Všechny barvy duhy

Krásná sbírka jedenácti duhových povídek. Nekteré autory jsem už četla, něktré ale ne, takže mi to rozšířilo počet českých autorů jejichž tvorbou se můžu pročíst. Všechny povídky byly totiž zajímavé a u některých mě obzvlášť mrzí jak byly krátké.

Kniha rozebírá téma homosexuality,bisexuality,coming outu, stejně jako nebinarity,asexuality nebo transgender identity.

Jedno je jisté.To,že se na tyhle lidi budeme koukat skrz prsty ničemu nepomůže.

Povídky byly dojemné jako Rodinné setkání.Chytlo mě to za srdce a pochopila jsem Davida, který vlastně kvůli své identitě musel opustit svou rodinu.I když úsměv na jiné tváři zůstává.

Povídka Žába dala hezké vysvětlení.Úplně originální a nenásilné.

A Pecka jak z broskve byla svým způsobem humorná a já jsem se pousmívala a fandila jim.

A povídka Jak jsem šla na záchod byla hořká,bolestná.I když skončila dobře.Přesně v ní autorka poukázala jak si lidi vytvoří ze situace obraz a zdravý rozum jde mimo.

,,Sorka,mluví ze mě ten lítací jelen.Když střídavě kopeš za oba týmy,je občas trochu náročný udežet jsi přehled o tom, na jakou branku zrovna hraješ.Zvlášť pokud u toho chlastáš.,,

(Pecka jak z broskve)

,,Sexualita není emo styl,ty dutá hlavo, sexualita ti neříká,jaký střih džínů si máš v Háemku vybrat a nenadiktuje kadeřnici přesný počet centimetrů, které ti má ostříhat.,,

(Nacpěte ji do škatulky)

,,O tom,co bude napsané na transparentů,se samozřejmě pohádali.Zatímco František chtěl něco úderného (jako ,,Smrt homofobům),Martin předpokládal,že větší účinek bude mít postoj (například ,, Všichni máme rádi teplo).Nakonec dospěli ke kompromisu.,,Jsem kluk a chci ženicha!,,

(Vezmi si mě, když to dokážeš)

Tohle je pár citací, které mě pobavili.

Všechny barvy duhy mám doma už přes rok a bohužel musím přiznat, že do čtení této knihy jsem se pustila příliš pozdě. Celkově mám teď období, kdy mě YA věci moc nebaví a přijde mi, že už jsem na ně moc stará...
Tato povídková sbírka přináší 11 LGBTQ+ povídek, což jsem považovala za důležité téma, které může čtenáři mnoho věcí přiblížit, vynést na povrch důležitá a často nepochopená témata. A svým způsobem přesně tohle kniha obsahuje, za mě jsou ale tato témata až moc jednoduše zarámována a upřímně jsem i čekala větší duhové rozpětí.
Kniha má krásnou obálku a ještě krásnější ilustrace uvnitř, celkově jsem z vizuálu moc nadšená, bohužel ale obsah nenaplnil má očekávání.
Nebudu zde rozebírat každou povídku zvlášť, hlavně proto, že i po krátkém čase po dočtení se mi všechny slévají do jedné. Vyzdvihnu ale povídky, které mě zaujaly: Nacpěte ji do škatulky od Lucie Zelinkové, Jak jsem šla na záchod od Martiny D. Antonín a Pozdní léto, sobota odpoledne od Evy a Kláry Pospíšilových. Tyto tři měly nějaké poselství, nějaké emoce, zkrátka ve mně něco zanechaly. A ano, to je bohužel z těch 11 vše. Nechci tu ale ty ostatní označit za špatné, to vůbec ne. Vždy říkám, že v povídkových knihách si každý najde to své. A v mém případě to zde byly jen tři povídky.
Setkáte se zde se spoustou otázek ohledně sexuality, ale zároveň s tématy jako rodina, přátelství a sebeláska.
Kniha se dobře a rychle čte, myslím, že třeba na léto je skvělým parťákem.
Líbila by se mi víc, pokud bych ji četla mladší? Pravděpodobně. Z dnešního pohledu ji ale moc ocenit nedokážu.

Všechny barvy duhy jsem si koupila asi dva roky zpátky, zaujalo mě téma a hlavně nádherná obálka. Bohužel mi napoprvé zřejmě nějak nesedla, přišlo mi, že ta variace povídek není tak široká a některé se do této sbírky ani nehodily, proto jsem dala jen jednu hvězdičku. Včera jsem se rozhodla, že si ji zkusím přečíst ještě jednou, že jsem na ni tehdy nejspíš jen nebyla správně naladěná. No, tak ani napodruhé to nedopadlo nijak slavně. Na některé povídky jsem teď možná nahlížela přívětivěji, ale asi nemám potřebu tuhle knihu ještě někdy číst znovu a můžu ji s čistým srdcem poslat dál.

Knížka se mi dostala do ruky hned po vydání, ale tehdy jsem jí odložila. Teď jsem se k ní vrátila, abych si ji přečetla celou. Některé příběhy jsou zajímavé více, některé méně. A můj šálek kávy tedy opravdu nejsou. Ale nevadí, i tak jsem ráda, že jsem tuhle knížku konečně dočetla.

Absolutně krásná sbírka, všechny povídky stojí za to. U některých jsem se smála, některé překvapily originalitou, temným prostředím i netradičními tématy. Podtrženo sečteno - doporučuju všem.

Jako každá antologie kniha nabízí povídky povedenější a méně povedené.
Tři mě velmi bavily, některé byly průměrné, některé hrozné. Horší příběhy připomínaly spíše školní slohovky. Kniha se hlásá jako "všechny barvy duhy" ale valná většina má gay a bisexuální postavy, což není nic revolučního. Několik příběhu si zvolilo motiv, že být gay/bi by nemělo být nic velkého takže příběh nabízí obyčejný život a žádnou pořádnou zápletku.
Není to taková revoluce, jak to bylo všude prezentováno, ale něco se povedlo.

Zajímavá povídková kniha s LGBT tématikou, všechny povídky fajn, některé víc, některé míň, různé pohledy, různé vztahy, stejné hledání sebe sama

musím říct, že nebyla jediná povídka, která by mě nebavila.
Bavila mě pestrost témat, vyprávění, postavy.
Některé povídky bych chtěla delší, abych věděla, jak to dál pokračovalo.
Určitě doporučuji

Jsem rád, že u nás vyšel podobný sborník podporující lidi různých sexuálních orientací. Mladí (i starší) čtenáři se v tom mohou snadno v hodně lidských příbězích najít a případně i objevit svou vlastní cestu. Jak je ale u povídkových antologií zvykem, kvalita je celkem různorodá. Nejvíc mě bavila asi povídka první, která vám nejprve dá myšlenku, zda slečna náhodou nemá daddy issues a nepřitahují ji starší muži... ale následně se celá situace obrátí.

Toto byla má třetí povídková sbírka. Musím říct, že navzdory tématům, které v knižní podobě moc nevyhledávám jako je třeba bisexualita, homosexualita, asexualita a tak dále se četla opravdu pěkně. Nebyl by autor, který by mě nudil, kde bych si řekla, že už chci další povídku. Jako vždy opravdu krásná povídka od Karolíny Skácelové :-). Oddechové čtení až na pár výjimek pro letní večery.

Moje druhá povídková sbírka, kterou jsem od Yoli četla a opět jsem nadšená. Za mě zatím asi o kousíček vede sbírka Za pět minut zvoní, ale jen kvůli tomu, že mi tam prostě sedlo více povídek a žádná mi nepřišla vyloženě špatná, nehodnotila jsem méně jak 3*. Tady jedna taková byla, pak tu byly právě tři 3* a zbylých sedm povídek jsem hodnotila 4-5* což je za mě super skóre. Nebudu vypichovat za mě nejlepší povídky, hodnocení jsem psala ke každé z nich, ale myslím si, že se to zase moc povedlo a každý si tu najde to svoje. Navíc jsem zase objevila nějaké nové autory, což mě na těch sbírkách prostě baví. Celé je to krásně zpracované, že je radost se na to dívat. Do letního zkouškového tohle byla ideální volba. Na každý den pár stránek, pár minut čtení zaručeno a vydrží vám to na nějakou dobu. Můžu opět doporučit, i když ne všechny povídky jsou top top, ale to je pochopitelné a normální.

Předně musím říct, že jsem si ani u jedné povídky nemyslela, ať už konečně skončí, že to chci mít za sebou - vlastně tady žádnou nehodnotím hůř než třemi hvězdičkami, což je naprosto skvělý, a jsou tu tři, které jsem si užívala od začátku do konce (a dvě, u kterých ta pětice hvězd dlouho hrozila taky), což je víc než naprosto skvělý. Všechny barvy duhy v sobě mají různorodé příběhy o různorodých lidech, tak, jak to prostě je. A díky za takovou knihu.

Poprvé jsem četla povídky. Některé jsou lepší, některé horší, ale těch lepších je více. Některé povídky jsou opravdu hodně silné a na zamyšlení.

Osobně povídky moc nemusím, ale k těm vydaným nakladatelstvím Yoli jsem si cestu našla. Většina povídek se mi líbila, některé více, některé méně, ale celkově mě knížka bavila.
Asi top za mě byla Bez šance. Už si musím od Xabyssus něco přečíst, protože povídky mají opravdu úžasnou atmosféru a styl psaní.

Táto recenzia predstavuje súhrnné hodnotenie všetkých poviedok. Poviedková zbierka, ktorej ústrednou témou je LGBT je bezpochyby niečo, čo náš trh potreboval ako soľ. Keby som túto knihu čítal niekedy na strednej, bol by som nadšený. Hlavným a v podstate jediným problémom zbierky je diametrálne odlišná kvalita jednotlivých poviedok. Kým niektoré sú výborné, iné sú na úrovni priemernej slohovej práce na gymnáziu. Extra musím vyzdvihnúť tri poviedky : Jak jsem šla na záchod, Štastně nezamilovanej a suverénne najlepšiu poviedku Pozdní léto, sobota odpoledne. Tieto tri poviedky sú veľmi vydarené. Ich pravým opakom je poviedka Žába, ktorá teda za mňa mohla byť niekde na Wattpade, ale tam mala aj ostať. Čo ňou autorka chcela povedať a prečo bola vybraná do tejto zbierky som naozaj nepochopil. Dve poviedky, Bez šance a Tajemství umírají osamělá by za mňa potrebovali ďaleko väčší priestor, aby mohol byť využitý ich potenciál. Ostatné poviedky boli viac či menej priemerné. Celkovo zbierku hodnotím ako príjemné čítanie na kratšie chvíle, ideálne po náročnom dni.

Mám pocit, že LGBT tematika se teď objevuje na každém kroku, čímž nechci říkat, že jsem proti LGBT, jen mám pocit, že čím víc na to budeme upozorňovat, tím více říkáme, že to není normální a tím více to určitou skupinu populace rozčiluje.
Jinak sbírku bych asi ocenila víc, kdyby mi bylo nějakých 13+, teď v dospělosti mi to přišlo asi někdy až moc dětinské. Na druhou stranu musím říct, že mě fascinuje, jak talentované mladé autory máme. Já v jejich věku žádný pořádný koníček asi neměla.
Nejvíc se mi líbila povídka Jak jsem šla na záchod, ta byla napínavá, měla zajímavou pointu a celkem reálně jsem si ji uměla představit.

super sbirka, dulezita temata <3

85% - Díky nápadu zaměřit tentokrát sbírku young adult povídek na prostředí LGBT+ komunity, což vytvořilo určitým způsobem nejsevřenější okruh zápletek, mi tato antologie připadá ze soutěžní série nakladatelství Yoli zřejmě nejzdařilejší, i když i tentokrát se mi některé povídky líbily víc než jiné.

"Bylo to důležitější, než zůstat s náma?" ptá se Zuzka Davida, který kdysi dávno býval její matkou, v povídce Rodinné setkání, jež by klidně mohla vydat na celý román.
"Já jsem si taky myslela, že jsem jenom na kluky. A pak jenom na holky. Bisexualita přece neexistuje, viď?" slyšíme hořká slova Mariky v povídce Žába, když pochybuje nejen o svojí sexuální orientaci, ale především o svých přátelích.
"Bohužel útoky na homosexuální páry nejsou tak ojedinělé," hlásá novinový článek v povídce Bez šance, kde Anna a Žanet nepřestávají doufat, že se pouze plácají v únikové hře. I když únik z toho, co omezuje jejich vztah, vlastně hledají už léta.
"Když střídavě kopeš za oba týmy, je občas trochu náročný udržet si přehled o tom, na jakou branku zrovna hraješ," vypráví Elsa Adamovi v povídce Pecka jak z broskve a doufá, že Adam její bisexualitu skousne. Jenže i Adam má tajemství, a tak Elsa potká Stellu...
"No, a není to jen taková fáze, Týnko?" je otázka, kterou lesbička Týna nesnáší úplně nejvíc v sympaticky mileniálském stylu napsané povídce Nacpěte ji do škatulky.
"Ne! Fakt už dost. Jsem ženská. Vždycky jsem byla. A už v životě nechci vidět a hlavně cítit jedinej pisoár!" dodává si Saša odvahu před dámskými záchodky. Jenže za dveřmi tentokrát bude muset bojovat s něčím víc než jen běžným společenským opovržením. Skvělá povídka Jak jsem šla na záchod, kterou si umím představit zfilmovanou.
"Jsem kluk a chci ženicha!" stojí na transparentu Martina a Františka v povídce Vezmi si mě, když to dokážeš. Řeklo by se - zamilovali se, zasnoubili se a žili šťastně až do smrti. Jenže oni nemají právo se vzít. A vlastně se ani rozvést, když jim to přestane klapat.
"Můžeš se topit ve svém neštěstí, anebo si z něj vzít to nejlepší a jít dál," říká Sára v povídce Čokoláda na dně kornoutku Anežce, která se trápí kvůli nevysvětlitelnému rozchodu s Elenou.
"Vítek," zamumlala jsem, protože říct svoje jméno nahlas bylo pokaždé jako přetvařovat se a všechny obelhávat. Tak přemýšlí hlavní hrdinka povídky Tajemství umírají osamělá. Protože co když snaha udržet vlastní tajemství může pro někoho jiného s temnějším tajemstvím skončit fatálně?
"Myslím, že nejsem na nikoho," zjišťuje Hyacint v povídce Šťastně nezamilovanej. Za nejdůležitější vztah považuje pevné přátelství. Ale co když to nebude stačit k tomu, aby jednou nebyl úplně osamělý?
A kdy je ta správná chvíle, aby hlavní hrdina řekl svému nejlepšímu kamarádovi, že se do něj zamiloval? Možná, když je Pozdní léto, sobota odpoledne...

Příjemná délka povídek tak akorát na chvilkové počtení. Jako vždy krásná grafická úprava s obrázky, medailonky o autorech a tentokrát super růžovou ořízkou. Bylo by možná zajímavé knížku doplnit třeba o povídku s nebinárním hlavním hrdinou. Třeba někdy příště.