MayaBu komentáře u knih

Moje druhá kniha od paní Mornštajnové a opět unikátní zážitek. Mám dojem, že knihy této autorky jsou něčím úplně odlišné od všech ostatních, které čtu, ale nevím, čím přesně to je. Hanu jsem slupla jako malinu, četla se sama a dokázala se prokopat kamsi do mého nitra a ranit mě až neuvěřitelnou silou. Takže se přidávám k ostatním a tuto knihu vřele doporučuji.

35 12.04.2018

Nechápu, proč jsem přečtení této knihy tak dlouho odkládala, protože mi vyrazila dech. Byla (až překvapivě) čtivá, strhující (dobře, možná až na úryvky z "knihy", ale to je detail) a zároveň skličující natolik, že poslední část mě uvrhla do zvláštní, ale hluboké, beznaděje. Zkrátka literární dílo, které si své místo ve školní doporučené četbě bez debat zaslouží.

33 03.08.2019

Knihy paní Mornštajnové se mi už začínají zdát jako sázka na jistotu, když hledáte poutavé čtení o obyčejných lidech, které je neobyčejně napsané. Tiché roky se mi velice líbily, šlo o komorní příběh sledovaný ze dvou perspektiv, plný smutku, ale nepostrádající naději. Ideální čtení na podzimní večery

30 25.09.2020

Medvědín jsem brala do ruky s tím, že od té knihy čekám hodně, ale zároveň vlastně moc nevím co přesně.

Ono je to taková sbírka mnoha emocí a mikropříběhů. Stránkami jsem letěla, občas se smíchem, jindy s pláčem, hlavně jsem potřebovala vědět, jak to bude dál. Medvědín není jen o hokeji a úspěchu, ale je i o rodině, přátelství, laskavosti, moci a o tom, jak lidé mají tendenci vidět jen to, co vidět chtějí. Jde zatím o jednu z nejlepších knih, co jsem letos četla. A moc se těším na pokračování!

28 17.11.2022

Jsem velmi ráda, že jsem dala Steinbeckovi druhou šanci (řekněme, že O Myších a lidech mě nadchlo méně než jsem čekala...). Tohle bylo totiž opravdu mistrovské dílo. Popisné, syrové, místy i drsné, ale skvělé čtení. Kdyby mi někdo řekl, když jsem byla tak na straně 150 a trápila se, že děj vůbec neutíká, že mi rodina Joadových (jo, nakonec i ta notně otravná Růže Sáronská...) nakonec přiroste k srdci a po těch 530 stranách si postesknu, jaká je škoda, že už to končí, nevěřila bych. Jakmile se ale rodina vydala na cestu, draplo mě to a až do konce už nepustilo. Byla to zároveň zajímavá lekce amerického dějepisu, protože o exodu "Okies" jsem neměla ani ponětí. Takže vřele doporučuji, jen to na začátku chce trošku zatnout zuby.

(střídání českého překladu ze čtyřicátých let s angl. vydáním bylo relativně zábavné - číst slang v originále nebo v padesát let starém překladu už vyšlo skoro nastejno nebo mimálně úsměvné to bylo stejně :)

22 22.09.2020

K Petrovi a Lucii se určitě ještě mnohokrát vrátím, protože tahle novela mě pravděpodobně nemá šanci omrzet jen tak. Citlivá, nádherná a tak krásně poeticky napsaná... Jen ta Luciina "mateřskost" mi místy přišla lehce přehnaná, ale to je detail. Doporučuji, melancholickým duším především.

Přečteno podruhé a rozhodně ne naposledy. Miluji dialogy v téhle knize, protože jim nechybí vtip a zároveň určitá poetičnost; postavy, které jsou popsány s lehkostí a které se zdají jako živé a nesmím opomenout skutečnost, že mi stránky ubíhaly pod rukama skoro samy. Zdá se, že jsem zkrátka beznadějně zamilovaná do Pýchy a předsudku v jeho knižní i filmové podobě. Navíc jsem si jistá, že Jane Austenová a její vyprávění protkané bystrými postřehy a ironickými poznámkami mě jen tak neomrzí.

21 17.07.2019

Je to správně praštěné a úžasně... lidské. Příběh se všelijak kroutí a o postavách se člověk dozvídá nové a nové informace s každou kapitolou. Čtení tedy jednak zábavné, ale také místy k zamyšlení. (Jde o první knihu, kterou jsem od Backmana četla a myslím, že nebude poslední.)

20 13.11.2021

Měla jsem opravdu velmi vysoká očekávání a musím říct, že byla beze zbytku naplněna.
Trochu mě udivilo (vzhledem k počtu stran), jak dlouho mi četba trvala, nezačetla jsem se úplně hned, ale trpělivost se opravdu vyplatila. Jedna z knih, ke kterým se budu vracet (tedy pokud k tomu seberu dost sil).

20 06.03.2019

Nejsem rybář a nebude ze mě ani námořník, ale tahle kniha si mě získala. Je to příběh nesmírné houževnatosti, je o boji proti přírodě, jistě, ale také o lásce a úctě. K moři a k rybám.

20 08.05.2018

Velmi příjemné čtení, byť závěr byl zvláštně utnutý, klidně bych snesla dalších třeba dvacet stran...

Každopádně jinak se mi zdá Rozum a cit rovnocenným dílem k Pýše a předsudku. Elinor mi byla tuze sympatická, paní Jenningsová dodávala vtip a, co velmi oceňuji, jistý "darebák" se dočkal jakéhosi vykoupení.

Zkrátka velice dobrá kniha, ideální mix romantiky a jemně satirického exkurzu do tehdejší společnosti. A filmové zpracování, za které dostala Emma Thompson Oscara za scénář, je, nutno podotknout, také tuze dobré.

17 06.06.2020

Úchvatná kniha u které je třeba si zvyknout na rychle se střídající kapitoly z různých pohledů a hlavně z různých časových rovin. (Ve druhé polovině mě to jednou pěkně naštvalo. Bylo to zrovna opravdu napínavé a autor najednou přijde se 40 stranami kapitol z předcházejících let...)
Marie-Laurie si mě získala hned a stejně tak jsem i zamilovala snad všechny její blízké, Wernera ale později taky (a nesmím zapomenout na Fredericka a Juttu).
Bylo to navíc velice čtivé a už naprosto chápu, proč je tato kniha tak oblíbená.

16 10.03.2019

Tohle jsem nečekala ani při pohledu na vysoké hodnocení a ohlasy, které tato kniha má.
Bylo to dechberoucí čtení a jsem vděčná, že jsem se dozvěděla zase něco víc o nedávné historii naší země, kterou jsem sama nezažila a tím nemyslím data důležitých událostí, ale hlavně jejich dopad na obyčejné lidi. Kdybych mohla, dala bych šest hvězdiček z pěti...

16 30.09.2017

Není snad lepšího pocitu než když má člověk vysoká očekávání a ta jsou více než naplněna. Tato kniha se četla velmi lehce, otáčela jsem stránku za stránkou, protože jsem prostě potřebovala vědět, co se dozvím dál, co se bude dít (a to přesto, že jsem věděla, jak příběh vlastně skončí, že). Postavy vykreslené sice na malém prostoru, ale tuze věrohodně; hned několik zajímavých a důležitých témat. Má to vůbec nějakou chybu? ... no, možná to mohlo být delší a nebo mít přeložené do češtiny i další dva díly (asi se pokusím naučit norsky, co mi zbývá :)

Jestli hledáte pohlcující čtení o lidských osudech, tuto knihu vřele doporučuji. Byl to úžasný zážitek.

(mé veliké díky patří Chytuš, protože nebýt jejího komentáře před pár lety, docela určitě bych se k této knize nikdy nedostala. A to bych přišla o opravdu hodně)

15 03.05.2021

(tento komentář bude asi dost nesouvislý, je to tím, že pořád zážitek z této knihy zpracovávám)

Páni, tohle byla celkem síla. Minimálně dvakrát jsem měla slzy v očích, po dočtení jsem tu knihu nebyla s to položit, prostě jsem ji držela, skoro objímala, jako bych doufala, že to objetí pocítí i Conor. Jak já mu fandila a držela palce! Moc dobře vím, že si tuhle knihu pořídím domů a budu ji číst ještě několikrát.

15 02.10.2020

Měla jsem vysoká očekávání a ta byla vesměs splněna. K autorově osobitému stylu (kvůli němuž mi trvalo než jsem se začetla) i hlavním postavám jsem si musela chvíli hledat cestu. Druhou půlku jsem ale prolétla se zatajeným dechem, načež mě poslední stránky zanechaly s podivným pocitem prázdna (a to nutno dodat, že jsem závěr měla vyspoilerovaný ještě než jsem knihu vzala do ruky).

15 25.07.2019

Páni, to byla teda jízda! Naslouchač překonal má očekávání (která vzhledem k místnímu hodnocení nebyla úplně malá...).
Postrádala ta kniha vůbec něco? Sympatické postavy, zajímavý svět plný tajemství, strhující tempo, dostatek akce a dějových zvratů i neskutečná čtivost - to všechno Naslouchač má.
Zpětně děkuji kamarádce, která mi knihu vnutila, nutně potřebuji další díl!

15 10.08.2018

Nechutné čtení. Opravdu hnusné a nechutné, ale ve své podstatě brilantní. Hlavní postavy jsou neskutečná monstra a člověku se ani nechce věřit, jak děsiví vlastně jsou. Posloucháno jako audiokniha v podání Jaroslava Dolečka, která nemá chybu. Tfuj, jsem ráda, že jsem se k Nadanému žákovi konečně dostala, ale asi jednou stačilo.

14 13.10.2020

Poprvé jsem Hunger Games "četla" (poslouchala) jako čtrnáctiletá a to předtím, než jsem viděla film. Byla jsem unešená, neskutečně mě to bavilo a všechny tři díly jsem zhltla během jednoho týdne.

Teď jsem se, o pět let později, k HG dostala znovu. Ke své spokojenosti jsem zjistila, že se mi to líbí pořád stejně a jednu z předních příček mezi mými oblíbenými knihami bude tahle série okupovat dál. Collinsová píše tak, že čtenář hltá příběh a žasne nad promyšleností světa i postav, které jsou sympatické a hlavně lidské, protože mají své chyby i svědomí. Katniss je jako hlavní hrdina výborná právě proto, že není (ani zdaleka) dokonalá.

Na závěr ještě musím vychválit audioverzi této knihy, kterou excelentně načetla Tereza Bebarová. Už se těším na re-poslech dalších dílů.

14 16.04.2020

Nikdykde byla moje první kniha od Neila Gaimana a určitě ne poslední. Nesmírně mě to bavilo, mluva pana Croupa, který dokázal elegantně říct i výhrůžku smrtí, byla skvělá a celkově padouši v této knize neměli chybu.
Gaimanovi se rozhodně nedá upřít velice bohatá fantazie a bývala bych si knihu možná přečetla raději v originále, už kvůli hře s názvy stanic metra atd. ale myslím, že si s tím vším paní překladatelka poradila se ctí.
Nikdykde je zkrátka taková povedená pohádka pro starší.

14 20.02.2018