Severská mytologie

Moc mě to bavilo, skvěle severské mýty. Občas trochu drsnější, ale skvělé příběhy.

Jedná se o zachycení severské mytologie v její syrovosti, jak to ostatně tak u lidových pohádek chodí, jen si vzpomeňme na německé či české ježibaby chroupající místo perníku malé děti. Tato kniha je navíc relativně autentická, to jest bez nánosu hollywoodských výmyslů, s čímž se mnozí čtenáři zřejmě nedokážou srovnat.

Kniha jako taková obsahuje různé mýty, některé jsou mezi sebou i zajímavě propojené.

Charaktery bohů a jejich hrubší, neotesané promluvy se někdy hůře vstřebávají. Tady už nejde o antropomorfizaci bohů jako v případě Řecka. Spíš o amerikanizování, které zmiňují i komentáře pode mnou.

Celkově je dojem z knihy kvalitní. Pro člověka, co se chce obohatit o další mýty, se jedná o zajímavé čtení.

Severská mytologie kouzla a tím trochu i mýtu zbavená.

Kdysi jsem měl možnost přečíst něco z překladu původních pramenů (Eddy) severských mýtů, jež byly pravda útržkovité, rozporuplné a možná i trochu „ploché“, ale měli pro mne své silné mytologické kouzlo. A tím, že tyto prameny Gaiman vzal, převyprávěl, dal jim současnost a uspořádal je do logického oblouku, tak aby čtenářům usnadnil orientaci, je i zároveň v mých očích zbavil tohoto kouzla.

Nejspíš by se tato kniha dala použít jako pohádka dětem, jež se dá vyprávět u táborového ohně a která asi bude lepší než jen samotný komiks, ale jako tajemný prastarý mýtus bych ji nedoporučil.

Gaiman je obecně můj oblíbenec. Mám ráda severskou mytologii, ale bohužel tato kniha mě zklamala. Ani jsem ji nedočetla.

(SPOILER) Tak jo, po asi třech letech jsem se rozhodla to konečně přečíst. Chm, nooo, nevím. Já tak nějak jsem zvyklá na ty severské bohy z Marvel komiksů a tady to teda bylo úplně proházené (což není asi chyba žádné strany nebo autora či pověstí jako takových, prostě to tak vytvořili). Bylo to zajímavé, někdy až moc nechutné a zároveň těžko uvěřitelné, na tohle asi moje fantazie nestačí. Ale u Gaimana mám obecně problém s pochopením, co chce autor sdělit. Ale teda jsem nepochopila část, kdy Loki rozesmává jednu obryni tím, že přiváže kozla lanem se svým ... Tím nepochopila myslím - co to jako má za logiku do toho příběhu? Kdo četl, zřejmě pochopí. Když to shrnu - přečetla jsem a teď rychle zapomenu (i když obraz filmového Lokiho s lanem na ..., to nevím, jak se mi vymaže z mysli).

Prostě mytologie severu. Co k tomu dodat. Obecnou představu a jakýs takýs povědomí o Bozích mám. Ale tedy nijak nadšená z toho nejsem. Bohové jsou mnohem nestálejší, násilnější, sebestřednější a arogantnější, než jsem si myslela, že budou. Tak nějak jsem doufala v jejich „moudrost“, ale tohle je plné lží, podvodů a nelidskosti páchaném jeden na druhém, že jsem knihu musela prokládat jinými žánry. A to mám fantasy ráda!
Veškeré ty „báje“, jestli se to tak dá nazvat, jsou ve své podstatě totožné, ale já osobně jsem si nezapamatovala ani jednu. Možná ten konec Lokiho a jeho ženy. To mě asi bavilo nejvíc. Poslouchala jsem to jako audioknihu a díky všehomíru za to! Kdybych tohle měla osobně číst, nejspíš bych se unudila k smrti. Přitom autor píše dobře, čtivě, pro čtenáře stravitelně. Je ale jasné, že ani Thór, tedy filmy s ním, také nebyly moje oblíbené Marvelovky ani tehdy a po dočtení této knihy nebudou mými oblíbenci ani do budoucna.

Čtivé převyprávění klasických severských pověstí velmi vhodné pro každého, kdo si chce udělat základní představu ohledně severeské mytologie.

Čekala jsem bohužel o trochu víc, za mě to bylo slabší převyprávění :(

Hledím tu do svých přečtených knih a vidím, že jsem kdysi opomenul okomentovat tuto knížečku... Mno tak reflexe po letech. Převyprávění mytologie nikdy nemohou fungovat, alespoň tehdy ne, pohybujeme-li se v jiné kultuře, než ze které mýty pochází. Tak zde. Gérmánská a skandinávská mytologie stojí na specifickém vnímání chronotopu se zcela odlišným přístupem nejen s ontologii světa, ale i eticko-sociálním chápáním lidství. Mj. etické rozdíly, zdá se mi, staví před čtenáře poměrně velké překážky. Mytologické obsahy původních pověstí nelze chápat bez tohoto kontextu. A převyprávění kontext vždy postrádá (a kontextem zde je hlavně jazyk původního autora). Gaiman navíc není právě literárně citlivý. Je to sice Brit, ale dost amerikanizovaný. A tato, omluvte mne, megalomanská konzumní mentalita (která se ohromně projevuje v jeho seriálu American Gods) nemá nic společného se severskou mytologií. Příliš ji fetišizuje, pokrucuje a estetizuje.

Ve zmíněném smyslu je toto převyprávění (jistě čtivé, řemeslníkem literatury Gaiman jistě je) jedním z nejhorších co znám, protože nejenže nic nepřenáší, dokonce přímo ničí. Podobá se v tomto ohledu neslavné knize Bohové starých Slovanů (jen je to lépe napsané, samozřejmě). Gaiman si navíc jednotlivé mýty poměrně nespoutaně domýšlel a čtenář tak dostává spíše pochybné fantasy, než existentní mýty. A to opomíjím fakt, že českému čtenáři jsou tyto mýty poměrně snadno dostupné ve vynikajících překladech poetické i prosaické Eddy, případně v Béowulfovi.

Gaiman velmi čtivě a nápaditě zpracoval severskou mytologii. Příběhy převyprávěl od samotného začátku světa až po zánik bohů. Velmi oceňuji slovníček pojmů a jmen, které jsou umístěny v závěru knihy.

Super kniha se super příběhy. Není co vytknout,možná škoda že není ilustrace.

Perfektní! To je přesně ta kniha, kterou jsem postrádal už někdy od svých patnácti let - neboli přesně to, co udělal Alois Jirásek se Starými pověstmi českými a Eduard Petiška se Starými řeckými bájemi a pověstmi (jenže Gaiman z nich bude asi nejlepší, protože navíc přidal náležitou porci humoru).

Velice čtivě a s vtipem podané severské mýty. Příběhy jsou v knize logicky seřazeny a má tak správnou dramaturgii a spád. To se čte samo!

Pověsti mě velmi bavily. Kniha je hezky zpracovaná a příběhu jsou čtivě napsané. Zajímalo by mě, jak se vyprávěly kdysi.

Pověsti o známých severských bozích jako je Ódin, Thor, Loki a další.
Pověsti mě bavily, bylo to velmi zajímavé i zábavné. Určitě se ke knížce ještě někdy vrátím.
Kniha je krásně zpracovaná.

Nepatřím mezi fanoušky Gaimanovy tvorby, ale zato se rád hrabu v mytologii. Sehnat mytologické příběhy je velmi těžké, většinou se jedná buď o podivné zpracování pro děti nebo o vědecké bádání, které bere autentičnost příběhů. Severská mytologie od Gaimana je nejlepší knihou svého druhu.
Příběhy se krásně četly, později mě mrzelo, že některé jsou příliš zkratkovité. Gaiman často dokázal popsat situace velmi humorně. Postavy byly krásně popsány a i když o nich ze zdrojů příliš nevíme, dokázal jsem si k nim vytvořit vztah.
Neznám žádnou podobně povedenou antologii mýtických příběhů, takže si Gaimanova příspěvku velmi vážím. Doporučuji všem zájemcům o mytologii.

Knihu jsem dostala k Vánocům a jinak bych po ní asi nesáhla, byť mám jinak knihy od Gaimana ráda. Ale prostě nemám ráda různé mytologie, takže nejsem moc cílová skupina... Tím je asi dost ovlivněné hodnocení. Vlastně musím říct, že jako člověku severskou mytologií nepolíbenému Gaiman představil staré příběhy v docela přijatelné formě (zda nepíše blbosti, nevím, ponechám na znalejších). Ale prostě obsahově mě to vůbec nechytlo. Severští bohové mi byli dost nesympatičtí, na pivo bych s nimi fakt nešla a představa, že smí řídit svět, mě děsí... Proto jen tři hvězdičky. Někdo, kdo je milovník mýtů, by možná ohodnotil lépe.

Gaimanovy příběhy zbožňuju a čekal jsem, že šmrnc, který již dříve nejednomu mýtu přidal např. v Amerických bozích nebo v Sandmanovi, se projeví i tady. Dostal jsem však čtivým způsobem shrnutou severskou mytologii, které právě ta špetka šmrncu scházela. Nebylo to špatné, ale pro mě to bylo zklamání.