Nikdykde

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Hlavním hrdinou je obyčejný mladý muž Richard Mayhew, který se potácí svým spořádaným, nudným životem. Jednoho dne ovšem na ulici pomůže otrhané dívce, která ho zavede do tajného světa o němž se mu nikdy ani nesnilo. Jedná se o Podlondýn, jakési město naruby, jehož pravidla se řídí podle sítě londýnského metra. V tomto světě se Richard setkává s velikými inteligentními krysami, tajemným markýzem de Carabas či padlým andělem, který uprchl ze zničené Atlantidy. Londýnské podzemí se převrací v úžasnou zemi se spletitou mytologií a kde ani ty nejobyčejnější věci nejsou takové, jaké se na první pohled zdají. Nové, autorem doplněné vydání....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/1179/big_nikdykde-IY0-1179.jpg 4.41926
Žánr:
Literatura světová, Romány, Fantasy

Vydáno: , Polaris
Originální název:

Neverwhere, 1998


více info...
Nahrávám...

Komentáře (326)

Kniha Nikdykde

zazvorka
předevčírem

Výborný nápad, ale nedostatečně využitý. Pokud by se jednalo o úvodní díl série, řeknu si - paráda, to se mám nač těšit - a vrhnu se na další díly s tím, že všechny slibné náznaky a nejasnosti v ději budou vysvětleny později. Nenásleduje však nic, zavírám tedy knížku s lítostí. Hezky se četla, ale celkově na mne příběh zapůsobil jako skica, kterou malíř nepovýšil na obraz.

LucyBlack
15. ledna

Neil Gaiman je velmi oblíbený fantasy autor. Mě si jeho knihy ale nikdy nezískaly, protože jsou příliš prvoplánové. Postavy nejsou dostatečně vykreslené a myšlenky tam jednoduše nejsou. U čtení Nikdykde jsem si říkala: Na děti moc nudné, na dospělé příliš jednoduché.
Jen těžko jsem to překousala. K autorovi už se vracet nehodlám.


ujira
13. ledna

Nebylo to špatné fantasy, ale trochu mi to připomínalo Metro, ovšem tohle působilo více pohádkově a méně důvěryhodně.

Mosula
27.12.2021

Pro Gaimana mám velkou slabost, ale tohle mě vůbec nebavilo. Přitom ten potenciál byl obrovský. Celé mi to přišlo takové nedotažené - zápletka nezajímavá, postavy mdlé, bylo mi úplně jedno, jak to celé dopadne. Konec nepřekvapí.

Chmur
12.12.2021

Nikdykde je jedna z nejlepších urban fantasy, co znám. Celý Podlondýn je magické místo, které ve čtenáři nádherně probouzí fantazii. Knihu jsem četl poprvé v roce 2012, krátce po návratu z návštěvy Londýna, a bylo super znovu si projet spolu s hlavními hrdiny stanice podzemky. Mně osobně v celé knize nejvíce bavila dvojice pan Croup a pan Vandemar. Tak charismatické a zábavné dvojici nájemných vrahů se možná vyrovná jedině Vincent a Jules z Pulp Fiction. Hlavní hrdina je tak trochu ňouma a i když jsem četl knihu dvakrát, pořád nevím, jak je možné, že viděl v Nadlondýně Dvířku a přežil zkoušku u dominikánů. Když mi to někdo bystřejší vysvětlí, budu rád. Kniha má lehce zasmušilý konec. Opouštěl jsem Podlondýn s těžkým srdcem a rád bych se tam ještě někdy vrátil.

Nikusha
28.11.2021

Do poslední chvíle mě zajímalo jak to dopadne. Postavy byly sympatické, i ty záporné měly své kouzlo. Ale něco mi na tom trochu vadilo. Nevím co, ale na plný počet to není.

Oponn
20.10.2021

Hvězdičky neuděluji, kdo chce hodnocení, nechť čte dál.

Jaký relativně nový fantasy počin rozčeřil hladinu fantaskního literárního rybníčku a v kuloárech o něm jde hlasitá šeptanda, že za to opravdu stojí? Nikdykde. Tudíž mi tato kniha nesměla chybět v sekci přečtených a sám sebe jsem odkládáním četby navnadil na ten "super originální počin". Nu, Gaimanovi nelze upřít pořádnou dávku imaginace. Svět mu funguje dobře. Žádné velké čarování, magie, nadpřirozeno, kterým by bylo třeba věnovat práci s vykreslením uvěřitelného pozadí. Nejpalčivější otázkou funkčnosti světa Nikdykde tedy zůstává, jak je možné, že o Podlondýně běžný svět neví? Je to jednoduché - vidět ho nechce, poselství knihy je zde naprosto jasné, neb ten "druhý" svět je na "naší straně" prezentován bezdomovci, otrhanci, spodinou... Budiž.

Přestože má kniha přes tři sta stran, je příběh překvapivě jednoduchý, přímočarý a k mému zklámání jsem zápletku s Islingtonem prohlédl relativně záhy. Konečné rozhodnutí hlavního hrdiny bylo smutně jasné už od začátku a působilo klišovitě. Tady by mi někteří mohli namítat, co čekám od fantasy, které je brakovou literaturou. Měli byste pravdu a zároveň neměli. Existují fantasy jako Drenaj nebo Kotleta, u kterých nic více než dobrou akci neočekávám. Poté existují fantasy jako Malaz nebo Zaklínač, od kterých čekám i větší/hlubší čtenářský zážitek. A tím, jak je Nikdykde prezentováno, mám pocit, že by se rádo řadilo, anebo bylo řazeno, ke druhé skupince. Podle mne tomu ale to "něco víc", aby nešlo o prostou zábavu, chybí.

Postavy nejsou nudné, ale na zadek si z nich nesednete. Že bych byl z Croupa s Vandermarem tak nadšen jako někteří zde... Nebylo na nich nic objevného (snad) kromě jejich tajemného pozadí, kým vlastně jsou. A to se samozřejmě nedozvíme. Navíc jejich touha po násilí vyzněla tak nějak do prázdna, chtělo by to pro ně nějaký vyšší cíl, popřípadě zmíněné pozadí, o kterém ale více níže. Markýz mi hrozivým způsobem připomínal Willyho Wonku, takže jsem si u něj nedokázal odmyslet pitvořícího se Deppa. Hunter byla nezajímavým poskokem, jejíž motivací je, ehm, lovit. Originální. Dvířka by mohla být zajímavou postavou, kdyby její schopnosti byly plně využity. Jediným náznakem je první naháněčka s dvojicí vrahů. Richard je... Richard je Richard. Ňouma, podpantoflák, naivka, navíc posera. Velice sympatická postava hlavní postava. Přitom si myslím, že v postavách dřímal velký potenciál - především Starý Bailey nebo Serpentina by si zasloužili rozpracovat. I ten de Carabas by stál za pár kapitol navíc.
Pozorného (občas i toho nepozorného) čtenáře potěší odkazy na slavná díla. Setkáme se tak se Shakespearem, Biblí, nebo dokonce Sarterem. Osobně se mi nejvíce líbil vtípek s Wildeovou pohádkou o slavíkovi.

Celý můj problém s Nikdykde tkví v jakési povrchnosti. Kniha na mě ke své smůle i ke smůle čtenářů působí jako vlastní spin-off. Vnitřní fungování Podlondýna je rozhodně atraktivní. Jenomže Gaiman lehce poškrábe povrch a jde dál. Nejspíš nebudu sám, koho by zajímaly klany Podlondýna, proč Islington udělal to, co udělal, že si zasloužil to, co si vysloužil, zajímalo by mě pozadí Dvířčiny rodiny, chtěl bych vědět, zda existují další rodiny s jinými schopnostmi, rád bych věděl víc o Trhu a proč zrovna Trh oplývá svou „nedotknutelností“. Jak funguje uchování životů? Kdo jsou Croup a Vandermar? Proč má každé podměsto svou vlastní specifickou příšeru? Co znamenají průpovídky "U Klenby a Chrámu!, kdo je Slon a co je Hrad? Všechny tyto a další otázky, kterých je nepočítaně, plynou jen ze zmíněné autorovy povrchnosti k vlastnímu stvořenému světu.

Přestože to vypadá, že pro mě bylo Nikdykde pomalu utrpením, rozhodně to tak není! Gaimanovo přímočaré vedení příběhu a jednoduchý jazyk vás nutí číst stále dál a kniha uteče mrknutím oka. Možná až příliš rychle. Gaiman vytvořil zajímavý svět, jehož potenciál zůstal nevyužitý. Proto ve mně po přečtení přetrvává pocit - to bylo jako všechno?

Belanna
27.09.2021

Tady jsem šlápla vedle. Čekala jsem klasického Gaimana.
Přestože bylo prostředí originální, zpracování mi připadalo takové hodně nedotažené. Čekala jsem daleko větší propojení obou světů a možná i lepší zápletku. Dalo se z toho vytáhnout o moc víc.

1 ...