou BFF co se oblíká jako rajda, je někdy celkem fajn.

Zní vám tyhle poselství jako něco, co chcete číst? Jděte do toho! Nečekejte Shakespeara, ale na pár jízd metrem je to docela dobrý a napínavý čtení.

6 05.04.2021

Tenhle jazyk mě baví! (Asi dost kvůli tomu, že ho sama taky používám... ) Nevím, jak by tuhle verzi nespisovný češtiny snesl román, ale v tomhle formátu funguje. Střípky ze života / terapeutický deník / autobiografie. Těžko říct, co je tahle kniha vlastně zač. Líbí se mi úsporný styl. Jako by dlouhá historie autora, jako člověka "od reklamy" měla vliv i na jeho vyjadřování. V reklamě totiž platí - Pokud to jde zkrátit - zkraťte to. Pokud to zkrátit nejde, stejně to zkraťte. Ve výsledku tu máme hromadu šťavnatých jednohubek, někdy zábavnějších a někdy celkem nudných. Zkrátka přesně takových, jaký je život.

Mimochodem - jak jsem čekala, v některých hodnoceních jde spíš o hodnocení autora a jeho stylu života, než hodnocení knížky. Prosím - než hodnocení dáte, zkuste si v hlavě názor na knihu a názor na autora od sebe oddělit. Prospěje to :)

5 15.03.2021

Knížky Markéty Lukáškové čtu odzadu, takže k Lososovi jsem se dostala až naposled. Pamatuji se, že když vyšel, viděla jsem ho všude a já sama jsem ho v knihkupectví ošmatávala (to se ještě mohlo v knihkupectví šahat na knížky... pamatujete?). Mě ale, narozdíl od ostatních knížek, tolik nezaujal. Líbí se mi styl střídání pohledů Mileny a Bárky a s ním spojená příslušná typografie. Typografické vtípky mě vůbec vždycky dostanou! Líbí se mi jazyk a občas nějaký moment, ale knížka jako celek mě úplně míjí. Postavy a jejich chování mě většinu času dost štvou, ke čtení se proto musím nutit. Ale napsaný to je krásně, to zas jo! Za přečtení to stojí, to rozhodně! Pokud jste prostě nudná holka s kabelkou Michaela Korse, můžete si při čtení připadat poněkud rozpačitě... ;)

5 24.02.2021

Jako bych znovu prožila dětství, dospívání i začátek dospělosti ve velkoměstě. Kdybych měla napsat svoji biografii, pravděpodobně by mě nařkli, že jsem okopírovala InTyMně.

2 24.02.2021