martina.culik komentáře u knih
Bídníci mě bavili ještě více než Chrám Matky Boží - jedinou muškou na kráse jsou pro mě sáhodlouhé popisy (historické i místopisné) - mám pocit, že s takovýmto popisem pařížských kanálů by tam mohl čtenář rovnou dělat průvodce. Děj samotný a postavy jsou ale dobře vystavěné a já si mnohé z nich velice záhy oblíbila.
Polovinu balad z Kytice jsem uměla jeden čas nazpaměť, protože mě baví. A i Erbenovy pohádky mají co do sebe.
Navzdory kladnému hodnocení zde na databázi jsem měla s knihou dost problém. Přišla mi chaotická, pletly se mi postavy a celkově mě kniha nijak neoslovila a zanechala ve mně pouze zmatek a rozčarování.
Měla jsem období, kdy se mi Coelho líbil a v tomto období jsem četla i Veronika se rozhodla zemřít, A ačkoli se hlavní hrdinka (jak název napovídá) rozhodla zemřít, doufala jsem, že to nějak zvládne.
Teprve když jsem si přečetla Máj v dospělosti, došly mi některé souvislosti, které jsem na gymplu úplně nedocenila.
Mrazilo mě (a ne jednou), když jsem se dostala k některým scénám...
Sbírka milostných příběhů:
" Můj nejdražší Harry. Nenávidím tě, nenávidím tě, nenávidím tě. Tvoje milující Edna."
Přečetla jsem, odložila a hned jsem věděla, že k téhle knize se určitě nevrátím. Mě Gulliverovo putování opravdu moc nebavilo, i když ani nejsem schopná říct proč vlastně.
Fulgum prostě umí podat i úplně nejbanálnější věci tak, že člověka pobaví. A mě to baví.
Knihy citátů se obecně nečtou na jeden zátah jako beletrie, ale tahle kniha je výjimkou. Alespoň pro mě. Moc mě bavila a spoustu citátů jsem si z ní vypisovala, než jsem zjistila, že bude jednodušší si knihu pořídit komplet.
Čarodějky na cestách jsou jedinou knihou z Úžasné Zeměplochy, kterou jsem četla a musím říct, že ačkoli mám fantasy obecně docela ráda, tak mě tato kniha moc nezaujala. Ano čarodějky byly chvílemi vtipné, ale zase na natolik, aby mě to udrželo u knihy přikovanou, jak mám ráda. Možná někdy zkusím ještě nějakou jinou knihu z této série, ale nevím nevím.
U téhle knihy si ráda odpočinu, protože je to takové milé a vtipné a nad spoustou věcí se člověk může i pořádně zamyslet (když bude chtít).
Nejdříve jsem četla a pak jsem i viděla v divadle výborné představení, kde onoho sluhu ztvárnil Miroslav Donutil. Celé divadlo jsem se smála a moc si to užívala. Některá dramata (jsou-li zpracována klasicky, alespoň tedy pro mě) je skoro lepší vidět v divadle, než si je číst. Koneckonců jsou to hry.
Čekala jsem asi trochu něco víc. Kniha na mě byla moc rozvláčná.
Knihu jsem četla dávno před tím, než byl natočen film a jsem tomu ráda. Asi bych čekala něco jiného, kdyby tomu bylo naopak. Takhle jsem si při čtení mohla vychutnat skvělou atmosféru na cestě tam a zase zpátky.
Knihu jsem četla v rámci povinné školní četby a rozšířila mi obzory, co se evropských pověstí týče. Když jsem potom na knihu narazila v antikvariátu neváhala jsem a koupila si ji.
Knihu jsem si půjčila v knihovně a byla ve slovenštině, takže kromě upírského zážitku jsem k tomu měla i jeden jazykový. Před čtením této knihy je podle mě dobré pokusit se oprostit od představ, které všichni máme z filmových zpracování, protože potom je zážitek mnohem lepší a kniha si to určitě zaslouží.
Je to klasika, ale mám pocit, že kdybych důvěrně neznala Ratibořice a Babičino údolí, kde se dej odehrává, tak by mě to moc nebavilo.
Romány od Kinga mám velice ráda a patří k mým oblíbeným autorům, ale jeho povídky mě až na pár výjimek vůbec neoslovují. Přijdou mi takové nedokončené, vytržené z kontextu. Nevím. Raději se budu držet románů a vyhýbat se sbírkám povídek.