Divá Bára
kniha od: Božena Němcová
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/414974/mid_diva-bara-eBt-414974.png
3.9
466
Příběh vesnické dívky, které její okolí přezdívalo „Divá Bára“. Němcová v ní ukazuje, že dobrota srdce a ryzí povaha člověka nesouvisí ani s jeho vzhledem, ani se společenským postavením.
Komentáře (72)
Komentáře 72 Recenze 0
Moc hezky napsaný příběh o dceři pastýře s nebojácnou povahou. Na její motivy vznikl i film Divá Bára režírovaný Vladimírem Čechem (1949), ale úplně neodpovídá románové předloze.
Pastýřova dcera Bára je dívka, která se vymyká svým jednáním a myšlením době, ve které žije a díky tomu je trnem oku určitým zbožným občanům. Klasiká povídka, ve které Němcová kritizuje pokrytectví určitých lidí a prosazuje myšlenku svobodomyslné dívky, která žije podle svého přesvědčení a ne dle tehdejších konvencí.
Nádherný příběh o chudé Báře, která měla srdce plné lásky, i když od ostatních se jí nedostávalo. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla, protože ve filmovém zpracování je o ní úplně jiný příběh, který se mi nelíbil.
Je to milá povídka, která neurazí, ale taky nemohu říct, že by mě nadchla. Líbil se mi vztah Elšky a Báry. Bylo to takové čisté přející přátelství, že kdybych nevěděla, v jakém století bylo dílo napsáno, tak bych si myslela, že se bude ubírat jiným směrem. Božena tu nahlodává téma postavení muže a ženy ve společnosti, pověrčivosti a zabývá se vesnickým životem. To nalezení lásky s myslivcem jí ale moc nevěřím. Přišlo mi hrozně na sílu, aby ta divá holka teda s někým skončila. Tím nemyslím, že by si nezasloužila lásku, ale že si ji spíš dokážu představit jako svobodnou a šťastnou ženu.
Knihu jsem musela číst kvůli povinné četbě. Ještě , že to bylo krátké , protože se to skoro vůbec nedalo číst. Byla jsem tak neskutečně ráda , že to mám za sebou a že už to nikdy nebudu muset číst znova.
Moc pěkně se povídka četla. Děj rychle ubíhal a jak psala Naďa2411 o čem kniha vypráví líp bych to nenapsala.
Knihu jsem měla jako povinnou četbu na střední škole, dnes poslechnuto jako audiokniha. Kniha vypráví o nebojácné, mrštné a hezké dívce Báře, kterou ve vesnici, kromě jejích dvou přátel Jozífka a Elišky, nikdo neměl rád. Bára nevěřila v nadpřirozené bytosti, a proto jí dali přezdívku Divá Bára. Příběh o lásce, kamarádství, pomoci a trochu strašení. Kniha se velmi dobře poslouchá.
Vím, že Božena Němcová je trochu kontroverzní autorka, já mám ale její tvorbu velmi ráda. V Divé Báře nečekejte tunu děje ani překvapivé zvraty, i když na konci vás možná něco lehce překvapí. Tohle je takový pomalý a krásný popis všedního života na vesnici, kde autorka ukazuje, jaké to je, když patříte mezi ty, kteří nejsou úplně oblíbení. Bára byla od rány a to jsem na ní milovala, stejně tak vztah s Elškou a to jejich kamarádství, které by v jiné době třeba neskončilo jen u toho. Minimálně to tak na mě působilo. Knížku jsem přečetla na dva zátahy, bavilo mě to číst a konec se mi líbil, až na to, že byl stejně jako u všech jiných klasik zbytečně rychlý. Určitě doporučuji od autorky zkusit nějaké dílo a podle toho poznáte zda vám sedne. Na start může být Divá Bára ideální, je to krátké a autorka opakuje podobný vzorec, který mě osobně opravdu sedí.
Četla jsem jen Divou Báru v rámci povinné četby. Božena Němcová se mi vždy četla špatně, tak jsem ráda, že i takto krádkou povídku jsem vůbec přečetla. Na druhou stranu se mi líbil příběh.
Přiznám se, že to nebyl zrovna můj šálek horkého kafe, ale toho, že jsem se k knize dostal, nelituji. Kniha mi něco předala, ale asi záleží na člověkovi.
(SPOILER)
Kdysi jsme ve škole asi ve čtvrté třídě četli Babičku na pokračování a měla jsem z ní tehdy rozporuplné pocity. Na druhém stupni jsme měli Divou Báru jako povinnou četbu a tehdy jsem se na ni moc netěšila. Ale pak mě příjemně překvapila. Znovu jsem po ní sáhla až nedávno, abych si ji oživila a také porovnala s filmem s Vlastou Fialovou v roli Báry.
Příběh vykresluje způsob života na venkově zhruba v 1. polovině 19. století. Zbožnost se tu střetává s tmářstvím a pověrčivostí. Kdo vybočuje, je automaticky označen za podezřelého nebo je nařčen z čarodějnictví.
Bára svým jednáním a odvahou imponuje hned několika mladíkům, nicméně jejich rodiny nedokáží překousnout její nízký původ, chudobu a také smělost, kterou se Bára vyznačuje, a kvůli které ji mají za dítě Polednice. Nakonec je však nejvíce pohorší způsob, jakým se vypořádá s problémem své nejlepší přítelkyně. Když ji obyvatelé obce v čele s rychtářem zavřou za trest do márnice, zachrání ji myslivec, který má Báru už nějakou dobu rád a chce si ji vzít.
Je to celkem jednoduché a nenáročné čtení, ačkoliv samozřejmě někomu může trochu činit potíže zastaralý jazyk díla. Nejspíš bych povídku nezařadila mezi to nejlepší, co může naše česká klasická literatura nabídnout, ale v podstatě se mi tento příběh líbil. Je nekomplikovaný a mně osobně se postava Báry líbila. Oceňuji její charakter, oddanost a ochotu pomoci kamarádce v nesnázích.
Došlo přesně na ty důvody, proč jsem se dlouho k Němcové nedostala. Zbožný život na české vesnici mě zrovna nebaví ani v podání Báry. Nebylo to ovšem špatně početní, neurazí, nenadchne. On i ten konec se mi docela líbil, ale jednu věc mi nikdo nevymluví. Takhle to v knize z té doby samozřejmě být nemůže, ale Bára je na holky, toho se odmítám pustit.
Taková pohádka se vším všudy, přes strašidla až po dobrý konec. Líbil se mi náhled do dob dávno minulých, hlavně na chování lidí.
Jedna z mých oblíbených knih, kterou jsem si ještě navíc vytáhla u maturity :)
9 bodů z 10
Kniha byla velmi čtivá a vcelku i krátká. Děj byl moc pěkný, a i přes straší jazykové výrazy dobře srozumitelný. Povídka sama o sobě nebyla příliš komplikovaná, ale ne všechny knihy musí mít složitý a zbytečně komplikovaný děj.
Podobnou povídku bych si klidně přečetl, nezabere to příliš času a hodí se například, když dočtete nějakou rozsáhlejší knihu nebo knižní sérii jako taková "oddechovka".
Prostě klasika. Četla jsem podruhé. Poprvé ve škole a nyní do čtenářské výzvy. Knížka je jako vše od Boženy Němcové milá a dobře čtivá.
Listovala jsem doma posledním vydáním Babičky a pak hledala i další knihy Boženy Němcové. Našla jsem - mimo jiné - i Divou Báru vydanou jako samostatnou povídku v roce 1951. Jazyk knihy je samozřejmě poplatný době svého vzniku, ale sám příběh je dojemný dodnes. Navíc jsem si Báru asi už provždy spojila s překrásnou Vlastou Fialovou ve filmu Vladimíra Čecha z roku 1949 (!).
Nesmrtelný příběh chudé, ale krásné a nespoutané, odvážné dívky, odmítnutého nápadníka a také předsudků a pověr, které mohou vést až k oběti nejvyšší...V Bářině povaze je určitě mnoho z Boženy Němcové.
Necetla jsem poprve, ale ani naposled. Tuto kratkou povidku , napsanou tak krasnym jazykem Bozeny Nemcove, mate prectenou za jedno odpoledne. A za tuto kratkou dobu se seznamite s Barou, ktere v jeji rodne vesnici nerekli jinak, nez "diva". Behem cteni vsak brzy pochopite, ze ta "Diva Bara", Bara s havranimi vlasy, mela nejen krasne velke oci, ale take velke srdce a krasnou dusi.
Kdysi v 19. století možná převratná povídka...
Dnes jen milá pohádka, přes jejíž limonádový konec se nepřenesu.
Nečetla jsem toto dílko z vlastní vůle.
Tvorba Boženy Němcové nikdy nebude tak zajímavá jako její skutečný život. Navíc se nedokážu ubránit pocitu, že ten konec prostě nemohl být napsán z jejího srdce. Byla donucena dobou, nakladatelem...? Přece by se k takovému klišé neuchýlila sama od sebe...? Ale měly tehdy ženy vůbec nějaké jiné možnosti, které by právě ta klišé zbořily? No, alespoň na stránkách knih je mít mohly...
Divá Bára je vlastně velmi impozantní hrdinka a velmi sympatická je i její přítelkyně Elška. Věřím, že pro svou dobu tyto literární postavy mnohé znamenaly... Ale dnes?
Dnes je DIVÁ BÁRA právě tím, čím je - povinnou četbou. Protože jinak by asi upadla v zapomnění...
V každém starém příběhu se dá najít něco, co si čtenář převezme do své přítomnosti... To, co jsem objevila v DIVÉ BÁŘE, bych ale dokázala najít v další desítce současných knih. A poznamenalo by mě to úplně jinak...
Krása a odvaha, odvěká kombinace Božího daru, jenž v primitivních neobdařených bytostech vzbuzoval závist a touhu vyrvat z nitra to co je přirozené a dané. Podnět k inkvizičním fanatickým honům, manipulaci a vymívání mozků. Děkuji Boženě za toto futuristické dílo, za její vhled, vidění a moudrost kterou dokázala přenést na další generace.
Bára si mě získala svojí odvahou,dobrotou a Eliška zase svojí laskavostí a dobrým srdcem.
Jak je někdo jen trochu odlišný, tak je hned špatný. Lidé tak smýšleli (naštěstí ne všichni) v dřívějších dobách, ale bohužel někdo se tím řídí i dnes.
Bára i Elška mi byly velmi sympatické (třeba na hlídkách na táboře by se mi hodilo mít Bářinu odvahu) a taky odkazy na staré zvyky a obyčeje mi osvěžily paměť. Za mě rozhodně poutavější než babička:-)
Chtěla jsem sáhnout po nějaké české klasice, abych si trochu rozšířila obzory a jsem překvapená. Bylo to pěkné, kultivované čtení, čekala jsem nějakou 'depku'. Líbí se mi jazyk i to, jak je na povídce vidět, že časy se, co se týče povah lidí, moc nemění. Jak je něco trochu odlišné, je to divné.
Po dlouhé době kvalitní četba, která poukazuje na to, jak moc nás ovlivňuje okolí. Zatímco ji lidé chválili jak je Bára pracovitá, tak ji naopak shazovali, že ji nechtějí doma za nevěstu. Myslím si, že ji velice ovlivnilo i to, že vyrůstala bez maminky jen s otcem, který ji vedl spíše k mužským pracím. Někdy prostě život není jednoduchý...
Opakování povinné četby. Jisté kvality příběh má, ale že by to byl vyloženě nářez, to asi ne... :-)
Povídka o Báře se mi moc líbila. Mám ráda příběhy ve kterých, vystupují silné ženy. Byla to jedna z těch lepších knih povinné četby.
Po přečtení se mi trochu ulevilo, že jsem maturovala z Čapka a ne z Naší Paní Boženy. Spoléhala bych se na film, ale v knize je to trochu jinak.
A nečetla jsem výtisk, který je v databázi, ale knihu vydanou v roce 1950 s tendenčním doslovem o vykořisťovatelích a proletariátu. (to by se autorka divila, co vlastně chtěla knihou říct).
Snad nejvíce mě zaujaly vysvětlivky pod čarou :
"Z Drážďan - z Berouna - slovní hříčka, podle toho, dráždil-li jenom ženich, anebo chtěl-li také dívku brát za ženu"
"Fara byla její Praha - úsloví vyznačující lásku lidu k hlavnímu městu; rozuměj : fara byla její ráj, její nebe."
"Mněla - od slovesa domnívati se"
"Dívaly se na dvě meze - šilhal"
.... čeština byla vždycky krásná....
Tato povídka se mi velmi líbila, obecně mě Božena Němcová baví. Má příběhy, které nejsou plytké. Přílišný optimismus mi u ní nevadí. Sice si myslím, že konec Divé Báry byl uspěchaný a že pár stran by se ještě sneslo, ale na druhou stranu není dílo přehlcené nadbytečnými detaily apod.
Mnoho věcí bylo předvídatelných, ale to nesnižuje dle mého kvalitu, neboť nejde o děj jako takový. Pro mě se ukazuje, že Němcová byla osvícenou autorkou své doby.
Ukazuje věci z jiných úhlů a v jejích dílech se dá hledat mnohé od povah, mezilidských vztahů až k světonázorům, určité výseči života lidí v dřívější době (ač zkreslené) a mnohem více.
Divá Bára je jakousi průkopnicí, velmi jsem si ji oblíbila. Doporučuji!
Štítky knihy
feminismus české povídky romantismus (literatura) klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1958 |  V zámku a v podzámčí |
| 1942 | Divá Bára |
| 2021 | Babička |
| 2002 | Povídky |
| 1988 |  Velká kniha pohádek |
Kniha Divá Bára je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 777x |
| Čtenářské výzvě | 119x |
| Doporučených | 15x |
| Knihotéce | 120x |
| Chystám se číst | 38x |
| Chci si koupit | 4x |
| dalších seznamech | 9x |