Babička
kniha od: Božena Němcová
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/253/bmid_babicka-KqZ-253.jpg
3.6
3931
Babička je nejznámějším dílem Boženy Němcové. Jedná se o novelu, kterou psala v době, kdy jí umíral syn. Autorka zde zachycuje dění na venkově se všemi zvyky. Nejslavnější klasické dílo spisovatelky Boženy Němcové není třeba dlouze představovat. Malebný příběh z venkova 19. století nám vypráví o životě a hodnotách prostých lidí i vrchnosti. Kdo by mohl zapomenout na babičku a její nejoblíbenější vnučku Barunku, paní kněžnu a její schovanku Hortensii či Viktorku a černého vojáka... celý text
Komentáře (584)
Komentáře 584 Recenze 4
Taky mám vydání s krásnými Kašparovými ilustracemi, ale to moc nepomáhá. Pro mne tahle kniha, oproti jiným autorčiným počinům, kouzlo nemá.
Knihu Babička mám s nádhernými ilustracemi. Nádherný je film s Libuškou Šafránkovou :)
Babičku jsem četla po mnoha letech díky tomu, že si o ní budeme povídat v čtenářském klubu. Trochu mi dělal problém použitý jazyk, ale to k tomu patří. Naopak je tam krásně popsaná pokora a úcta dětí k dospělým, obyčejný život, ale i to, jak si lidé dokáží vážit maličkostí.
Je to klasické dílo, které zná snad každý Čech.
Mě osobně však babička vůbec nebavila. Četla jsem to jenom kvůli tomu, že jsem to měla jako knihu k maturitě.
Poslouchala jsem babičku už jako malá na audioknize, kde byla celá načtená. Tato kniha je pěkná, líbí se mi její bohatá čeština. Nikdy jsem asi s porozuměním problém neměla. Samozřejmě je to klasika a povinná četba by to nejspíš být měla, protože moji spolužáci pomalu ani neví, kdo je Němcová...
Jako student jsem Babičku nečetl, protože mě to vůbec nebavilo. Teď jsem si to přečetl v dospělém věku. Jsem rád, že jsem to přečetl, ale pořád se divím, proč nám to někdo nutil jako povinnou četbu. Největším překvapením pro mě bylo, že kniha vlastně nemá žádný souvislý děj. Podtitul je Obrazy z venkovského života a takové literární obrazy to opravdu jsou. Jinak obdivuji bohatý a zajímavý styl psaní Němcové a kdybych žil v devatenáctém století, určitě bych byl nadšen ... dneska ani moc ne
Romantický příběh jehož součástí chcete v danou chvíli být. Krásná zajímavá čeština, ačkoli přiznám se, že některým slovům, či větám, jsem vlastně jen těžce rozuměla.
Není vhodné pro děti. V dnešní době bych jim to rozhodně nedával jako povinnou četbu- jen si řeknou, že tak nudné knížky jsou všechny a přestanou číst úplně.
I tak- přelomové dílo na svou dobu.
Kdo by neznal Babičku od B. Němcové. Je to idilické dílo, které se dobře čte. Odvede človeka od reality života. Vše tam bylo tak krásně, že tomu dnes věří málokdo.
Dojemný příběh o babičce, která často rozumovala a radila. Tím mě opravdu několikrát naštvala.
Klidný příběh bez děje z českého idylického vesnického prostředí.
Obdivuji autorku, že se ji i přes nepřízeň tehdejší doby, povedlo napsat toto dílo.
Líbilo se mi to, hlavně ty části s myslivcem a zvířátky. Mám hodně ráda knížky, ve kterých nejsou technologie, ani první auta, takže mě Babička potěšila. Někde veprostřed jsem měla krizi, protože to bylo nudné, ale pak jsem byla nemocná a strašně jsem se v posteli nudila, takže jsem se přes to prokousala a pak už to bylo v pohodě. Přišla mi hodně smutná část, kde jeden z psů zakousl ty housátka nebo káčátka nebo kuřátka nebo co to bylo.
Babička je mimořádné dílo, které se v poslední době bohužel stalo zástupným symbolem maturitní četby. Skoro v každém rozhovoru, který se maturitní četby týká, se Babička vyskytuje. Často o ní mluví lidé, kteří ji nikdy nečetli, ale už se pro ně stala již zmiňovaným symbolem. Dalo by se s trochou nadsázky říct, že se stalo mezi čtenáři módou Babičku zavrhovat.
Přitom si vlastně nevybavuju, že by mi za celá studia Babičku ve škole někdo nutil. Byla jednou z možností, stejně jako množství jiných knih. Jistě, může jít o mou generalizaci, přesto je škoda, že ve veřejném prostoru (ale i v té škole) málokdo najde odvahu, aby se na text Babičky podíval s chutí a se snahou lidem představit tento text jako kompozičně promyšlený a moderní. Když totiž člověk pozná literární, filozofický i historický kontext, vyvstane mu před očima text silný, autorsky přímo jedinečný.
Obzvláště doporučuju k přečtení zevrubný doslov v edici Česká knižnice, který osvětlí mnohé nejasnosti a vyvrátí ledasjaké legendy, které se s Babičkou pojí (například ta, že jde o bezprostřední reakci na smrt syna apod.).
Po mnoha letech jsem si přečetl znovu tuhle knihu. Dneska už mám na to jiný náhled než kdysi. Jsem rád, že jsem se ke knize dostal znovu v letech starších, kdy už umím pochopit, že to takhle prostě chodilo a bylo. Proto dávám plný počet bodů a chci zkusit další knihy autorky a uvidím.
Dílo, které svou jemností popisu nádherného dětství chytne za srdíčko snad každého. Já nejsem vyjímka. Když si uvědomím, že tuto nádhernou , romantickou a zasněnou knihu psala paní Němcová v době, kdy ji zemřel milovaný syn, tak s úctou smekám. Babiččinonúdolí mám prochozené křížem krážem, jak v lednu, po zamrzlých cestičkách, tak v době rozpukajícího jara a l ta nádherná příroda mi sama ukazujeme kudy chodila Barunka ...Jen škoda, že už tam nemohu jít se svoji babičkou, schoulit se jí na lavičce u splavu do náruči a jen tak mlčet ...paní Němcová tady rozhodně ukázala, jak silná to byla žena ..
Babičku jsme měli jako povinnou četbu v páté třídě a asi bude zbytečné zmiňovat pochopitelný fakt, že nikoho z jedenactiletych školáků nenadchla. A ani nemohla - v tom věku jsme jen těžko mohli porozumět poněkud zastaralému jazyku, kterým paní Němcová psala, ani době, v níž se příběh odehrával. Ale kdyz jsem po této knize sáhla po více než třiceti letech, přečetla jsem ji během několika dní. Freska venkovského života rodiny Proskovych měla svůj nesporný půvab, podobně jako dnes už zapomenuté tradice a náboženské poutě. To samozřejmě neznamená, že si onu dobu idealizuji.
Knihu jsem půjčila v knihovně pro dceru, která ji dostala v osmé třídě jako povinnou četbu. Rozhodla jsem se tedy, že budu solidární a přečtu ji taky, protože, světe div se, jsem dospěla do středního věku, aniž bych tento text kdy otevřela.
Babičce nelze upřít jisté literární kvality, nicméně i já bych na ni místy potřebovala překladač a tématicky i způsobem vyprávění je zoufale zastaralá. Nejde o souvislý příběh, ale o sled obrazů a venkovské idylky kombinovaný s národopisem (tématicky podobný je třeba večerníček Chaloupka na vršku - a zhruba stejně věrohodný). A i přes všechnu snahu autorky postavu babičky zidealizovat tak nějak chápu, proč skutečná Terezie Panklová s matkou v jedné domácnosti dlouho nevydržela.
Jako povinná literatura pro školáky je Babička naprosto nevhodná a od zájmu o knihy odrazující. A myslím, že redaktor by udělal dobře, kdyby Němcové v textu nadělal odstavce. Sazba vydání, které jsem četla, naštěstí byla dost volná, jinak by se slité stránky bez odstavců (nacházející se hlavně v druhé polovině) četly dost obtížně.
Dílo je spíše takovou pohádkou o starých dobrých časech v Ratibořicích, kde stará, čestná a čistá duše v podobě babičky pečuje o své malé stavení. Je moudrá jako všechny náboženské knihy dohromady a zná tajemství, které nám nikdy neprozradí. Pohádka je to hlavně z důvodu jednoznačnosti příběhu. Malebná víska, slunce a bzučící včely, rozkvetlá louka a studna plná vody, za oponou se nám představují jednotlivé postavy s lehkým či méně lehkým osudem ale babička zůstává nezdolná a pevná v samotném proudu života. Nepříliš zajímavé čtení, které vypovídá spíše o Boženě Němcové než o světu, do kterého se nás snažila vtáhnout.
Povinná četba ve škole, ale později jsem ji četla i dobrovolně, pro dnešní svět a hlavně chování lidí dost poučná.
Dílo, které má zdánlivou idealistickou rovinu vyvolává i několik otázek. Tušila autorka o svém skutečném původu, pokládala si otázku, proč se její dětství tolik lišilo od dětství ostatních dětí z její třídy? Jaké náznaky lze v Babičce ještě nalézt?
Útěk B. Němcové od problémů života do vzpomínek na značně zidealizované dětství. Dvě hvězdy jen za tu milou dětskou naivitu. Kniha, která neurazí, stejně tak jako dnešní mladou generaci už nikterak nenadchne.
Napíšu to upřímně - kniha se mi nečetla dobře. Není to tím, že by byla špatná nebo že bych neměl rád klasiku, ale spíše šlo o to, že se v ní vůbec nic nedělo. A ačkoliv vím, že k té době to patřilo, neskutečně mi překáželo nekonečné a stále se opakující modlení se a různé další pobožnosti. Díky této knížce jsem rád, že jsem v té době nežil.
Babička samotná je až romanticky nerealistická postava, ovšem dnešní optikou bych ji jako babičku nechtěl - vždycky totiž musí být po jejím a je poměrně hodně přisná, v té době ale právě tohle bylo ideálem. Chápu tedy, že dnešní optikou se na to nelze dívat.
Po stránce týkající se čistě stylu psaní a použití jazykových prostředků je Babička perfektní. Když jsem ji zprvu četl, představoval jsem si ji jako krásný decentní film od mistra animace Hayaa Miyazakiho. Barvitost a detaily vám dokáží v hlavě evokovat obraz venkovského života se všemi vůněmi a pocity a vtáhly by vás do děje knihy, kdyby nějaký měla. Na příběhu Babička pohořela. Začátek je hezký, rozjezdový, pomalejší a vy čekáte, že se dá děj do nějakého pohybu, že to bude mít mírný spád a že to bude i trošku napínavé, a ono nic. Tak pomalé, jako je začátek, to zůstane po zbytek knížky. Nesnesitelná úmorná nuda. Jediné světlé části jsou krom začátku už jen příběh o Viktorce (opravdu skvělý) a konec, u něhož jsem uronil pár slz. Babičku jsem si vybral na čtení, protože ji máme doma a má jen přibližně 250 stran. Ale zdání klame. Vazba je sice poměrně tenká, ale písmenka miniaturní a přímá řeč je ztlačená do řádků v obrovských odstavcích, ve kterých se lehce ztrácí. U knihy jsem mnohokrát nedával pozor ani jsem neregistroval, co čtu, bylo mi to jedno a chtěl jsem to mít za sebou. Je možné, že se babička líbí spíš těm o dost starším - dospělým, co už si něco zažili. Na povinnou četbu si však vyberte něco jiného než Babičku. Silně nedoporučuji.
I když je to starší knižní literatura, která mě moc neláká, i tak jsem si knihu nemohl nechat ujít a musel jsem si jí tedy přečíst.
Když jsem začal číst řádek po řádku, uvědomil jsem si že mě kniha moc neoslovila, a špatně se mi čte.
Při knížce, ,,jsem počítal’’ kolik mi zbývá ještě stran, ale i přesto jsem jí dočetl.
Po dočtení knihy, bych řekl že si jí znova určitě nepřečtu, z mého pohledu ,,moderního čtenáře’’nudná kniha. Z pohledu druhého, téma které stojí za přečtení a jelikož je to je české uctívané dílo, tak proč ne.
Proto bohužel, nemohu dát větší hodnocení, než by si kniha zasloužila.
Klasika v české literatuře a povinná četba. Mnohdy peklo ve školních lavicích.
Do tohoto díla je nutné "dospět". Určitě nedoporučuji do knihy nutit nebo číst v mladším věku.
Je to klasika, to chápu, ale pro mě bohužel velmi nudná kniha. Dočetla jsem jenom proto, abych neřekla, že jsem takovou klasiku nedočetla :-D
Nadčasová klasika. Idylka, která pohladí po duši. Taková trochu pohádka pro dospělé, neb víme, že bylo lecco idealizováno (od kněžny až po pohodu obyvatel/která netrvala celou knihu, ale větší část rozhodně ano). Jediné co, tak mě trochu mátlo časové období, v níž se děj odehrává. Dle ročních období by mělo jít o rok, ale vzhledem k tomu, jak jdou náhle tři různě “staré” děti do školy…trochu matoucí.
Kniha, která neomrzí a můžeme se k ní vracet, také jedna z povinných školních byla a je, má něco ze života, je i zfilmovaná a pro mě v současné době odpočinková
Domnívám se, že dokážu ocenit literaturu tak, abych pochopil kontext doby, kdy vznikla. Prostě co vzniklo v 19. století bude mít punc 19. století. Proto budu Babičku vždy obdivovat, je to opravdu vrcholné dílo, bez něhož si českou kulturu nelze představit.
Stran ilustrací: Jistěže obdivuji nádherné ilustrace Adolfa Kašpara, ale dovolím si upozornit na jejich záludnost. Zkuste se zamyslet nad následujícím názorem, než ho zcela zavrhnete: Pokud čtu babičku z knihy ilustrované Adolfem Kašparem, mám někdy tendenci se spíše dívat na obrázky a text vnímat jako vysvětlení k nim. Z tohoto hlediska mám daleko raději ilustrace Petra Dillingera, které skutečně doplňují ("ilustrují") text, na který je zaměřena hlavní pozornost. Není to zde procházka galerií, ale četba knihy. Je to velké umění pro ilustrátory opravdu jen doplnit text tak, aby obrázky na sebe nestrhávaly hlavní pozornost a při tom zůstaly vysoce umělecky hodnotné.
Klasika, několikrát přečtená v mládí.
Tentokrát jsem ji poslouchala jako audioknihu -moc příjemný a uklidňující poslech před spaním.
Možná se k babičce někdy vrátím a najdu v ní zalíbení, ale prozatím si ponechám svůj názor, že jsem ukrutným způsobem nudila.
„Není více babičky.“ Samozrejme poznám (a zbožňujem) televíznu Babičku z r. 1971, ale legendárna predloha od Boženy Němcovej si na mňa počkala až do decembra 2021, keď som ju dostal ako darček od pani manželky k štyridsiatke. Nebudem klamať. Bolo to náročné čítanie. Knihy v češtine čítam od útleho detstva, keď ma otec prvý raz zaviedol do našej mestskej knižnice. Ale po začítaní sa do Babičky som zostal v šoku z toho, aký „prastarý“ text je. Niektorým slovám som nerozumel nielenže ja, ale trúfam si tvrdiť, že im nebudú rozumieť ani mnohí českí čitatelia. Čítal som preto Babičku enormne pomaly a sústredene, niektoré vety dokonca viackrát. Ale prečo sa stále ponáhľať? Občas sa treba zastaviť a vychutnať si okamih. Babička je poetické dielo. Miestami je to skôr ako keby zbierka poviedok, ktoré voľne spája motív babičky a jej rodiny. Zvyky, tradície atď. Na konci ale všetko zaklapne na svoje miesto a priznávam, že štvrtú hviezdu prihadzujem za dojemné finále. Fantastické ilustrácie Zděňka Buriana.
Překrásné dílo a skláním se před paní spisovatelkou. Celou knihu jsem přečetla až nyní v dospělém věku a možná proto jsem si to více užila. Jako dítě jsem četla v rámci povinné četby pouze pasáže, viděla i film. S nadšením jsem se vrátila do doby 19. století, do míst, kam jezdíme na výlety a většina z nás zná osudy a příběhy hlavních postav. V knize je tolik lásky, něhy, naslouchání v jedné osobě, která byla paní Boženě Němcové nejbližší. V tomto vydání na nás čekají ilustrace od Vladimíra Tesaře a při čtení nás nejen text ale i jeho obrázky utvrzují, jaká krásná příroda je v okolí Náchodska.
Klasika, které se mi podařilo 42 let vyhýbat v jakémkoli podání. Neviděla jsem filmy, nečetla jsem - jen jsem znala kousky z čítanek. V rámci ČV jsem si tedy dala opravdu výzvu! Pohádky Němcové jsem měla v dětství moc ráda a četla jsem je mnohokrát - a když jsem našla Babičku jako audioknihu, dala jsem jí šanci…
Sama jsem strašně překvapená, jak moc se mi to vlastně líbilo :-) Té pověrčivosti lidových zvyků už bylo na mě trošku moc, ale svět té doby měl své jisté kouzlo. Mám velmi podobnou maminku (a mé děti babičku), takže to pro mě byl vcelku dojemný příběh.
Musím ale říct, že kdybych to měla číst jako knihu, asi bych to nepřežvýkala. Ušima byla ta stará čeština přijatelnější ;-)
Kniha mého dětství, ke které jsem se dostala prostřednictvím své tety. Během svého života jsem se k této knize často vracela a stále se vracím. Mám různá vydání, ale nejvíc se mi líbí Kašparovy illustrace.
Nemám co víc k této knize říct než, že je prostě úžasná :-) klasika kterou by měl přečíst opravdu každý.
Štítky knihy
19. století zfilmováno pro děti od 11 let babička Náchodsko život na vesnici lidové zvyky idyla klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1958 |  V zámku a v podzámčí |
| 1942 | Divá Bára |
| 2021 | Babička |
| 2002 | Povídky |
| 1988 |  Velká kniha pohádek |
Kniha Babička je v
| Právě čtených | 55x |
| Přečtených | 7 075x |
| Čtenářské výzvě | 725x |
| Doporučených | 188x |
| Knihotéce | 1 771x |
| Chystám se číst | 362x |
| Chci si koupit | 55x |
| dalších seznamech | 48x |