Po povrchu
Tomáš Třeštík
Známý fotograf Tomáš Třeštík, trošku frajírek, trošku plachý introvert, hvězda i outsider, piják i abstinent se v knize Po povrchu zavrtal sám sobě pod kůži a konečně se podíval na své přátele zblízka a na sebe naopak z nadhledu… Ve svém debutu líčí dětství, kariéru, a především všechny ty, kteří ho ovlivnili na jeho cestě provázené úspěchy i přešlapy. „Dojímá mě, když se starý páry držej za ruce, dojímaj mě babičky, co nechtěj v tramvaji pustit sednout, protože vystupujou už za dvě stanice, dojímaj mě psi, co soustředěně čekaj nepřivázaný na páníčka před krámem, děti s okluzorem a děti, co vlastním nákladem vydávaj knihy svých rodičů. Mám rád, jak déšť na vteřinu přestane bubnovat do kapoty auta, když podjíždím na dálnici most. Mám rád vypít si ráno kafe předtím, než si vyčistím zuby. Mám rád, jak to voní v papírnictví a mix letní vůně posekaný trávy a spálenýho oleje ze sekačky. Miluju tulit se, snít a zapomínat na to hnusný. A taky v sobě mám bestii, kterou musím furt krmit – dárkama a pozorností ostatních. Nebo aspoň cukrem.“... celý text
Přidat komentář
Víte, co je absurdní? Že Třeštík asi umí psát lépe než jeho manželka, nejprodávanější česká autorka. Ale to jen tak na okraj. Kniha je malá, skoro by se i vešla do kapsy, dobře se čte, má stylový přebal, který mě baví, je krátká - přečtete ji za jeden večer. Bavil mě i text, ač nějaké kapitoly mi přišly natahované. S Třeštíkem asi není snadné žít, což on sám přiznává. Klidně bych si od něj zase něco přečetl.
Pana Třeštíka jsem měla ráda. Kniha mě ale vlastně trochu zklamala, protože jsem ho měla za člověka se zajímavými názory, co dělá zajímavou práci. Z té knihy vyšel ale docela jako pokrytec co nemá rád nic než sebe a drahý věci... Pokud vás tedy nezajímá, kolik párů tenisek má, komu dělal influencera, co vsechno dostal zadarmo či s kolika holkama se libal na základce, nemá to moc cenu číst.
Dobrej příklad toho, že jen ze statusů na fb toho člověk o druhým moc nezjistí a pokud něco, může chytit těžce mylnou představu. Hodně povedené, bavilo mě to, místy dost překvapilo a nepochybně je pro mě Tomáš zajímavým člověkem.
Upřímně a bez servítek napsaná kniha, ve které se Tomáš Třeštík zaměřuje na sebe, rodinu a přátele. Sice je to krátký titul, ale i tak dokázal říct a předat mnoho.
Taková ta kniha, kterou nedokážete odložit a zároveň se ji snažíte šetřit, aby už nebyl konec. Zpověď floutka z Letné nemá chybu.
Štítky knihy
fotografování životopisy, biografie paměti, memoáry dětství hledání smyslu života senioři fotografové
Autorovy další knížky
2020 | Katka |
2021 | Po povrchu |
2002 | Osobnosti současné české reklamní a módní fotografie |
Nemívám to bohužel často, ale zde ano - jedna z těch knih, ve které mě baví každé slovo a musím si pro sebe opakovat "ještě jednu stránku a půjdu spát"...
Navíc jsem u čtení dostával chuť začít si sám psát příběhy a poznámky o lidech, které jsem v životě potkal...
Tomáš Třeštík umí psát. A píše překvapivě hodně upřímně. A asi to s ním fakt nebude jednoduché, a je sympatické, že to o sobě sám ví a nebojí se říct. Rád si od něj v budoucnu zase něco přečtu, pokud bude ta možnost.