Katka
Michael Třeštík , Tomáš Třeštík
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/439779/bmid_katka-e8K-439779.png
4
234
234
Sestupná spirála narkotik, krádeží, prostituce a celkového chátrání. A jenom občasné záblesky odhodlání s drogami skoncovat. Tak vypadala každodenní realita Kateřiny B v unikátním časosběrném dokumentu Heleny Třeštíkové z roku 2009. Co tehdy Katka prožívala a co se s ní dělo poté? Její ucelený příběh ve formě autentických výpovědí zpracoval Michael Třeštík a fotkami jej doprovodil Tomáš Třeštík.... celý text
Přidat komentář
Snad bych tuto knihu nikdy ani nečetla, ale padla mi do ruky v knihovně a tak jsem byla zvědavá. Znám totiž pár závislých a nemám z nich dobrý pocit. Co se jim děje v hlavě, to vědí jen oni. Je to zvláštní takhle otevřeně o tom mluvit. Co všechno je ten člověk schopen udělat, aby měl na další dávku. Hrůza!
Ak ste aj vy videli nezabudnuteľný časozberný dokument Heleny Třeštíkovej, zrejme i vám z neho tuhla krv v žilách, vraveli ste si, aký skvelý život vlastne máte (a že si to možno ani neuvedomujete, nevážite), nikdy na ten film nezabudnete a chcete (a zároveň nechcete) vedieť, ako jeho protagonisti dopadli. Človek sa musí zmieriť so svojskými pravidlami ich sveta, kde nie je problém mesačne „niekde“ zohnať 60 – 70 tisíc korún, ale na nájom a energie financie nie sú a keď dôjde reč na svadbu, tak by sa síce aj vzali, ale „nejsou peníze“. Ja som na Katku nikdy nezabudol, ani nezabudnem, takže som bol na knihu zvedavý. Žiaľ, jej najväčší prínos je asi v naturalistických fotkách. Inak je to skôr len taký výcuc z filmu s prakticky nulovou pridanou hodnotou a navyše pozostávajúci len z prepisu rozhovorov, či už s Katkou, alebo jej partnermi. Pristihol som sa pri tom, že by som si oveľa radšej prečítal, ako by to autor (mimochodom režisérkin manžel) poňal chronologicky, proste normálny text z jeho pohľadu bez rozhovorov. O čo lepšie funguje úvod od neho, alebo záverečné slovo od jeho syna. Ak by takto bola napísaná celá kniha, idem minimálne na 4*.
Katkin príbeh, spracovaný Michaelom Třeštíkom a doplnený fotografiami Tomáša Třeštíka, je silným a autentickým svedectvom o živote narkomanky. Táto kniha nie je iba príbehom o drogách, ale predovšetkým o vnútornom boji narkomana, ktorý sa ocitne v takomto pekle.
Zatiaľ čo mnohé knihy o drogách sú fikciou alebo sa tam môžu nájsť mylné informácie, táto kniha ponúka čitateľovi pohľad na to, čo sa deje v hlave človeka, ktorý je na drogách, aké sú jeho skutočné pocity a čo vlastne znamená život v závislosti. Toto je presne Katkin príbeh. Katku Bradáčovú pozná najmä Česká a Slovenská republika, ale nie je vylúčené, že aj niekde inde.
Knihu určite odporúčam pre tých, ktorých téma zaujíma a chce vedieť, ako to celé vníma narkoman, a čo všetko sa mu vlastne odohráva v hlave okrem drog. Katkin príbeh vám ukáže, že drogy nie sú len o úniku, ale aj o strate a hľadaní samého seba.
Knihu jsem měla dlouho v plánu, a po divadelním představení "My děti ze stanice ZOO" nastal nejlepší čas se začíst. Film jsem ještě neviděla, jen zatím dokumentární seriál "Když musíš, tak musíš" a film mám v plánu též. Vůbec nevím, co k tomu říci, asi mi to dalo jiný náhled na drogově závislé, není to tak jednoduché a tak černobílé, jak se může z pohledu běžného člověka zdát, za každým závislým je nějaký osud, nějaký důvod proč s drogami začal a proč není schopen se z toho kolotoče závislosti dostat. Katka byla krásná mladá holka. Takové knihy a filmy by měli být povinností pro všechny puberťáky, a třeba i na školách, aby člověk viděl, co s člověkem drogová závislost udělá a že dostat se z toho není žádná sranda.
Katka kdysi krásná inteligentní holka, několik desetiletí nepolepšitelná narkomanka. O tom proč není možné jít na detox (psychický i fyzický stav). Nedávno jsem jí potkala na národní třídě , vypadá jako podvyživená osmdesátiletá babička (nicméně svůj život si zničila sama). Půjčeno z knihovny.
Nedávno jsem si říkala, jak je možné, že ještě žije. A i přesto, že jsem viděla dokument, jsem si knížku chtěla přečíst. Nejdříve jsem litovala, protože je to dokola pořád to samé, že chce přestat. Říkala jsem si na co tohle číst po 152. Potom jsem si uvědomila, že to je asi to nejdůležitější na celé knize. Třeštíkové by měli dát metál za ten časosběrný dokument. Protože si nemyslím, že dětem se dá domluvit stylem - neberte to, je to fujky. Ale když uvidí, jaká troska se z ní stala po všech stránkách, že se z toho dostat nedá, že to není je vymyšlený film, ale skutečný člověk, kterého můžou v Praze potkat, tak to s nima zamává v tom užitečném slova smyslu.
Přečteno podruhé po necelých třech letech. A opět to stálo za to. Tahle kniha ukazuje závislost takovou, jaká asi opravdu je i když pro někoho, kdo s drogami má minimální zkušenosti jako já je i tak těžké se do situace Katky vžít.
Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla podruhé, protože na příkladu Katky jsem si jasně uvědomila, jak moc je důležité vyrůstat ve fungující rodině, kde se dítě může na rodiče spolehnout a jak moc je důležité přemýšlet nad tím, co asi vaše dítě prožívá a jak se cítí.
Opět pro mě bylo smutné číst kapitolu o Katčině těhotenství a o její dceři a až tady jsem si uvědomila, že v praxi opravdu funguje to, že ženy, které bojují se závislostí se o své dítě chtějí starat, mají ho rády, ale droga je prostě silnější a nejsou schopny se o své dítě starat.
Je smutné, že kdyby Katka chtěla s drogami přestat, musela by si život budovat úplně od základů a asi málokdo věří tomu, že pro to najde odhodlání po tolika neuspěšných pokusech se léčit.
Zkrátka příběh ze života o holce, která měla život před sebou a zničila si ho drogama. Je to velká škoda.
Co dodat, snad jen to, že ty nejsilnější příběhy píše sám život.
Věřím, že se ke knize určitě ještě nejednou vrátím.
Viděli jste dokument Katka? Tak tohle je úplně stejné, akorát mnohem horší. Sice chybí vizuál, ačkoliv reportážní fotky Tomáše jsou moc fajn, ale o to víc se můžete soustředit na myšlenkový tok aktérů. A ten je zacyklený na různé drogy a důvody, proč od nich nelze abstinovat.
Na základce jsem četla knihu "My děti ze stanice ZOO". Přišla mi debilní už v mých třinácti (a možná si ji ve třiceti přečtu znovu). Katka ji považovala téměř za romantickou. A spousta mých vrstevníků taky. Dospělí si mysleli, že nám pomůže pochopit, jak jsou drogy špatné, zatímco byla spíše pro mnohé inspirací. "Katka" je něco tak strašně reálného a tragického, že to vnímám jako mnohem děsivější vhled do světa narkomanů. No a pokud nezabere tohle, tak už asi nic.
Katka byla kdysi krásná.Ted je to troska.Drogy ji vzali život.Zije jen pro drogy.Je to smutné čtení a navíc i děsivé.Po přečtení této knihy by určitě mnoho mládeže nikdy žádnou drogu ani nezkusili.
Kniha je hodne podobna jako dokument, ale neco navic se tam najde. Desive cteni.
Tvorbu p. Třeštíkové miluji a sleduji. Její nesmírná citlivost a empatie zpracování těch nejniternějších a nejbolestnějších témat je úžasná. Proto jsem ráda sáhla i po knize jejího manžela - a upřímně klobouk dolů a hluboký respekt co dokázal vykřesat z těch neuvěřitelně stále opakujícího plácání prázdné slámy této dámy. Knížku doporučuji pro dokreslení některých věcí co v dokumentu nezazněly.
Váhala jsem, zda knihu vůbec číst, když jsem viděla dokument, ale nakonec to bylo zajímavé doplnění. Film vypráví hlavně obrazem, kniha nabízí větší prostor k nahlédnutí do myšlení a myšlenkových pochodů všech protagonistů. Některé věci doplňuje a jde víc do hloubky, jiné naopak bez přítomnosti vizuálního obrazu vyznívají mírněji. Co mi ale asi nejvíc zůstane v hlavě je ten nekonečný monotónní proud ujišťování, že teď už toho konečně nechají, konečně začnou abstinovat, konečně něco udělají - jedna velká beznaděj a smutné lhaní si do vlastní kapsy.
Je to smutné, protože když si uvědomíme, kde mohla Katka být, kdyby nezačala brát drogy. Taková hezká holka to byla. A když ji od drog nedostalo ani to, že má dceru, tak už asi nic. Je to vážně smutné.
Dokument o Katce jsem viděla několikrát. Je pravdou, že kniha je jakýmsi shrnutím toho, co zaznělo ve filmu, a doplněno je jen pár informací z pozdějšího období. I tak jsem si knížku ráda přečetla a musím říct, že některé informace na mě v psané podobě působily trochu jinak než ve filmu. Nějak naléhavěji. Ta naivita drogově závislých, že když budou chtít, můžou přestat. Ta strmá cesta dolů. Proměna krásné holky v trosku. V rámci protidrogové prevence by měl být Katčin příběh povinnou četbou.
Pro ty, kteří viděli dokument, je kniha ztrátou času. Nedozvíte se nic nového. V podstatě slovo od slova přepsaný dokument.
O příběhu Katky jsem se poprvé dozvěděla na základní škole, kde nám učitel pustil oba dva dokumenty. Není síla, která by přiměla člověka, když on sám nechce, aby přestal brát drogy. Pro mě je to mnohem silnější příběh než My děti ze stanice zoo. Postupem času jsem i já sama zjistila, že mám docela slabou vůli, proto je pro mě nemyslitelné začít s jakoukoliv závislostí, natož s tvrdými drogami.
Kniha je vlastně přepisem rozhovorů které už známe z dokumentů o Katce.
Je to síla.
Mně kniha připomněla celý ten smutný příběh, žádné nové informace však neočekávejte.
Kniha čtivá, dobře zpracovaná.... Ale Katka jako člověk nevyzrálý... "chci přestat, ale vlastně nechci..." Ta ženská by potřebovala pořádně profackovat, tu už nejde zachránit, jen přežívá a čeká... na další dávku drog... na smrt....
Čtivá knížka. Já k tomu napíšu jen, že DROGY JSOU SVINSTVO, CO DĚLÁ Z LIDÍ TROSKY. Nevěřím tomu, že někdy dokáže Katka s drogami přestat...
Myslím, že ani není potřeba to nějak komentovat.