martina.culik komentáře u knih
Byla to první kniha ze série Stopy hrůzy, kterou jsem četla. Ty od R. L. Stinea se mi líbil asi nejvíc, i když jsem raději střídala autory, protože každý psal své příběhy dost podobně. Byly to takové jedno-dvoudenní oddychovky.
Začala jsem číst asi v šesté třídě a knihu jsem odložila, když jsem byla asi v polovině, protože mě nebavila. Zhruba po roce jsem se k ní vrátila, začala znovu od začátku a najednou jsem byla s ostatními na ostrově a hltala jsem každou další stránku. Nakonec se mi tedy kniha moc líbila.
Toto je moje srdcovka. Tři koťátka jsem milovala. Mám vyzkoušeno, že kniha baví i dnešní děti.
Mám pocit, že asi tak půl roku po přečtení této knihy jsem si každé jméno snažila přeříkat i pozpátku. Škoda, že Anitram nefungovalo stejně jako u Aknazuz.
Většinu básniček si pamatuji dodnes a už je umí i můj 3letý synovec. Někdy si je čtu jen tak, protože mě prostě pořád baví.
Podle mě se jedná o první interaktivní knihu - jako malá jsem zvonila na zvonek, zhasínala světlo a moc mě to bavilo. Kniha se u nás četla nám a teď už baví další generaci.
Tato knížka je úplně první z těch, co jsem si přečetla sama a měla jsem ji moc ráda. Dětem se očividně líbí, jelikož můj synovec si ji nechává také číst pořád dokola.