Babička

Kniha je takovým milým pohlazením po duši, připomínkou křesťanských a lidských hodnot. Myslím, že "velikost" této knihy si uvědomí mnohem více dospělí jedinci, než děti či mládež.

Můj názor je takový, že tato kniha není pro náctileté, obzvláště v dnešní době. Taková kniha by neměla být povinná literatura pro puberťáky, protože si ji stejně většina ani nepřečte, ani v mé době to nikdo moc nechtěl číst a spíš se podíval každý na ten film, který nebyl o moc zábavnější - černobílý. Ale pro člověka ve středních letech je to úplně jiné kafe a spoustu věcí vám v tomto věku dojde a více toto dílo oceníte.

Babička vznikala v těžkém období autorčina života (chudoba, osobní krize) kniha je vědomě idealizovaná vzpomínka, ne realistický portrét. Němcová chtěla vytvořit mravní vzor, symbol hodnot, ne dokumentární postavu. Což se povedlo.
Babička je idylou z venkovského života, ale zároveň hlubokým vyprávěním o lidských hodnotách, morálce a koloběhu života.
Děj sleduje příchod babičky Magdalény Novotné na Staré bělidlo v Ratibořickém údolí, kde žije rodina jejích dětí. Vypravěčkou je Barunka, babiččina vnučka, která očima dítěte pozoruje každodenní život na venkově.

Postava babičky – zosobnění moudrosti, laskavosti, víry a morálních hodnot
Ideál venkovského života – harmonie člověka, přírody a práce
Výchovná funkce – babička předává dětem životní moudrost a zkušenosti
Sociální kontrasty – srovnání prostého lidu a šlechty (paní kněžna)
Osudy žen – například tragický příběh Viktorky

Fakt, že Božena Němcová napsala Babičku jako oslavu prostého, ale mravně bohatého života, inspirovanou vlastními vzpomínkami na dětství. Kniha ukazuje, že skutečné štěstí plyne z mezilidských vztahů, práce a porozumění, nikoli z majetku či postavení.

Ovšem skutečná předloha babičky byla v mnoha ohledech jiná, místy až opačná, než jak ji Božena Němcová v knize vykreslila.

Literární babička je inspirovaná Magdalenou Novotnou, babičkou Boženy Němcové. Jenže ve skutečnosti nebyla tak idylická, klidná a všeobjímající, byla přísnější, praktičtější a autoritativnější, neměla vždy harmonické vztahy s okolím, nebyla tak univerzálně oblíbená a „svatá“, jak působí v knize

Navíc Němcová do postavy babičky smíchala rysy více žen - své skutečné babičky, vlastní matky a hlavně svého ideálu ženy, jaká by podle ní měla být.

Tohle pro mě bylo vážně utrpení. Musela jsem ji číst kvůli studiu a nebyla jsem schopná ji dočíst. Nevydržela jsem ani u filmové verze. Babča mě hrozně vytáčela, když přijela na návštěvu, ale všechno plynulo podle ní. Přerovná nádobí, ale všichni uznají, že takhle je to lepší. Všichni musí vstávat v 5 ráno a nevadí jim to, protože je to zdravější a víc toho stihnou. Ó, jak je ta naše babička moudrá. Bože! To je jako nevyžádaná a nechtěná návštěva tchyně, která vám dělá naschvály.

Měla jsem strach, protože Babičku v mém okolí půlka hlasů vyzdvihuje a půlka nenávidí. Patřím k těm prvním.

Vypravěčsky i folklórově je to velice zajímavé, češtinu to má krásnou; nečetlo se mi to vůbec špatně, jen si člověk musí trochu zvyknout, ale pak už to jede jako po másle. Příběhy jsou mnohdy fakt napínavé, jazyk je barvitý, ale ne zbytečně přeplácaný. Je to taková cottagecore idylka, čas od času temnější.

Párkrát mě to rozbulelo, vážně mě to vtáhlo a přeneslo do té doby. Jen člověk nesmí očekávat jednotnou linku, jakou nabízejí moderní populární knížky; tady je těch linek víc a Němcová je dokáže správně nastavit, provést, proplést i uspokojivě ukončit. Hrozně krásně vyprávěné. Přečteno za 4 dny kvůli semináři.

P. S.: Důrazně nesouhlasím s níže umístěným komentářem, že nikdo pod 30 Babičku neocení. Jsem sotva odrostlá náctiletství a knihou nadšená. Je to o mindsetu ;]

Za mě krásná a nostalgická kniha. Často schytává ohlasy, že je nudná a někomu se hůře čte, ale za mě je to nádherně a neobvykle napsaná kniha, kterou jsem si pokaždé, když jsem ji četla, užila:-). Je to prostě klasika.

Kniha Babička je skvostem české literatury. Nádherně napsaná s příjemným tématem českého venkova, který je sice velmi idylicky vykreslen, ale v tom je ta krása.
Kniha naprosto charakterizuje lásku k naší zemi a hlavně k milované babičce. Myslím, že při četbě si každý vzpomene na svou babičku, a proto má pro nás toto dílo velké a nostalgické kouzlo. Každému z nás naše babička zanechá v duši něco hlubšího, co si v sobě neseme celý život. A jak je vidět, tak Božena Němcová na ni ani v dospělosti nikdy nezapomněla a v tomto případě na ní hluboce vzpomínala v těch nejtěžších chvílích života.

Božena Němcová byla neskutečně nadanou spisovatelkou s velkým citem pro obyčejné lidi. Nesmí se ale zapomenout, že její sláva je také díky jejímu manželovi Josefu Němcovi. Ten je bohužel dnes často ukazován společnosti jako negativní osobnost, ale opak je pravdou. Bez jeho velké ohleduplnosti, tolerance, ale také lásky ke své ženě, bychom tato díla vůbec nečetli, protože by neexistovala.

Jediné, co bych lehce vytkl knize, tak je až příliš idealizovaný pohled na místní zámecké panstvo. Jak všichni víme, šlechta byla pravým opakem toho, jak je v knize napsané. Ale to na kráse knihy nijak neubírá, vlastně by to takhle ve skutečnosti mělo být.

Problém je, že s Babičkou se každý český čtenář či čtenářka seznamuje v naprosto nevhodném věku. Není to látka pro nikoho pod třicet. A její povinná znalost naprosto likviduje možnost přijít k ní jako fabula rasa. I geniální Pavlíčkova filmová adaptace knihu zrazuje, protože je logicky uživatelsky přívětivější než třičtvrtě druhého století stará próza.
Přesto je dobré po ní sáhnout, protože kombinace sentimentu a zobrazení drsných životních zkušeností je v podstatě dokonale smiřující. Babička je pod všemi svými historickými nánosy pořád velká věc.

Žel.......musím napsat, i po letech je pro mne toto dílo velmi těžké čtení a nezáživné. Nebavila mě už jako povinná četba, zkusím znovu......třeba teď po čase..........nestalo se.
Jednou provždy, s "Babičkou" přítelkyně nebudeme, i když je tato kniha zařazena, jako poklad naší literatury.
Jako povinnou četbu, bych dnešním dětem ve školách, tuto knihu nenutila číst.
Kdyby to byla úplně první kniha, která by se mi dostala do rukou v čtenářských začátcích..........určitě by ze mne čtenář a milovník knih nebyl.
Ovšem filmové zpracování v podání herečky - babičky Jarmily Kurandové, to je skvost filmové tvorby.

Čtení této knihy by mě asi nebavilo, ale poslouchala jsem ji na stránkách Českého rozhlasu čtenou Hanou Kofránkovou a to mě bavilo moc. Prostě jako bych poslouchala vyprávění babičky.

Je to sice klasika a všichni jsme se o ní učili v literatuře, ale mě teda nijak zvlášť neoslovila. Ani ve filmovém zpracování mě neuchvátila...prostě ne, Babička není moje oblíbená kniha. Ale nikdy neříkej nikdy, třeba časem....

Babička je dojemný a krásně napsaný příběh, který zachycuje život venkovské babičky a její vliv na celou rodinu. Kniha malebně popisuje venkovské prostředí, zvyky a tradice, přičemž přináší moudrost, lásku a pokoru. Příběh je plný laskavosti a lidskosti, která zůstává inspirací i pro nás. Božena Němcová ve svém díle vykresluje ideál rodinných hodnot a krásy prostého života. Do Ratibořic se kvůli této knize jezdím dojímat skoro každý rok.

Hrozně těžko se mi to četlo,filmové zpracování bylo pro mě určitě lepší.

Pocházím z Podkrkonoší, pár kilometrů od České Skalice a Babiččina údolí, takže přečíst si Babičku pro mě byla víceméně povinnost. Kniha na vás dýchne tou dobou a také venkovským životem. Obsahuje také popis tradic v průběhu roku, z nichž některé již zanikly, zatímco jiné žijí stále.

Babičku jsem vybrala kvuli ČV a i to starší vydání.Je to klasický příběh o udržování rodinných tradic.

Půjdu proti směru. Jde o stejný případ jako K.H. Borovský. Příšerná nuda, jejíž význam je větší z kulturního hlediska, nežli z literárního. Už se to bere jako klasika, ale ve skutečnosti to nikdo nečte a kdo to čte doopravdy, ten trpí.

A když se podíváte na zdejší recenze, tak to potvrzují.

Nemohu jinak, na Babičku mi nesahejte:-)

Četlo se to dobře, to je pravda, ale jsem rád, že jsem to četl až po maturitě. Jinak nevím, co bych jim tam k tomu řekl.
Vůbec mi to nesedlo a jsem rád, že to mám za sebou.

Babička Boženy Němcové je kniha, která má v české literatuře zvláštní postavení, ale mě osobně nikdy příliš neoslovila. Chápu, proč je pro mnohé důležitá. Představuje klid, řád a lásku k domovu. Postava babičky mi nicméně přijde přehnaně stylizovaná a vztahy mezi poddanými a vrchností připomínají spíše pohádku než historickou skutečnost.

Jako čtenář, který hledí na národní hnutí 19. století s určitou skepsí, vnímám Babičku méně jako literární obraz skutečného venkova a více jako součást širší snahy vytvořit mýtus o národní podstatě. Při čtení Babičky je těžké přehlédnout jemné, ale důsledné prvky národní a kulturní propagandy, které Božena Němcová do textu vetkala. Kniha neoslavuje pouze jednu rodinu nebo místo, ale představuje celý český venkov jako morální pilíř národa, jako zdroj moudrosti, víry a „pravé“ identity. Vše tak směřuje k podpoře obrozeneckého ideálu, že národ je zakořeněn v půdě, tradici a češtině.

Pro generace čtenářů, kteří hledali v literatuře oporu a naději v těžkých dobách, měla Babička své oprávněné místo. Dnes ji však (mnozí nedobrovolně) čteme spíš jako kulturní artefakt než jako živý příběh. Pro mě Babička zůstává spíše památník minulého myšlení než kniha, která by mě skutečně oslovila.

Abych nevypadal jako úplný barbar, chtěl jsem si nutně přečíst tuhle klasickou knihu. Nečetla se mi úplně dobře, přece jen patřím ke generaci, která s touto literaturou zrovna nevyrůstala :). No ale nakonec jsem ji dal a musím uznat, že se mi dokonce celkem líbila. Čtyři stars určitě dám a možná dám šanci také ještě něčemu dalšímu od paní spisovatelky, ale až zase někdy jindy :).