Po povrchu

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Známý fotograf Tomáš Třeštík, trošku frajírek, trošku plachý introvert, hvězda i outsider, piják i abstinent se v knize Po povrchu zavrtal sám sobě pod kůži a konečně se podíval na své přátele zblízka a na sebe naopak z nadhledu… Ve svém debutu líčí dětství, kariéru, a především všechny ty, kteří ho ovlivnili na jeho cestě provázené úspěchy i přešlapy. „Dojímá mě, když se starý páry držej za ruce, dojímaj mě babičky, co nechtěj v tramvaji pustit sednout, protože vystupujou už za dvě stanice, dojímaj mě psi, co soustředěně čekaj nepřivázaný na páníčka před krámem, děti s okluzorem a děti, co vlastním nákladem vydávaj knihy svých rodičů. Mám rád, jak déšť na vteřinu přestane bubnovat do kapoty auta, když podjíždím na dálnici most. Mám rád vypít si ráno kafe předtím, než si vyčistím zuby. Mám rád, jak to voní v papírnictví a mix letní vůně posekaný trávy a spálenýho oleje ze sekačky. Miluju tulit se, snít a zapomínat na to hnusný. A taky v sobě mám bestii, kterou musím furt krmit – dárkama a pozorností ostatních. Nebo aspoň cukrem.“...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/462111/po-povrchu-q3l-462111.jpeg 3.873
Žánr
Literatura faktu, Literatura česká, Biografie a memoáry
Vydáno, Motto
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (21)

Kniha Po povrchu

Přidat komentář
blackoutzuzi
dnes

Celá biografie je pojata dost originálně, každou novou kapitolu startuje krátkým "úvodníčkem" a následně se skrz zajímavé lidi z jeho života a okolí dozvídáme více o Tomášovi samotném.
Po povrchu je kniha především o fotografování, mládí, jeho sestře, rodičích, o jeho sběratelské vášni, bytě a umění. Mě to bavilo. Moc!

golaska
02. května

Ocenuju uprimnost, bylo-li to uprimne. Bohuzel se tam autor tak casto shazuje, tak casto se popisuje jako arogantni povrchni floutek, az me o tom presvedcil. Netusim, jestli to melo zapusobit naopak, nebo jestli je jeho sebehodnoceni opravdu takove...
Kniha se ale dobre cetla, je i vtipna, pasaze o mamince a tatinkovi az dojemne.


bookcase
25. dubna

Týpek, co má foťák a charisma. A na kontě osobitou zajímavou a čtivou zpověď.

Jana283
22. dubna

Tomáš Třeštík to nemá jednoduché s okolím, okolí to nemá určitě jednoduché s Tomášem… Snaha o upřímnou zpověď? Snad. Humorné postřehy, určitě. Tenhle kluk není úplně moje krevní skupina, ale uznávám, že vyrůstat ve stínu takových oblíbených, pracovitých a uznávaných sympaťáků jako jsou jeho rodiče i sestra, po boku (ex?) manželky „slavné“ spisovatelky, to dá jednomu zabrat. Takže možná taky svého druhu určitá terapie. Místy mne kniha dojímala, místy vyvolávala úsměv. Jedno máme s autorem určitě společné: „Nemažu si lidi, co odešli, neumím to.“
Nejvíc mne oslovily závěrečné laskavé kapitoly o rodině.
A zajímalo by mne, jestli se Tomášovi ozvala Gábina Lukešová, co mu dala v bunkru pusu…Třeba se to v nějaké další Tomášově knize dozvím. Určitě si jí totiž koupím!

markej
13. dubna

Ačkoliv mám Tomáše Třeštíka ráda a v rozhovorech mi byl vždycky sympatický, jeho knížku jsem si původně přečíst nechtěla. Po vlně pozitivních reakcí jsem ale změnila názor a jsem ráda, knížka mě moc potěšila.
Někdo Tomášovi vyčítá, že je povrchní, nafoukaný, frajírek, arogantní, neunáší kritiku, a on sám to vlastně přiznává - že se kolikrát choval jako "kretén". Vysvětluje, že má částečně takovou povahu, částečně to bylo způsobeno tím, že zkrátka teprve teď dospívá a začíná věci vidět jinak, trochu ve svých 43 letech i bilancuje, například ví, že pití alkoholu a šňupání koksu nebylo to pravé.
Vypráví o své práci fotografa, o svých sběratelských vášních, které místy trochu hraničí i s posedlostí, o svém bytě, v němž má vše své místo a kde se nesmí nic moc měnit bez Tomášova svolení.
Nejvíc se mi líbily pasáže, v nichž píše o svých kamarádech, o svých vzorech, tedy o lidech, k nimž vzhlíží, či o svých rodičích či sestře, je totiž cítit, že je má všechny opravdu hodně rád. Někteří namítají, že je nebavilo číst o lidech, které vůbec neznají, já jsem naopak uvítala to, že mnohé zajímavé osobnosti můžu takto poznat. O manželce, úspěšné spisovatelce Radce Třeštíkové, se zmiňuje velmi málo, prý proto, aby ty informace nemohly být jakkoli vytrženy z kontextu a zneužity bulvárem, jak uvedl Tomáš v jednom rozhovoru.

Ditules
11. dubna

Třeštíky sleduji na FB už nějakou dobu. Otce a syna, abych byla přesnější. Hodně toho už vím z příspěvků na FB, přesto jsem se dozvěděla několik nových informací.

marketa4853
30. března

Kniha je rozdělená na kapitoly, ve kterých jsem mnohdy nevěděla, koho autor popisuje. Většinou jsou v nich lidé, které já osobně neznám. Kniha mě zklamala, a ačkoliv se autor snažil poodkrýt svou komplikovanou povahu, z příběhů, které popisoval, pro mě sice vyšel jako arogantní člověk, ale styl psaní byl velmi upřímný a tak věřím, že si své čtenáře najde.

gargamelka
25. března

Fajn knížka. Jakási duševní očista. Mnoho se ze života Třestíků dozvíme. Ten, kdo sleduje Tomáše na Facebooku, tak už některé úvodníčky četl. Neotřelá kombinace.

1

Doporučujeme

Krvavé jahody
Krvavé jahody