Rozum a cit

První publikovaný román Jane Austenové Rozum a cit (1811) dodnes nachází vděčné čtenáře a především čtenářky, neboť hrdinkami jsou dívky a ženy, které se musí smířit s tvrdostí života a najít rovnováhu mezi rozumem a citem. I po téměř dvou stoletích překvapuje autorka neobvyklou zápletkou, jemným humorem, skvělými dialogy i v... celý text

První publikovaný román Jane Austenové Rozum a cit (1811) dodnes nachází vděčné čtenáře a především čtenářky, neboť hrdinkami jsou dívky a ženy, které se musí smířit s tvrdostí života a najít rovnováhu mezi rozumem a citem. I po téměř dvou stoletích překvapuje autorka neobvyklou zápletkou, jemným humorem, skvělými dialogy i vřelostí citu. Mnohými čtenáři i kritiky je proto považována za největší autorku anglické prózy... méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/35_/35975/rozum-a-cit-35975.jpg 4.31309
Originální název:

Sense and Sensibility (1811)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Leda, Academia
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (126)

Přidat komentář
Beltrix
05. srpna

Moje první setkání s tvorbou Jane Austenové dopadlo víc než dobře. Dobu, v níž se román odehrává, mám ráda, baví mě číst o společenských konvencích a problémech toho období. Jediné, co mi zde vadilo, byl ten takřka zázrakem vyřešený konec.

Roselunda 1928
04. srpna

Nevyhnula jsem se srovnávání s mojí milovanou Pýchou a předsudkem. Oproti výše zmíněnému dílu příběh nebyl tak chytlavý a četl se mi hůř - docela mě zklamal konec, byla bych radši, kdyby to autorka rozvedla do další jedné dvou kapitol -, nicméně charaktery byly moc pěkně vykreslené a čtení jsem si užila :)

Atanone
31. července

Co mě na knihách z té doby-nebo psaných podobným stylem- vždy fascinovalo bylo to,o čem všem se nesmělo mluvit v rámci společenské konverzace a jakým způsobem se to umělo naznačit "mezi řádky" a všichni tomu rozuměli . Wow! My,co jsme se narodili bez schopnosti být diplomaty,jen zíráme ☺

HanKasp
08. července

Dvě sestry - Marianne a Elinor - jako ústřední postavy romantického příběhu z Anglie počátku 19. století. Každá ze sester má jinou povahu. První je plná citů, jde do všeho po hlavě s plným srdcem, druhá je rozvážná a city potlačuje na úkor rozumu a zkušeností. Jak tento příběh dopadne? Najdou sestry pravou lásku?

Pestrobarevné vyprávění, ve kterém v žádném momentě nevíte, na čem jste a jak příběh dopadne. Neméně zajímavé jsou velmi rozsáhlé dialogy postav románu, ve kterých nechybí ironie, satira, ale i umírněnost a pokora. Neskutečné v příběhu je to, jak čtivou formou Jane Austenová dokáže dát čtenáři v závěru knihy ponaučení z chování té které postavy. Všímavý čtenář pochopí.

(Poznámka: Nedoporučuji se dívat na film s Emmou Thompson (1995), který oproti knize příliš povrchní a naprosto nevystihuje to, co Jane Austenová chtěla říci. Ochudíte se tím o velmi mnoho zajímavých linek a dialogů.)

Magdalena5
03. července

Asi jej mám přečtený vícekrát než Pýchu...

Eaa
27. června

Co na tom všichni vidí?

hledaseniki
06. května

Co na téhle knize a obecně na Austenové zbožňuji je to, jak dokonale umí vykreslit lidské charaktery, ať už jsme v 19. století nebo ne, lidé se neliší, najdeme tady melodramatickou Marianne, rozumnou Elinor, prostořekou paní Jenningsovou a celou řadu postav ať už těch sobeckých nebo naopak pár těch čistých duší. Stejně tak se mi líbí, že Austenová šla do jisté míry proti proudu, neudělala ze sester ty typické husičky, které touží jen po manželích jako jsme to mohli vidět v případě sester Bennetových (až na Elizabeth). Jejich hlavní náplní není jen vyhledávání plesů a pošetilé blábolení.
Jane Austenová nezklamala, její příběh jsem si užívala, nechala jsem se tím pohltit a okouzlovat se všemi postavami, tím prostředím a celkově to byl příjemně strávený čas. A ač je to román pro ženy, který nijak zvlášť nevybočuje z dějových linií má to přece jen něco víc než jiné ženské romány. Za což Austenovou obdivuji a navždy obdivovat budu.

Noita
03. května

Rozum a cit není ani oslnivý bohatý pan Darcy ani půvabná oduševnělá Elizabeth. Edward Ferrers je zakřiknutý, nepříliš hezký, s ustupující bradou a trochu ňouma, ovšem jeho devizou je silný charakter, smysl pro čest a povinnost, stálost a oddanost. Elinor je všedně pohledná, racionální, empatická a oplývající taktem. Táhne je to k sobě, protože jsou jeden pro druhého poklidným něžným přístavem, čehož si nadevše cení. Nic strhujícího, srdceryvného, co by vydojilo emoce z Hollywoodem odkojených, kteří mají o lásce podobné představy jako druhá sestra – Mariana. Krásná, hudebně nadaná, silně emocionální, leč bez empatie, ve svém citu až sobecká a beztaktní, hledající lásku na život a na smrt. Třetí nejmladší Margaret neoplývá ani bystrostí ani šarmem. Matka je laskavá a tichá, nicméně stejně emocionální jako Mariana. Paní Jenningsová je hlučná, familiární drbna, ovšem jak někdy leze na nervy, stejně pak dojímá svou dobrotou, štědrostí a snahou pomoci. Lucy Steelová je pohledná a chudá, avšak nevzbuzuje v nás sympatie, protože jde o kariéristku a zlatokopku. Zatímco její sestra Nancy je komická figurka, která oživuje romantiku příběhu. Stejně tak jsou vykresleny i další charaktery.
Příběh nám předkládá myšlenku, že emoce nemusí stříkat jako potoky modré krve, ba někdy je to přímo na škodu, jak se Mariana přesvědčí. A že city se nemusí předhazovat davu jako houska v krámě a přesto jsou silné a všeobjímající.
Zkrátka nutí mne to číst ho opětovně, zatímco Pýcha a předsudek nikolivěk :-)

Belatris
01. května

Rozum a cit nedosáhl na laťku, kterou nasadila Pýcha a předsudek, ale i tak patří mezi příjemné čtenářské zážitky. Mnohé charaktery jsou tak precizně vykresleny, že jsem se smála nahlas - Fanny a John Dashwoodovi nebo slečny Steelovy. Určité pasáže už mi přišly příliš zdlouhavé - problém, který již byl čtenáři jasný, se opakovaně řešil s různými postavami na mnoha stranách. Ale uznávám, že v době, kdy román vznikal, měly dámy jistého postavení takové přetřásání jako hlavní náplň svého času, protože přece jen šlo především o co nejlepší sňatek, takže vztahy byly na vrcholu žebříčku zajímavých témat. Protiklad rozumnosti a přehnané citovosti se povedl - Elinor a Marianne (a samozřejmě i jejich paní matka) sehrály své "role" skvěle. Masochistické rozněcování žalu až do extrému mi připadalo místy až legrační. Skoro jsem si říkala, že by nakladatelé měli přidávat na Shakespearovy Sonety varování podobně jako na léky...
Konec mi přišel useknutý, ale podobně to vlastně bylo i u Pýchy a předsudku. Holt už jsem moc rozmazlená moderními filmy a romány, které konec řeší jinak (dokonce i v případě, že jde o otevřený konec).

Kozel
18. dubna

Tak to byl úchvatný výlet. Výlet do lidských povah. Austenová a její vykreslování lidských charakterů, to je pokaždé skvělý zážitek. Rozum a cit jdou často společně, stejně jako sestry Elinor a Marianne. Austenová dává přednost rozumnější a na první pohled méně citovější Elinor. A ta byla i mně sympatičtější a jejíma očima jsem si užil pozorování tehdejší společnosti, která se od dnešní příliš neliší - nesobečtí přátelé jako plukovník Brandon, chodící materialistická kalkulačka John Dashwood, naprosto zlatá a humorná paní Jenningsová... Jistě, příběhovou linkou autorka nijak nevybočuje z klasických "ženských" románů, ale ta moc uchvátit, popsat lidské nátury, tehdejší společnost, tím se stala právem nesmrtelnou.

bookwoman
16. dubna

Kniha se mi moc nelíbila,možná i proto,že jsem měla zkrácené vydání.

KláraHunčarová
04. dubna

Jako obvykle Jane Austenová nezklamala! :)

Maanna
03. dubna

Mám ráda atmosféru světa s jasnými pravidly, kdy chovat se ohleduplně a správně bylo ještě běžnou společenskou normou, a samozřejmě mám někdy ráda i příběhy s happy endem... I když se toho zase tolik nestane, rozdíly mezi oběma sestrami mě baví a byť bych se v dané době asi v postavení Elinor a Marianny ukousala nudou k smrti, dobře se mi o nich čte a ráda se k nim vracím. Jen tedy překlad Ottova nakladatelství, který vlastním, obsahuje o něco víc překlepů, než zvládnu bez potíží tolerovat - ale za to autorka opravdu nemůže.

PinkAlicorn
30. března

Miluju knížky Jane Austenové. Její postavy jsou úžasné, ona je prostě spisovatelka s velkým S.

anickalysano
27. března

Už ani nevím, kolikrát jsem Rozum a cit četla :-). Mám k němu ještě lepší vztah než k "slavnější" Pýše a předsudku. Plukovník Brandon je jedna z mých nejoblíbenějších literárních postav a lepší mužský hlavní hrdina naž Darcy!

boxas
25. března

Tohle a Pýchu a předsudek můžu číst pořád dokola a pořád mě to bude bavit. Je to jako pohlazení od někoho, kdo vás chápe a má vás rád.

Dep8
24. března

Ani slůvko zbytečné, prostředí a nálada Anglie 19. století vykresleny bez jakýchkoliv zdlouhavých popisů, i přes to mě atmosféra této knihy tak pohltila, že okamžitě potřebuji žít v této době, nebo lépe, hned běžím do knihovny pro Pýchu a předsudek. Austenová je výjimečnou vypravěčkou a já jsem v takovýto literární zážitek už ani nedoufala.

SeverusSnape
18. března

Líbí se mi mnohem více než Pýcha a předsudek a to už je co říct.Krása

MinaHawke
12. března

A toto je má třetí nejmilejší kniha od autorky.

Aymira
10. března

Do knihy jsem se původně nemohla začíst, ale zhruba od poloviny začínal děj nabírat významu a dramatičnosti. Popisuje osud dvou sester, které se velmi milují, jsou výborně vychované, ale povahově se liší. Jedna je přemýšlivá, klidná, ve svých úvahách se řídí především rozumem, zatímco mladší z nich je emocionálnější, vášnivější a její činy ovládá srdce a city. Kniha není moc založena na popisech - ať už krajiny, dobového oblečení nebo domů. Celý děj je v podstatě vystavěn na dialozích nebo na popisech myšlenkových pochodů mladých děvčat. Co mohly dívky jejich společenského postavení v 19. století dělat, když neexistoval internet, nebyla televize, rozhlas...? Procházely se po okolí, účastnily se menších společenských setkání, věnovaly se četbě, hudbě, vyšívání, a především snily o svém budoucím manželovi. A jejich okolí a rodina směřovala všechny jejich kroky právě k tomu, aby se seznámily s vhodným mužem. Co na tom, jestli to mezi budoucími manželi dostatečně nezajiskřilo? O to přece nešlo, šlo o majetek, který by je zabezpečil do konce života. Zvítězí u Elinor a Mariany rozum nebo city?

Závěr mi přišel poměrně uspěchaný, jako by autorka chtěla mít psaní co nejrychleji za sebou. Vlastně to obě dívky vzaly dost hopem, vzhledem k táhlosti předchozího děje.

Manyna
20. února

Nádherná kniha, která naplno dostála svému jménu. Je opravdu kolikrát těžké volit mezi tím, co říká srdce, a co hlava. Kniha má v sobě pár obratů, ale já jsem věřila, že všechno dobře dopadne a nemýlila jsem se. :)

Lucik87
19. února

Čekala jsem, že to pro mě bude hůře čtivé, ale byla jsem mile překvapena. Každopádně jsem od románu čekala víc, konec už mě tolik nebavil a částečně jsem se do čtení musela na konci nutit. Ale neházím flintu do žita a dám šanci Pýše a předsudku.

rosalee3974
17. února

Mám Jane Austenovou velice ráda, ale tento román mi dal trochu zabrat... Ačkoliv mi nedělalo potíže přečíst dvakrát Pýchu a předsudek (a co si budeme vykládat, někdy je to zdlouhavé čtení), musela jsem se v jednu chvíli donutit tuto knihu dočíst. Měla jsem pocit, jako kdyby ani sama autorka tenkrát nevěděla, co si s příběhem počít, ale posléze se děj konečně začal hýbat tím typickým austenovským tempem, tudíž jsem byla ráda, že jsem si dala tu práci a knížku dočetla.

Domuly
16. února

Za mě dost slabý průměr bohužel. Možná je to tím, že jsem od knihy měla velká očekávání, když je to od Jane Austen, ale v této knize nebylo kromě romantického příběhu nic navíc. Zdlouhavé rozhovory o ničem, chyběla mi tam ironie, břitký humor, zkrátka a dobře všechno to, co mám v jejích knihách ráda. Je zde vidět, že ta kniha patří k jejím prvotinám a za mě teda neskutečně přeceňované dílo.

Karolína18
29. ledna

Nemohu jinak než hodnotit plným počtem, protože autorčin styl psaní je úchvatný. Dokázala mě strhnout a od první stránky jsem se nedokázala odtrhnout od poutavých řádků. Moc mě zajímalo, jak vše dopadne, i když už jsem mnohokrát viděla filmy.
Elinor byla obdivuhodná ve své rozhodnosti a sebeovládání, ačkoli se by postrádala cit.
Edward u mě dost kolísal, zvlášť proto, co vždy říkala Lucy o jeho zamilovaném chování, ale jakmile jsem odhalila pravou povahu mladší slečny Steelové, už jsem mu jen držela pěsti, aby došel zaslouženého štěstí.
Ze všech nejvíc jsem si asi oblíbila plukovníka Brandona, který s vytrvalostí a nesobeckou povahou mohl dojít svého vlastního štěstí a na té cestě pomohl, komu se dalo.
Vykreslení všech sobeckých, hamižných, pomlouvačných a nepřejících postav považuji za velmi zdařilé a přesto, že mě celou knihu rozčilovali, bez nich by v takové míře nevynikala dobrota ostatních.
Velmi obdivuji moc autorčina jazyka přimět mě, abych po přečtení jakékoli její knihy mluvila ještě pár dní jako z jiného století.

eiramka
29. ledna

Austenová je moje jistota - přítelkyně se kterou pravidelně každý rok trávím dlouhé lednové večery - a vždycky znovu a znovu podlehnu kouzlu jejího vyprávění. Letos padl los na Elinor a Edwarda, Mariannu a proradného Willoughbyho. S jakým potěšením se znovu setkávám se všemi těmi milými postavami, kterými Austenová zalidňuje svůj svět - jeji ironie znovu a znovu vyloudí úsměv - třebaže jsem její romány četla už mnohokrát . Je to pohodové a klidné čtení, přesně to, co v lednu obyčejně potřebuj

berka4151
27. ledna

Jako jo, romance hezká, občas zbytečně zdlouhavé, ale to k té době patří. Ale tentokrát jsem fakt ráda, že znám filmovou adaptaci.

pavlinka04
15. ledna

Kniha byla opět krásná, Pýcha a předsudek se mi líbil o něco více, ale i tak to bylo velmi záživné :) Je to krásné a příjemné čtení, doporučuji ♥
4 * protože pýcha a předsudek o něco lepší, ale pouze o trošku ♥ ♥

roso.mak
12.11.2016

Ach jo. V mnohém souhlasím s mira.l. Nic se tam neděje, ti lidé se museli unudit k smrti. Stěžovat si na roční příjem 200 liber v době, kdy plat služky byl 5 šilinků týdně (a panna na sex se prý dala koupit za 5 liber), vést prázdné zdvořilé rozhovory, kterými se ale čtenář musí prokousat spolu s hrdiny... To by se všechno dalo odpustit v rámci romantiky, ale ten neskutečný deus ex machina na konci, aby se ti dva mohli vzít, ten mě na tom vadil asi nejvíc.

bibliophile
12.11.2016

Po Pýše a předsudku hořké zklamání.