Mansfieldské panství

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Třetí román Jane Austenové nabízí spletitý barvitý příběh plný plasticky vylíčených postav. Hlavní hrdinka Fanny Priceová se v útlém věku ocitá jako chudá příbuzná na Mansfieldu v rodině své lépe situované tety a strýce. Venkovské sídlo žije svým vlastním rytmem a všedními událostmi, jež jsou v celospolečenském měřítku jistě zanedbatelné, ale pro aktéry příběhu vrcholně důležité – ať už je to ples, návštěva nebo něčí nemoc. Fanny dozrává v osobnost, která si i v prostředí sešněrovaném konvencemi dokáže držet svých zásad i ideálů, a proto získá lásku, v niž vlastně neměla doufat... Překlad Eva Kondrysová....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/11_/11800/mansfieldske-panstvi-11800.jpg 3.9505
Orig. název:

Mansfield Park (1814)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Abonent ND
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (41)

Kniha Mansfieldské panství

Přidat komentář
Kozel
25.12.2018

Mansfieldské panství je jiná Austenová, než je člověk zvyklý. Hlavně a především díky Fanny, která neodpovídá obvyklým autorčiným hrdinkám. Zcela pasivní, ostýchavá, bázlivá a vystrašená bytost, na jejíž (ne)přístup si člověk musí zvyknout. Pokud se mu to podaří, může se nechat strhnout příběhem a jejíma očima sledovat veliké dění na malém prostranství Mansfieldského panství a osudy jeho obyvatel. Chudáka Fanny všichni přehlížejí i ignorují, k čemuž musím přistoupit i sám, neboť kouzlo této knihy spočívá především v ostatních postavách. S výjimkou slabší hlavní hrdinky však román nabízí všechno, pro co je Jane tolik ceněná. Všudypřítomná ostrá ironie, trefování se do vyšší společnosti a jejích neduhů, skvěle vykreslené postavy a postavičky odpovídající až karikatuře, i zápletka vcelku zábavná a čtivá. Nechybí ani dopisy nebo typicky rychlé uzavření příběhu.

Pokud jsem naznačil sílu ostatních postav, dovolím si zmínit některé z nich. Ačkoli je to role malá, zaujala mě postava strýčka sira Thomase, k němuž jsem pocítil úctu, jakkoli fiktivní postavou byl. Charakterově čistému, leč pomýleně zamilovanému, Edmundovi kontruje morálně pokřivená sourozenecká dvojice Crawfordových, přestože Henry ukazoval snahu být lepším. Ironizujícími postavami jsou pak tetička Bertramová, dáma línější než já sám, a tetička Norrisová, což je ženská, kterou musí člověk nenávidět a přitom se při jejích výstupech při nejmenším usmívat. Druhou zmíněnou pak doplňoval prostoduchý bonviván Yates. Ne, Mansfieldské panství mě opravdu bavilo, i když hlavní hrdinka byla prakticky jen sloupem, kolem kterého se vše ostatní dělo.

V posledku si dovolím malé zamyšlení, neboť jsem nerozřešil záhadu - při návštěvě Sothertonu měl Edmund zůstat doma s matinkou, ale z nějakého důvodu se pak z ničeho nic objevil na zámku, ačkoli jsem nenašel ani zpětně, jak se mu to povedlo. Druhou, ač menší záhadou je mi postava strýčka sira Thomase Bertrama. Charakterově vyspělá; povahově přísná, ale nikoli puritánská; přemýšlivý a spravedlivý, ale zároveň smířlivý. Svým způsobem dokonalý gentleman, který by mohl být vzorem. Zajímalo by mě, kdo byl pro Austenovou inspirací.

Erezka
19.10.2018

Mám ráda knihy Jane Austenové. Snažím se jimi teď probrat všemi. Mansfieldské panství je zatím nejslabší. Popis dobového chování a charakterů je jako vždy perfektní, ale ať jsem se snažila sebevíc, hlavní hrdinku jsem až do konce knihy nesnášela. Navíc mi přijde, že když to začalo být zajímavé, kniha skončila.

Padfoot
17.09.2018

Podle spousty lidí je tohle nejslabší Austenka. A může být... Nejslabší Austenka je stále dost vysoká laťka. Je pravda, že jsou tu možná méně výrazné postavy. Fanny sama je občas otravně křehká a bez sebevědomí, ale i tak ji člověk musí mít nakonec rád.
Oproti jiným románům je tu ale víc takového toho "Austenovského humoru". Narážky na společnost, na sňatky kvůli majetku, tetičky Bertramová a Norrisová, které jsou jak z komiksu… a ten krásnej viktoriánskej sarkasmus, kterej u jinýho autora neznám. Víc než z jiných děl tu na mě vystrkuje čupřinu sama autorka, její pohled na svět a na společenské normy, které jí byly mnohdy k smíchu.

Sjuzz
06.09.2018

Po knihe Jane Eyreová, ktorá má svoje miesto medzi mojimi NAJ knihami som sa vrhla na autorku Jane Austen (pre mňa bohužiaľ) s veľkými očakávaniami.
Áno, knihy sú si veľmi podobné, ale aj naopak veľmi vzdialené. Kým Janu Eyrovú som nevedela prestať čítať, diela Austenovej som nevedela dočítať.
Príbehy sú krásne a romantické to nemôžem poprieť. Vadili mi najviac zo všetkého príliš dlhé vety, pri ktorých som sa strácala už na začiatku. Opisovanie vlastností postáv tak časté, až ma to nudilo. Aj charaktery niektorých postáv by som v reálnom živote radšej stretnúť nechcela.

Lessana
01.09.2018

Už viackrát sa mi stalo, že som pri čítaní nadobudla presvedčenie, že slovenský preklad nebol učinený z originálu (v tomto prípade z angličtiny), ale z češtiny. Čo by, pri troche zhovievavosti, nemusel byť problém, keby to bol preklad dobrý. Ale mne ako milovníčke spisovnej slovenčiny i spisovnej češtiny občas tzv. kole oči, keď vidím všetky tie prebraté väzby a slová... Slovom, uberá to na kvalite zážitku z čítania.
Príbeh ma ale zaujal, s postavou Fanny som sa v mnohom stotožnila a držala som jej palce. Ide o klasické rozprávanie z dielne J. Austenovej o zháňaní dobrej partie, o ľuďoch s charakterom i tých bez neho, o prajných i vypočítavých príbuzných... No vždy s poznaním života, dôsledkov výchovy, pováh a reakcií ľudí. A vždy s dobrým koncom, vždy s naplnením čitateľových očakávaní.

Elen telemna
19.08.2018

Knížka mě jazykově velmi obohatila a dokázala mě spolehlivě přenést do kultury 18.století. V tomto ohledu je Jane Austenová opravdu jedinečná. Zdvořilé konverzace, spousta ironie a celkové prostředí si mě ihned získaly. Přesto mě však některé věci opravdu udivily a překvapily:
-Hlavní hrdinka. Fanny není jen tak obyčejnou hlavní hrdinkou. S hlavní postavou jejího charakteru, její povahy a způsobu myšlení jsem se ještě nesetkala. Přesto mi její plachost a jemnost nevadila. Bylo zajímavé sledovat svět z úplně jiného pohledu.
-Děj. Co se samotného děje týče, tak se v knize nedělovlastně skoro nic. Celý příběh byl založen jen na rozhovorech, obyčejných událostech a vývoji hlavní hrdinky. Moc mi to nevadilo, ale v některých chvílích bych opravdu ocenila, kdyby se tam alespoň něco málo stalo...
-Henry Crawford. Henry na mě zapůsobil asi nejvíce. Jeho dokonale vystižený a propracovaný charakter i se všemi důsledky jeho výchovy a povahy mě ohromily. A jeho proměna na konci... Autorka si s ním opravdu vyhrála.
-Konec. Konec na mě působil velmi urychleně. Styl, že v poslední kapitole se dozvíte všechno jako fakta a skutečnosti, mně zrovna moc nesedí...

Celkově jsem s knihou spokojená, hodně mi přinesla, ale je taková... jiná. Musíte prostě počítat s tím, že si přečtete něco, co má obrovskou literární hodnotu, spolehlivě vám to ukáže dřívější kulturu a setkáte se s dokonale vypracovanými charaktery postav, které se během příběhu různě vyvíjejí a mění, avšak strhující děj či nějaké napětí se zde skutečně vyskytovat nebude...

MinaHawke
30.07.2018

Knihy od Jane mám ráda, líbí se mi její styl psaní. Sice to není má nejoblíbenější kniha od ní, ale i tak se mi líbila.

pip11
10.06.2018

Moc pěkná kniha. Příběh je poklidný a až ke konci dostane spád. Nevinná, křehká a čistá Fanny a srdečný Edmund který ji ochraňuje. Můj oblíbenec sir Thomas - morální ale laskavý, dobrého srdce a jako druhý po Edmundovi nevlídnější k Fanny i když nebyla jeho krev. Celé to bylo příjemné čtení a mohu doporučit.

Tylinka
12.02.2018

Nedočteno, knihu jsem musela odložit, opravdu nezáživné a zdlouhavé.

Eeli
07.01.2018

Tento román se nečte snadno. Je přesycen plytkými dialogy a děj je nezáživný. Na druhou stranu je velkým přínosem, že se lze blíže seznámit se smýšlením tehdejší doby. Můžeme si udělat obrázek o tom, co bylo v popředí zájmů společnosti, jaké bylo postavení žen včetně nároků na ně, jak byl tráven volný čas, co bylo chápáno jako společenský poklesek (zejména ve srovnání s dnešními normami) apod. Toto vše je však vykoupeno celkovou nečtivostí příběhu.

MerryA
29.09.2017

Miluju Jane Austenovou bezmezně, a proto jsem se donutila Mansfield dočíst až do konce. Nakonec to nebylo tak nezáživné, jak se mi ze začátku zdálo. Přesto se mi ale děj vlekl, a když se něco konečně stalo, to "něco" bylo vlastně spíš nic. Ještě tak nejzajímavější pro mě byly proměny Henryho Crawforda. Taky se umím částečně sžít s Fanny - vím, co to je neumět někomu DLOUHOU dobu vyznat lásku.

Pro mě nejslabší Austenová. Přesto převyšuje většinu romantických příběhů dnešních autorek.

LMFantasy
28.09.2017

Pre mňa jeden z najnezáživnejších románov od J. Astenovej a to som jej verná fanúšička. Teraz som prikúpila Emmu, tak snáď nesklame.

Elerrina
31.07.2017

Málo známý a zpravidla nedostatečně pochopený román královny romantických dramat, přesto patří k jejím nejlepším.
Hlavní hrdinka Fanny je pasivní, pokorná, jemná, nevýbojná a citlivá (tedy přesně taková, jaká tehdy skutečně většina dívek byla). Je těžké se s ní ztotožnit, protože dnes už si nedokážeme představit, jaké to je, žít v tak závislém a nesvéprávném postavení, v jakém ona byla. Přesto si zaslouží naše sympatie, pokud pochopíme, že její síla je skrytá hluboko pod navenek podřizujícím se povrchem. Fanny je ze všech austenovských hrdinek vystavena největším zkouškám a ponížením, často trpí, přesto nikdy neustoupí z toho, co považuje za správné.
Téměř dvě třetiny tohoto obsáhlého příběhu je Fanny jen pozorovatelkou každodenního života v sídle svých bohatých urozených příbuzných, je však pozorovatelkou velmi bystrou, a to jí dává schopnost odhalit důvody jednání ostatních lidí. Sama nesmí dát najevo své city, pocity a záměry ostatních však pro ni nejsou žádným tajemstvím. Když se najednou nechtěně dostane do centra dění, jsou jí právě tyto nabyté vědomosti o skutečné povaze nechtěného nápadníka jedinou oporou, jak čelit nekompromisnímu nátlaku rodiny, které dluží svoji vděčnost. Zkrušující události se na ni valí jedna za druhou a i její pevné odhodlání začíná nakonec povolovat. Jsme ale naštěstí v austenovském světě, kde se zhýralost na poslední chvíli odkryje ve své pravé podobě a pevný charakter může po všech trpkých zkouškách slavit vítězství :-)
Úžasný román, který ale vyžaduje trpělivost a pochopení pro to, že většina mezilidských dramat se napřed odehrává zdlouhavě a skrytě pod povrchem, než vybublají a naplno zasáhnou. A také uvědomění, že hrdinství může mít mnoho podob, včetně té, která spočívá v udržení si vlastní sebeúcty při každodenním čelení nepříjemným okolnostem.

Audrina
27.12.2016

Další klasická Austenovka. Obecně nejsem zas takový fanda Austenové, ale čas od času si nějaký ten její příběh ráda přečtu. V Mansfieldském panství mi trochu lezla na nervy samotná Fanny. Nemastná, neslaná, občas bych ji nejradši profackovala aby se probrala z té své hloupé naivity. Vlastnosti typické pro hrdinky podobných románů, pro Austenovou však dost nezvyklá.

roso.mak
12.11.2016

Fanny má svatou trpělivost, i když jako schovanka bez vindry, pardon, bez šilinku, si asi nemohla moc vyskakovat. Nicméně, té knize chybí odpich, potřebovala by být asi tak o třetinu tenčí. Jinak příběh se mi líbil, kdo chce přečíst něco dalšího od Austenové po PP, doporučuji.

A propos, konečně vím, po kom je pojmenovaná FIlchova kočka:-)

kklepkaa
17.09.2016

Zcela upřímně jsem se tři čtvrtě knihy nudila. Nepamatuji si, že bych v nějaké z knih Austen četla tolik nudných dialogů. Ani jedna z postav mi vyloženě nepřirostla k srdci. Možná až na Williama, který vůbec nedostal prostor. Fanny mě svojí uťáplostí vyloženě rozčilovala. Nejednou jsem si vzpomněla na okouzlující Lizy. Rozhodně řadím mezi slabší díla Austen.

fereny
25.08.2016

Krásná kniha. První polovinu jsem si užívala popisu situací, krajin i doby, kterou mám ráda. Užívala jsem si i rozhovory hrdinů, mám dojem, že je jich zde více, než v ostatních knihách. Druhou polovinu jsem už byla napjatá, jak věci dopadnou a zda je šance, že by mohly dopadnout podle mého přání, v což jsem chvíli ani nedoufala. S Fanny jsem uměla soucítit, její křehká postava a dobré srdíčko na mě působilo mile. Knihu rozhodně stavím nad Rozum a cit, který mě od autorky zaujal téměř nejméně.

Vercutka
12.08.2016

Kniha mě chytla asi tak od poloviny. Něco ten příběh v sobě musí mít, protože se mi kniha četla špatně , ale přesto jsem jí dočetla do konce. Nejvíc se mi líbilo vykreslení hlavních postav. Jinak mi chybělo, že autorka nedala větší prostor Fanny a její lásce.

Aingeal
28.05.2016

Hlavní hrdinka opravdu neodpovídá třeba charakteru Lizzy Bennetové, na druhou stranu mi svým způsobem byla sympatická a dokázala jsem ji pochopit. Zápletka byla velmi zajímavá, charaktery postav opět mistrně zpracované... a konec? Klasicky austenovský :). Moc doporučuji k přečtení!

TaLu
06.05.2016

S trochou překvapení jsem si přečetla komentáře. Právě jsem knihu dočetla a moc jsem si její čtení užila. Ale je pravda, že hlavní hrdinka je z těch, se kterými se jako čtenáři máme problém ztotožnit - to není jen o jiné době ( protože emoce jsou si podobné v každé době), ale zřejmě o tom, že poněkud nevýrazná, milá a poddajná hrdinka nevzbuzuje tolik odezvy, jako je tomu u hrdinek silných, bojujících a vítězících. Přesto jsem po dočtení knihy vzala okamžitě do ruky další román od autorky a určitě se vrátím i k jejímu románu Pýcha a předsudek, který jsem přečetla před mnoha lety.
Proč? Nu...protože - Jane Austen píše způsobem, jež nezestárne, své hrdiny provádí situacemi, které jsou sice na hony vzdálené současnému přetechnizovanému světu, ale je v nich něco, co se dotýká něčeho velmi vzácného v nás samých.
Zajímalo by mne, jak by spisovatelka vnímala dnešní dobu - chci věřit, že by její hrdinky vstaly čas od času od počítače ( místo od vyšívání) a bojovaly za lepší vztahy a život svých blízkých a nevzdávaly se naděje na pravdivou lásku.
A nemohu než doporučit, vždyť její hraní se slovy je prostě naprosto úžasné : " Návštěva podle obecného soudu proběhla příjemně, jelikož mezi přítomnými byl vyvážený počet těch, kdo se rádi vypovídali, a těch, kdo raději poslouchali" ....naslouchejme tedy :o)

haWranka
14.04.2016

Tahle knížka pro mě byla trochu oříšek. Ještě než jsem ji četla, viděla jsem dvě filmová zpracování. Příšernou verzi z roku 2007 a moc milý film z roku 1999. U obojí jsem však měla tušení, že to ta Austenová napsala jinak. Podezření se mi potvrdilo! Na rozdíl od filmů je v knihách Fanny velice "slabá", tichá, uťápnutá. Možná je to i tím, že je vlastně jen na pozadí příběhu. Přišla mi jako vedlejší postava, která nějakým způsobem propojuje mozaiku životních osudů členů její rodiny a přátel. Ve výsledku mě pak zajímali všichni ostatní, jen samotná Fanny mi byla víceméně ukradená. A to je pro mě tím matoucím faktorem. Ve všech ostatních knihách od Austenové jsem si hlavní hrdinky zamilovala a dýchala s nimi, tady ne. Nejsem si jistá, jestli jsem s tím spokojená... Možná při příštím čtení.

DarkLady
04.03.2016

K této knize jsem si dovolila napsat místo komentáře spíše článek...

Milované, nenáviděné. Když tak brouzdám po netu a čtu si různé komentáře, názory a recenze, mám chuť se pustit do polemiky se zažitým hodnocením „miluji – nesnáším“. Nehodlám se tu presentovat za všeználka, jen prosím o trochu otevřenosti a pochopení pro poněkud nezvyklý názor.

Ani v nejmenším netuším, jak ke knihám přistupujete vy, mně osobně je to zcela upřímně fuk a tato esej nemá za cíl činit komukoliv kázání. Já jsem si ale, před čtením staré literatury, stanovila určitý obřad. Nastuduji si životopis autora, nastuduji si reálie jeho doby, nastuduji si politickou, sociální a kdoví jakou ještě situaci, pokusím se zjistit víc k okolnostem vzniku samotného díla. Nejednou jsem díky této přípravě měla pocit, jako kdybych z toho díla potom dostala víc než čtenář, který k dílu přistupuje jen jako k další knize v pořadí. A zrovna u Mansfieldského panství mě svrbí prsty. Aktuálně je světové čtenářstvo rozděleno na dva tábory. Jeden na knihu nedá dopustit, druhý jí nemůže přijít na jméno. Já tvořím patrně jakýsi třetí tábor: mám neodbytný pocit, jako kdybychom celou dobu něco neustále přehlíželi.

Pojďte, zvu vás k diskusi, zda to není ještě trochu jinak, než jak se doposud smýšlí.
Jak tu knihu chápete? Jako klasickou příběhovou linku, kdy máme hlavní hrdinku (jakkoliv nesnesitelnou, to tu teď neřešme), máme tu značně společensky květnaté okolí a příběh, který se vine od jakéhosi A až k podobně pomyslnému Z? Budu troufalá: opravdu vám nepřišlo celou tu dobu divné, jak je hlavní hrdinka až nepřirozeně morální a dokonalá? A mohou zastánci jednoho tábora právem tvrdit, že se v knize „nic neděje a děj se vleče“ případně že je „nevyvážený“? Těch otázek je spousta. Zmiňuji jen dvě nejkřiklavější, abych alespoň částečně ukázala, že nic nemusí být tak, jak se na první pohled může jevit. Austen byla skvělá spisovatelka. V tom snad panuje pravá shoda rajská. A teď by najednou měla napsat knihu tak začátečnicky nevyváženou? Poslyšte, budu arogantní a prohlásím, že jste se všichni mýlili!

Co když Austen chtěla vytvořit – nebo alespoň se o to pokusit – cosi, co se v pozdějším vývoji literatury začalo šuplíkovat jako sociálně-kritický román? Máme první půli století devatenáctého a už samo čtení jejích románů nám s každou stránkou staví před oči, jak moc byla tehdejší společnost „mravně spořádaná“. Ne, opravdu nehodlám rozebírat zkostnatělost morálky tehdejší doby, jednak ono to do sebe přece jen něco mělo, zvlášť v porovnání s dnešním světem, a jednak to není účelem článku. Mám na mysli spíš takový ten zažitý odpor k novotám. Pro ženu asi nebylo zrovna snadné prosadit se na poli literárním a na mě to působí, že i spisovatelka na svou dobu úspěšná, mohla mít s novotářstvím značný problém. Dejme tomu, že by Austen chtěla poukázat na nějaký nešvar ve společnosti a chtěla ho popsat poněkud jinak než jen svojí proslulou ironií, protože nechtěla, aby se tomu čtenářstvo jen zasmálo a víc nad tím nepřemýšlelo. Takže se rozhodla, že tak trochu nabourá zažitý způsob tvorby románů, ale ne zase moc, aby jí to tehdejší společnost neměla spíše za zlé. Experimentální tvorba ala Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho byla přeci jen doménou mužů. Feministická rovnoprávnost byla v té době spíše sprostým slovem, řekla bych.

Zkusme si představit, že tento román nemá mít žádného hlavního hrdinu a zkusme si představit, že nemá mít to, čemu se obecně rozumí pod pojmem příběh. Že tam ta dokonalost-sama-hlavní-hrdinka přeci jen je, a že tam je i jakési a-byla-svatba, to přikládám na vrub autorskému záměru. Chápejte mě správně – razím teorii, že Austen se rozhodla dějovou linku poněkud rozvolnit a hlavní hrdinka má být pouze jakýmsi pevně daným orientačním bodem, který má čtenáře provádět po jednotlivých obrazech či scénách a to k tomu konci, aby tím zřetelněji vynikly jejich rozdíly. Nepřijde vám, že celá konstrukce románu najednou dává poněkud jiný smysl?

AnnieBarming
24.09.2015

Já nevím...První věc, která mi vadila, byla hlavní hrdinka, která mi prostě k srdci nijak nepřirostla. Místo ní jsem tedy téměř po celou dobu fandila slečně Crawfordové, která byla značně živější a zábavnější, byť možná ne tolik morální. V knize mi jako taková potvora nepřipadala, ve filmu (viděla jsem ten z roku 1999) už ano. Na rozdíl od Pýchy a předsudku, kde byla většina postav alespoň trochu sympatických, tady o takové postavy byla nouze. Pro mě zatím nejslabší kniha od Austenové.

Lenu04
09.09.2015

Kniha se mi až tolik nelíbila jako jiné knihy od Jane Austen. Začátek mi přišel pomalý, druhá půlka knihy je mnohem lepší, i když konec byl zase příliš zrychlený. Hlavní hrdinka Fanny mi přišla příliš plachá a moc morální. Hezky je popsán vztah Fanny a jejího bratra Williama - myslím, že tam Jane Austen popisuje svůj vztah k bratrovi Charlesovi, který mimochodem dovezl Jane a její sestře topasový kříž (v knize Fanny dostává od Williama jantarový přívěšek).

Monul.ka
04.09.2015

Tahle kniha od Austenové není oblíbená? Mě se líbila a moc! Ve vlastním žebříčku si ji dávám na stejné místo jako Pýchu a předsudek. Je pravda, že začátek je takový rozvláčný. Pořád jsem čekala, kdy nastane ta hlavní zápletka - kdo s kým (nečetla jsem obsah). Kniha má plynulý a pro některé dost pomalý děj (kromě konce). Řekla bych, že i díky tomu, se podařilo autorce tak skvěle vystihnout charaktery postav. V tom je Austenová úžasná. Ta její "něžná ironie".

Těžko jsem se srovnávala se skutečností, která v té době byla naprosto normální......Od první chvíle jsem prostě odmítala, že by se Fanny mohla zamilovat do vlastního bratrance. Kvůli tomu jsem i trochu doufala, že se z pana Crawforda vyklube něco zajímavějšího...

lenkazelena
19.07.2015

Mansfieldské sídlo nezklamalo, což se od Austinové dalo čekat. Anglická próza? Považuji to za její vrchol!

Pallando
09.02.2015

Četla jsem od Jane Austenové všechno a Mansfieldské panství mi přišlo nejslabší. Myslím, že je to především kvůli hlavní hrdince, která mi nepřirostla k srdci, ve srovnání s hrdinkami autorčiných dalších románů mi přišla až příliš "ušlápnutá". Nicméně i tak kniha podle mne stojí za přečtení, i když na seznámení s tvorbou J. Austenové bych silně doporučila něco jiného.

ivzu77
14.08.2014

KLASIKA, VIKTORIÁNSKÁ ANGLIE - MILUJI A DOPORUČUJI !!!!!

Imor
18.05.2014

Mansfieldské panství - první polovinu jsem tak trochu protrpěla, ale druhou polovinu jsem statečně dočetla. Nic naplat, každému se čte dobře něco jiného.

rusalka123
03.03.2014

Já osobně také nerozumím tomu, proč je Mansfieldské panství nejméně oblíbené... Před ním jsem četla jenom Pýchu a předsudek, ráda si to srovnávám jako nejoblíbenější a nejneoblíbenější knihu Austenové. Mansfield neměl oproti Pýše takový spád, některými rozhovory jsem se prokousávala dost bezmyšlenkovitě. Nicméně stejně mě nezklamal - Příběh byl hezký, i ta roztomilá ironie tam byla (i když někdy možná až moc, ale to je zřejmě pro Austenovou typické).

Postavy mě zaujaly velmi. Nebyly tak líbivé, jako v Pýše a předsudku, ale plastické byly taky hodně.
Fanny byla pravý opak Elizabeth, ale stejně jsem ji měla moc ráda a velmi jsem jí fandila (v tom možná ještě víc, protože o Elizabeth jsem nemusela mít starost, ta narozdíl od Fanny vše bravurně zvládla.:)) Asi mi na ní byla sympatická právě ta plachost, díky které byla velmi originální.
Edmund... No co si budeme povídat, nebyl to žádný romantický pan Darcy, ale já ho přesto měla ráda. Byl hodný, milý, uvážlivý a to musí stačit.:)
No a jinak jsem měla moc ráda Sira Thomase. Nevím, ale já mám asi nějakou zvláštní slabost pro tyhle (nejen) austenovské táty... ;) Přišel mi svým způsobem podobný panu Bennetovi, ten byl taky skvělý.:)

!SPOILER!
Co se mi na Mansfieldu hodně líbilo, bylo to, že nebyl předvídatelný. Ne, já jsem si opravdu nedokázala představit, kde by se na těch pár stránkách, co mi zbývaly do konce, mohl udát nějaký zlom. A přesto tam v anotaci pořád byla ta větička "Fanny dozrává v osobnost, která si i v prostředí sešněrovaném konvencemi dokáže držet svých zásad i ideálů, a proto získá lásku, v niž vlastně neměla doufat...". A ta mě nutila doufat.:) Slečna Crawfordová mi přišla docela sympatická a milá a přestože jsem fandila Fanny, věděla jsem, že pokud to dopadne tak, jak má, tak že mi jí bude líto... Nepřišla mi ani tak hrozně zkažená, jak o ní na konci mluvil Edmund. Aspoň na rozdíl od téměř všech ostatních.

Jak už tu někdo psal, škoda, že nebyl trochu víc rozepsaný konec. Ale na to už si asi budu muset u Austenové také zvyknout...

Pokud to stručně shrnu, Mansfield možná není knížka pro ty největší romantiky, co čekají něco jako Pýchu a předsudek, tý se v tom už nic nevyrovná, ale příběh je to krásný a v mnohém originální.