Emma

19. května

Začátek nebyl nic moc, což je zrovna u Austenové vcelku neobvyklé. Ovšem po začátečních zmatcích okolo Harriet se situace uklidnila a já si dokázala zprvu nesympaticky prudkou a nerozvážnou Emmu konečně oblíbit. Romám je sice o něco horší, než nesmrtelná Pýcha a předsudek, ale stejně čtení určitě doporučuji. Všem, kteří mají rádi uhlazený styl psaní a milostné dějové linky.

15. března

Na začátku mne kniha opravdu bavila. Během čtení jsem se musela asi dvakrát přemluvit, abych ve čtení vůbec pokračovala. Nicméně jsem ráda, že jsem knihu dočetla a to jen proto, že nerada nechávám knihy nedočtené. Nikde žádná akce, žádný prostor pro vlastní předpoklad budoucích událostí - všechno naprosto předvídatelné. Neustále návštěvy, čajíčky, přemítání o tom, kdo koho vlastně miluje.. sáhodlouhé monology či myšlenkové pochody doslova o ničem. Některé postavy tak protivné, až hrůza. Nikdo v ničem nijak extra nevynikal ani nezaujal.. řadím do pomyslné poličky "knihy, které jsem prostě jen tak přečetla" ... Od autorky jsem nečetla všechny knihy, ale tato rozhodně nepatří k vrcholům jejího umění.

3 04. března

Taky milujete romantické příběhy, ve kterých vás hlavní mužský hrdina uchvátí? Já ano, proto jsem si knihy od Jane Austen zamilovala.
Ať už je to rozumný a úžasný pan Knightley, nebo podmanivý a nepřístupný Darcy.
Tyto knihy nejde nemilovat

14. ledna

Na knihu jsem se velice těšila. Stále jsem však očekávala nějakou akci a pořádnou zápletku, ale bohužel nepřicházela. Stále jsem četla o čajíčkách a návštěvách a kdo s kým. Ke konci mi došlo, že už tam nic vzrušujícího nebude.

2 21.12.2018

Většinu knih od Austenové jsem poprvé četla někdy na střední. A od té doby se k nim čas od času vracím. Když mám dost thrillerů a příběhů ze současnosti, vždy sáhnu po staré dobré Austenové. Doporučuji ji všem romantickým duším, které mají rády příběhy ze staré dobré Anglie.

2 10.12.2018

Tahle se mi od Austinové líbila ze všech nejvíce, i když je pravda, že s onou délkou tak úplně nesouhlasím. Zbytečně dlouhé. Ale to nevadí. Postavy jsou jako vždycky zajímavé, skutečné a uvěřitelné. Emmu bychom nazvali emancipovanou, Harriet s dlouhým vedením, Elton dostal co si zasloužil, pana Woodhouse hypochondrem (který mě bavil, to musím uznat), Jane otravně "neutrální", Franka Churchilla potvorou, když takhle využíval ostatní kolem, hlavně Emmu, aby nic neprasklo. Chtěla bych o těch třech posledních napsat více, ale nemůžu, to bych už toho hodně prozradila. Rozhodně to stojí za to. Tím ale nechci tvrdit, že by tam byl někdo vyloženě záporný a zlý! Nikdo není.
Na koho jsem zapomněla? No ano, na tu nejdůležitější postavu - pana Knightleyho. Ten je právě ze všech lidí tam nejkladnější, muž dobrého srdce, zdravého rozumu, čest sama. Takového chlapa bych brala, mám ho dokonce mnohem radši než Darcyho ;)

3 13.11.2018

Emmu jsem poprvé četla na střední škole, tuším. Pamatuji si, že to pro mě bylo snad to nejhorší, co jsem od Jane Austen četla. Říkala jsem si, že teď na to budu třeba pohlížet jinak. Nepohlížím. Snad jediná sympatická postava byl p. Knightley. Hlavní hrdinka si nevidí na špičku nosu, její hypochondrický otec všechny tituluje jako chudinky, jiná osoba mele tak, že je lepší příslušné odstavce přeskakovat atd. Navíc je to všechno tak nějak zbytečně táhlé. Jane Austen mám ráda, ale tohle je utrpení, Emmu už nikdy víc. (Možná zkusím film.)