Rozum a cit
kniha od: Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/85_/858/bmid_rozum-a-cit-t2u-858.jpg
4.2
2408
Hlavními hrdinkami jsou sestry Mariana a Elinor Dashwoodovy, které mají ještě malou sestru Margaret a staršího nevlastního bratra Johna. Na začátku románu zemře pan Daswood a paní Dashwoodová se i s dcerami musí odstěhovat z rodinného sídla, které připadlo nejstaršímu synovi. S omezenými prostředky se paní Dashwoodová a její dcery usadí v malém venkovském domku, kde Mariana i Elinor prožívají své první lásky i zklamání. Mariana se řídí především svými city a své starší sestře Elinor, která má racionálnější pohled na svět, vyčítá chlad a rezervovanost. Ale na konec zjistí, že rozum a cit se nemusí vylučovat,,,... celý text
Literatura světová , Historické romány
Vydáno: 2008 , Rozmluvy , Leda
Originální název:
Sense and Sensibility , 1811
více info...
Komentáře (295)
Komentáře 295 Recenze 4
Společně s Pýchou a předsudkem je Rozum a cit nejikoničtější román Jane Austenové (velkou zásluhu na tom patrně má skvělá filmová adaptace). Příběh Elinor a Marianne není ani tak o lásce romantické, jako spíše o lásce sourozenecké. Austenová zde bravurně vykreslila sesterské pouto a lásku. Jedná se o pomalu plynoucí příběh, během kterého se dívky musí naučit, že rozum a cit nejsou "nepřátelé" a nestojí proti sobě. Naopak se doplňují a jejich vztah je takřka symbiotický. Knihu jsem četla podruhé a určitě ne naposledy.
Přečetla jsem v rámci Čtenářské výzvy - téma "kniha Jane Austenové". Myslím, že občas neuškodí sáhnout po žánru i knize, která by asi nebyla "mým šálkem kávy". Přišlo mi to starosvětsky milé, starosvětsky nezkažené. Červená knihovna, kde se ale spíš uvažuje o uzavření manželství než o sexu. Z dob, kdy společenské ohledy a zájem celku (například rodiny) byly víc než vlastní názor. Nemusí se nám to líbit, ale není špatné se nad tím zamyslet.
A navíc - a to jsem vůbec nečekala - je kniha prodchnutá i láskou ke knihám:
"Až se počasí trochu ustálí a vrátí se mi víc síly, začala, budeme spolu každý den chodit na dlouhé procházky. Dojdeme až na statek na konci návrší a podíváme se, jak se tam vede těm dětem. Taky si zajdeme až k nově vysázenému lesíku sira Johna v Barton Cross a k opatství. Vypravíme se i k troskám kláštera a podle základů se pokusíme zjistit, kam až původně sahal. Vím, že budeme šťastné. Vím, že strávíme spokojené léto. Umínila jsem si, že budu vstávat nejpozději v šest, a od té chvíle až do oběda strávím každou chviličku hudbou nebo četbou. Sestavila jsem si plán a jsem rozhodnuta začít se vážně vzdělávat. Naši knihovnu doma už znám až moc dobře, abych tam hledala něco víc než zábavu. Ale u Middletonových se najde hodně knih, které stojí za přečtení, a krom toho si další, novější autory můžu vypůjčit od plukovníka Brandona. I kdybych četla jen šest hodin denně, vyzískám během roku hodně poučení, které mi momentálně chybí."
Pro všechny vyznavače filmu dodávám (při vší úctě ke všem filmovým zpracováním) - to ve filmu chybí.
Skvělý! Po přečtení Pýchy a předsudku pár let zpět, která mě úplně neohromila, jsem měla k této knize téměř nulová očekávání. Ale bylo to super! Obě hlavní sestry jsem si okamžitě oblíbila a v jejich povahách spatřovala sebe a mou sestru :D Příběh jsem si užila, ačkoli byl pln klišoidních zápletek. Ale výsledek? Fakt skvělá romantická kniha, která rozhodně pohladí na duši :)
Nádherný román. Je to opravdu krásné dílo, na kterém se mi líbí snad úplně všechno: propracované postavy, které dělají chyby a učí se z nich, zajímavé postřehy či ironické poznámky na adresu některých členů společnosti. V tomhle je Austenová úžasná!
Jednu hvězdičku ale uberu kvůli překladu Blanky Carrière (vydání Omega), v textu byly gramatické chyby a na mnoha místech chyběly čárky. Bylo to dost rušivé. A taky mě dost mrzí konec knihy, kdy je Mariannin a Brandonův vztah (který je za mě zajímavější než ten Elinořin a Edwardův) popsán na dvou stranách.
Klasika literatury ukazující život anglické společnosti před 200 lety. Svým způsobem stále aktuální téma života žen.
Na první pohled mě upoutal ten přirozeně působící lehký nadhled, který nad dějem autorka měla a který byl na stránkách knihy trvale přítomen. Vlastně si říkám, že pokud bych nevěděl, že Jane Austen žila v době, o které píše, vsadil bych si na to, že je spisovatelem někdo z naší současnosti. Někdo, kdo má tu dobu upřímně rád, ale kdo už je od ní vzdálen dostatečně na to, aby prokoukl pasti tehdejšího společenského pořádku a popsal dobovou atmosféru s láskyplnou, ale vědoucí ironií. To, jak dokázala paní Jane vyhmátnout slabá místa měšťanské a šlechtické komunikace, když sama vězela přímo uprostřed toho pomyslného hrnce, ve kterém se její svět vařil, je prostě obdivuhodné. A neméně obdivuhodné je, že dokázala psát s ironickým odstupem, aniž by z toho vznikl nějaký posměšný škleb nebo okázalé opovržení. Když Elinor konstatuje, že "nejrozkošnější děvčata na světě lze potkat prakticky ve všech koutech Anglie a ve všech tělesných, povahových i rozumových obměnách", je to prostě zároveň vtipné, něžné i chytré. Stejně jako postřeh plukovníka Brandona na adresu roztomile umanuté Marianne: "Je něco tak milého v předsudcích mladého ducha, že člověk pocítí lítost, když vidí, jak nakonec ustupují obecně uznávaným názorům." :-)
Ale příběh děvčat Dashwoodových mě zaujal nejen jako sonda do středních vrstev předviktoriánské Anglie. Když jsem zhruba po třetině románu sestry na týden opustil (knížka byla příliš těžká, než abych ji tahal v batohu na dovolenou), uvědomoval jsem si vícekrát, že na postavy myslím a rozvažuji si pro sebe, jak to s nimi nakonec dopadne. Přirostly mi k srdci! Tak jsem zvědavý, jestli to u dalších románů Jane Austen bude podobné.
Po přečtení (kdy jsem místy usínala, občas se ztratila v myšlenkových pochodech postav), je ve své podstatě kniha mistrovsky zfilmovana s Emmou Thompson v hlavní roli. Film nenudí tak jako místy kniha. Kniha vystihuje dobu, její náročnost, denní rutiny, postavení žen, intriky lidí, zranitelnost života a i jeho smysl a možnost důstojného žití v 19.stoleti, kdy starému člověku nad hrobem je přes 40. Je to u me poprvé, ale nebýt filmu, knihu bych asi nedočetla. Teď ji uznávám jako moc pěknou literaturu.
(SPOILER) Až se přecedí přes s(m)ítka, všechna ta natržená, roztržená srdce se spojí s tím, kdo o ně stál, pro ně vstal. V dobrém i zlém. Přes kličky, /do/padnou svatební mašličky. Emoční rolničky. Mandlové koláčky k medovému čaji. Ruměnky pod slaměnkovými kloboučky gentlemanům s empatií. Spolu nasytí ten lidsky nezastupitelný třpyt rajské mety. Páj manželství.
Tak tohle mě tak strašně nebavilo.
Knihu ani nehodnotím, jistě má tento světoznámý příběh mnoho fanoušků, bylo by to nefér.
Dočetla jsem jen díky čtenářské výzvě, teď honem rychle pro Kinga.
Myslím, že si už žádnou knihu od Austenové nikdy nepřečtu.
Bavilo mě to víc, než jsem čekala. Milé překvapení. Dokonce jsem se několikrát zasmála. Jen mi chvílemi přišlo, že pro Austen existují pouze dva typy lidí - hrozně nudní a uzavření, anebo vášniví a společenští. Ale i to bych řekla nakonec docela zpestřila.
Austenová vytvořila přehlídku typů anglických aristokratů. Je smutné, že mezi nimi bylo tolik duševně prázdných lidí, kteří dbají jen na vnější lesk, dobré styky a majetek, ale vzdělání, moudrost a kvalita člověka je nezajímají. Vždy když toto čtu je mi smutno z prázdnoty jejich životů. Jak je mohlo bavit žít jen návštěvami přátel, večírky, plesy, lovem a nekonečnými společenskými rozhovory! I když je Elinor hodně zidealizovan á, líbí se mi její moudrost, schopnost přijímat věci tak, jak jsou, a inteligence, kterou si vybrousila sama, bez systematického vzdělávání.
"Elinor uvažovala v duchu o tom, jaké nenapravitelné škody napáchá finanční zajištěnost ve věku příliš mladém, se všemi důsledky v podobě navyklé nečinnosti, požitkářství a života v nadbytku, na rozumu, povahových vlastnostech a životních osudech mladíka. Okolnosti u něho vypěstovaly poživačnost a marnotratnost - a poživačnost a marnotratnost z něho udělaly chladnokrevného sobce."
Anglická klasika, která mě přenesla do atmosféry venkovský sídel, čajů o páté a zdvořilé konverzace. Kniha mě bavila, jenom bych možná ocenila, kdyby měl příběh o trochu méně stran a tím pádem větší spád.
(SPOILER) Byla jsem zklamaná. Knihu jsem četla , protože jsem viděla film. Doufala jsem že v knize najdu více popsaný vývoj vztahu Mariany a plukovníka , ale bohužel jsem se nedočkala. Takhle mi z toho vyplývá že si ho Mariana vzala pouze proto, že ji nic jiného nezbylo, a já čekala velkou romantiku.
Tak tahle kniha byla opravdu výzva, prostě a jednoduše nuda a vůbec mě to nebavilo. Jedna z mála knih, kdy jsem se hrozila toho že má 380 stran. Paradoxně film je skvělý a asi si s ním vylepším dojem přečtené knihy.
Srdcovka, ke které se ráda vracím. V mnohém příliš naivní příběh, ale líbí se mi místy probleskující ironie. Zajímavý pohled d jiného času a specifické společenské vrstvy.
Klasická Austenová. Pýcha a předsudek se mi líbil víc, ale i tato kniha byla poměrně čtivá a zajímavá. Některé pasáže teda byly psané poněkud obsáhleji.
Kdyby to začalo až v půlce, bylo by to čtivější, ta druhá půlka už měla spád. Ale ta první se vlekla, začínala jsem tu knížku číst snad pětkrát, než jsem se dostala přes prvních pár stránek. Ale je to pohlazení po duši, zlo potrestáno, dobro zvítězilo.
Před lety jsem přečetla Pýchu a byla jsem z ní nadšená. Čekala jsem něco obdobného, ale hrozně mě to nebavilo :-/
Uprimne? Nic pro me. Nemohla jsem se dockat konce, aby to bylo za mnou. Sem tam zachvev zajmu, ale jinak nezazivne, nudne.
Konec knížky byl pro mě zklamáním. Viděla jsem film a od knížky jsem si slibovala více podrobností a nejvíc sem se těšila na konec. Přišlo mi, jakoby autorka už neměla čas nebo ji snad psaní knížky omrzelo a celý závěr hodila do jedné kapitoly. Kdyby bývala napsala jen "Závěrem: štestí a láska zvítězilo nad zlem a nenávisti a všichni žili šťastně až do smrti", vyšlo by to skoro na stejno.
Je to pěkná knížka, ale vím, že znovu už ji číst nepotřebuju.
Četla jsem ji jen díky čtenářské výzvě a vůbec nelituji. Viděla jsem sice film, ale kniha se mi líbila více. Pěkné počteníčko a já děkuji, že mě k tomu čtenářská výzva přiměla.
Rozum a cit bylo o něco lepší než Pýcha a předsudek.
Občas jsem se sice ztrácela v postavách a konec mi přišel urychlenej, jinak ty vztahy byly skvělé a bylo zajímavé, jak se Marianna postupně mění. Ale můj velký problém je ten, že mi trvá dýl, než to přečtu. Jinak to rozhodně není špatná knížka.
Kdo by neznal Jane Austen?
Čtenáři, kteří jsou zmlsaní erotickými romány nabité spoustou sexu a nahých těl, si u čtení této knihy nejspíš uzoufají nudou.
Ale mě kniha Rozum a cit okouzlila, jak umně dokázala spisovatelka popsat dobu, ve které žila a nenápadně zkritizovat společnost.
Po knize jsem sáhl kvůli čtenářské výzvě a nelituju. Film, který jsme kdysi viděli, mě nudil, ale znám text Pýchy a předsudku a tohle za ním sice trochu pokulhává, ale Austenová mě baví. Ta ženská dokáže vtipně popsat i louži na chodníku a zironizovat i mouchu na zdi. Příběh je takový trochu banální, postavy moc černobílé, ale ostře je karikovaná dobová společnost a vztahy mezi lidmi. Trochu mi vadil překlad - měl jsem dojem, že některé věty vyjadřují opak toho, co by měly vyjádřit.
Hurá!!! Vše dobře dopadlo, hodným se dostalo štěstí a odměny, nedobrým ponaučení - pro vychytralé, pyšné a hloupé je trestem jejich vlastní ubohost ;-)
Opět obtížné čtení, pokud si v tom člověk chce všimnout drobných narážek a vtípků, ale námaha se vyplatila :-) Jelikož jsem tentokrát děj a závěr příběhu předem neznala, byla jsem i napjatá, zda se vše podaří otočit, jak jsem doufala - a podařilo se!
No a teď se jdu za odměnu podívat na film se sestavou mých milovaných herců :-)
Tento bod výzvy byl pro mě jedním z nejtěžších. Nevyhledávám tenhle žánr. Vůbec mě nebavilo rozvláčné líčení rozmarů znuděné anglické smetánky, která nemá nic jiného na práci než vzájemné návštěvy a tlachání. Ve druhé polovině knihy jsem byla opakovaně v pokušení přečíst si až poslední kapitolu, abych věděla, jak to dopadne. Stačilo jednou, nikdy více nic podobného.
Řekla bych, že tato kniha je dost poplatná době, kdy byla napsaná, ale přesto je to stále ještě hodně dobré čtení! ;-) Naštěstí se už dávno dnešní mladé dívky nemusí trápit tím, zda se vdají, nebo zůstanou na ocet... Hlavními postavami tohoto románu jsou dvě sestry, Elinor a Marianne, které nemohou být odlišnější. Zatímco jedna jedná rozumně a obezřetně, druhá z nich doslova nosí srdce na dlani. A přesto obě sdílí stejné přání, kdy přes všechny svoje společenské závazky doufají v sňatek z lásky...
Autorka ve své knize napsala krásný a zároveň hluboký příběh. Elinor a Marianne si prostě musíte oblíbit, i přes jejich chyby. A zároveň jim fandíte, když zažívají velkou lásku a posléze (bohužel) také obrovská zklamání. Autorka čtenáři umožňuje nejen nahlédnout do světa bohatých a vlivných té doby, ale zároveň jej nenápadně kritizuje. Kromě obou sester jsem si nejvíc vážila plukovníka Brandona. Tohle byl prostě muž, jaký má být! ;-) A na druhé straně je zde Willoughby, který se zachová špatně k Marianně, a z toho důvodu jsem ho zase (pro změnu) doslova nesnášela. Přesto, když po určité době svoje chování vysvětlí, je možné, že jsem ho snad dokonce i tak trochu litovala? Příběh se sice obejde bez většího napětí, jen tak zvolna plyne, je však i přesto neskutečně čtivý. Něco mohla autorka možná lehce zkrátit, ale mně to nevadilo natolik, abych knihu hodnotila hůř, než si podle mého názoru zaslouží ;-). No a na závěr se koná šťastný konec a všechny otázky jsou zodpovězeny...
Tak tohle bylo moje první setkání s knihou od Jane Austenové (styď se v 36 letech:D), myslím, že v knize vidíme i některé povahové rysy dnešních dívek a mužů, jakožto třeba vidění romantické lásky u Marianny, Elinor, která i když byla zamilovaná, své city nedávala nijak najevo atd. Závěr knihy myslím dopadl nakonec nad očekávání dobře, obě starší dcery provdány, jedna nakonec za někoho jiného než byla původně zamilovaná, ale myslím, že daleko lépe, než kdyby nakonec si vzala toho koho chtěla původně. Kniha čtivá a rozhodně už na mě doma čeká další.
Četla jsem jít po několikáté a viděla film j různé minisérie a musím říct, že se mi příběh stále líbí. Líbí se mi rozličnost sester i jak to nakonec dopadne s láskou Marianny, za mě jedině dobře:-)
Rozum a cit jsem si zdaleka neužila tolik jako Pýchu a předsudek. Ani jedna z postav mi příliš nesedla, Elinor na mě byla příliš hodná a pasivní a Edward mě tedy neoslnil vůbec. Mariana je ultra zasněná romantička, která touží po bouřlivém milostném vzplanutí jako většina dívek jejího věku (i dnes) a i když člověk kroutí hlavou nad její naivitou, láme mu srdce její bolest. Plukovník Brandon je skvělý charakter trpělivého oddaného muže, ale je jaksi nevýrazný. Nevím no, prostě takové postavy jako Elisabeth a Darcy se podaří jen výjimečně :-)
I samotný příběh byl pro mne slabší, i když styl Austenové je jedinečný a zábavný. Jestli váháte, dejte knížce šanci, ale já se k ní vracet nebudu.
Musím ocenit vyšperkovaný cit pro jazyk a slovní obraty. Ale ten děj....kdo, s kým a jakou budou mít rentu....přišlo mi to úsměvné, ale prostě to tak tehdy asi bylo. Vše vyvážil autorčin cynismus a sarkasmus. Pýcha a předsudek byl ale o mnoho lepší.
Asi nejlepší kniha, kterou jsem od autorky četla. Jenže ona zůstala celý život svobodná... kdyby ženské netrpěly tím sebeklamem, jaký tu věrohodně vylíčila, tak se nevdají.
Nebyla jsem zklamaná. Příběh je sice banální, ale moc se mi líbila práce autorky s povahově odlišnými postavami (citová Marianna versus racionální Elinor, drbny, intrikánky, snobky...), jejich psychologií a z toho vyplývajícím pohledem na svět a řešením problémů. Překvapila mne zdravá dávka ironie a cynismu. A celkem legrační jsou opakované diskuse postav na téma, za kolik liber ročně lze slušně vyžít a vydržovat rodinu... když si člověk vezme, kolik bylo v té době v Anglii rodin, co neviděly libru, jak je rok dlouhý, ani jednu :-). Zkrátka jsou tu předestřeny problémy lidí z vyšších vrstev, kteří nejsou nuceni pracovat (ba dokonce je to pokládáno za dehonestující), takže se celé dny zabývají pouze návštěvami, klípky a lovem ženichů/nevěst.
Zajímavé je, že paralelně jsem četla Babičku o dvě generace mladší Boženy Němcové, nicméně Rozum a cit mi připadal jednak věrohodnější, jednak i o hodně čtivější a rozhodně zajímavější.
Po půl roce jsem se pustil do dalšího díla od Austenové a to se samozřejmě nese ve stejném duchu. Nemůžu říct, že by mne nějak nadchlo, ale líbila se mi práce s postavami i jazyk, jakým to bylo napsáno. Co se díla jinak týče, tak můžeme říct, že po úpadku epistolárních románů to byla právě Austenová, která začala dopisy užívat hojně i ve vložené podobě, čímž zajistila přežití dopisů v literární podobě. A navíc i tím, že nejde jen o ukázku dokumentu, ale pro děj jsou důležité a nemusí být vždy zcela věrohodné.
Kniha romantická, ale i poučná, o životě jedné rodiny a hlavně žen v tehdejší době. Film jsem viděla také, ten byl fajn oddychový.
Mám ráda Jane a její způsob psaní, jazykové obraty a celkově tu dobu, v které se její romány odehrávají. Obvykle mi nevadí ani pomalé tempo a dlouhé okecávání naprosto běžných každodenních záležitostí. Ale tady mi to nějak nesedlo. Nedokázala jsem se do toho tak ponořit a místy mi to věčné tlachání o chlapech, zásnubách, setkáních a pocitech trošku lezlo na nervy a přišlo mi to už moc.
Konečně jsem se dopracovala k Jane Austenové a nebyla jsem zklamaná. Věřím, že dobu, ve které se příběh odehrává, vystihla velmi přesně, ale toho "ochichání", "juchání" a pořádání zásnub po jedné procházce bylo na mě trochu moc. Místo abych plula na romantické vlně, tak jsem si pořád říkala "Ježiš holka! Zamysli se!" ;) Navíc ani jeden z pánů za mnoho nestál, takže jsem spíš doufala, že si holky najdou někoho jiného a lepšího ;)
Rozum a cit se mezi zlatý fond literatury řadí zcela oprávněně. Ani po dvou stoletích od svého prvního vydání neztrací nic ze své krásy. Ano, společnost se proměnila, ale prožívání prvních lásek a niterné užírání ani moc ne. Příběh není ničím výjimečný, co tuto knihu vyzdvihuje nad jiné je vybroušený styl, věty poskládané tak, že ač v nich není ani jediné hrubé slovo, tak sarkasmus z nich přímo odkapává.
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura romantika regentská Anglie
Autorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Kniha Rozum a cit je v
| Právě čtených | 48x |
| Přečtených | 3 744x |
| Čtenářské výzvě | 599x |
| Doporučených | 173x |
| Knihotéce | 1 199x |
| Chystám se číst | 705x |
| Chci si koupit | 99x |
| dalších seznamech | 30x |