martina.culik komentáře u knih
(SPOILER) Je to trochu divné, ale jak prohlásila má kamarádka: "Čtu úžasnou knihu. Je o tom, jak někdo vraždí šestileté holčičky."
Přesně takové to ale je - od začátku je trochu jasné, že když se případ týká šestiletých holčiček a hlavní vyšetřovatel má přesně tak starou vnučku, nebude to jen tak - tato snadno předvídatelná spojitost bylo jediné, co mě na knize trochu vadilo.
Jinak jsem knihu hltala, ve vyšetřovacím týmu jsem si našla několik oblíbenců a moc se těším na další případ.
Ačkoli nedávám této knize vysoké hodnocení, chtěla bych alespoň v komentáři ocenit práci autora. Dohledání jmen 86 židovských obětí zcela jistě nebylo snadné a z knihy je znát, kolik těžkostí musel autor při svých rešerších překonávat.
Kniha jako taková se ale nečetla moc dobře. V první třetině jsem se ztrácela ve velkém počtu jmen a údajů, které sice doplňují celkový obraz, ale byla nepřehledná.
Další část knihy, kde byla rozebrána činnost SS Ahnenerbe již byla o mnoho čtivější. A vyvažuje trochu hodnocení, které by jinak z mé strany bylo ještě horší.
Ke knize doporučuji raději hned od počátku přistupovat jako ke studii, aby byl čtenář připraven na velké množství faktických údajů.
První polovina knihy byla dost roztahaná a nijak zvlášť mě nebavila. V druhé polovině se děj pohnul a bylo to mnohem lepší. Hlavní hrdinku jsem si neoblíbila, jelikož mi přišla až moc naivní. Ze mě tedy průměr.
Na to, že se v prvních 2/3 vlastně nic moc nedělo, se mi knížka četla dobře. Chvilku trvalo, než jsem se začetla, ale pak už to šlo ráz na ráz.
Sarah's Scribbles sleduji i na internetu. Baví mě způsob, jakým autorka popisuje běžné situace, se kterými se většinou plně ztotožňuji. Trochu jsem se obávala českého překladu, protože znám originál, ale musím říct, že překlad je velice zdařilý a vystihuje podstatu. Za mě tedy super kniha.
První kniha, kterou jsem od V. Vondrušky četla. Příběh je zajímavý a dobře čtivý.
Velice zajímavý pohled do mysli autistickému chlapce. Knihu jsem přečetla během pár hodin, ale možná by bylo lepší přečíst si vždy jen pár otázek a odpovědí a zamyslet se nad nimi.
Začátek a konec byl fajn, ale prostředek by se dal vyplnit o něco záživněji.
Knihu jsem přečetla doslova během pár dní - děj byl nabitý od začátku do konce. Už se těším až si přečtu další knihu s Kim Stoneovou.
Zajímavě vystavěná kniha - vyprávění ve vyprávění ve vyprávění jsem četla poprvé. Podle názvu jsem čekala trošku něco jiného (nadpřirozeného), ale zklamaná jsem rozhodně nebyla.
Konečně jsem se dozvěděla, jak to všechno začalo. Kniha se četla skoro sama. Vždy když už jsem si myslela, že si chvilku oddechnu společně s postavami z knihy semlelo se něco dalšího. Kniha mě bavila možná ještě o něco více než ostatní ze série Labyrintu.
Autorčin styl psaní se mi moc líbí - sice jsem Alexandřino tajemství tušila delší dobu před koncem, ale všechny detaily jsem rozhodně neuhádla. V sérii se chystám pokračovat, abych věděla, jak se budou vyvíjet osudy postav (i když nějaké povědomí už mám, jelikož jsem nevědomky přečetla dříve Andělíčkářku a Kazatele).
Dlouho jsem se chystala přečíst, jak to vlastně s Petrem Panem, Wendy a Zemí Nezemí bylo. Tato kniha mi k tomu dala příležitost. Styl psaní autora se snaží vtáhnout čtenáře/dítě do děje a poměrně dobře se mu to daří. Zajímalo by mě i znění původní divadelní hry, podle které byla kniha později sepsána.
Všechny knihy o Loutkáři a Aleně se mi moc líbily - zajímavý je i pohled na tehdejší lékařskou vědu a její studium (ukázka z tehdejší závěrečné práce studenta naznačuje, že si autor udělal důkladné rešerše.
Tak nějak jsem od knihy asi čekala víc nebo trochu něco jiného. Nevím. Ačkoli se jedná o první díl série, čtenář i hlavní hrdina je vhozen přímo do řeky, protože tak se naučí plavat nejlépe. U mě to ale nefungovalo a v mnoha situacích jsem si nebyla jistá, co se vlastně děje. Hlavní hrdina se s tím popral o trochu lépe, ale přesto je tu mnoho nevyřčeného a nejasného. Na druhou stranu mě ale bavil humor, kterého v knize není pomálu.
Myslela jsem, že bude kniha vtipná, ale přišla mi spíše hloupá.
Se synovcem čteme a rozsvěcíme baterku pořád dokola. Předpokládám, že to svědčí o tom, že je kniha pro děti opravdu více než vhodná,
Spojení Sherlocka Holmese a Jacka Rozparovače mě opravdu zajímalo a vůbec mě nezklamalo. Kniha je psána podobným stylem jako klasické doylovky a toho si na autorce cením.
Jediné, co mě na této knize mrzí je, že jsem ji četla jako první ze série o Erice a Patrikovi a tím pádem vím, jak to s nimi dopadne, když budu číst předchozí díly. Jinak ale byla kniha skvělá.
Jak vidí svět kolem sebe během války slepá dívka z Francie?
Jak jsou během války vychovávání chlapci v německých prestižních školách?
A co se stane, když se tyto dvě postavy nakonec setkají?