Nikdykde
Neil Gaiman
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/1179/bmid_nikdykde-IY0-1179.jpg
4
2261
386
Hlavním hrdinou je obyčejný mladý muž Richard Mayhew, který se potácí svým spořádaným, nudným životem. Jednoho dne ovšem na ulici pomůže otrhané dívce, která ho zavede do tajného světa o němž se mu nikdy ani nesnilo. Jedná se o Podlondýn, jakési město naruby, jehož pravidla se řídí podle sítě londýnského metra. V tomto světě se Richard setkává s velikými inteligentními krysami, tajemným markýzem de Carabas či padlým andělem, který uprchl ze zničené Atlantidy. Londýnské podzemí se převrací v úžasnou zemi se spletitou mytologií a kde ani ty nejobyčejnější věci nejsou takové, jaké se na první pohled zdají. Nové, autorem doplněné vydání.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2006 , PolarisOriginální název:
Neverwhere , 1998
více info...
Přidat komentář
Neil Gaiman je velmi oblíbený fantasy autor. Mě si jeho knihy ale nikdy nezískaly, protože jsou příliš prvoplánové. Postavy nejsou dostatečně vykreslené a myšlenky tam jednoduše nejsou. U čtení Nikdykde jsem si říkala: Na děti moc nudné, na dospělé příliš jednoduché.
Jen těžko jsem to překousala. K autorovi už se vracet nehodlám.
Nebylo to špatné fantasy, ale trochu mi to připomínalo Metro, ovšem tohle působilo více pohádkově a méně důvěryhodně.
Pro Gaimana mám velkou slabost, ale tohle mě vůbec nebavilo. Přitom ten potenciál byl obrovský. Celé mi to přišlo takové nedotažené - zápletka nezajímavá, postavy mdlé, bylo mi úplně jedno, jak to celé dopadne. Konec nepřekvapí.
Nikdykde je jedna z nejlepších urban fantasy, co znám. Celý Podlondýn je magické místo, které ve čtenáři nádherně probouzí fantazii. Knihu jsem četl poprvé v roce 2012, krátce po návratu z návštěvy Londýna, a bylo super znovu si projet spolu s hlavními hrdiny stanice podzemky. Mě osobně v celé knize nejvíce bavila dvojice pan Croup a pan Vandemar. Tak charismatické a zábavné dvojici nájemných vrahů se možná vyrovná jedině Vincent a Jules z Pulp Fiction. Hlavní hrdina je tak trochu ňouma a i když jsem četl knihu dvakrát, pořád nevím, jak je možné, že viděl v Nadlondýně Dvířku a přežil zkoušku u dominikánů. Když mi to někdo bystřejší vysvětlí, budu rád. Kniha má lehce zasmušilý konec. Opouštěl jsem Podlondýn s těžkým srdcem a rád bych se tam ještě někdy vrátil.
Do poslední chvíle mě zajímalo jak to dopadne. Postavy byly sympatické, i ty záporné měly své kouzlo. Ale něco mi na tom trochu vadilo. Nevím co, ale na plný počet to není.
Hvězdičky neuděluji, kdo chce hodnocení, nechť čte dál.
Jaký relativně nový fantasy počin rozčeřil hladinu fantaskního literárního rybníčku a v kuloárech o něm jde hlasitá šeptanda, že za to opravdu stojí? Nikdykde. Tudíž mi tato kniha nesměla chybět v sekci přečtených a sám sebe jsem odkládáním četby navnadil na ten "super originální počin". Nu, Gaimanovi nelze upřít pořádnou dávku imaginace. Svět mu funguje dobře. Žádné velké čarování, magie, nadpřirozeno, kterým by bylo třeba věnovat práci s vykreslením uvěřitelného pozadí. Nejpalčivější otázkou funkčnosti světa Nikdykde tedy zůstává, jak je možné, že o Podlondýně běžný svět neví? Je to jednoduché - vidět ho nechce, poselství knihy je zde naprosto jasné, neb ten "druhý" svět je na "naší straně" prezentován bezdomovci, otrhanci, spodinou... Budiž.
Přestože má kniha přes tři sta stran, je příběh překvapivě jednoduchý, přímočarý a k mému zklámání jsem zápletku s Islingtonem prohlédl relativně záhy. Konečné rozhodnutí hlavního hrdiny bylo smutně jasné už od začátku a působilo klišovitě. Tady by mi někteří mohli namítat, co čekám od fantasy, které je brakovou literaturou. Měli byste pravdu a zároveň neměli. Existují fantasy jako Drenaj nebo Kotleta, u kterých nic více než dobrou akci neočekávám. Poté existují fantasy jako Malaz nebo Zaklínač, od kterých čekám i větší/hlubší čtenářský zážitek. A tím, jak je Nikdykde prezentováno, mám pocit, že by se rádo řadilo, anebo bylo řazeno, ke druhé skupince. Podle mne tomu ale to "něco víc", aby nešlo o prostou zábavu, chybí.
Postavy nejsou nudné, ale na zadek si z nich nesednete. Že bych byl z Croupa s Vandermarem tak nadšen jako někteří zde... Nebylo na nich nic objevného (snad) kromě jejich tajemného pozadí, kým vlastně jsou. A to se samozřejmě nedozvíme. Navíc jejich touha po násilí vyzněla tak nějak do prázdna, chtělo by to pro ně nějaký vyšší cíl, popřípadě zmíněné pozadí, o kterém ale více níže. Markýz mi hrozivým způsobem připomínal Willyho Wonku, takže jsem si u něj nedokázal odmyslet pitvořícího se Deppa. Hunter byla nezajímavým poskokem, jejíž motivací je, ehm, lovit. Originální. Dvířka by mohla být zajímavou postavou, kdyby její schopnosti byly plně využity. Jediným náznakem je první naháněčka s dvojicí vrahů. Richard je... Richard je Richard. Ňouma, podpantoflák, naivka, navíc posera. Velice sympatická postava hlavní postava. Přitom si myslím, že v postavách dřímal velký potenciál - především Starý Bailey nebo Serpentina by si zasloužili rozpracovat. I ten de Carabas by stál za pár kapitol navíc.
Pozorného (občas i toho nepozorného) čtenáře potěší odkazy na slavná díla. Setkáme se tak se Shakespearem, Biblí, nebo dokonce Sarterem. Osobně se mi nejvíce líbil vtípek s Wildeovou pohádkou o slavíkovi.
Celý můj problém s Nikdykde tkví v jakési povrchnosti. Kniha na mě ke své smůle i ke smůle čtenářů působí jako vlastní spin-off. Vnitřní fungování Podlondýna je rozhodně atraktivní. Jenomže Gaiman lehce poškrábe povrch a jde dál. Nejspíš nebudu sám, koho by zajímaly klany Podlondýna, proč Islington udělal to, co udělal, že si zasloužil to, co si vysloužil, zajímalo by mě pozadí Dvířčiny rodiny, chtěl bych vědět, zda existují další rodiny s jinými schopnostmi, rád bych věděl víc o Trhu a proč zrovna Trh oplývá svou „nedotknutelností“. Jak funguje uchování životů? Kdo jsou Croup a Vandermar? Proč má každé podměsto svou vlastní specifickou příšeru? Co znamenají průpovídky "U Klenby a Chrámu!, kdo je Slon a co je Hrad? Všechny tyto a další otázky, kterých je nepočítaně, plynou jen ze zmíněné autorovy povrchnosti k vlastnímu stvořenému světu.
Přestože to vypadá, že pro mě bylo Nikdykde pomalu utrpením, rozhodně to tak není! Gaimanovo přímočaré vedení příběhu a jednoduchý jazyk vás nutí číst stále dál a kniha uteče mrknutím oka. Možná až příliš rychle. Gaiman vytvořil zajímavý svět, jehož potenciál zůstal nevyužitý. Proto ve mně po přečtení přetrvává pocit - to bylo jako všechno?
Tady jsem šlápla vedle. Čekala jsem klasického Gaimana.
Přestože bylo prostředí originální, zpracování mi připadalo takové hodně nedotažené. Čekala jsem daleko větší propojení obou světů a možná i lepší zápletku. Dalo se z toho vytáhnout o moc víc.
Můj první Neil Gaiman mě potěšil, nejsem vyhraněný čtenář stylů, ale pár fantazy jsem už četla. Idea podlondýna, lidí které nevidíme, protože jsou zezdola a další smyčky mě bavily, ke konci už jsem se trošku ztrácela kdo s kým proč a jak a proto mě konec až tak moc neuchvátil, ale rozhodně stálo za to si knihu přečíst a určitě si od Neila přečtu další.
„Máš dobré srdce. Někdy to stačí, aby ses v pořádku dostal, kam jdeš... Ale většinou ne.”
Když kancelářská krysa nechtíc opustí pohodlí civilizace velkoměsta a ocitne se pod ním, v jiných, temnějších dimenzích s odlišnými pravidly, mezi skutečnými krysami, může to být docela šok. Nebezpečí číhá na každém kroku a obyčejný člověk má štěstí, pokud nad něj vztáhne ochrannou ruku, pařátek, křídlo či chapadlo někdo z místních. Leč ani ti, kdo se pod Londýnem vyznají, nemají jistotu, že bez úhony zvládnou veškeré nástrahy. Tajemná místa jsou pro ně domovem, chápou zdejší zákonitosti, nejsou však nesmrtelní… tedy až na výjimky.
První toulání v „Nikdykde“ jsem absolvovala coby sladce mladičká Metlička a pamatuji si dojmy ve stylu „líbilo, ale…“. Po více než dvaceti letech jsem na tom podobně: putování jsem si užila, atmosféra skvělá, jemný i černý humor fungoval, většina obyvatel Podlondýna mě zaujala. Ovšem hlavní hrdina (?) Richard je prostě až moc velký ňouma, držet mu palce bylo obtížné. A jsem krajně znepokojena stavem své psychiky, jelikož nejvíc jsem si na scéně užívala pana Croupa a pana Vandemara, zábavně zvrhlé zabijácké duo.
„Vzhůru! Čeká nás práce. Lidé k ubližování.”
80%
(SPOILER)
"Jsou jiné světy než tento" (Jack Chambers)
Ta představa se mi líbí, proto čtu fantasy. Jen už se mi nelíbí Podlondýn, kde to zrovna nevoní a člověk si ani nepokecá s krysou. I tak bych se vrátil stejně jako Richard, ale jen pro další dobrodružství, nikoliv pro krásu Podlondýna.:)
Skvělá kniha!!! Strašně dlouho jsem ji odkládala. Pak jsem ji našla jako audioknihu, tak jsem si ji konečně pustila, ovšem zjistila jsem, že na poslech se dějová linka příliš střídá a člověk se lehce ztratí - tak jsem střídavě četla a když to nešlo, tak jsem poslouchala.
Krásný černý humor, krásná hra se slovy, občas nenápadné moudro - perfektní!
Asi první kniha tohoto typu v mém životě co mě nebavila, doslova jsem u ní chvílemi trpěl. Slyšel jsem na ní dobré ohlasy, ale dočetl jsem ji jen ze zvědavosti, i konec mě zklamal, nápady zajímavé, ale celá mi přišla zmatená, nedotažená, nedomyšlená. Pokud máte jiné knihy v seznamu co chcete číst, tuto bych určitě přeskočil.
Další Gaimanova pohádka nepohádka!
Vlastně ani nevím co bych o Nikdykde měl psát, kniha ve mě probudila touhu se znovu podívat do Londýna, ale ne na památky, ale do temných a zapomenutých zákoutí na které se v dnešní době už zapomnělo, nebo se přestaly používat, nebo možná lidi omrzely, ale pokud máte aspoň špetku fantazie jako Neil Gaiman, najdete tam mnohem víc..
Hlavní příběh je mírně upozaděn na úkor důkladného prozkoumání Gaimanova světa v London Below a vedlejších příhod (které jsou za mě tahounem celé knížky). Nikde není psáno, že ústřední linka musí být ta nejzajímavější. Jeden z mých nejoblíbenějších autorů tu vytvořil úžasné postavy a celé se mi to četlo tak dobře jako nějaká pohádka.
Zábavná a čtivá knížka s koncem, který nutí k zamyšlení nad životem. Příjemně to ubíhá a člověk má pocit, že spoustu podobných věcí už vlastně někde četl.. halt píseček britské subreálné fantastiky je malý.
Tak nevím, vysoké hodnocení, ale mě tohle nezaujalo. Přišlo mi to jako slabý odvar Pratchetta a Aaronovitche (tyhle jsem četla dříve, tak je to možná tím). Určitě to není pro každého a jak se ukázalo, není to pro mě. Ani jednou jsem si neřekla, že to je geniální a wow-efekt se prostě nekonal.
Gaimana bych určitě zařadil mezi oblíbený autory a zásluhu na tom mají dvě knihy (když vynechám komiksovou tvorbu) a jednou z nich je Nikdykde. Tak mě napadá, že bych si jí mohl znova přečíst, protože jsem jí četl hned v době vydání a to už je sakra dlouho.
Pro mě mustr žánru urban fantasy. A ta obálka od McKeana, to už je třešnička na dortu.
Tohle byla tak skvělá kniha! Neskutečná fantazie Neila Gaimana v kombinaci s britským humorem.
Městská fantasy v geniálním prostředí Podlondýna s originálními obyvateli. Postavy, jejichž charaktery jsou nepředvídatelné a barvité.
Co víc si přát?
Audiokniha načtená Matoušem Rumlem taky skvělý! Navíc ještě na závěr bonus v podobě povídky “Jak markýz získal zpátky plášť.”
Štítky knihy
Londýn nadpřirozené bytosti tajemství městská (urban) fantasy metro zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nikdykde |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2001 | Američtí bohové |
| 2017 | Severská mytologie |
| 2007 | Koralina |
Kniha Nikdykde je v
| Právě čtených | 52x |
| Přečtených | 3 202x |
| Čtenářské výzvě | 308x |
| Doporučených | 312x |
| Knihotéce | 842x |
| Chystám se číst | 800x |
| Chci si koupit | 165x |
| dalších seznamech | 19x |
Výborný nápad, ale nedostatečně využitý. Pokud by se jednalo o úvodní díl série, řeknu si - paráda, to se mám nač těšit - a vrhnu se na další díly s tím, že všechny slibné náznaky a nejasnosti v ději budou vysvětleny později. Nenásleduje však nic, zavírám tedy knížku s lítostí. Hezky se četla, ale celkově na mne příběh zapůsobil jako skica, kterou malíř nepovýšil na obraz.